amirgal

Moje malá exkurze po stopách dnešních Schimanských se započala zde. Oliver Mommsen sice vypadá dobře, ale nevím, jestli mi to bude stačit. Zatím je to setkání podprůměrné. Z úctyhodného seznamu natočených dílů ve všech modifikacích Tatortu je zřejmé, že byli Němci, jako obvykle, velmi produktivní. Německá těžkopádnost se ale nezapře. Nejvíce akce zažijete při pozorování mírného poklusu některého z protagonistů, či při lehce zrychlené jízdě. Za to jsou Němci, alespoň v tomto seriálu, neskutečně užvanění. Vyžvanili si u mne slabší trojku. Po třetím dílu asi raději odzkouším další modifikaci.

Fargo je Coenovské koření v Bernsteinově kuchyni.

Počin v podobě Top of The Lake by asi neměl být označován za seriál, ale spíše za film na pokračování. Což ovšem nemusí být problém. Horší je, stane-li se, že se takový neepizodický koncept, byť pečlivě vymyšlený, začne (snad během natáčení?) rozpadat. Nevadí, že Jane Campion není Agatha Christie, ale logiku - nebo v tomto případě spíše přirozenost, protože logický je příběh dostatečně - je třeba dodržovat i u psychologických dramat a mysteriózních filmů. Ambiciózní projekt tak trpí regresí ve vývoji jednotlivých postav. Ty jako by ztrácely paměť a s ní i úsudek. Vznikne-li jednou podezření, nemůže jen tak zmizet. A Jane Campion to moc dobře ví, protože vkládá do děje nejrůznější druhy Čechovových pistolí. Nedomnívám se proto, že by to by se jednalo o nedostatek konceptu, ale že se film jednoduše rozklížil při natáčení – možná tím, jak byly scény natáčeny na přeskáčku a asi s velkým odstupem. Možná ještě větším, tentokrát ideovým problémem je proklamovaný label "genderový." Proč ženy ve filmu jsou a zůstávají po celou dobu jakýmsi houfem zmatené zvěře? Co se tím vlastně říká o jejich „genderu"? Máme se smát, protože všichni víme, že tomu tak není? Vystavěla Jane Campion film k metainterpretaci? Jako když Ruben Ostlund tvrdil, že realistický film vidíme jako rasistický, protože jsme rasisti? Nebo je to koncept typu Žena od Luckyho McKee, který je až tak absurdní, že jej z podstaty nebereme vážně? Co nám má říci tento film, kde Jane Campion stvořila roli osvícenkyně, která ve skutečnosti jen plácá nezodpovědné banality, nebo říká pravdy, které všichni znají, jen je říká hrubě a v nevhodnou chvíli jako ožralý chlap, a vzdává se veškeré odpovědnosti? Je snad osvícená žena starý ožralý chlap? Jak byly všechny postavy nakonec obdařeny poznáním z nevšedních dramatických zážitků jsme se nedozvěděli, jelikož happy závěr a jednoduchý konec zajistil, že už se nikdo nikam nemusel fyzicky, mentálně a ani „genderově" posouvat. Tak, milí přátelé, můžete mi někdo povědět, co jste se nového dozvěděli o „genderu"? Jakou "reflexi ženství," jak píše Marigold, nám tento snímek vlastně připravuje? Tohoto filmu je opravdu škoda. Málo by stačilo ... nebo spíš "méně". Méně je někdy více ... 4,5.

