Iguaner

Kdo nečetl knihu nemůže plně pochopit film a naopak, protože tyhle dvě díla jsou jako Amy a Nick - nemohou existovat odděleně (ale společně to také není nic moc). Dokonalý zločin? Ale kdeže! Amy nechá změnit kód alarmu a číslo pro případ poplachu (podezřelé, ale budiž). Jenže jako nové číslo zadá svůj jednorázový mobil (budiž), který si vezme sebou na útěk (!) a nechá ho zvonit (!!), čímž zanechá dokonalou elektronickou stopu. Ještě jednou na diváka film mrká (záměrně?) s postavou Grety, která, ač největší buranka a z Amyna pohledu nic než hmyz, ji ihned prokoukne. Jo a podle neoficiálních informací je v přípravě druhý díl s názvem Gone Girl 2: Desi's Baby.

To jsme vážně žili v tomhle marasmu? V práci hlavně neprudili, lezli si navzájem do zadku a v sobotu chodili na Arnoštka? Smutnější a pravdivější bilanci normalizace nenajdete.

Šestý smysl mi říkal, že tohle bude hodně dobré, ale přesto jsem byl skeptický. Oprávněně, protože tohle není jen dobré, to je nefalšovaná bomba, která místy překonává(!) i Miyazakiho. A takhle odvážné tvrzení si zaslouží vysvětlení.       Prvním důležitým bodem je správná volba hlavního hrdiny, či spíše hrdinky, protože je jím (stejně jako ve všech mistrových filmech) dívka, což má svůj důvod, s kterým nelze než nesouhlasit. Ale ani sebelepší (sebehezčí:) holka nic nezmůže, když z ní scénář udělá nevychovaného fracka nebo afektovanou hysterku. I zde se proto po vzoru Mistra rozhodli nahradit tohle všechno odvahou, mozkem a především fantazií.       Zde ovšem styčné body obou autorů končí, protože del Toro usoudil, že optimismus je opiem lidstva, a tak ho nahradil temnotou tak hustou, že Faunův labyrint nelze v žádném případě označit za nějakou pohádku, ale čiročirý thriller. Ale thriller, který funguje jak má, protože divák má o postavy strach (oprávněný? nebudu spoilerovat), a protože jeho atmosféra je přesně taková, jaká má být: beznadějná, avšak i v beznaději se jak známo skrývá kapka naděje, jenže jen málokodo ji dokáže odhalit. Vše perfektně dotváří správně zvolený audiovizuál a tak jsem ochoten odpustit trochu slabší scénář a jiné drobné chybky.       Jenže tohle vše je na nic, když se film setká s divákem, který ve všem hledá umělecký přesah, formální dokonalost, perverzi, hektolitry krve nebo nevím co. Zato když padne na půdu beznadějného snílka, je to čistých 100%, jaké si IMO zaslouží máloco.

Tahle země není pro starý představuje návrat k tomu, v čem Coenové vynikají (v mých očích) nejvíce: černočerný humor & nadsázka & styl. A všech těchto ingrediencí se vám dostane takové porce, až si budete říkat, proč jsou ostatní kriminálky psané jak přes kopírák, když můžeme mít TOHLE. A ten konec - jedena z nejlepších katarzí, kterou znám, avšak její plné pochopení je bez knihy téměř nemožné.       Komu se líbil film vřele doporučuji knihu, neboť je tak akorát stejná, abyste se cítili jako doma, ale zároveň dost jiná, aby nebylo její čtení zbytečné.

Tohle je ten velký film, o kterém se mluví v Hříšných nocích: Film, kterej bude pravdivej, napínavej a hlavně profesionální; film, kterej diváky vcucne příběhem a když vystříknou tu šťávu života, zůstanou v tom sedět a ani se nepohnou, dokud se nedozví, jak to dopadlo. Nepovedlo se to sice na 100%, ale i tak se zde setkáváme s něčím jako "béčkový akčňák", akorát místo akce je zde "akce" a místo zbraní "zbraně". Osobně si myslím, že tohle je cesta pornoprůmyslu v době levných amatérských filmů, porntube a yoouporn. A až vyroste nová generace režisérů a diváků, možná se jednoho dne setkáme i s "áčkovými pornáči", která budou mít rozpočet jako běžné Hollywoodské trháky a pak ...

Rob roy (=starý pseudointelektuál) zřel zrcadlo své bídné pseudointelektuálské existence a zhrozil se. My ostatní se královsky bavili.                         Neříkám, že místy neměl dostat stříhač větší prostor a že místy to bylo o ničem, ale základní pointa je naprosto geniální a gagy na ni nabalené také. Navíc oproti běžné komedii dostanete bonus v podobě jistého transcendentálního přesahu. A to se počítá!

Král bramborových lidí je mrtev. Ať žije král!

Co na tom, že scénář je naprosto stupidní - natáčením porna na maturitním plese počínaje a jeho prodejem v puritánské Americe po miliónech konče. Tohle není žádná sociální sonda do středních škol Ameriky, ale do myslí jejich žáků. Žáků, kteří pilně studují, nesouloží a přináší společnosti "morální přínos", ačkoliv vnitřně cítí, že o NĚCO nenávratně přicházejí a v skrytu duše doufají, že jim to něco přinese hvězda jejich oblíbených filmů, které viděli tisíckrát dokola, která je náhodou osloví na ulici. Realita je možní jiná, ale vzdáme se snad proto svých snů?         Make from teenager to teenager.

Možná šlo jen o kouzlo okamžiku, ale životní etudy lidí, kteří jsou srdcem optimisté, ačkoliv v duchu tuší, že život je pes, mě zkrátka zasáhly. Redukce třetího světa na země chudáků s AIDS je obvyklá a jednoduchá; ukázat, že i zde žijí lidé, kteří mají své sny a jdou za nimi nám rozšiřuje obzory - a od toho přece dokumenty máme, ne?

V mých očích zůstane Cesta do fantazie navždy ta, která mi ukázala CESTU nejen do fantazie, ale i do celého odvětví kinematografie, které by mi jinak zůstalo skryto pod pokličkou konzumního škváru. A proto věnují svůj první komentář paradoxně filmu, díky kterému jsem na hranou tvorbu zanevřel. Zkuste ho také a možná i vy prozřete.