Radek.SCH

Neskutečně nudné, artové (tříhodinové!) drama, kde se jen mluví a mluví... Aspoň se o tom filmu tak mluví ve všech recenzích. Ale já si toho nevšiml.

Objektivně za 4*, ale že to bylo viděno v kině, ve 2D, v angličtině... a že jsou ty Vánoce. Musí být plný počet. 15 minutek by se dalo sestříhat, konec by nemusel být tak doslovný. Když se to zrovna nebere moc vážně (obzvlášť scény s Hanem) - chrochtám blahem. Pak jsou tam úseky, kdy se zase moc tlačí na pilu (taková ta "osudovost", která provázela i předešlých 6 dílů) - tehdy to spadá do tuctového (ale pořád dobrého) amerického blockbusteru. Pozitiva ale zdaleka převažují. - 90 %

2013: 1. Život Adele, 2. Vlk z Wall Street, 3. Rivalové, 4.Hon, 5. Lásky čas, 6. Europa Report, 7. Hořící keř. Tak nějak nechápu proč musí být skoro všechny umělecké filmy dlouhé, s táhlými záběry a místy nudné, ale budiž. Často se setkávám s tím, že tvůrcům stačí natočit nudný film s vážným tématem a myslí si, že jde automaticky o umění. Nejde. A to naštěstí není případ tohoto filmu. Francouzské filmy nesleduju, žádné herce z tohoto filmu jsem nikdy jinde neviděl, o režisérovi jsem nikdy neslyšel a to že to bylo před půl rokem tak opěvované pro mě už teď už nic neznamená. Kechiche si dal se vším pěkně na čas, nikam nespěchal, proto můžeme vidět třeba 10 minutovou postelovou scénu mezi oběmi hlavními protakonistkami, povídání v trávě, cestu autobusem do školy a plkání o ničem - a přesto je to všechno nedílnou součástí příběhu a posouvá to zase o kousek dál. Ale udělat z dvacetileté holčiny životem vláčenou a zkroušenou třicítku - to tvůrcům už moc nevyšlo. A vtěsnání do takto civilního příběhu diskuze nad Sartrem, uměním, existencionalismem a 2 štrajky k tomu... holt francouzský film. Proto „jen“ 90 %

První korejský film, kterému jsem dal 5* (a to jsem jich už viděl 60). Asi hlavní důvod, proč se mi to tak líbilo, že to bylo nejmíň korejské ze všeho, co jsem ze Země jitřního klidu viděl. Žádné melodrama, žádné potoky slz, prostě vkusně napsané a zahrané. Takové Pelíšky z Koreje.

Je to jenom pár roků zpátky, kdy se mi celá "legendární" SW sága neskutečně hnusila a vůbec jsem nepobral, co že se na tom lidem líbí. Dřív jsem (zhruba na základce) viděl pouze původní trilogii, ještě k tomu ani ne všechny díly a ani nevím které z nich, navíc s dabingem, kdy to vysílala Nova někdy v sobotu odpoledne. Přišlo mi to jako dost otravná záležitost plná starých triků s robotickými "slepicemi." Pak se v televizi objevila první epizoda a mi to stále přišlo jako kýčovitá kravina. Pak druhá. Stále nic. Pak jsem si někdy (to mi mohlo být tak sedmnáct) půjčil třetí epizodu na DVD. Pořád nic. A nakonec na DVD jsem viděl původní trilogii, abych si doplnil "základní vzdělání," předpotopní triky mě stále štvali. Delší dobu jsem to nechal uležet, až jsem si včera (nevím ani proč), řekl že si obstarám (samozřejmě legální cestou) celou hexalogii v původním znění a pustím si ji pěkně chronologicky od I. do VI. epizody. A nevím sakra proč, ale k*revsky mě to chytlo! I. a II. byly možná infantilní kraviny pro děcka (obvlášť hard-fans původní trilogie si to myslí), ale já to beru spíš jako souvislou ságu, jenž jednotlivé filmy jsou skutečně jenom jednotlivími "epizodami" celé ságy, takže pro mě není problém to brát jako celek (nejspíš proto, že jsem na původní trilogii nevyrůstal a nečekal jsem do devadesátých let na završení mých dětských fantazií). Ale pokud si mám nějaký díl z těch šesti vybrat, budeto právě Pomsta Sithů. Dětinské hašteření se odsunulo na vedlejší kolej, přišlo relativně temné vyprávění, přemostění mezi "starým" a "novým," osudovost a osobní tragédie Anakina Skywalkera, o které celá sága je. Škoda jen, že z Natálky (v závěru Klony útočí mi s tím svým "ani trochu se s tím neseru a postarám se sama o sebe" trochu připomínala Leiu) udělaly pasivní maminu. No a v závěru přijde Temný rytíř Darth Vader ve svojí sedmdesátkový plastový trapnosti (jeden z důvodů, proč mi to dřív připadalo ubohé) a uvědomím si, že právě teď začíná čtvrtá epizoda.

