Dan9K

Na seriál jsem se původně dívat nechtěl, protože mám hru někdy v budoucnu rozhodně v plánu, ale jak se znám, dostanu se k ní tak za dvacet let, takže jsem si radši dal ten seriál. Má pro mě dva hlavní klady. Ústřední hereckou dvojici a celkový setting a dávkování. Ať si říká kdo chce co chce, Bella Ramsey je boží. A pak taky fakt, jak umírněný celý seriál je. Nečekal jsem, že i já budu nakonec volat po více akčních scénách. Ale nakonec jsem vlastně nadšený, protože to, že jich je málo, způsobilo, že si je užívám a jsem za ně rád a v podstatě do poslední si je vybavuji. Na konci však bylo houbáků opravdu málo (zřejmě z finančních důvodů). Hlavní nebezpečí v seriálu od začátku do konce představují lidé. Ze seriálu je hodně cítit, že je podle hry, zároveň se mu podařilo, aby to vlastně skoro vůbec nevadilo. Jediná věc, co je na palici, je status quo. V podstatě se nikdy nic nestane a vždycky se všechno vrátí do zajetých kolejí. Je to logické, ve hře prostě hrajete za ty dva od začátku do konce, ale po několika dílech už je to dost otravné. Seriálu si vážím paradoxně i pro jeho výplňové epizody, třetí díl byl fantastický, sedmý zajímavý. Když se nad tím ale zamyslím, nedává smysl tyhle epizody označovat jako výplňové. Výplňová epizoda je tady vlastně každá. Žádná nás nikam neposune. Celkově nejde o nic jiného než o post-apo road movie, kde se každý díl zastavíme v nějaké vesnici, kde se něco pokazí. Pořád to ale stačí na suverénně nejlepší videoherní adaptaci ve světě filmu nebo seriálu, protože autoři ji zpracovali inteligentně, sugestivně, zbytečně neškrtali, a to, co přidali navíc, je dokonce výborné. Závěrečné rozřešení bylo pro mě trošku nepříjemné, takže jsem rád, že si můžu od příběhu dát chvíli pauzu, ale pokračování si rozhodně dám.

Kdyby se první polohluchý gay stal vítězem, obával bych se, že by tato řada byla vlastně asi tím nejlepším možným, co je CBS schopna vyplodit. Takhle mám ještě rezervu. Díky menšímu počtu dnů vidíme více věcí z tábora. Není tu promíchání kmenů. Není tu návštěva loved ones, vyhlášení proběhne hned na ostrově, většina výhod naštěstí vyšuměla. Byl překvapivý důraz na survival prvek a cast byl dle mého dobrý, zaměřen na výrazné a inteligentní lidi, ačkoliv jsem tam postrádal konfliktní typy. Všichni byli příliš sluníčkoví. Probst už nikdy nechce zažít Thajsko nebo Gabon, takže to podle toho asi i vybírají. Hlavními negativy jsou všechny nové twisty snad s výjimkou protect your vote vs risk your vote, ale to pouze za předpokladu, že by se daná věc v celé sezóně vyskytla maximálně dvakrát. Twist "změna historie" považuju za asi největší sračku, která se snad kdy v Survivoru objevila, jež jde zcela proti smyslu hry jako takové a která zcela jistě ovlivnila i, kdo se stal poté celkovým vítězem. A výhoda "ukradni imunitu nebo výhodu" v kontextu této sezóny byla sračka no. 2. V jiné by to třeba bylo fajn. Naštěstí tato výhoda vedla k nejlepší kmenové radě. Negativem je také Jeff Probst, který dokázal prakticky nemožné a z absolutního zbožtění se v mých očích za těch 20 let postupně propadl na samotné dno a už ho pomalu nesnáším. Podstatným negativem je samozřejmě velmi nadměrečný a zcela jednostranně vykládaný výskyt kulturně společenských témat a otevřený rasismus, což zabralo v této sezóně celkově zhruba 100-120 minut. Nastavený trend bohužel vede k tomu, že Probst, diváci, ale i soutěžící posuzují ostatní z velké části podle vnějšího obalu a příslušnictví k určité skupině, což považuju za pro hru extrémně škodlivé a hlavně obecně nešťastné.

Zakončení 12. série není tak špatné, jak to tady vypadá, a patří mezi nejlepší díly sezony. Obecně je ale 11. a 12. série asi úplně stejně špatná. John Barrowman opět nebyl bohužel zcela využit. Základní story je ale celkem ok a vlastně mě to bavilo. Navíc oceňuji závěr, který mě naplňuje optimismem do budoucí série, neb jako sidekick zůstává z tria postava, ke které jsem měl přecijenom nejblíže a s jedním pobočníkem to bude lepší.

