cooper7

cooper7

Petra Holubářová

okres Chrudim

2 body

Moji oblíbení režiséři

  • foto

    Quentin Tarantino

    Rodné jméno: Quentin Jerome Tarantino Datum a místo nar.: 27.3.1963, Knoxville, Tennessee. QUENTIN TARANTINO je synem italoamerického herce a zdravotní sestry s irskou a indiánskou krví. Od konce 60. let vyrůstal s matkou a otčímem poblíž Los Angeles. Nedokončil střední školu a začal pracovat ve videopůjčovně, kde se pilně věnoval filmovému samovzdělávání. Přitom studoval herectví v divadelní společnosti Jamese Besta, ve studiu Actors’ Shelter herce Allena Garfielda a ve volných chvílích psal scénáře. Cíleně rozvíjel zálibu v pokleslých krimi příbězích a v asijské kinematografii. Okamžitě upoutal pozornost gangsterským dramatem Gauneři (mj. Cena FIPRESCI na MFF v Torontu, nominace na Independent Spirit Award za režii a za nejlepší první film), po němž následovalo jeho vrcholné dílo Pulp Fiction – historky z podsvětí (mj. Zlatá palma na MFF v Cannes, Oscar, Zlatý glóbus a Cena BAFTA za scénář, Independent Spirit Award, Ceny newyorských i losangeleských filmových kritiků a Cena Národní společnosti filmových kritiků za scénář a za režii, Cena Národní filmové rady, nominace na Oscara a na Zlatý glóbus za režii, nominace na Cenu BAFTA za režii a za nejlepší film). Na půdorysu vynalézavě se prolínajících dějových linií vytvořil thriller, v němž zatím nejlépe skloubil charakteristické znaky své tvorby: makabrózní humor, šťavnaté dialogy a náhlé výbuchy násilí s řadou odkazů na současnou americkou subkulturu. Jeho další snímky Jackie Brownová podle kriminálního románu Elmorea Leonarda, dvoudílný Kill Bill, inspirovaný asijskými akčními opusy, i Grindhouse: Auto zabiják, oživující béčkové dvojprogramy 70. let, dokládají jeho mimořádnou režijní zručnost i zajímavé spojení popkulturních a uměleckých filmových postupů, ale stejně tak nebezpečí plagiátorství a rutinní nápodoby. Tarantino spolupracoval i s televizí. Režíroval epizody oblíbených seriálů ER (Pohotovost – TV), CSI: Crime Scene Investigation (Kriminálka Las Vegas; + spol. sc. – TV), jenž mu vynesl režijní nominaci na Cenu Emmy, a jako herec účinkoval v seriálech The Golden Girls (Zlaté dívky), All-American Girl (Stoprocentní americká dívka), Alias (uveden v TV) aj. S producentem Lawrencem Benderem vlastní společnost A Band Apart a ve spolupráci s Miramaxem založil značku Rolling Thunder Pictures, v níž svým jménem zaštítil distribuci některých zahraničních filmů (Chungking Express, Sonatine, Hard Core Logo apod.). V roce 1998 hrál na Broadwayi postavu gangstera Roata v obnovené premiéře známé hry Fredericka Knotta Čekej do tmy. Často spolupracoval s blízkým přítelem Robertem Rodriguezem; režíroval např. jednu sekvenci komiksové adaptace Sin City – město hříchu, aby si vyzkoušel možnosti digitální tvorby, a podílel se s ním i na zmíněném projektu Grindhouse. O jeho tvorbě u nás vyšly knihy Wensleyho Clarksona Portrét Quentina Tarantina (Jota, Brno 1996) a Dany Polana Pulp Fiction (Casablanca, Praha 2007).

