honajz

Nu, když přimhouřím obě oči, má to určitý béčkový scifi look 80. let kombinovaný moderními technologiemi, příběh samozřejmě uhozený, ale tak dalo se to. Zvlášť když Mille je na chviličku vidět bobříka.

Mně se to hodně líbilo. Posedlost režiséra vlastní virtuální herečkou je díky Al Pacinovi nejen uvěřitelná, ale má i určité mrazivé kouzlo a jistou nadčasovost námětu.

Tak nějak chápu, že si tvůrci chtěli dělat legraci z podobných scifáren, ale kromě pár hlášek a momentů se jim to nepovedlo, hlavně konec je zklamáním.

Djkoma to napsal za mě.

Tohle jsem viděl na ČT 2 a udrželo mne to v napětí až do konce, i když to šlo pozdě a už jsem původně chtěl jít spát. Nápad je zajímavý, zpracování horší, ale celkově příjemná scifárna. - EDIT 2/4/2020 - Viděno podruhé a pořád se mi to moc líbí. Nebýt tam trochu nesmyslně ta holčička a některé zbytečně zpomalené záběry na ty nevěřící potentáty, klidně by to na slabých 5* bylo. Zaujala mě jedna ze závěrečných myšlenek - žijeme ve světě, kde nás nikdo neposlouchá. A to ani, kdyby se zpomalil čas, jak vidno. Až na určité výjimky jako paradoxně ta holčička. :-) On ten film ale vlastně o paradoxech je. V nás, světě kolem nás, našem chování. Začne to jako detektivka (v metru se ztratil beze stopy vlak a semafory se samy přepínají), u níž postupně převládá mysteriozní až surrealistický (útěk před vlakem chodbičkou a výlez na WC) prvek. Hlavní gró se pak nachází v profesorově vysvětlení situace včetně tvrzení, že lidé a čas nechávají své stopy, a tyto stopy jsou propojeny s duší člověka. Škoda, že než dořečení se tvůrci nakonec spolehli na komičtější verzi všech ztracených vozů. Jinak ale atmosféra i hudba skvělé a ty tajemné chodby a tunely metra navozují skutečně zvláštní pocity. A tohle natočili študáci.

Nápad, který by vystačil na povídku v Krajních mezích nebo něčem podobném, se v celovečerákovém provedení děsně vleče, a ta černohumorná tečka na závěr... no, vždyť se dala čekat... Holt se jen naplnilo, o čem se celou dobu mluvilo...

Tak já nevím, zkouší to být Van Helsingem a Twilight a Vlkodlakem a Kletbou bratří Grimmů, místo toho, aby to mělo nějaký vlastní xicht a nápad. Holka s vykulenýma očima (nemá ona něco se štítnicí?) a dva emo hošani, co jsou si podobní jak vejce vejci, a ona si mezi nimi nemůže vybrat, a do toho ji miluje ještě vlkodlak... Vtipné to není, jediné, co ujde, jsou kulisy a výprava obecně, pár mírně surrealistických nápadů ve stylu karnevalu v Benátkách, ale to je vše. A ano, ty nelogičnosti typu "v noci je vlk nejsilnější, tak vyrazíme na lov večer" mne taky štvaly.

V posledních letech je o duchařské filmy zájem, a tak není divu, že se někdo pokusil o "realistický" pokus ve stylu Blair Witch. Zájem o duchařské filmy mezi filmaři byl vždy, ale ne v takové míře, jako když se pozornost obrátila na japonskou kinematografii a nevznikly první remaky jejich hororů. Zájem o duchařské filmy pak svým způsobem zaplavil nejen Hollywood, ale i část španělské filmové produkce. Tvůrci filmu Paranormal Activty u svého prvního filmu přišli s otřelým nápadem skloubit dohromady ony pokusy o "realitu", viděnou očima videokamery přímo na místě. Ať je to kamera televizních reportérů, party mladých, kteří si chtějí natočit svůj výlet do lesů nebo v tomto případě natočit řádění ducha v bytě. Samozřejmě také úsilí naráží na spoustu problémů - musíte vymyslet, proč by kamera měla pořád běžet, jak natáčet ve tmě, a v neposlední řadě, jak mít kameru zrovna tam, kde se něco děje, když se něco děje třeba na dvou místech současně. Z filmů, co jsem zatím viděl touto "metodou" natočené asi nejlépe dopadl norský Trolljegeren z loňského roku. U Paranormal Activity byl problém, že v podstatě místo toho, aby dal manžel kameru někam, kde se něco děje, měl ji v ložnici, a veškeré napětí plynulo z toho, že jsme jen slyšeli (!), co se děje dole v kuchyni a obýváku, zatímco v obraze jsme sledovali dveře ložnice, které se teprve po polovině filmu pohnuly, objevil se na nich stín, a konec jsme si stejně museli domyslet navzdory několika prezentovaným koncům. Druhý díl je prequelem jedničky a pracuje na stejném principu - do domu se nastěhuje nesympatická rodinka s pubertální dcerou a právě narozeným novorozenětem a posléze asi dvouletým chlapečkem (asi aby to bylo ještě drastičtější), a rodinka nedá kameru z ruky. Mají i vlčáka a posléze i kamery v každé místnosti v domě a venku u bazénu. A my sledujeme kolečko průmyslových barevných kamer se zvukem v pořadí kuchyně - obývák - ložnice - dětský pokoj - bazén - chodba a čekáme, kdy opět někde něco spadne... Přitom se neřeší - proč se v domě začaly dít podivné věci až dva roky po nastěhování, proč nejprve udělají zlé síly nepořádek v každičkém pokoji s výjimkou dětského, aby pak své působení umírnily a postupně dávkovaly v přijatelných dávkách... Zajímavé také je, že všude mají kamery, které jim dokumentují zvláštní jevy, ale jakoby ty záběry neviděli, nezhlédli, takže sobě nevěří, když někdo říká, co se kde stalo. A mimochodem - pořád se mluví o oběti za smlouvu se zlem, každému je jasné, kdo je oběť, ale přitom padají mrtví všichni kolem dokola. Díky tomu můžeme rodinku pozorovat v různých místnostech, ale opět není kamera vždy tam, kde se něco děje (něco bouchne v dětském pokoji, dítě začne brečet, ale my vidíme kuchyni, kde hospodyňka vaří). Strukturou, i když je zde tentokrát více lidí, je příběh stejný - opět čekáme u každého záběru na tajemné bouchnutí / světlo / tmu / pohyb / stín, opět manžel nevěří, že se děje něco nadpřirozeného, a opět se mezitím rodinka ráchá v bazénu nebo obdivuje malého synka. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/paranormal-activity-2.html

Televizní parodie na marlowovky (něco jako český Mazaný Filip), komplikovaná požehnaným Bartem, jenž by detektiva rád vystrnadil ze svého věžáku zasvěcenému bartologii a pálení knih. Moc akce ani lokací zde nenajdeme, ale příběh drží pohromadě, navíc je okořeněn spoustou vtipných hlášek (Se jménem Rock Slyde můžete dělat detektiva nebo pornoherce. --- Dáte si se mnou skleničku? Nepiju. A co tahle láhev? To je Listerin.) Když přijmete televizní tempo a chudičkou výpravu, je to zábava.

Hm, to musela být pro Barrandov úžasná koprodukce. Sice uzavřená nemocnice v noci je zajímavá scéna, ale nakonec zcela nevyužitá (jako třeba v Kingdom), děj zcela zmatený, a jak si člověk myslel, že to je a dopadne, tak to taky bylo a dopadlo. Nuda. Zmatená nuda.