Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Sci-Fi
  • Animovaný

Recenze (991)

plakát

Spalující touha (1999) 

Geniální završení Kubrickovy kariéry a vlastně souhlasím s jeho "senilním" názorem, že se jedná o jeho nejlepší film. Chemie mezi oběma hlavními představiteli je neuvěřitelná. Absolutně hypnotická záležitost, která mě dostala na jinou úroveň vnímání, přesto je to zároveň "přízemně" napínavý mysteriózní thriller s obrovským erotickým nábojem a řadou víceznačných symbolů, které umí zamotat hlavu. Ligetiho Musica Ricercata nebo Druhý waltz od Šostakoviče jsou použity naprosto dokonalým způsobem a celý film je konstantní sevření, které se ještě znásobí ve svém vyústění.

plakát

Chudáčci (2023) 

Špičák, Humr a vlastně i Favoritka pro mě byly vyloženě mrazivé podívané. Chudáčci jakoby byli do značné míry konglomerátem těchto tří filmů, ale je to hlavně legrace. Stylizace je hravá a vytváří kontrast vtipně zvrácenému obsahu. Emma Stone úžasná, stejně jako muzika. Zároveň se nemůžu ubránit dojmu určité prodivácké vypočítavosti, kterou jsem ze starších Lanthimosových filmů tolik necítil, ale asi je to přesně to, co bylo potřeba, aby byl konečně jeho film bezpečně v červeném. Přesto je to pro mě asi nejpozoruhodnější režisér současnosti a doufám, že příště zase všem vypálí rybník.

plakát

Frontline - 20 dnů v Mariupolu (2023) (epizoda) 

Není to příjemná podívaná. Emoce a autentičnost na nejvyšším stupni. Obrovská historická a důkazní hodnota. Jako bonus profesionální práce a nesmírná odvaha tvůrců.

plakát

Bastard (2023) 

Emocionálně silný film, který mi nejvíc připomněl Až na krev. Tenhle typ filmů mám asi čím dál radši. I tady je osamocený racionální a drsný chlap, který se vypracoval z úplné nuly a touží dosáhnout víc, jenže doba mu nepřeje. Snaží se vybudovat v historické pustině něco, pro co má málokdo pochopení. On tomu obětuje vše a skoro všichni mu hází klacky pod nohy. A oba filmy jsou obohaceny velice zábavným poměřováním si penisů. I když tady je možná ještě výraznější a zábavnější. Postava Madse Mikkelsena v sobě má asi i větší rejstřík emocí, ačkoliv to dává znát jen minimálně. Výkon Madse Mikkelsena mě hodně bavil, ačkoliv Daniel Day-Lewis je jen jeden. Zážitek si ale odnáším docela podobný a podobně silný z obou filmů. Bastard v sobě přeci jen má více zadostiučinění a pro diváckého přístupu, což se dá brát pozitivně i negativně. Má také výborného záporňáka v podání Simona Bennebjerga, který mi neskutečně připomínal Doctora Who v podání Matta Smithe, takže jsem chvíli hledal modrou telefonní budku. Místo toho jsem ale našel výtečné severské drama, na kterém dělalo tolik Čechů, že by se skoro slušelo uvést Česko mezi země původu.

plakát

Skyfall (2012) 