  • foto

    Tim Burton

    Rodné jméno: Timothy William Burton Datum a místo nar.: 25.8.1958, Burbank, California. Jeden z nejosobitějších režisérů dnešního Hollywoodu. Dětství prožil v tomto malém městě, v prostředí, jež nebylo pro rozvoj jeho imaginace a fantazie zrovna ideálním místem. Malý Tim se proto čím dál častěji uchyloval ke sledování filmů, zvláště pak horrorů, a ke kreslení výjevů z nich. Brzy se u něj projevil veliký výtvarný talent, který ho později přivedl ke studiu animace v Kalifornském institutu umění. Začal tvořit krátké animované filmy, z jeho rané tvorby stojí za pozornost zvláště šestiminutový snímek Vincent z roku 1982, který má dnes bez nadsázky kultovní status. O 3 roky později se začal psát historie Tima Burtona – režiséra hraného filmu. Jeho celovečerním debutem se stal snímek Pee-Wee a jeho dobrodružství. Film, který spolknul 6 milionů dolarů vydělal téměř sedminásobek, což Burtonovi otevřelo dveře Hollywoodské továrny na sny. Od studia obdržel peníze na svůj vlastní film, a tak vznikla slavná duchařská komedie s Michaelem Keatonem v titulní roli, Beetlejuice. Psal se rok 1988 a Burtonova hvězda začala nezadržitelně stoupat. Nabídka na natočení komiksové adaptace Barman přišla záhy a stala se dalším Burtonovým úspěchem. Zvláště hlavní záporná postava vraždícího vtipálka Jokera (Jack Nicholson) je nezapomenutelná. Roli netopýřího muže ztvárnil „starý známý“ z Beetlejuice, Michael Keaton. Výsledkem Burtonovy nevšední režie je jedna z nejlépe hodnocených komiksových adaptací všech dob. Michaela Keatona poté na pozici dvorního Burtonova herce nahradil do té doby neznámý mladík, dnes jedna z největších filmových osobností, Johnny Depp. Střihoruký Edward (1990), příběh o uměle stvořeném chlapci, který má nůžky místo rukou a každým dotekem zraňuje své okolí, se stal Burtonovým osobním filmem. Buton sám připouští mnoho autobiografických rysů. Například filmové městečko a jeho obyvatelé jsou svým pokrytectvím velmi podobné jeho rodnému Burbanku. Poté Burton natočil hvězdně obsazený velkofilm Batman se vrací, ve kterém se kromě Michaela Keatona objevili Michelle Pfeiffer, Danny de Vito nebo Christopher Walken. Po produkci dnes už kultovního loutkového filmu Předvánoční noční můra, který se natočil podle jeho scénáře, přišel další velmi osobní film, Ed Wood, pojednávající o údajně nejhorším filmovém režisérovi všech dob. Wood, jehož ztvárnil opět bezchybně Johnny Depp, je autorem legendárních béčkových sci-fi filmů a hororů z padesátých let, které Tima Burtona provázely jeho dětstvím. Právě tyto filmy ho inspirovaly i k natočení dalšího filmu, komedie o invazi mimozemšťanů Mars útočí. Jako by se v té chvíli na chvíli až mysticky propojila tvorba Eda Wooda a Tima Burtona – oba tyto filmy se staly komerčními propadáky. Burton tento dílčí neúspěch, ač pouze komerční nikoli umělecký, odvrátil hned svým dalším snímkem, hororem Ospalá díra (1999). Film disponoval silným příběhem, neuvěřitelně temnou pohádkovou atmosférou a charismatickým hlavním hrdinou (opět Johnny Depp). Ospalá díra zařadila Burtona opět mezi nejvyhledávanější režiséry a byla mu svěřena režie předělávky slavné sci-fi Planeta opic. Paradoxně se z ní stal největší Burtonův propadák. Obrovský talent se ovšem opět naplno projevil ve snímku z roku 2003, Velká ryba. V roce 2005 se Burton blýskl hned dvěma velice úspěšnými filmy a zároveň dvěma splněnými sny. Konečně se dostal opět ke svému původnímu zaměření a natočil loutkovou pohádku opět s poněkud morbidním námětem, Mrtvá nevěsta. Druhým snímkem tohoto roku byla adaptace dětské literární klasiky od Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu. V obou filmech se opět naplno projevila nevyčerpatelná studnice fantazie velkého podivína Hollywoodu, Tima Burtona.

  • foto

    Ridley Scott

    Sir Ridley Scott. Datum a místo nar.:30.11.1937, South Shields, Tyne and Wear, Anglie. Ridley Scott vyrůstal v Londýně, v Cumbrii, ve Walesu a v Německu a pak se vrátil do severovýchodní Anglie, a žije v Stockton-on -Tees. Exceloval v oboru grafiky a malování na West Hartlepool College of Art. Studoval na London´s Royal Academy of Art, kde natočil svůj první film. Po jejím úspěšném absolvování, získal Scott stipendium do U.S., kde spolupracoval s oscarovými dokumentaristy Richardem Leacockem a D.A.Pennebakerem v době, kdy pracoval pro Time-Life. Vrátil se do U.K., nastoupil do BBC jako výtvarník a během roku režíroval mnoho oblíbených televizních programů. Po třech letech odešel, založil vlastní společnost , RSA, která se brzy stala jednou z nejúspěšnějších komerčních produkčních společností v Evropě a následně se rozšířila o kanceláře v New Yorku a v Los Angeles. Scott režíroval více než 3.000 reklam. Sbíral ceny v Benátkách a na festivalu v Cannes a byl oceněn the New York Art Directors´s Clubem. RSA si stále drží vysokou laťku na světovém trhu, zastupuje několik nejslavnějších filmových a reklamních režisérů. Scott přešel od reklamní produkce k filmu v roce 1978 filmem The Duelists . Jeho další filmy: sci - fi thriller Vetřelec, Blade Runner, Legend, Someone to Watch Over Me, Thelma a Louisa, (Thelma and Louise) Conquest of Paradise a The Browning Version. V roce 1995 založil s bratrem Tony (také úspěšným filmovým tvůrcem) Scott Free Productions, (Hannibal, Clay Pigeons, Kde jsou ty prachy (Where the Money is). Scott je také spolu ředitel společnosti Mill Film, jedné z největších digitálních produkčních a postprodukčních společností v Londýně. Jeho umělecký přínos byl v lednu 2003 oceněn jmenováním Ridleyho Scotta rytířem. Jeho nejnovější film je úspěšná komedie-drama Matchstick Men, v hlavní roli obsadil Nicolas Cage.

