Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (273)

plakát

Absurd Encounter with Fear (1967) 

Experiment Davida Lynche, který názorně dokazuje, jak lze vytvořit napjatou scénu pouze pomocí hororové hudby a triku, po kterém se zdá být nahrávka velmi stará. Připomíná to děsivé záznamy na super 8 mm páskách z hororu Sinister.

plakát

Adamova jablka (2005) 

Film začne velmi zajímavě a tajemně. Pokud jste si nepřečetli komentáře tady na csfd (což doporučuji) budete překvapení jak film náhle sklouzne do frašky. A vida! Absurdní humor se povedl, smál jsem se leč nepřestal jsem vnímat drama, které se odehrává na pozadí. Stručne by se dalo říci, že snímek pojednává o tématu boje zla proti dobru. Ulrich Thomsen je nácek, který je tak zlý, až je to nesnesitelné. Nácek chce ukázat dobráckému knězi (Mads Mikkelsen) jak je život špatný a dokázat mu, že ho bůh nenávidí.... To se mu podaří, jinými slovy řečeno, ve filmu zvítězí zlo nad dobrem a to je zde vyjádřeno jak přímo (silnější-zlý přivede slabšího-dobrého na smrtelnou postel) tak nepřímo, metaforou (strom sežehne blesk). V tomto okamžiku filmu jsem si přál, ať to všechno dobře dopadne! A jak to dopadlo? No podívejte se sami, já jsem byl opravdu dojat. Tento film dává naději, je pln skrytého optimismu a činí svět snesitelnějším. Nádherný film, který je skvěle zvládnutý a originální. Silencio!

plakát

Akira (1988) 

AKIRA je vygradovaná zběsilá jízda ve futuristické motorce. Na začátku si trochu postěžuji. Myšlenka filmu mi nepřišla příliš dobře promyšlená, respektivě jsem nějakou hlavní myšlenku po shlédnutí filmu ani nedokázal extrahovat. Nic extra originálního. Volání společnosti po novém řádu. Přijde snad s Akirou? Co, nebo kdo je to vlastně Akira? Mytologie je vytvořená, ale není uspokojivě vysvětlená, prostě tohle není Matrix a na rozdíl třeba od Inceptions, zde nenajdeme novou funkční dimenzi (snění jako nový prostor k bytí).... Více než existenciální film je to prostý příběh o přátelství, které je nevyrovnané. Tetsuo je ten slabší jedinec a žárlí na věrného kamaráda Kanedu... V celku banální příběh, ale to nevadí! Teď už budu jenom chválit... Animace je možná vůbec nejlepší s jakou jsem se setkal a to jsem toho neviděl zrovna málo. Modernější anime bývají uhlazenější a barvy čistější a navíc jsou v nových anime nové prvky jakoby z počítačových her (různé odlesky a podobně), ale nové anime ztrácí život a více než vypracovanému obrazu, blíží se k počítačem renderované hře. Něco jako když dokonaleji animovaní Simpsonovci ztratili charisma původních postaviček. Film Akira má úžasné dílčí scény, především jsou vynikající motorkářské honičky a všechny přestřelky. Anime obecně mě baví také z důvodu, že je pro mě studnou nových a neobvyklých hudebních zážitků. Akira v tomto ohledu exceluje. Hudba samotná má pro mě až filozofickou hloubku, je nádherná, smutná a zcela originální. Zvedám ze čtyř na pět... Chtěl bych to vidět v kině

plakát

Alonzo, muž bez rukou (1927) 

Má to brakový příběh a těžko to mohu svádět na dobu, protože velké romány se psaly o stovky let dříve. Pokud bych se znovu podíval na němý film, sáhl bych po grotesce, například něco jako je Kid s Chaplinem, protože to byla alespoň legrace. Film je velmi jednoduše natočený a nedokáži se na něj dívat duchem hudby, ani nevidím důvod proč tak činit. Zdaleka nejlepší na celém filmu je hudba, která bez přestání hraje a vystihuje momentální dění, například pocity melancholie, radosti a smutku filmových postav doprovází klavír, naopak pocity zloby a napětí jsou doprovázeny hřmotem a bubny. V němém filmu je napětí nemyslitelné v té míře, jaké je to možné dnes, a stejně je to se vším ostatním.

plakát

Alphaville (1965) 

