Boogeyman

Povedená a skvěle natočená (Fincher by se za to nestyděl) mozaika s hodně silným a perfektně gradujícím vyvrcholením. Všechny linie měly co říct a všichni herci měli co hrát, o tvůrcích ještě v budoucnu uslyšíme.

Srovnání s Blue Valentine se nabízí, ale i když tady jde o život dítěte (tedy úplně jiná liga než má mě ráda, nemá mě ráda), je to vedle Valentine slabá vztahová polívčička. Každopádně je to skvěle natočeno, country soundtrack je úžasný a hlavní dvojice výborně obsazena. A z hlavy to taky jen tak nevyšumí.

Krystalicky čistá esence "romantické komedie pro průměrného Američana", kde nesmí chybět tlusťoch, kterej padá, tuny mouder o síle lásky, samozřejmě velkolepé morální ponaučení a trochu těch prdíků.

Tosarův César je naprosto brilantní svině, takového záporáka jsme tu dlouho neměli. Vynikající thriller z pohledu psychopata, co neumí být šťastný.

Oddychovka, která těží především z toho, že představitele hlavních hrdinů pamatujeme jako gangstery v nejlepších letech a proto se nám jejich důchodcovské problémy s erekcí, vysokým tlakem a posměchem mladších jeví nostalgicky úsměvné. Hlavní trojice je parádní, především Arkin vyfasoval bombastickou postavu, ale podívat se na film střízlivýma, nostalgií nezamlženýma očima, je to scénáristická pohroma.

Vlastně obyčený životopis o nelehkém plnění si vlastního snu, ale díky atmosféře, prostředí a především hudbě je to rázem srdcovka. "Když se řekne punk, tak New York má účesy, Londýn nohavice, ale Belfast...má DŮVOD!!!"

Stupidní kokotina o sektě grínpísáků, kteří jsou strašně kůl, protože když zrovna sofistikovaně nenabourávají obří korporace, tak hrají flašku, objímají se a rituálně si omývají pačesy. Děkuji, nechci.

Naprostý luxus. Vysokorozpočtová epic zobíkárna snad nemohla dopadnout lépe. Od prvních minut jsme vrženi do akčně-hororového uragánu, jenž nás společně s Pittem, kterej jako správnej hrdina skoro všechno posere (pořád dělá randál), protáhne téměř celým světem a furt a furt se něco děje, ale pokaždé je to jiné, nápadité, velkolepé i komorní a nikdy to nenudí. Já se teda už dlouho u filmu takhle napjatě nebavil.

Pixar už má svoje nejlepší léta asi za sebou, ale v prequelu Příšerek dokázal, že je stále plný hračičků a lidí, které jejich práce baví. Svět strašidel přímo vybízí k utržení fantazie ze řetězu až na pár pomalejších a většinou triviálních "příběhových" okamžiků se na diváka sype jeden skvělý příšerácký nápad za druhým. Po lehce křečovité Rebelce opět hravá a zábavná podívaná, ovšem stále bez dříve pixarovsky tradičních nezapomenutelných momentů, o ději jako takovém pak ani nemůže být řeč.

Klišé, které více než aby bylo feel-good, tak spíš leze na nervy, podobně jako Elizabethtown. Cameron Crowe se z rockera stal tuctovým přeslazeným popíkářem mě to přestává bavit.