  • foto

    Steven Spielberg

    STEVEN SPIELBERG se narodil 18.12. 1946, v Cincinnati, stát Ohio, USA. Kvůli práci svého otce, se musel v dětství často stěhovat, což neprospívalo jak jeho výsledkům ve škole, tak vztahu jeho rodičů, kteří se i díky tomu nakonec rozvedli. Když jako chlapec objevil filmovou kameru svého otce, začal natáčet dětské vláčky. Po té, co začal chodit do školy natočil dokonce několik amatérských filmů s vědeckofantastickými náměty. Jako producent na sebe Steven Spielberg poprvé významně upozornil ve filmu Čelisti z roku 1975, jež měl velký komerční úspěch. Mezi jeho další zajímavé snímky patří například Blízká setkání třetího druhu z roku 1977, Dobyvatelé ztracené archy, Říše slunce či jeden z nejznámějších Spielbergova filmů E.T. Mimozemšťan, který tvůrcům vynesl něco přes 700 miliónů dolarů. Dalšími filmy, jenž jej značně proslavily jsou bezesporu Jurský park, který byl opěvován hlavně kvůli fascinujícím trikům a efektům, jež dokázaly oživit prehistorické dinosaury, tím dalším jsou dechberoucí dobrodružné příběhy Indiana Johnese. Svého prvního Oscara Spielberg získal v roce 1994 za režii ve filmu Schindlerův seznam. Tento černobílý film vyprávějící o holocaustu získal dalších šest Oscarů a byl vyhlášen i filmem roku. Toto ocenění Steven Spielberg obdržel i za snímek Zachraňte vojína Ryana, kde do hlavní role obsadil Toma Hankse, film získal celkem pět nominací. Jeho talent na vědeckofantastické filmy jej neopustil ani v roce 2001, kdy natočil snímek A.I. Umělá inteligence s Haley Joe Osmenem a Judem Lawem. Od roku 2002 se věnoval hned dvěma filmům z leteckého prostředí, tím prvním je úsměvné životopisné drama Chyť mě, když to dokážeš s Leonardem DiCapriem a Tomem Hanksem v hlavních rolích. Dalším filmem je Terminál, ve kterém svou práci opět spojil s Tomem Hanksem. Mezi Spielbergovi novější snímky patří Válka světů, či Mnichov, za který získal další nominaci na Oscara. V roce 2008 měl premiéru další pokračování Indiana Jonese. V roce 2009 se můžeme těšit na snímky Lincoln, Tintin a Interstellar.

  • foto

    James Cameron

    Narodil se 16. srpna 1954 v kanadském Ontariu. Už na základní škole se věnoval psaní sci-fi povídek. V roce 1971 se přestěhoval do kalifornského města Brea, kde studoval fyziku na Fullerton College. Původně se živil jako mechanik a řidič náklaďáku, později jej záliba a samostudium v oblasti filmového řemesla a vizuálních efektů přivedly k práci pro nezávislého producenta Rogera Cormana, s nímž v roce 1980 spolupracoval na filmu Sador, vládce vesmíru. V roce 1984 zrežíroval podle vlastního scénáře snímek Terminátor se kterým osalvil nečekaný, obrovský úspěch. Díky tomuto úspěchu byl vybrán jako režisér pro pokračovní veleúspěšného Vetřelce. I s tímto pokračování nazvaném Vetřelci slavil obrovský úspěch a ukázal, že má ohromný talent hlavně co se týká technického zpracování filmu. V roce 1989 se Cameron rozhodl opustit půdu akčního filmu a vrhl se pod vodu se snímkem Propast. V tomto filmu ukázal, že je velký nadšenec pro podvodní průzkumy a mořské hlubiny. Film sice nebyl tak úspěšný jako jeho předchozí počiny ale i tak měl film dokonalé technické zpracování a ve své době revoluční počítačové triky. V roce 1991 se Cameron vrátil k filmu, který z něj udělal hvězdu a natočil film Terminátor 2. Film byl delší, akčnější, dražší a technicky dokonalejší než první díl. Cameron ve filmu použil naprosto revoluční počítačové triky a hlavně díky tomu byl Terminátor 2 ve své době nejdražším filmem všech dob ale rozhodně se to vyplatilo jelikož se z filmu stal megahit. V roce 1994 se režisér opět sešel s Arnoldem Schwarzeneggerem (který se také díky filmům Terminátor a Terminátor 2 stal hvězdou) a natočili oddychovou akční komedii Pravdivé lži. Ale i když film tentokrát nepředstavoval nějakou revoluci Cameron divákům opět předvedl co to znamená velkolepý akční film a film doslova až po okraj narval výbušnými akčními scénami, které se jen tak nevidí. Svůj největší úspěch však James Cameron zažil až v roce 1997 a to veleúspěšným filmem Titanic. Film si zamilovali nejen diváci, kteří po celém světě zaplatili 1,8 miliardy dolarů aby film mohli vidět ale také kritika, která film obdarovala 11 Oskary což se povedlo jen filmům Ben Hur a Pán Prstenů: Návrat krále. I sám James Cameron si konečně odnesl svého prvního Oskara a to za režii. Režisér se vydal dokumentárním směrem a natočil dokumenty Tajemství Titanicu z roku 2003 a o dva roky později Tajemné hlubiny. Oba tyto dokumenty využívají styl 3D.