Takhle to holt dopadá, když máte nejdříve zadání a až pak na to něco musíte horko těžko vymyslet. Ale po všech stránkách povedenější než Orphan 55. Už se nám v sérii trošku opakuje pointa, že se jedna z postav nejprve tváří kladně, bojuje s partou a pak přijde šokující odhalení, že je to vlastně emzák, ale tak to je DW klasika.

Čert vem tu neskutečně stupidní agitku. Nebo jako ne. Tohle už byla fakt síla. O co lepší by to bylo méně doslovné? Při prvním náznaku pointy jsem si říkal "ok, taková zajímavá varianta na Planetu opic", a ona pak začala přednáška (teda vlastně nakonec dvě přednášky) pro děti třetí třídy základní školy napsaná dětmi ze šesté třídy. Bohužel děti ze šesté třídy pravděpodobné napsaly i celý zbytek dílu. To byla taková slátanina, že to snad ani není možné. Snad 4 postavy, na kterých nám vůbec nezáleží, se tady postupně rozhodnou hrdinsky zahynout. Obrovské emoce! Každá věta ze scénáře je naprosto debilní. Režijně je to zcela nezvládnuté a obecně to působí mnohem hůře než díly o deset let starší. A pokud nám tvůrci zrovna nenabídnou agitku nebo amatérismus, dodají s radostí nějaký ten cringe. A to ještě nezmiňuju, že obsah dílu není nic jiného než miliontá variace na naprosto ordinérní zabíjející monstrum, což bylo jen v Doctoru Who už asi 258x a ani ten nápad na "lázně v pustině" není v Doctorovi poprvé, viz úžasný díl Midnight ze čtvrté série. A detail na konec, který asi nemá ani cenu v tomhle seriálu vůbec řešit, ale v celém díle se objevují normální lidé, jakože homo sapiens. Kde se v tom vesmíru a neznámé budoucnosti jako vzali a co jsou zač, když tu máme ty Dregy? No nic, tenhle seriál nikdy nedával moc smysl.

Tenhle snímek je rozhodně nad dobovým průměrem. Při pohledu na hodnocení, nebo jména Hugo Haas či Antonie Nedošínská ve mě nebujela velká naděje, že se bude snímek jakkoliv vymykat dobovým klišé, protože právě tato jména je vlastně spoluvytvořila. Ale určitá naděje tu byla. Pro Hugo Haase i Otakara Vávru to byla režijní prvotina, takže to chtěli zkusit jinak. Hugo Haas tu vlastně vůbec nehraje hlavní roli, ten v podstatě jen hláškuje a konečně nehraje obtloustlého milovníka, co se neustále převlíká a lže, ale starého nemocného chudáka co neustále lže. A moc mu to sluší. Hlavní role tu ale mají Jiřina Štepničková a zcela neznámý Pavel Herbert a tahle dvojice je pozoruhodná. Do té doby jsem neviděl v čs filmu takovou sympatickou a explicitní vzpurnost mládí, a to bylo moc příjemné. Stejně tak mě potěšila velice silná ženská role v podání Jiřiny Štěpničkové, kdy je to hlavně ona, kdo tahá za nitky a je ve vztahu ta, co má pod čepicí. A nakonec, a to je nejdůležitější, ani Voskovec s Werichem neuměli ve svých filmech tak hezky poukázat na nerovnosti v tehdejší společnosti a na dobové neduhy. Na jedné straně totální nuzáci, kteří se musejí podvodem dělat ještě nuznější, aby dostali od zpovykanců almužnu, na druhé straně děti továrníků, které nemusely nikdy nic dělat, bohatství jim spadlo do klína a jejich životní priority a vůbec životní styl jsou zcela mimo realitu běžného člověka. Slyšel jsem, že prvorepublikový film žil v nějaké bublině a řešil jen své zbohatlické problémy. Tenhle film dokazuje, že to tak není. Už úvodní scéna s okny činžovního domu je báječná. Otazníkem přeci jenom zůstává herecký výkon a vlastně i postava Pavla Herberta, u kterého nedokážu vůbec říct, jestli je záměrně takhle zvláštní, nebo neuměl hrát. Vlastně celá ta jeho role je až příliš neuvěřitelná a je to prazvláštní kombinace hlouposti, naivity, sebevědomí a dobrotivosti, a to celé zabalené v takřka nulových emocích. Ale tak proč ne. Tenhle film není úžasný, celkově je "jen" dobře koukatelný a velmi příjemný. Ale oceňuju na něm hodně právě to, že je jiný a že jsem to od něj vůbec nečekal.