Dal jsem si celého Bonda úplně od začátku jen proto, abych se dostal k tomuhle filmu. Trvalo mi to nakonec tři roky. Cesta nebyla zrovna vydlážděná. Nemám rád Jamese Bonda. Můžu to už asi zodpovědně říct. Valná většina dílů v minulosti mi přijde jako velká trapárna, s několika málo výjimkami. Konkrétní důvody popisuji obvykle přímo u nich. Proč jsem na to celé vůbec koukal? Jedním z důvodů bylo, že se mi moc líbilo Casino Royale a celkem se mi líbilo i Quantum of Solace. Po etapě a ve srovnání s Piercem Brosnanem filmy, co mi svým stylem sedly o tolik víc. Chtěl jsem celou tu sérii poznat zevrubně od začátku. Jenže jaké bylo mé překvapení, když se mi nejvíce líbily díly, které jsou nejvíc neoblíbené? Etapu Daniela Craiga podle mě předznamenal jak ten jediný díl s Georgem Lazenbym, tak oba filmy Timothyho Daltona. Všechny tři se mi líbily vlastně nejvíc do doby, než přišlo Casino Royale. Byly vážnější, uvěřitelnější, neobsahovaly tolik stupidních scén a ohromné množství technických vychytávek, jejich bond girl taky měly něco do sebe a byla tam i o něco propracovanější motivace záporňáků i samotného Bonda. Problém asi byl, že George Lazenby i Timothy Dalton neměli pro většinu lidí takové charisma a nejsou to tak moc dobří herci (ačkoliv Dalton je podceňovaný). Daniel Craig má charisma a je dobrý herec. Do Skyfall jsem vkládal naděje. Můj život film ovlivnil už od svého vzniku (aniž bych ho viděl), neboť titulní píseň se jako jedna z mála své doby okamžitě dostala do nejširšího povědomí. Stala se stálicí pěveckých soutěží, zušek, firemních večírků či plesů, takže už jsem tu písničku hrál a poslouchal ažaž. Beru ji ale jako v podstatě nejikoničtější song 10. let 21. století. Film taky získal dvě těžké váhy v podobě režiséra Sama Mendese a skladatele Thomase Newmana. Nezklamali mě, naopak, stavím si je zase o fous výš. Jasně, těch pět hvězd je jak čtyři hvězdy jinde, pořád je to Bond, ale je to podle mě nejlepší Bond. Potřebuju prostě od akčního filmu, abych mu mohl trochu věřit, takže posun, který se stal už v Casinu Royale a pak i tady, jenom vítám. Cítil jsem, že je Bond zranitelný, a to mě bavilo. Zároveň mi přijde, že s některými aspekty původních bondovek Skyfall pracuje dobře, například s hudbou, vtipným odmítnutím a nakonec vkusným zakomponováním technických vymožeností, přítomností legendárního vozu, vlastně i vizuální stylizací některých záběrů, drobnými detaily nebo i klasickým lákáním na další díl na konci. Daniel Craig má taky tu zvláštnost, že vypadá v každé scéně trochu jinak, jeho rysy obličeje se neustále mění mi přijde. Někdy je jak o deset let starší, pak je zase mladší, je pro mě těžko čitelný. Je to tajný agent, takže super. Asi vůbec poprvé se mi stalo, že jsem byl v napětí celou dobu stopáže. Příběh mě konečně zaujal. Většinu času jsme v UK, což taky beru jako klad. Když se v minulosti objížděl svět desetkrát dokola, bylo to většinou trochu hloupé a nepřehledné. Je tady asi nejlepší bond girl. Koncept bond girl mi přijde extrémně trapný už od Dr. No z roku 1962. Ve Skyfall je bond girl de facto M Judi Dench, čili naprosto ideální situace. Klasická bond girl tu vlastně není, jen trochu v první půlce, což je taky premiéra. Záporňák Javiera Bardema má pro mě asi největší styl od dob Bloefelda. Ralph Fiennes mě baví a mám od něj očekávání v následujících filmech. Závěr mi napověděl, že s ním u vesla bude všechno ještě napínavější. Už to asi u Bonda nejde lépe, proto dávám nejvyšší hodnocení. Jestli bych měl hledat ve Skyfall slabinu, tak asi trochu v samotných akčních scénách. Jsou fajn, všechno působí opravdově, ale obávám se, že si z nich nezapamatuju, krom metra, nic, ale to je podle mě vada mého mozku, který akční scény okamžitě po dosledování maže ze své paměti.

plakát

Ulička v ráji (1936) 

Snímek má za mě řadu povedených prvků, jako třeba hudbu (stačí hodit Nesem Vám noviny do moll a hned je to napínavý!), nebo herecké výkony Hugo Haase a super pejska. Oceňuji i závěrečnou bitku nebo pomrkávání na Chaplina. Zároveň je to ale naivní příběh, jehož půlku tvoří otravná romantická linka, která prakticky nesouvisí, kluk je hlavně ukňouranej a celý ten vývoj mě vlastně moc nebavil a zjevně mi Ulička v ráji nezahrála na tu správnou sentimentální strunu.