  • foto

    Sydney Pollack

    Sydney Pollack se narodil 1.7.1934, Lafayette v Indianě. V průběhu své dlouhé kariéry se objevil ve filmu Woodyho Allena Manželé a manželky, ve snímku Roberta Altmana Hráč, v černé komedii Roberta Zemeckise Smrt jí sluší, pro Stanleyho Kubricka si zahrál ve snímku Eyes Wide Shut a také ve svém vlastním thrilleru Tlumočnice. Pollack režíroval 20 filmů, které dohromady obdržely celkem 46 nominací na Oscara. Sám Pollack byl na tuto cenu nominován třikrát, přičemž si zlatou sošku odnesl za režii snímku Vzpomínky na Afriku, který získal celkem sedm Oscarů včetně ceny za nejlepší film. V roce 1982 získal Pollack cenu New York Film Critics s filmem Tootsie. Dvakrát získal Zlatý globus v kategorii nejlepší režie. Také získal cenu Johna Hustona Directors Guild of America. V roce 1985 založil Sydney Pollack společnost Mirage Productions, která má na svém kontě řadu velmi úspěšných snímků. V roce 2000 se stal v této firmě jeho společníkem Anthony Minghella. Společně se podíleli například na snímcích Návrat do Cold Mountain nebo Michael Clayton. Pollack je též zakládajícím členem Sundance Institute a členem řady prestižních hereckých a režisérských asociací.

  • foto

    Miloš Forman

    Miloš Forman se narodil 18.2.1932 v Čáslavi. Asistoval A.Radokovi při natáčení filmu Dědeček automobil, objevil se na plátně ve dvou epizodách (letištní zaměstnanec, kameraman). Hrál menší role v amerických filmech. Manžel Jany Brejchové, později Věry Křesadlové. Za okupace ztratil rodiče a žil u příbuzných. Jako student hrál amatérské divadlo, na FAMU vystudoval scenáristiku. Asistoval Alfredu .Radokovi při natáčení filmu DĚDEČEK AUTOMOBIL (1956), kde si zahrál i dvě epizody. (Před kamerou se objevil i ve filmu TAM ZA LESEM (1962) a po letech si rád zahraje menší role cizinců i v amerických filmech). Spolupracoval na scénářích k¦ filmům NECHTE TO NA MNĚ (1955) a ŠTĚŇATA (1957). Se scenáristy Jaroslavem Papouškem a Ivanem Passerem a kameramanem Miroslavem Ondříčkem se podílel na vzniku série proslulých filmů KONKURS (1963), ČERNÝ PETR (1963), LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY (1965) a HOŘÍ MÁ PANENKO (1967). Po roce 1968 odešel Miloš Forman pracovat do USA, kde se mu podařilo získat dva Oscary za filmy PŘELET NAD KUKAČČÍM HNÍZDEM (1975) a AMADEUS (1984). Připomeňme ještě, že již předtím byly na stejnou cenu nominovány LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY a HOŘÍ, MÁ PANENKO. V roce 1998 obdržel Forman čestný doktorát Akademie múzických umění a Českého lva za celoživotní dílo. Dětství Miloše Formana nebylo příliš radostné. Jeho rodiče zahynuli v německém koncentračním táboře, a tak vyrůstal v domově mládeže v Poděbradech, kde se mimo jiné setkal s Ivanem Passerem. Přihlásil se ke studiu na DAMU, kam jej nepřijali, a proto vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU (1955). Během studií debutoval v Krškově filmu Stříbrný vítr, kde si zahrál epizodní roli vojáka, a dokonce ještě stihl napsat s Martinem Fričem scénář k agitační veselohře Nechte to na mně (1955). Po promoci krátký čas pracoval v televizi, kde se uplatnil i jako příležitostný hlasatel. V roce 1957 se spolupodílel na scénáři filmu Štěňata, při jehož natáčení vypomáhal jako pomocný režisér Ivo Novákovi. Ve stejném roce spolupracoval s vynikajícím režisérem Alfredem Radokem na realizaci filmu Dědeček automobil, v němž si zahrál roli letištního mechanika. S Radokem se rovněž podílel na prvních programech Laterny magiky. Režijně Forman debutoval v roce 1963, kdy téměř v amatérských podmínkách natočil dvě povídky - Kdyby ty muziky nebyly a reportáž z předstíraného konkursu zpěvaček do divadla Semafor Konkurs. Prvním celovečerním filmem byl Černý Petr, v němž se prosadil satirou odhalující maloměšťáctví v povaze lidí. Při realizaci tohoto filmu, který získal Cenu čs. filmové kritiky 1963, Zlatou plachetnici MFF v Locarnu 1964 a další mezinárodní uznání, se setkaly tři výjimečné postavy našeho filmu - vedle Formana i Jaroslav Papoušek a Ivan Passer. V tomto snímku poprvé zazářila herecká hvězda Vladimíra Pucholta, který vedle Formanových filmů účinkoval i v Rychmanově muzikálu Starci na chmelu či snímku Svatba jako řemen. Další Formanův film, ve kterém Pucholt účinkoval v hlavní roli spolu s neherečkou Hanou Brejchovou, byly Lásky jedné plavovlásky (1965), téměř sociologická studie prostředí dívčího pracoviště v malém městě, kam funkcionáři vzhledem k nedostatku mužů převelí vojenskou posádku. Posledním Formanovým filmem natočeným pro čs. kinematografii byl Hoří, má panenko (1967), odhalující neúprosně lidskou přetvářku. Po emigraci do USA (1968) natočil Taking Off (Odcházím), jehož komerční neúspěch jej přivedl k vytvoření filmové adaptace Keseyova románu One Flew Over The Cuckoo\'s Nest (Přelet nad kukaččím hnízdem), která byla oceněna pěti Oscary. Do filmu z Olympijských her v Mnichově 1972 přispěl reportáží z desetiboje. Další Formanovy filmy, přepis proslulého muzikálu Vlasy (Hair) a Ragtime, se setkaly v Evropě s mnohem větším úspěchem než v Americe. Teprve Amadeus (1984), jehož exteriéry byly natáčeny - ke značné nelibosti čs. filmových funkcionářů - u nás, obdržel osm Oscarů (z českých umělců Theodor Pištěk mladší za kostýmy a architekt Karel Černý za scénografii). Na téměř všech Formanových filmech se podílel vynikající kameraman Miroslav Ondříček, pracující i pro další světové režiséry. Ve francouzské koprodukci natočil Forman roku 1989 film Valmont a v roce 1992 se podílel na filmu Proč Havel? Svérázným příspěvkem do diskuse o svobodě projevu se stal Formanův film Lid versus Larry Flynt (1996). První manželkou Miloše Formana se stala herečka J. Brejchová, druhou později herečka divadla Semafor a výtvarnice Věra Křesadlová, s níž má dva syny, kteří pokračují v rodinné tradici. Obě dvojčata Petr a Matěj si s chutí zahrála už v dětských rolích v trilogii Homolků Jaroslava Papouška a v současné době se věnují vlastnímu divadelnímu projektu a občas účinkují i ve filmu (Petr ve Svěrákově Akumulátoru I). V současné době Forman žije ve Spojených státech s novou rodinou. Forman svůj dosavadní život i profesionální kariéru s neobvyklou otevřeností popsal v autobiografii Co já vím? (1994), kterou napsal spolu s čechoamerickým prozaikem Janem Novákem. Režisérovým posledním realizovaným snímkem je tragikomedie Muž na Měsíci (1999) vyprávějící o osudech kontroverzního komika Andyho Kaufmana. Forman žije na své usedlosti v Connecticutu a patří k důvěrným přátelům Václava Havla. Jeho třetí manželkou je bývalá modelka Martina Zbořilová.