Film The Doors jsem si dlouhá léta šetřil, asi jsem se bál, že mě zklame. No jo, zklamal. Podle mě to prostě vůbec není dobrý film. Za 1. není to film o The Doors, je to film o Jimu Morrisonovi. Což je fakt, který mě vytáčí. Tenhle film plně podporuje nešvar, že lidé nejsou povětšinou schopni pojmout v rámci kapely více lidí než frontmana, než toho týpka, který zpívá. Přitom v The Doors hrál klávesák, který je pravděpodobně vůbec nejslavnější pop/rockový klávesák z těch, kteří nezpívali (mimo ty jeho pozdější sólovky, které nikdo nezná). Za 2. není to vůbec o hudbě, ale pouze o sexu a drogách. A já už z toho asi vyrostl. Tenhle fakt mě taky vytáčí, protože stačí, aby byli všichni na drogách, a je to instant umění bez dalších nároků a film nemusí dávat smysl. Strašně jednoduchý přístup a věčná škoda. Jak může vzniknout film o The Doors, který vůbec neřeší například fakt, že kapela nemá baskytaru a že to všechno hrál Ray Manzarek na klávesy? Jak tu mohla nebýt aspoň jedna scéna se členy kapely nebo s producenty, která by tohle řešila? Výjimečná nepůvodní hudba v tomhle filmu je pouze kulisou pro milionkrát viděnou story o magorovi, který si šel pro brzkou smrt. Přitom potenciál byl mnohem mnohem hlubší a zajímavější. Krom jedné scény na začátku (která je možná pro mě nejlepší na celém filmu) vůbec nesledujeme život kapely, nevidíme jak vznikají songy, nevidíme jak zkouší. A co je asi nejhorší ze všeho, vůbec vlastně nevidíme zrod té kapely a kde se vzal jejich unikátní styl, jaký je background, odkud a jak dlouho se znají. To, co hráli Doors za hudbu, je výjimečné a vlastně avantgardní. Nejvíc ze všeho mě zajímalo vidět právě to, co za tímhle vším stálo. Jenomže když skupina začne hrát poprvé spolu, už je to hotová kapela a hrajou svoje největší hity. Za 3. velmi špatný scénář. Nulový vývoj charakterů či příběhu, špatné návaznosti scén, nulový efekt jednotlivých scén na ty další, nevysvětlení prakticky ničeho, netušíme, proč je Jim takový, jaký je, co mu udělali rodiče, strašně špatně až nijak je rozveden vztah s ostatními členy kapely, jejich názor, jejich vývoj, postavy neustále reagují na situace, které jsme ve filmu neviděli. Nic tu v podstatě není a film je od 30. minuty až do konce stejný. Přitom je tu dvou a půl hodinový prostor pro hlubší psychologický rozbor, pro cokoliv. Místo toho sledujeme třeba deset scén, které jsou v podstatě na jedno kopyto. Za 4. nesmyslná nadsazenost všeho a bulvarizace Morrisonova života. Ne, že by to byl svatoušek, ale tohle je kravina. Ve filmu v podstatě není ani jedna scéna, kdy by se choval normálně a byl střízlivý. Snímek jde hrozně moc na efekt. Podívejte se, jak reálně vypadaly koncerty The Doors, Jim tam poslušně stojí celou dobu na jednom místě a zpívá, jednou si dá slušný indiánský taneček. Prostě úplně normální koncert. Podívejte se na reálnou show Eda Sullivana, je to úplně normální přenos. Já těm nízkým důvodům, proč to tak je natočeno, rozumím, ale prostě to nemám rád. S realitou nemá snímek mnoho společného a plně podporuje onu iluzi, že za nesmrtelným uměním stojí pouze obrovský talent a pak stačí jen nechat ho stříkat na všechny strany. Ne, takhle to nefunguje prakticky nikdy. I ten Jim musel na sobě strašně makat a hrozně se snažit, ale to není asi hollywoodsky přitažlivé. Navíc ostatní členové kapely vůbec nesouhlasí s tím, jak byl Morrison vyobrazen a snímek se jim nelíbí. Za 5. naprosto neklimatický závěr, kdy je poslední půl hodina už opravdu degradační a samotná smrt Morrisona vyznívá rozpačitě. Nejvíce se mi na filmu líbila první půlhodina, tam se aspoň trochu něco řešilo, bylo to zajímavé i co se týče kapely, bylo to pestré. Další dvě hodiny už za mě dobré nebyly. Jinak má ale snímek jistě i pozitiva. Herci jsou výborní, výkon Vala Kilmera je skvělý, líbil se mi hodně Kyle MacLachlan v roli Manzarka. Skvěle jsou udělané kostýmy, dobové zasazení, i kamera má svou kvalitu. To je všechno fajn, ale bohužel obsahová stránka tohoto snímku mě zcela minula a zklamala natolik, že se mi všechny výše zmíněné kvality vejdou do jedné hvězdičky.