Agent Lemmy je mi sympatický jako neštovice, ty pravé. Ve filmu se citují celé básně, o tolik je nešťastnější, že jsou milostné scény mezi agentem Lemmym a krásnou Natashou bez jakékoliv vášně a pravost citů je uvěřitelná asi jako mnohonásobný orgasmus u pornohvězdy. V budoucnosti vzdálene stovky světelných let si v Godardově podání musíte zvyknout, že bude budoucnost vypadat, jako přežitá minulost. Prostě je to starý film, musí tedy táhnout myšlenkou, nikoliv exteriéry. Alphaville je představa vzdálené dystopické budoucnosti, ve které bude potlačeno vše co není exaktní a logické, podobně jako třeba ve filmu 451° Fahrenheita, který vychází ze známé knižní předlohy. Hlavní mocenskou entitou společnosti je superpočítač Alpha 60, který sbírá data, analyzuje a vyvozuje logické závěry, těmito závěry se pak musí společnostu řídit. V tomto filmu však počítač filozofuje o čase v metaforách a značně nevědecky! V první přednášce z Fyziky, kterou jsem měl, přišel pan docent Malinský a skoupě prohlásil: ,,Čas je kvantový a relativistický, plyne sám od sebe ze své podstaty!" Tak nějak by měl exaktní počítač mluvil. Pravidelně se ve filmu objevuje Einsteinova rovnice E=mc2, zajímalo by mě kolik diváků ví (bez googlování) co znamenají jednotlivé znaky v rovnici obsažené. Ta rovnice je tam z jediného důvodu - je totiž slavná. Snad to někomu způsobuje radost, že zachytil nějaký odkaz. Godardův film, U konce s dechem, mám v top desítce, na tomto krásném snímku mě zaujaly filmařské postupy, ale v Alphaville si je vychutnat nemohu, protože je všechno špatně. Láska působí pavlačově, poezie chladně a myšlenky jsou nesourodým slepencem impotentních výroků. Jde o exploitační film, taky si užijete pár bezvadně trapných akčních scén a dokonce jsem se dočkal automobilové honičky jako vystřižené z turecké detektivky Hadr . Kvůli této hromadě hoven musím být kritický. Nejlepší jsou uživatelé, které se v kometáři nezapomou pochválit za svůj vkus, protože tohle je přece film pro "náročné". Zlatej Solaris. Nebudu přemýlat o myšlenkách obsažených v tomto filmu, protože mě prostě nezájímají a chci na ně zapomenout.

plakát

Animatrix: Světový rekord (2003) 

Příběh o sprinterovi, který překoná svůj limit a dosáhne tak na světový rekord. Nabízí se zde odkaz na Nea, který dokáže vše, protože "se tak rozhodl" . Jádrem je bezpochyby "matrixovská" myšlenka vycházející z podstaty virtuálního světa, která je na vysoké úrovni uplatnitelná i mimo Matrix v realitě. Jak nás totiž poučil film Matrix - dosáhnu toho čemu věřím a to nejen ve virtuální síti Matrix. Bezpochyby nejslabší část Animatrixu, nikoliv kvůli nápadu, ten je myslím vynikající a zajímavý o to víc, že v dnešní době je sprintu věnována mimořádná pozornost díky výkonům Usaina Bolta na stovce ( 9,58 s MS 2009, Berlín). Problém však vidím ve vyloženě ošklivé animaci, která není v souladu s estetikou matrixovské ságy.

plakát

Aningaaq (2013) 

Jedine po Gravitaci, jinak to nema vyznam.

plakát

Apokalypsa (2006) 

Tento film si zaslouží vysoké hodnocení ,protože na něj neustále myslím a chci ho vidět znovu. Naprosté zbourání jakýkoliv filmových konvencí a několik až transcendentálně podmanivých scén z toho dělá nevídaný zážitek. Komentář: Bluntman

plakát

Atlas mraků (2012) 

Bylo to jako sledovat více filmů zároveň a nenudil jsem se, jen jsem si říkal, že tomu chybí nějaká nezapomenutelná scéna, která by mě ohromila nebo dojala. Musím však konstatovat, že se to podařilo ve finále, které bylo nadmíru pěkné. Nedosahuje to promyšlenosti Matrixu ani vzdáleně, emotivně je to mnohem slabší, ale i tak nejsem vůbec zklamaný, i když jsem měl velká očekávání.