  • foto

    Stanley Kubrick

    Stanley Kubrick se narodil 26. července 1928 v New Yorku. Otec byl lékař, jako ~ hobby měl fotografování a šachy. Možná právě proto mladý Stanley se sám brzy nadchl pro šachy a ve škole se zase věnoval fotografování. Byl značně průměrným žákem. Znepokojení rodiče ho nechali absolvovat sérii testů na Kolumbijské univerzitě a k jejich velkému překvapení se ukázalo, že Stanley má výjimečně vysoký inteligenční kvocient, ale škola jej jednoduše otravuje: Škola mne nic nenaučila a do devatenácti let jsem nepřečetl ani jednu knížku, proto, že by mne bavila Kubrick se kvůli velmi slabému prospěchu nemohl hlásil k přijetí na vysokou školu. Mezi jeho četbou z filmové teorie byla především díla sovětských filmových tvůrců. Kubrick tehdy hodně četl Ejzenštejna, Pudovkina a Stanislavského. Špatné a neúspěšné filmy, které viděl, byly pro něj výzvou k vyzkoušení vlastních sil. Nejlepším způsobem, jak se cokoliv naučit, je začít to dělat a mimo jiné i proto v r. 1950 vznikl první Kubrickův film s názvem Den zápasu. Byl to šestnáctiminutový dokument o boxerovi Walteru Cartierovi. Film byl prodán RKO za 4000 dolarů a Kubrick, povzbuzený tímto faktem, nechal fotografování a začal se věnovat režii. Další film Létající padre (1951) byl rovněž prodán RKO, ale tentokrát nepřinesl zisk. V r. 1953 vznikl půlhodinový dokument s názvem The Seafarers (Námořníci), který také nebyl úspěšný. Přesto se Kubrick rozhodl, že natočí hraný film. Jako režisér debutoval filmem s názvem Strach a touha(1953), když mu bylo dvacet pět let (těsně před rozvodem s první ženou a manželstvím s Ruth Sobotka, tanečnicí z Bauchine‘s City Center). Recenze na film vyzněly poměrně příznivě, i když Kubrick sám s odstupem času měl k filmu řadu výhrad a považoval jej za zcela nezdařilý. Po filmu Strach a touha natočil Kubrick Vrahův polibek, thriller druhé třídy, který nepřekročil rámec film noir: Ani tento film nebyl úspěšný, ale díky němu Kubrick lépe pronikl do filmového řemesla, protože obě ranná díla sám napsal, produkoval, režíroval, točil, stříhal i ozvučil. Kubrickovým prvním, již zcela profesionálním filmem se stalo Zabíjení (1956). Rozpočet filmu činil 320 000 dolarů. Kubrickovi se podařilo přimět agenturu United Artists, aby film financovala a distribuovala. Prvním důležitým filmem tohoto režiséra však byly teprve Stezky slávy (1957). UA znovu souhlasila s vložením peněz (investice kolem jednoho milionu dolarů) pouze proto, že se o scénáři nadšeně vyjadřoval Kirk Douglas, představitel hlavní role ve filmu, zcela realizovaného v Německu. Podkladem pro scénář se stala autentická událost z období 1. sv. války, kdy Francouzi dovolili útok na neobyčejně silně opevněný pahorek, přestože útok neměl jiný smysl, nežli naplnit ambice několika generálů. Velmi pesimisticky vyznívající filmový obraz se nemohl více než osmnáct let dočkat své premiéry ve Francii, protože jeho rozšiřování bylo oficiálně zakázáno. Komerčního úspěchu film sice nedosáhl, ale byl velmi dobře přijat odbornou kritikou. Koncem padesátých let se Kubrick dostal do finančních potíží a teprve Spartakus (1960), superprodukce a současně první barevný a širokoúhlý Kubrickův film s hvězdným obsazením, umožnil Kubrickovi start jako materiálně i umělecky nezávislého filmového tvůrce. Od té doby se datuje jeho určitá režisérská mánie, projevující se ve snaze totálně kontrolovat každý aspekt realizovaného filmu, a to ve všech etapách jeho vzniku. Kubrick téměř stoprocentně odpovídá za všechno, co je spojeno s filmem, který režíruje: je přítomen na tiskových konferencích, účastní se střihových prací filmových a televizních upoutávek na své filmy, projektuje plakáty, dohlíží na dabbing, kontroluje použité kopie a dokonce rozhoduje, do kterých kin mohou být jeho filmy distribuovány. Nezabývá se naopak marketinkem. Tvrdí totiž, že pokud se mu nějaké téma zdá dostatečně zajímavé, pak se také podaří získat zájem publika. Aby mohl Kubrick realizovat svůj další film, přestěhoval se do Velké Británie, která se mu tak zalíbila, že se v ní usadil natrvalo. Tam bydlí doposud, i když se i nadále považoval za amerického umělce a své filmy točil za americké peníze. Nejčastěji pracuje ve svém domě v okolí Londýna, kde bydlí se svou třetí ženou, Susanne Christiane Harlan a třemi dcerami. Podobá se poněkud středověkému umělci, který žije pro své