plakát

Pán času - Flux (2021) (série) 

Ze tří řad Chrise Chibnalla a Jodie Whittaker jednoznačně nejlepší. Ze všech řad novodobého Doctora je pak třetí nejhorší. Z příšerné trojice společníků zůstala jediná Yaz, která je fajn, ačkoliv o ní prakticky nic nevíme. Přijde Dan, který je mladší a sympatičtější verzí Grahama. Ok. Pak se zase objeví Vinder, který je zajímavější verzí Ryana. Chibnall zjevně moc velkou fantazii nemá. Prvních 6 dílů nabízí víceméně kontinuální story (s tím, že druhý a čtvrtý díl působí samostatněji), což je na Doctora Who hodně netypické. Celý Flux měl dobrý potenciál, ale klasicky se to zhroutilo. Měl jsem naději, že by snad Flux mohl mít přírodní původ, což bohužel nemá a opět, jako vždy, za všechno, co se stane ve vesmíru, může pár papundeklových mimozemšťanů, u kterých mě fascinuje, že mají být všichni strašně vyspělí, ale ve výsledku se vždycky projeví jako nesmírní hlupáci. Ale potenciál to celkem mělo a trojice modrých zlořádů působila nejprve tajemně a mocně, než se z nich stali klasičtí kašpaři. První díl The Halloween Apocalypse už jsem bral jako dada, kdy se autoři snažili do dílu nacpat opravdu úplně všechno, bez ohledu na jakoukoliv logiku. Podařilo se mi ten koncept nějak přijmout a první díl jsem akceptoval možná nejlépe ze všech v celé řadě. Jednak díky rase starostlivých pejsků. Moje první reakce byla sice WTF, ale ve výsledku je vidím jako nejzáživnější bod celé série. První díl taky dává velkou naději v něco fakt dobrého. Celá řada neustále něco buduje a buduje to docela dobře. Jenomže bez výjimky je výsledné dobudování neuspokojivé a většinou debilní. Mnohokrát a vlastně pokaždé se mi stalo, že jsem se cítil jako divák podveden nesmyslným a laciným vyústěním. Množství záporňáků poněkud přesahuje únosnou mez. Třináctá série si ale prakticky úplně odpustila kulturní válku a propagandu, kterou obtěžovala v předchozích dvou řadách a zbyl z ní vlastně především nenásilný prostor pro opomíjené ženské postavy z historie, což mi přijde v pořádku. Jsou tu dva díly (Village of the Angels a Eve of the Daleks), které bych označil za dobré. V předchozí sérii takový nebyl žádný a v desáté byl tak jeden. Závěrečný díl je lépe hodnocený asi jenom kvůli navrátivším se postavám a posledním pěti sekundám, jinak je to vyvrcholení Chibnallovy bídy. Nechápu, jak člověku bez fantazie, originálních nápadů a smyslu pro detail mohli svěřit seriál, který to vyžaduje v míře nejvyšší pro to, aby za něco stál. David Tennant na konci působí skutečně jako pravý doktor ve smyslu lékař a zachránce seriálu za pět dvanáct.

plakát

Fargo - Season 3 (2017) (série) 

