Ollie235

Vcelku příjemná oddechovka, která dává námět těm, co potřebují být na dvou místech naráz. Film se sem tam nevyhne žánrovému klišé, ale nakonec musím přiznat, že jsem se celkem bavil. Ani romantika ani ke konci se stupňující snaha moralizovat mi příliš nevadily a kdyby byl příběh o něco málo zajímavější neváhal bych s vyšším hodnocení. I tak ale pohodový film s nádhernou Kristinou Amus i dalšími hezkými Ruskami.

Burian je úžasný, ale v celém filmu není naprosto nikdo kdo by ho doplňoval. Nechápejte mě špatně- on to Vlasta táhne skvěle, ale na pět hvězdiček by to chtělo ještě kousek. Ale jinak výborný film, který neomrzí ani po několika reprízách.

Mně to tak špatné nepřišlo a i když nakonec hodnotím ,,pouhými" třemi, dobré pocity převažují. Jennifer Lawrence na tuhle roli asi úplně pyšná nebude, ale musím uznat, že jak ona tak i další herci mi zde seděli. Stejně tak mě poměrně zaujal i příběh. Největším mínusem je přebytek zvratů - natřikrát překroucené vysvětlení ke konci dobrotu opravdu nepřineslo. Jinak ale průměrný thriller, který neurazí.

Druhá světová válka přinesla mimo jiné obrovskou porci lidských příběhů a nutno říct, že mnohé z nich jsou pro zfilmování zajímavější a příhodnější než ten z Dunkirku. Christopher Nolan je stále zatraceně dobrým vypravěčem, ale za roky jeho kariéry a kvantum pětihvězdičkových filmů jsem si prostě zvykl na trochu jiný standard. A i když je Dunkirk bez pochyby kvalitní filmařinou, za posledními režisérovými snímky o krůček zaostává. Po technické stránce tomu lze jen stěží něco vytknout - především letecké záběry a hudba nemají chybu. Skličující atmosféra podložená Zimmerovým doprovodem přenáší na diváka pocit válečného zoufalství takřka od prvních minut a i bez velkých bitev, litrů krve a urvaných končetin ji zvládá udržet až do konce. Nolanovo pojetí války tak působí trochu nezvykle a velice zajímavě, ale chyběl mi tam jakýsi ,,wow efekt", který ke sledování jeho filmů už dlouhá léta patří. Výsledkem je tak možná i mírné zklamání, ale velmi silné 4* jsou zcela na místě.

Zbytečně komplikované. Různých vztahů a zvratů je tolik, že je celkem obtížné stíhat kdo je kdo a kdo s kým co, a to mi dost vadilo. Co se týče humoru, spíše mě minul - párkrát jsem se zasmál, ale většinu filmu jsem spíše strádal nudou. Škoda, čekal jsem víc.

Vinen či nevinen? Ve hře je doživotí. Dvanáct porotců se „přesouvá“ z Ameriky do Ruska a Michalkov se pouští do opravdu odvážného pokusu – remake geniální klasiky z 50. let. A nebere si servítky. Schéma je zachováno – 12 lidí, jedna místnost, lidské osudy. Postup příběhu velmi podobný. Co mě ale vážně překvapilo je způsob, jakým se k tomu Michalkov postavil. Nadsázka až parodie je znát na každém kroku a na rozdíl od původního snímku jsem se čas od času i zasmál. Na škodu to rozhodně nebylo. Co mi vadilo, bylo obsazení několika hlavních postav – zatímco v původní verzi platilo co postava, to osobnost, tady to tak slavné nebylo. Překvapilo mě, jak nenápadnou roli dostal sám Michalkov. Co jde ale filmu na škodu nejvíce je přetažená stopáž způsobená místy zbytečnými detaily a slabšími dialogy. Uznávám ale, že všechny dílčí nedostatky pramení z nadšení, které mnou opanovalo po zhlédnutí původního snímku. Nebýt toho asi bych neřekl jediného křivého slova – v každém případě to Michalkov zvládl více než dobře a zase po čase ukázal sílu ruské kinematografie.

Jedna místnost, 12 mužů. Jediné, co se mění je počasí za oknem a počet kapek potu na čele jednotlivých aktérů. No a samozřejmě také jejich názory a přesvědčení. A jak to tak člověk sleduje, uvědomuje si, jak málo stačí ke kvalitnímu filmu- pár skvělých herců a talentovaný štáb. Geniální film, právem v TOP10.

,,You're really lucky, you know that? You didn't have to wait your whole life to do something special." Stejný tvůrce, jiná kvalita. Zatímco v Breaking Bad Gilligan a spol. zvládají mistrně budovat napětí a postupně diváka vtahovat do děje, El Camino je jen pomalu plynoucí drama, kde na nic takového není prostor. Zároveň mě trochu mrzí, že tento příběh nepřišel o něco dřív. Připomenout si staré známé postavy a slyšet zase po letech Jesseho ,,bitch!" bylo ale i tak zatraceně příjemné.

,,There's a lot of people saying a lot of things, but in the end you gotta listen to yourself." Nemohu se zbavit dojmu, že tohle se mělo jmenovat Colonel Parker - ten je totiž nejen vypravěčem, ale dostává až nečekaně velký prostor. Samotné životopisné pojednání o jedné z největších hudebních hvězd historie paradoxně působí zdlouhavě (o půl hodiny kratší stopáž by tomu za mě seděla víc) i zkratkovitě zároveň (sice divákovi připomene mnohé klíčové okamžiky amerických dějin, ale o samotném Elvisovi toho naopak mnoho zcela zamlčí). Celkově mě to stále docela bavilo, ale čekal jsem jednoduše víc. Chyběly mi v tom emoce, v některých okamžicích mi naopak přišlo, že se zbytečně tlačí na pilu. Bohemian Rhapsody si zkrátka pustím raději, a to nejen proto, že Queen poslouchám častěji.

Ač to tak podle těch dvou hvězd nemusí vypadat, Elysium vůbec není špatným filmem. Akorát se zde sešlo několik detailů, které ho v mých očích dost stáhly dolů. V první řadě mě dost mrzí, že se většina příběhu odehrává na zničené Zemi namísto lákavé vesmírné stanici pro boháče. Nepotěšily mě příliš zmatené akční scény, ani fakt, že v polovině filmu víte, jak to dopadne. Naopak musím pochválit herecké obsazení - především Sharlto Copley (agent Kruger) byl vynikající. Potenciál to celé mělo slušný, škoda, že nebyl využit.