Jo, jsem teď přísný, ale už mě to nebaví. Navazuji na komentář Subjektiva. Všechno, co ve filmu je, je už tak neskutečně ohrané. Ano, vím o tom, že je film z roku 1935, ale říkám to se znalostí filmů starších. Hugo Haas hraje už asi podesáté tu samou roli (podruhé teda vyloženě tu samou) a i když je fajn, tak sympatie už u mě ztrácí. Celý film by se vůbec nemusel stát a mohl by kdykoliv skončit, kdyby byť jediná z postav kdykoliv řekla aspoň jednou pravdu a nechovala se jak úplný idiot. Má tohle někdo fakt rád? Já vím, že je to veselohra, ale mně to žádné veselí nečiní. Nejsmutnější na tom, že od roku 1930 se natočily v Československu asi tak tři filmy, které by nebyly jako Jedenácté přikázaní. Kdyby tohle byl první film, tak je to klidně na tři, možná i na čtyři. Ale to zase ne, na to je to příliš nesnesitelné. Ale když se na ten samý film koukám po padesáté, tak už ne prostě.

Celé mě to bavilo na 4*. Vojta Kotek odvádí skvělý výkon napříč všemi díly a jeho postava Františka Štěpána je pro mě středobodem celé série. Hodně mu pomáhá ale ten fakt, že je zde skutečně celou dobu. Herečka, která hraje Marii Terezii se v průběhu seriálu třikrát změní a přestože všechny dámy hrají dobře, je těžké se znovu a znovu napojit na jinou herečku. Proto mám nejvřelejší vazbu hned k té první. Obzvláště skok mezi Marie-Luise Stockinger a Steffi Reinsperger byl těžký, jelikož neuběhla skoro žádná doba a změna vizáže byla maximální, i když očekávatelná. Celý koncept seriálu se mi moc zamlouvá. Má velmi dobrou edukativní hodnotu (s neustálou nutností zpětné kontroly na wikipedii), moc fajn hudbu a místy mi přišlo, jakobych koukal třeba na Borgie, a ne na především český koprodukční televizní seriál. Hvězdu ale musím strhnout za zcela zbytečné zmatky a odchylky od reality (prostě mě například trápí, když někdo má umřít a umře úplně někdy jindy (Johanna Gabriela), nebo tam někdo zásadní má být a vůbec tam není (Karel Josef). Dále zejména závěrečný díl převelice trpí postavou Táni Pauhoufové, která nezestárla ani o jediný den, přičemž královský pár mezi tím prožil úplně celý život. Nechápu, jak může vzniknout takováhle bota, tím spíš, že její postava je v posledním díle naprosto zbytečná a vůbec tam nemusela být. Během série je také někdy otázkou, zda skutečně musely například všechny plesy proběhnout a nemohl být větší prostor pro dramatičtější události, ale beru, že je to seriál, co má 8 a půl hodiny a ne pořád to bude mít maximální tah na branku. Holt někdy z toho maličko kouká ona televiznost a levnost (a když jste přísní, tak z toho kouká vlastně pořád). Ačkoliv jsem seriál sledoval prioritně kvůli Josefu II., který mě teď zajímá, paradoxně se mi poslední díl líbil nejméně a nejvíce se mi líbily první dva, které jsou hodnoceny nejhůře. Když totiž ještě žil Karel VI. a Princ Savojský, bylo to z pohledu Marie Terezie a jejího diváka za mě nejzajímavější, než válka, která probíhala poté. Když by ale podobně kvalitně byl zpracován každý český král, tak se teda vůbec zlobit nebudu a díky tomuhle seriálu jsem si ujasnil a zapamatoval naše vládce od Karla VI. až po současnost, což se mi zatím nikdy nepovedlo.

Určitě nejlepší film W+V, který je nabitý vtipnými scénami i dialogy. U mě vede rozhodně scéna s živým plotem. Zároveň je tu i nejpoutavější příběh. 4 hvězdy jsem hodně zvažoval a asi by odpovídaly, jenom se prostě nedokážu přenést přes tu agitku, která ve své době byla asi v pořádku a ok, ale z dnešního úhlu pohledu vyznívá bohužel úplně jinak a mnohem hůř. A bez ohledu na to, jaký světonázor mám nebo nemám, obecně ve filmech asi nevidím moc rád, když sdělení světonázoru tvůrců (potažmo jiných lidí za filmem) je tím hlavním cílem, proč to celé vůbec vzniklo. A zatímco karikatura zlého kapitalisty je úsměvná a roztomilá, tak závěrečná třetina plná oslavy práce, jednoty a spravedlivého přerozdělování už byla otravná. Ale je jasné, že stěžovat si na to u Osvobozeného divadla nedává moc smysl. Vidět film v roce 1934, tak jsem určitě nadšenější, ale tehdy mi nějak unikl.