honajz

Klasické nešvary tohoto seriálu, jen zde nic nevybočovalo až natolik, aby se to dalo blíže komentovat. Prostě splácanina, náhody, rodina a znalec z oboru, který náhodou ten šperk poznal.

Viz komentář flanker.27, nemám co dodat.

Tvl. Policejní výslech jako v parodii, ale tohle není žádná Bláznivá střela, ačkoliv Martha Issová občas Franka Drebina připomíná, naprosto černo-bílý rozhovor profesora s děkankou, vyhrocený do extrémních pozic, a nakonec ona úžasná hláška: "To jsou ty komplikované heterosexuální stavy." Jasně, lesbické vztahy jsou zcela bezproblémové a bez komplikací a všichni se mají rádi. Uff. Jestli to Hřebejk myslel celé jako parodii, tak si u svých pražských inťošů asi moc nešplhne, jestli to myslel vážně, tak potěš koště, neb je tak mimo realitu jako nějaký mimozemšťan.

Jako oni tvůrci věděli, co chtějí říct, a všechny ty sexistické, rasistické, multikulti a protifrancouzské fóry tam mají naprosto schválně. Jenže pak tam také mají fekální humor a sexuální pokusy o humor, a ty nikdy nedopadnou dobře, pokud tedy člověk není otylý Američan, který se v sobotu večer baví u své televize vsedě na gauči. Přesto pár hlášek je povedených ("Měl jsem takovou teorii, ale pokud Číňané žijí v Číně, tak neplatí.", nemocniční honička mě pobavila, parodie na Vertigo a Hitchcockův styl se rovněž povedla (ostatně on má herec obočí jako Gregory Peck) a ke konci ta zjevná parodie na Jamese Bondy včetně obleku a auta rovněž ušla. Jen je tam hodně vaty (třeba večírek u hippíků a ta ha ha věc o sexu mezi chlapy), a vlastně ani exotické prostředí Brazílie moc nefunguje. Pobaví, po 50. letech v prvním dílu jsme se dostali do let 60. (a třetí díl se koukám má odehrávat v osmdesátkách), ale asi to podruhé vidět znovu nemusím.

On ten film už od začátku po divákovi pomrkává, že to až tak vážné krimi nebude - ten bachař je přece jasný a nápis také. Celé je to jemně pojaté jako jemná, velmi jemná parodie na špionážní filmy, která by mohla fungovat jako vážně pojatá věc, jenže tím by se tvůrci připravili o všechny ty možné zvraty včetně Starého pána, tyrolského kloboučku, dámy s psíčkem, a konečně i o všechny ty bezva dialogy včetně toho v kostele nebo při zácviku nováčka: "Takže mámo právo být zastřeleni od obou stran?" - "Pochopil!". Původně jsem myslel, že půjde jen o průměrný film, ale to docela rychlé rozvíjení děje s novými odhaleními a zvraty mě hodně bavilo, od začátku do konce. Ten jsem si sice představoval poněkud pestřejší, na druhou stranu přesně zapadal do té jemné parodie. Takže jsem si film hodně užil. Btw, ačkoliv v některých scénách je nahrazen kaskadérem, v jiných je potřeba ocenit Venturovu kondičku.

Zbytečně dlouhá cesta lovce hlav s jeho úlovkem do LA. Trochu road movie, ale ne moc, pokouší se to být komedií, snad dokonce buddy komedií, ale přes tu zdlouhavost to moc nefunguje, spousta věcí není dořečena (třeba co jeho vztah s dcerou, když se to snaží hrát i na mentorskou strunu?), a v závěru už je to tak překombinované jako kdo s kým proč, že to přestává dávat smysl. Přitom tenhle žánr mám docela rád, ale holt se musí umět. Tady překvapivě v podstatě celý film táhne nikoliv De Niro, ale pohodový Charles Grodin, který pojal svou postavu s patřičným nadhledem. Jinak Midnight Run, pokud se nepletu, znamená něco jako brnkačka, pohoda klídek job, tak nechápu ten distribuční název. Jinak podruhé to vidět nemusím.

Tenhle díl mě tak nevtáhl jako ty předchozí a dokonce jsem mu moc nevěřil, ale rád jsem viděl Skopala jako zloducha, potěšilo mne, že se Plíšek  vrátil na scénu, a selfíčko fakt pobavilo. Ale jinak poměrně slabší díl, kde nevím proč ten mladý najednou podceňuje staré a jejich zkušenost, přitom v předchozích dílech s tímhle problém nikdy neměl.

Jako ano, musím uznat, že s tou červenou knihovnou se Karel Reisz (zdravíme do Ostravy) popral, jak nejlépe mohl a ozvláštnění pomocí filmu ve filmu tomu krapet pomohlo, ale málo platné, pořád je to jen historka o pitomci, který se zamiloval do nějaké ženy, bo mu připadala tak nějak strašně tajemná, na jedné straně, a o pitomci, který je ochoten se vykašlat na svou rodinu a dcerku kvůli nějaké americké hérečce. Jako být tam aspoň něco navíc, neřeknu ani popel, ale tohle je slabý odvar a stý výluh všech těch Jane Austenových a Bronteových a dalších romantiček puritánského období Anglie, až bolí. Jedinou životnou a zajímavou postavou je tady ten sluha, ostatní se chovají jako loutky, bez jakékoliv, ale jakékoliv hlubší psychologie postavy, včetně té tajemné, netajemné Sáry.

Strašně se těším na zítřejší Případy 1. oddělení, kde jsou policajti uvěřitelní a pátrají co nejblíže reálným vyšetřovacím postupům, a ne že se třikrát za díl potřebují shrnout to, co už si předtím několikrát řekli a ty řeči nikam nevedou, spíše to vypadá, jako by dostali herci pokyn improvizovat na téma, co si asi tak ti policisté mezi sebou mohou říkat. Jinak došlo na má slova u komentáře k minulému dílu - lesbická rodina hlavní vyšetřovatelky je pohodová, bez konfliktů, všichni se mají rádi a jsou k sobě vstřícní, prostě idylka oproti těm fuj fuj heterosexuálním manželstvím. Jinak děj se nikam nepohnul. Btw si myslím, že vrahem je ten plešatý klíčník.

Takhle to dopadne, když někdo točí o něčem, o čem ví jen prd a z doslechu. Černobílá agitka naruby, kde jsou jen ti hodní a ti přehnaně zlí, proklamují se různá hesla, ale chybí tomu jakákoliv životnost. Navíc když se hlavnímu hrdinovi pořád říká Gérard, jeho žena má na stole jen francouzské knížky a auta projíždějí ulicemi Londýna, mám problém věřit, že se to odehrává v Československu 50. let. Celé je to natočené v podstatě stylem mluvících hlav, což je na dvě a čtvrt hodiny poměrně nudné a nezáživné, zvláště při tom zmíněném proklamování hesel - snad nikdo tam nemluví normálně, každý prostě musí pronést nějaké "moudro" ("Chováte se jako nacisti!"). Ucho dokázalo ten strach a psychologii postav podat daleko hlouběji a řekněme hororověji. A pokud chce někdo skutečně poutavý, vtahující a nečernobílý příběh o tom, jak komunistická revoluce začala požírat samu sebe, doporučuju knihu od Arthura Koestlera Tma o polednách.