Za mě má Fargo v prvních třech sériích víceméně stále stejnou vysokou kvalitu, ačkoliv jsem tedy dal každé jiné hodnocení. První série mě subjektivně strašně štvala, protože měla extrémní množství dementních postav, a to já těžce snáším. Druhá série byla za mě úplně skvělá. A třetí je tak někde mezi tím. Sice je už od začátku jasné, že mustr se lehce opakuje, autoři ale dokázali vymyslet zase jiné a přitom přitažlivé kulisy. Dementních postav je víc než v druhé sérii (a v podstatě se opět omezují na policisty), ale rozhodně méně než v té první. Co je zarážející, že ten největší dement, policejní šéf, je vlastně svým způsobem sympaťák. Zásadním pozitivem série je hlavní záporňák mistrně ztvárněný Davidem Thewlisem alias Lupinem (což jsem si spojil až tak po pěti dílech, co jsem si rozklikl tenhle profil). Budu si jeho VM Vargu připomínat jako jednoho z nejlepších zlounů vůbec. Odporný zjev a držení těla, brilantní mysl, nezpochybnitelná autorita, nezapomenutelný přízvuk a vyloženě zastrašující nonverbální komunikace a pohyby. I jeho dvěma hlavním poskokům se ve mně podařilo vybudovat velmi příjemnou nenávist. Prvních 7 dílů jim vychází vše úplně přesně tak, jak chtějí a je to trochu zoufalství sledovat, ale naštěstí se to v posledních třech dílech malinko a nakonec i překvapivě zlomí. Na druhé straně barikády jsou velmi schopné a sympatické dámy. Snad jen dvojice bratrů Ewana McGregora mě vlastně moc nebavila, což jsou přecijen hlavní postavy. Nevadí. Jsem ale moc rád, že autoři stále nezapomněli na úžasnou znělku Cartera Burwella z původního filmu a zvlášť když se objeví v celém svém znění, mám tendenci odpouštět všechno.

plakát

Zabijáci rozkvetlého měsíce (2023) 

Skoro to vypadá, že filmy, které se dneska netočí, se vlastně točí každou chvilku. Po Nolanově Oppenheimeru se do kin dostavil i Scorsese a natočil v poslední době docela oblíbený žánr; podobně jako třeba Klan Gucci se jedná o rozmáchlý a časově náročný příběh z přitažlivého prostředí, který je vlastně jen umně skrytým mafiánským filmem. Ale kdo jiný by měl mít právo něco takového udělat než právě Scorsese. Přistoupil jsem na to, že sleduju de facto jednu sérii seriálu, akorát v kuse a bez možnosti odejít kdy chci na záchod. A tvůrci se mi odměnili přesně tím zážitkem, který mám na kvalitních dlouhých filmech rád - ponořím se do jejich světa a zapomenu na to, že jsou dlouhé a opravdu neřeším, že tam zrovna tahle scéna úplně nezbytně nemusela být. Ono ponoření do světa se mi zkazilo až na konci, kdy se stane v souvislosti s policejní a soudní prací několik divnomomentů a návazností, které jsem nepochopil a které přičítám překotnému střihu. Jinak jde ale o režisérsky pevně uchopenou látku a úvodní objetí De Nira s DiCapriem bylo dojemné, než si člověk uvědomil, jaké krásné svině to tentokrát hrají.

plakát

Kdo přežije - Série 42 (2022) (série) 

V předchozí sérii jsem tvrdil, že casting je jediná věc, co tu show drží nad vodou. Tak tady to platí ještě dvakrát víc. Asi top 5 casting vůbec. Po téhle řadě je ta předchozí úplně zbytečná. Úžasní lidé, z nichž se pravděpodobně většina jednou vrátí, neskončí li sama show dřív. Jinak je to formálně stejná řada jako předchozí, ale nebýt pár drobností, tak by to vlastně byla v podstatě pětihvězdičková série. Každý díl byl zajímavý. Ok, jeden byl hodně nepříjemný, ale to už nemá cenu rozmazávat. Místní rasisticko/homofobní úderka to udělala za mě. Naprosto skvělá finální kmenovka, která by i mě samotného přesvědčila změnit hlas. Vyvstává ale čím dál víc zásadní strukturální problém celé hry ve chvíli, kdy se počet lidí ztenčí do pěti až šesti kusů. Samotná podstata hry v podstatě určuje, že další vývoj je z části o 100% náhodě, z části o tlačence produkce a zčásti o eliminaci jakýchkoliv lidí, co mají nějaké resumé. Výsledkem je prakticky vždycky neuspokojivý vývoj ve finální části hry a smíření se s vítězem, který je většinou akceptovatelný, ale málokdy skutečně "nejlepší".