Tak tohle bylo vážně velké. Tváří se to jako něco z historie, ale bitky připomínají spíš fantasy. Kdo by mohl tušit, že nejvelkolepější film posledních let natočí Číňané? Nejepičtější záležitost od Návratu krále. - 90%

OH YEAH! Hangover, pak Šéfové na zabití a teď tohle. Rozhodně nejlepší komedie, která ve Státech za posledních pár let vznikla. Skutečně hodně dlouho jsem u monitoru takhle neřechtal. Musíte vidět. - 80 %

Dámy a pánové... Japonci mi opět dokázali, že mají koule. Viděl jsem už hodně filmů o šikaně, ale tenhle je všechny strčí do kapsy. A to neříkám jen jako japanofil. Jde hodně poznat, že se jedná o adaptaci knihy a pravděpodobně hodně dobré knihy, protože většinu stopáže zabírá série (knižních) monologů, což tomu nejenže vůbec neškodí, naopak to tomu dodává punc jinakosti. Spojte to s výbornou Takako Matsu; neustálou, podprahovou hudbou a studenými filtry + se "špetkou" amorálnosti. Vyjde vám z toho jeden z nejleších hraných japonských filmů nového tisíciletí. A že se to nedostalo ani do užší nominace na Oscara a cenu si odnesla (prověřená a bezkonfliktní) Susanne Bier, místo kontroverzního Doznání, které pokládá nepříjemné otázky (nutno dodat že asi až příliš stylovým způsobem)? A co taky chcete od Akademiků, odvahu? - 100 %

Ono to vlastně není anime, ale to ani tak moc nevadí, jelikož tahle "kopie" japonských shōnenů se originálům nejenom vyrovná, ale v mnohém je i překoná. Chytlo mě to hned provním dílem, a nepustilo až do konce. Hlavním nosným pilířem je cesta, jejímž smyslem není cíl, nýbrž cesta samotná. Postavy si po pár dílech oblíbíte, po konci druhé série je budete doslova milovat. Občas to trpý (hlavně v první sérii) celkem velkým zjednodušováním, schématičností, předvídatelností a neskutečnými-náhodami (earthbender, který nesmí používat bending, a najednou se naskytne příležitost někoho s ním zachránit). Po prvních pěti dílech jsem to chtěl dokonce zabalit, díkybohu že jsem to neudělal. Postava jako je Iroh se obvykle v takovémhle druhu zábavy obvykle nevyskytuje. Toph je kapitola sama o sobě. Vtípky o vlastní slepotě (obzvlášť jeden v poušti) skutečně povedené. Konec už bohužel značně vyčpělý a natahovaný. A rozdělení na čtyři elementy se postupem času zvrhlo v pěkné zvrácenosti (3. sezóna), které s původní myšlenkou už něměli moc společného (prostě typická shōnenovská gigantičnost v chrelí proudů "čehosi". Modrý oheň? Létání pomocí ohně?). Book One - 80 % _ Book Two - 100 % _Book Three - 60 % Jo a výborné na procvičování angličtiny.

Starého Alchymistu jsem neviděl, takže nemůžu porovnávat. Hodně dlouho jsem se rozmýšlel, než jsem se do toho pustil, přece jen 64 dílů je na mě docela dost a na anime seriály jsem se začal dívat hlavně proto, že mají většinou jednu sérii, většinou do 26 dílů a každý díl má navíc maximálně pětadvacet minut. Ale když má člověk najednou 25 dní volno, bylo by škoda toho času nevyužít =D To co u anime rozdodně nemusím je parodování / odlehčování. a u FMA:B toho bylo víc než dost. Obzvlášť, když se Ed poprvé setká s Greedem, bojují spolu a vtrhne tam učitelka, ztratí to veškerý potenciál a vážnost, které to mohlo mít. Naprosto se to tím umrtvilo. Občas to neuškodí, ale co je moc... 64 dílů mohl být hodně slušný nápor, ale podařilo se mi to smést ze stolu za dva a půl dne, přičemž třetí den jsem ještě přihodil druhou půlku první série GitS :-) Pokud mám být objektivní (což většina zdejších otaku není) tak posledních asi deset, patnáct dílů (obzvlášť od začátku Přislíbeného dne) bylo až moc křečovitých a natahovaných. Moc se tam sice neumíralo, ale když už, tak to doprovázely potoky slz a patetických keců. Při soubojích měl každý moře času na povídání, proč tam jsou a co tam dělají. Mnohanásobné happyendy taky zrovna nemusím. Škoda, mělo to obrovský potenciál a "hluché" díly to nemá (Mustang vs. Lust, konce 45, 46, 49 a dalšícha a dalších dílů jsou navíc skoro boží, podkreslené výborným endingovým songem). Jen toho chtěli říct hrozně moc na příliš malém prostoru. Některá spojenectví a psychologické vývoje postav jsem jim vůbec nevěřil (Envy, Scar, čtyři chyméry atd.), snad jen tomu Mustangovi jsem věřil skoro všechno (obzvlášť zvuk při luskání prsty se mi po FMA:B začal líbit :) a bez některých postav bysme se obešli úplně (učitelka a její manžel). Jestli má být tohle nejlepší zástupce šónen... Objektivně 80 %