Laxik

Když, já nevím, děcka. Jako je to fajn a jako inteleguánně nenáročná hra na volavku a na myš je to slušné. Navíc to má docela slušnou psychologickou váhu (sice to není psychologicky bůhvíjak vyspělé, ale svými tématy, nápady a téměř naturalistickými scénami se to rozhodně nebojí pohrávat si s duševními stavy diváka). Jenže ten scénář je fakt na palici. Kdyby se to odehrávalo v 90. letech, tak bych to i jakž takž odpustil, ale i tehdy by mě prakticky 100% absence jakýchkoli odposlouchávacích zařízení v bytech a šatech a autech a ... špionů štvala. Tady mě vyloženě srala. Dominika je tak chytrá jen proto, že jsou její soupeři tak neschopní a chovají se jako naprostí amatéři. O těch otřesných pokusech o ruský přízvuk, (jako, hergot, tak buď se na to vyseru úplně jako ve Valkýře, nebo se do toho pořádně opřu, anebo ještě líp obsadím Rusy, ale plácnout tam Jeremyho Ironse i s jeho typickou anglogermánskou dikcí a dělat, že to je ruský generál, to už je moc) a faktu, že jestli Lawrencka na něco nemá postavu, je to balet (což je ale pochvala, nutno dodat), radši ani nemluvím. Škoda, no. Příště si radši znovu pustím Jeden musí z kola ven.

Nikdo není zlý od přírody a hlavní důvod, proč je na světě násilí, je strach. Lidé a opice by teoreticky měli být schopni žít pospolu, prakticky je to ale bez šance. To jsou docela dospělé a komplexní myšlenky na současný blockbuster (srovnejte s Transformery, většinou komiksáren nebo i Star Wars). Možná proto to v případě této série nebylo s tím bustěním blocků zas až tak žhavé. I když Úsvit nepřináší nic nového pod sluncem, konceptuálně je mi velmi sympatický a rozhodně jsem si ho užil. Bohužel emocionálně jsme si s opičkami úplně nepadli do noty. 85 % a velký pokrok oproti jedničce.

Nevýrazný Kimmel, křečovité opakování ohraných fórů (kdo zapomene zmínit Meryl, jako by nebyl; špatná obálka; vodní skútr), ale naprosto luxusní prezentující výsledků, fajnové montáže a společensko-politický leitmotiv, který se v 80 % držel selského rozumu a dobrého vkusu. Příště si ale asi radši schrupnu... leta by to uváděl Kumail.

Čekal jsem, že to bude fajn, dost se nasměju a Allison Janney si film ukradne pro sebe. Jenže ono to bylo boží, dost jsem se nasmál a ještě k tomu jsem dostal kritickou dávku syrového domácího násilí prokládaného až děsivě dojemnou udobřovací romantikou. Jo a Allison Janney si ten film ukradla pro sebe. Ale měla to těžký, protože Margotka, Sebastian i Tonyin vypatlanej bodyguard v podání prakticky neznámého Paual Waltera Hausera si to těžce dávali s ní. Proměna Australské kočky ve vidlačku tělem, duší i přízvukem byla dokonalá. Jen pořád nemám ponětí o tom, co se tehdy přesně vlastně stalo a kdo v tom měl prsty. A pokud se Tonya nepřizná, nebo ji její ex nezprostí viny, nikdy se to asi nedozvíme.

Potkat holky v reálu, přejdu na druhý chodník, ale koukat na ně na plátně mi bylo ctí a potěšením. Človek se zasměje, zasní, zarošťačí, zanadává na systém, ale taky se dozví něco o tom druhém světě a zamyslí se sám nad sebou. Malá Brooklyn Princeová je dokonalá, takhle přirozený dětský herecký výkon jsem neviděl ani nepamatuju - pokud vůbec. Plná remcenze tuto.

Já vám, lidi, nevím. Jasně, pokud to chcete poměřovat s Pixarovkama, Hodný Dinosaurus pohoří. Jeho příběh je jedno velký klišé a tak nějak nechápu, pro koho tuhle jednoduchoučkou a zjednodušeně animovanou řežbu, ve které se zvířata třískají hlava nehlava a obrovským broukům se tam ukusují hlavy, vlastně natočili. Já se ale většinu času nenudil a tohle psychedelické putování stylem "start-cíl a hlavně žádné zbytečné dějové odbočky" jsem si užil. A párkrát mě to i lehce zahřálo u srdíčka. slabých 70 % ale jako proč ne.

Konečně trochu jiná marvelovka, která se vymyká tomu jejich univerzálnímu pastelově-hláškovacímu stylu a má vlastní tvář, vlastní styl, vlastní příběh. A ne, není to jen díky tomu, že tam jsou černoši a odehrává se to v Africe. I když to rozhodně není na škodu. Mám jen tři výtky. Jednu malou - je to zbytečně dlouhé a moc se to vleče. Druhou o maličko větší - je tam málo akce a ani není bůhvíjak dobře zvládnutá. A jednu obrovskou - Killmongera. Michael B. Jordan může mít charisma víc než Wakanda vibrania, ale tohle klišé všech originů, ve kterých musí hrdina porazit svoji vlastní zlou verzi, je prostě pod úroveň tohohle filmu. Může to být jediná úlitba marvelovské formulce, ale to její existenci neomlouvá. Každopádně Chadwick Boseman je velký král T'Challa, ať už na něj hodíte jakoukoli výzvu k rituálnímu souboji.

Není to romance. Není to ani horor. Je to pohádka. Po deltorovsku extrémně násilná pohádka, která se nebojí provokovat. Faunův labyrint to rozhodně připomíná, a to hlavně esteticky, ale srovnávat Obojživelníka s Faunem bych neradil. Tematicky to je o něčem docela jiném.

Jeden z těch filmů, které jsou překombinované až hanba (nabízí se tu ze 20. století pocházející výraz slátanina), ale musíte mu to odpustit zkrátka proto, že je cool. Jako fakt neskutečně cool. Cool postavy, cool design a stylizace, cool kamera, ale hlavně brutální a maximálně cool akce.

Jednička sice byla extrémně neoriginální a schematická, měla ale nečekaně velké srdce. Dvojka možná není bůhvíjaký doják a buďme upřímní, s tou originalitou to taky není úplně kdovíjaké, jedná se ale o velkolepou nápaditou fantasy jízdu pro odrostlejší i plně odrostlé děti, jaké tu dlouho nebyla a asi ani nebude.