umění a bydlí přímo nad svou pracovní dílnou. plnou různého zařízení pro vykonávané povolání: filmových kamer, střižen a projektorů. Hodně kontroverzního přijetí se dostalo jeho adaptaci Lolity (1961) podle románu Vladimíra Nabokova. Autor románu byl současně autorem scénáře, i když zpočátku práci na scénáři odmítl. Údajně teprve když se Nabokovovi zdálo, že čte již hotový scénář, se spoluprací souhlasil. To, co se po dlouhém úsilí podařilo zveřejnit jako knihu, nebylo počátkem šedesátých let možné ukázat na plátně. Výsledkem je, že se dá hovořit pouze o polovičním úspěchu filmové Lolity. z hlediska uměleckého to nebyla žádná výhra, i když film dosáhl kasovního úspěchu. Skutečnou trefou do černého se stal Dr. Divnoláska aneb Jak sem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu. Film si získal velké uznání kritiky a byl také velmi populární u filmových diváků. Tato černá groteska se vysmívala militarismu studené války smrtelně komickým, a přitom neobyčejně trefným způsobem. Kubrick poprvé film nejen režíroval, ale i produkoval:; a podobně jako předcházející film se natáčel v Anglii, protože Peter Sellers, který v něm hrál trojroli, se zde v té době právě rozváděl. Následující čtyři léta zabrala Kubrickovi realizace filmu 2001: Vesmírná odysea. Scénář filmu vznikl za spolupráce Arthura C. Clarka. Natáčení hereckých scén trvalo čtyři měsíce. Nafilmování 205 speciálních efektů trvalo dalšího půldruhého roku. Kubrickovi se podařilo vytvořit nový typ filmového představení: naprosto vizuálního, mnohoznačného, mystického a současně mytologického. Film stál deset a půl milionu dolarů a byl to zároveň jeden z nejlépe navštívených filmů v dějinách kinematografie. Reakce kritiky byla téměř jednohlasně nadšená. Film měl velký vliv na filmovou sci-fi a stal se pro ni nevyčerpatelným zdrojem inspirace a napodobování. Jako jediný Kubrickův film se dočkal svého (neúspěšného) pokračování v podobě filmu Petera Hyamsa 2010 (1984). Povzbuzen úspěchem se Kubrick rozhodl natočit další film, který by spektakulárností a elánem mohl být pro Vesmírnou odyseu konkurencí. Plánoval realizaci velké filmové epopeje o Napoleonovi, ale vzhledem k nákladům se zamýšleného projektu vzdal. S odstupem času můžeme říct, že Odysea je první částí trilogie, věnované úvahám na téma současné západní civilizace. Její druhou částí je adaptace známé knihy Antony Burgesse „Mechanický pomeranč". Film se stejným názvem (A Clockwork Orange, 1971) vyvolal mnoho kontroverzních reakcí a šokoval především zobrazením brutálního násilí demoralizované bandy teenagerů, kteří se pohybují po ulicích města v neurčité, avšak nepříliš vzdálené době. Šok, vyvolaný filmem ve Velké Británii, byl tak velký, že se režisér po několika měsících - jako odpověď na některé recenze anglických kritiků -rozhodl zakázat distribuci díla, které kritici pochopili jako nabádání k násilí a jeho glorifikaci. Velká Británie je doposud jedinou zemí, ve které platí absolutní zákaz rozšiřování filmu, jak v kinech, tak i na videokazetách. Film byl celý natočen ve Spojeném království a podíleli se na něm britští herci. Třetí část trilogie o společnosti tvoří adaptace románu z 19. století W.M. Thackeraye Barry Lyndon (1975) - film, plánovaný na hodinu a půl, který měl být natočen v okolí Kubrickova sídla. Film byl výjimečný už jen tím, že byl jako celek realizován mimo studio v přirozených interiérech a s použitím autentických dobových kostýmů. Byl natočen během 256 dní a stál 11 milionů dolarů. I přes uznání kritiky se film nestal kosovým trhákem. Krátce po premiéře Kubrick zakoupil práva na zfilmování románu Stephena Kinga s názvem „Osvícení" a začal s přípravami na další film. Pro tento film hovořil - podle Kubricka - způsob, jakým autor příběh vystavěl. Přáním režiséra bylo, aby budoucí film byl něčím více, nežli variací na Exorcistu či Omen. Kubrickova adaptace (Osvícení, 1980) byla po premiéře přijata kritikou spíše chladně, i když si povšimla snahy pozvednout konvenční horor na úroveň morálního obrazu současnosti. Film se také dostal do Guinessovy knihy rekordů kvůli největšímu počtu opakování jedné z dialogových scén Shelley Duval musela svoji repliku opakovat 127krát Je třeba si leště povšimnout faktu, že nepoužité fragmenty sekvence, kterou film začíná. byly později nastříhány do závěrečných fragmentů filmu Ridleya Scotta Blade Runner.