0101 XXX - příliš zkratkovité 0102 XXXx - méně zkratkovité 0103 XXXx - trochu se to lepší, ale ty motivace jsou takové ... nijaké 0104 XXx - příliš naivní a rodinné 0105 XXXx - předvídatelné 0106 XXXX - asi nejlepší díl

Úplně nevím, co si počít s protežováním Máchova vlastenectví. Zvláště pak vezmeme-li v potaz, že se zhlídl trochu se zpožděním v německém romantismu a se svými prvními německy psanými básněmi se snažil prorazit právě tam. Ano, u našich "utlačovatelů." Po neúspěchu se rozhodl udělat kariéru na českém rybníku ... Hold my češi jsme vděční za jakýkoliv zájem o nás a o češtinu ... K filmu je třeba dodat, že byl značně nevyvážený, alespoň dle mého soudu - umělecky i myšlenkově. Namísto charismatické Vláčilovy syrovosti v krásném vizuálním podání jsem dostali k patosu tendující průměrný osmdesátkový "art" dokument s kostrbatou dějovou linií.

Je pravda, že to ten Midsomer, jak píše Verbal, fakt něčím připomíná. Prostě televizní film. Ale dokážu si představit horší výsledek.

Zajímavý nápad i kompozici mi osladili opravdu nehrající, nebo přehrávající herci. Víc šklebení neznamená víc emocí, což platí především o scéně poslední. Postavy mi byly velmi nesympatické a tak jsem se nemohla dočkat, až všechny zemřou. Ze souboru se mi tak líbila jen první scénka (s rybou) a minimalistickou scénku s titulky (o mostu), kde nikdo nevystupoval, a tak se nemohlo nic pokazit. Rozhodně se nejedná o drama, nečekejte ani horor - jde jednoduše o experimentální film, který si hraje s formou snad ještě více než s obsahem.

Mělo by tady být asi uvedeno, že se jedná o film sladký, romantický a dojemný. Já se jim vyhýbám, protože mne zpravidla dost nudí, ale nechci filmu hodnocením škodit, neboť jsem jej viděla omylem ... A tak jej hodnotím pouze v rámci žánru "romantický", protože ani dramatický, ani komický mi nepřišel, zato mi připadal dlouhý. Prvních padesát minut - tedy doba, než se něco lehce dramatického stalo - se táhla jako nudle. Tedy prvních 50 minut za tři, zbytek za čtyři. Tedy slabší čtyři.

Člověk si říká: V detektivním žánru už snad ani není co vymyslet. Zápletky se pořád opakují. Překvapte mne taky jednou, sakra! No a pak koukáte na Vyšetřovatele a ještě v polovině filmu si říkáte, kde je k čertu ten vyšetřovatel?! Formálně, mám na mysli z hlediska techniky vyprávění, je film velmi zajímavou hříčkou. Marně se snažím podchytit, co mi připomíná a k čemu dokazuje. Spíše než "trhiller", "drama" nebo "krimi" by se slušelo uvést, že se jedná o černou komedii. (a Tibor, jen tak pro pořádek, není patolog, ale asistent patologa)

TU A TAM SPOILER: Byl to skvělý film, především po psychologické stránce. Symboliku andělských křídel jakožto nevinnosti a zároveň smrti bych filmu určitě neměla za zlé. Ne všechno musí být beze zbytku surový real - za chvíli bychom se ho beztak přejedli. Trochu mi ale vrtá hlavou ta koprodukce? Proč tam vlastně nejsou Rusi? Prostota a opatrnost snímku mi místy evokovala osvětové filmy. Distribuovali to potom v Rusku?: "Nemyslete si, děvčata, že pojedete do Dánska nebo do Švédska a že tam na vás někdo čeká. Většinou pak budete muset skočit z mostu." Nebo to promítali ve Švédsku a v Dánsku jako: "Milí spoluobčané, odtud se berou ty malé nedospělé broskvičky. Jsou to nešťastné chudé Rusky. Nechoďte po schodišti se sluchátky, abyste mohli slyšet, když buší zevnitř na dveře bytu". Dokážu si představit, že by na to chodily základní a střední školy jako na povinné promítání. Bylo by to rozhodně přijatelnější než omyl naší paňprofesorky, když nás vzala v sekundě na "film o malém chlapci, který nechtěl vyrůst," z čehož se vyklubal Plechový bubínek, což paňpofesorku jistě velmi rozrušilo.