  • foto

    Robert Rodriguez

    Robert Anthony Rodriguez, narozen 20.6.1968, San Antonio v Texasu. Studoval v roce 1991 na texaské univerzitě v Austinu, když napsal scénář ke svému prvnímu významnému snímku El Mariachi (1993). Kromě scénáře se Rodriguez ujal režie, střihu a hudby. Snímek získal cenu diváků pro nejlepší dramatický film na filmovém festivalu v Sundance a byl oceněn na festivalech v Berlíně, Mnichově, Edinburghu, Deauville a Yubari (Japonsko). Přestože to byl pro 23-ti letech neuvěřitelný debut, Rodriguez byl i nadále sezónním režisérem. Narodil se jako třetí z deseti dětí v San Antoniu v Texasu. Během studií na univerzitě točil filmy ze svého rodinného prostředí - jeho tři nejmladší sourozenci si zahráli v Bedhead (1991). Rodriguez také vynikl jako karikaturista s Los Hooligans, komiksovém pásmu v Daily Texan, kde postavy nakreslil podle svých bratrů a sester. V roce 1995 napsal, natočil a produkoval film Desperado, pokračování El Mariachi. Film představil americkým divákům Antonia Banderase, který si zde zahrál se Salmou Hayek. Ridriguez také napsal, zrežíroval a sestříhal snímek The Mishavers, jednu ze čtyř částí filmu Čtyři pokoje (Four Rooms, 1995). Při natáčení filmu Od soumraku do úsvitu (From Dusk Till Dawn, 1996) se spojil s Quentinem Tarantinem. Dalším jeho režisérským počinem byla Fakulta (The Faculty, 1998, hr. Josh Hartnett, Elijah Wood a Jordana Brewster). V roce 2001 vytvořil rodinný dobrodružný film Spy Kids, kritiky oceňovaný a divácky úspěšný snímek. Pokračoval filmem Spy Kids 2: Ostrov ztracených snů (Spy Kids 2: The Island of Lost Dreams, 2002), který získal neobyčejné recenze a v loňském roce přidal Spy Kids 3-D: Game Over. Třetí část z trilogie El Mariachi, Kdysi dávno v Mexiku (Once Upon a Time in Mexico) napsal, natočil, sestříhal a zhudebnil v roce 2003. S dalších prací můžeme jmenovat např. film The Adventures of Sharkboy & Lavagirl in 3-D, ke kterému napsal scénář společně se svým sedmiletým synem Racerem Maxem. V roce 2005 natočil podle komiksu Franka Millera film Sin City - město hříchu. Robert Rodriguez byl již dlouhou dobu obdivovatelem komiksů. Sin City je však pro něj něčím výjimečným. Je totiž naprosto odlišné a specifické. Pokaždé, když otevřel první stránku knihy, byl tímto městem okouzlen. Když se rozhodl Sin City zfilmovat, nechtěl dělat adaptaci… Chtěl přímo přenést obrazy ze stránek knih na filmové plátno. Byl si jistý, že za pomoci digitální technologie dokáže zachytit každý obraz Millerových knih - každou tlustou, černou linku, křehké siluety, nebezpečné postavy...

  • foto

    Jan Hřebejk

    Jan Hřebejk se narodil 27.6.1967 v Praze. Vystudoval společně se svým filmovým souputníkem, scénáristou Petrem Jarchovským, Akademické gymnázium ve Štěpánské a v letech 1987 - 1991 katedru scenáristiky a dramaturgie na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU). Během studia FAMU Jan Hřebejk režíroval a ve své vlastní produkci natočil dva krátkometrážní filmy – CO VŠECHNO CHCETE VĚDĚT O SEXU A BOJÍTE SE TO PROŽÍT (1988) a L.P. 1948 (1989) podle scénářů svého spolužáka Petra Zelenky. Profesionálním režijním debutem byl krátkometrážní hraný film pro Českou televizi NEDĚLEJTE NIC, POKUD K TOMU NEMÁTE VÁŽNÝ DŮVOD (1991). Filmy si získaly pozornost diváků a kritiky i četná ocenění na studentských filmových festivalech. Spolu s Petrem Jarchovským napsal ještě během studií na FAMU scénář ke generační filmové komedii z prostředí letního pionýrského tábora PĚJME PÍSEŇ DOHOLA. Podle tohoto scénáře natočili v roce 1990 celovečerní film debutující režisér (a nynější producent) Ondřej Trojan a rovněž debutující kameraman Asen Šopov. Ve filmu se v dětské roli poprvé objevila pozdější úspěšná mladá herečka Aňa Geislerová a Jan Semotán (Kšanda z Šakalích let). V roce 1992 natočil Jan Hřebejk podle vlastní diplomové adaptace románu Egona Hostovského televizní inscenaci pro Českou televizi DOBROČINNÝ VEČÍREK s Jiřím Kodetem, Ivanou Chýlkovou a Bohumilem Kleplem v hlavních rolích. Autorský filmový muzikál ŠAKALÍ LÉTA , retrokomedie z konce padesátých let o nástupu rock and rollové vlny v Čechách, měl premiéru v roce 1993. Podle povídek spisovatele Petra Šabacha napsal scénář Petr Jarchovský, původní hudbu a texty skladatel a zpěvák Ivan Hlas, film režíroval jako svůj celovečerní debut Jan Hřebejk a za kamerou stál renomovaný kameraman Jan Malíř. Film měl velmi dobrou návštěvnost a získal mnohá prestižní ocenění - mezi jinými i Českého lva za nejlepší režii pro Jana Hřebejka, za nejlepší mužský herecký výkon pro Josefa Abrháma, za nejlepší původní filmovou hudbu pro Ivana Hlase a za nejlepší film roku 1993. Spolu s Janem Malířem Jan Hřebejk v roce 1996 realizoval televizní seriál pro děti KDE PADAJÍ HVĚZDY, který se prodal do mnoha zemí Evropy.Dalším úspěchem autorské dvojice Jarchovský - Hřebejk byla netradičně pojatá trojice autorských povídek pro televizní cyklus BAKALÁŘI, která získala prestižní ocenění Filmového a televizního svazu a Literárního fondu za přínos televizní hrané tvorbě za rok 1997. Autorský tandem Hřebejk-Jarchovský spojil koncem devadesátých let svůj tvůrčí potenciál s filmovou společností Total HelpArt T.H.A. producenta a režiséra Ondřeje Trojana. Pod tímto produkčně investorským zázemím následně realizoval Jan Hřebejk podle scénářů Petra Jarchovského svoje dosud nejúspěšnější celovečerní filmy. V roce 1999 domácí divácký megahit PELÍŠKY a následně o rok později film MUSÍME SI POMÁHAT, jehož mimořádné kvality dotvrzuje i nominace na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, pět Českých lvů, řada ocenění na mezinárodních filmových festivalech a uvedení v kinech prakticky po celém světě. V roce 2003 měl premiéru další divácky mimořádně úspěšný titul PUPENDO. Zatím poslední realizovaný celovečerní film režiséra Jana Hřebejka a scénáristy Petra Jarchovského, HOREM PÁDEM, bude mít českou premiéru v září 2004. V období mezi natáčením celovečerních filmů Jan Hřebejk režíruje množství drobnějších prací v oblasti hudebních klipů, reklam či dokumentárních filmů (např. portréty Dominika Haška či Vladimíra Mišíka pro společnost Febio). V roce 1997 debutoval Jan Hřebejk jako divadelní režisér NEBEZPEČNÝCH VZTAHŮ Christophera Hamptona s Vilmou Cibulkovou, Alešem Procházkou a Zitou Kabátovou v hlavních rolích v pražském divadle Pod Palmovkou. V březnu 2000 se v témž divadle uskutečnila další premiéra hry pod jeho režijním vedením – divadelní zpracování známého filmu Woodyho Allena VÝSTŘELY NA BROADWAYI. V roce 2002, opět v divadle Pod Palmovkou režíroval Jan Hřebejk AMADEA v hlavní roli s Jiřím Bartoškou. S Jaroslavem Duškem a Natašou Burger, kteří hráli v Horem Pádem, se Hřebejk sešel i při realizaci komorního dramatu pro dva herce MANŽELSKÉ VRAŽDĚNÍ, které podle předlohy francouzského dramatika Eric-Emmanuela Schmidta zinscenoval pro Divadlo Na Jezerce.

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace