Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (962)

plakát

Klan Gucci (2021) 

Já bych snad nad těmi čtyřmi hvězdami i váhal, ale asi potřebuji kompenzovat ty kraviny, co tu píšou ostatní o nekonečné nudnosti a falešných přízvucích. Klan Gucci je klasické rozmáchlé drama se skvělými herci a přitažlivým tématem, které jsme měli v minulosti tak rádi, ale dneska už vyžadujeme, aby se dva obří roboti spolu mlátili, jinak nás filmy nebaví. Na jednu stranu se kritizuje, že je film nudný a zdlouhavý, na straně druhé se kritizuje, že snímek přeskakuje některé části. Že by diváci ocenili, kdyby se po dvou a půl hodinách z toho ještě na další hodinu a půl stala detektivka? Pochybuji. Spíš by asi nejradši přeskočili to všechno předtím a měli jen tu detektivku. Já jsem asi v tom týmu, kde bych i ocenil, kdyby to bylo delší, protože někdy se třeba upeče nějaká dohoda, je střih, mám za to, že je třeba druhý den a ono je to o tři roky později. Film ale rozhodně není nudný. Děje se v něm spousta zajímavých scén, zabrousíme v podstatě do několika žánrů a nad tím vším ční odér mafiánského filmu ála Kmotr. Musím vyzdvihnout úžasný herecký výkon Stefani Germanotty, ta paní je opravdu skvělá. Změnila tvář pop music a má na to stát se klidně herečkou no. 1. Líbil se mi ostatně ale i Adam Driver (a samozřejmě i ty legendy, co tam hrajou s nima). Ano, není to výjimečný film, ale je to kvalitní film a 70 % je málo.

plakát

Průšvihy první republiky (2018) (seriál) 

O politice první republiky jsem toho věru mnoho nevěděl, krom toho, kdo byl prezidentem a pár dalších jmen z tehdejších vlád. Proto mě téma přitáhlo. Zvolený formát, kdy se střídá dokudrama s přednáškou, které se zase střídají s rozhovorem, je fajn. Technicky je všechno profi. U hraných scén samozřejmě poněkud vyčnívají (v negativním smyslu) vedlejší výkony neherců. V rozhovorech, které neustále přerušuje pan vrchní, mě v pozdějších dílech nesmírně iritoval důraz na neustálé vnucování pití piva. Seriál rovněž divákovi pořád vnucuje asociace se současností, a to mi nepřijde vůbec dobře. Jednak se až příliš očividně odkazuje v ne dobrém neustále na Babiše se Zemanem, což mi přijde, že to sem, minimálně v takovém množství, nepatří a pak také jestli není hezčí a účinnější nechat to právě nevyřčené, aby si to divák uvědomil sám. Dále pak také pořad vnucuje jakousi aureolu nedotknutelnosti charakteru prezidenta Masaryka. Jakoby to byl ten jediný středobod jistoty, rozumu a dobra v tehdejším zřízení. Nevím, třeba ano, ale spíš si myslím, že už je to takové to historické zbožtění. Nemůžu obecně říct, že by mi seriál vytvořil nějakou ucelenější představu o problematice, jednotlivé díly jsou zkrátka detailem, výcucem z doby, někdy až marginálií. Mrzelo mě, že jednotlivé díly nebyly uspořádány dle roku, ve kterém se odehrávaly, většinou jsem uprostřed dílu zjistil, že vlastně vůbec netuším, v jakém roce se to odehrává, což by se mi nestalo, kdyby to šlo popořadě. Paradoxně se mi nejvíce líbily tři nejhůře hodnocené epizody.

plakát

Povolení zabíjet (1989) 

Dal jsem si ve své šňůře Bondovek docela dlouhou pauzu, a jakobych skoro zapomněl, jak prdlé dokázaly v minulosti být. Skoro bych tedy zapomněl docenit, že tohle je v podstatě poctivý osmdesátkový akčňák, kdy se člověk nemusí chytat každou chvíli za hlavu narozdíl od Moorovek a Conneryovek a naopak narozdíl od současných akčňáků jsou výbuchy opravdické a auta se skutečně ničí, takže vlastně ideální stav? K tomu by tu musel být trochu zajímavějších obsah. Krásná bondgirl je rozhodně fajn, Timothy Dalton má moje sympatie, ale krom mlýnku na maso a pěkné závěrečné honičky mě toho mnoho nezaujalo. Oceňuji, že nejde o záchranu světa, ale o obyčejnou pomstu, ale to je opět něco nového možná tak mezi Bond filmy, ale to je tak vše.

plakát

Vyšehrad: Fylm (2022) 

Je nutno přistoupit na to, co to je. Přesto jsou tu vedle fórů pro jednodušší (které sem ale zkrátka patří) i spousta výborných vtipů a i legrácek, kde je potřeba už o fotbale a jeho zákulisí něco vědět. Řekl bych, že to i nese nějaké to poselství. Manželka postavy Jakuba Prachaře hodně pobavila, i vzhledem k tomu, s kým se Agáta tahá dneska. Hlavní děj filmu spoléhá na osvědčenou klasiku, kdy je nějaký extrémní charakter, který funguje mimo realitu, nucen fungovat v normálním světě, něco co známe už třeba z Krokodýla Dundeeho nebo z Bohové musejí být šílení a samozřejmě to funguje znova. Seriál měl výborné první tři díly a pak už to bylo špatný, film se naštěstí drží poměrně nahoře celou dobu a určitě atakuje rekord v počtu VIP osob na place.

plakát

Marťanské lodě (2021) 

Martin Evžen Kyšperský je můj nejoblíbenější český (žijící) muzikant, Eliška Křenková je moje nejoblíbenější česká (žijící) herečka, Ondřej Ježek je můj nejoblíbenější český zvukař a Ondřej Lipenský je můj nejoblíbenější filmový fanoušek :-).  A přesto všichni dohromady udělali docela dost špatný film, který je sice sympaticky obyčejný, ale natočený není moc dobře a především jeho obsahová stránka je obhajitelná jen a pouze díky tomu, že je to podle skutečné události, jinak ta látka prostě na film nemá. O těžkém životním osudu Martina Kyšperského vím už od roku 2006 a i tehdy jsem ho nejvíc prožíval, zejména v písni Okna do zahrady z kultovní desky Kocourek a horečka. Jenomže jako film je to hrozná prázdnota. Nejprve zažíváme jakože milostný trojúhelník, který je ale strašně špatně natočený. Neznáme vůbec motivaci hlavního hrdiny k vystřídání partnerky, dialogy a vůbec komunikace obou protagonistů je poněkud zvláštní a zůstává prakticky všechno nevyřčeno. Zásadní věci jsou přeskočeny a jsou tam naopak scény, které jsou úplně zbytečné a na další průběh filmu nemají žádný vliv, i když by ten vliv být měl (například naštvání Elišky v kině). 40 minut filmu (tedy více jak polovina) se v podstatě vůbec nic neděje, jenom koukáme na naprosto a zcela obyčejný vztah, kterých jsou miliony. Nevidím žádný důvod, proč něco takového točit a už vůbec nevidím důvod tohle nic zaobalovat krásnými slůvky typu "křehká a lyrická romance", protože to není nic jiného než z nouze ctnost. Po těch 40 minutách začne být snímek na deset minut trochu zajímavý, to ve chvíli, kdy nastupují psychické problémy. Myslel jsem si, že se to bude stupňovat, že se z toho stane třeba i více transcedentální záležitost, jenomže ono to pak zničehonic spadne zase do naprosté prázdnoty, ve které opadne všechno napětí, očekávání i zájem, a na konci to probere až nepřekvapivý konec, který, nebýt to podle skutečné události, odsoudím jako nebetyčné a ostudné klišé. Vůbec tím nezpochybňuju utrpení, které musel Martin prožít, kritizuji čistě film, kterému navíc nebylo vůbec rozumět. Musel jsem asi pětkrát film vracet (a to i opakovaně to stejné místo), protože jsem tomu prostě nerozuměl a v jednom případě i dát anglické titulky (jedná se zrovna o nejvíc klíčovou scénu celého filmu), protože to bylo bez šance. Oceňuji, že herci hrají maximálně civilně (což je Elišky trademark) a Martin to zvládl se ctí, ačkoliv u lidí, které znám naživo, je hodně těžké uvěřit jejich hraní a některé Martinovy pohledy mě poněkud rozesmávaly (myslím, že by mu hodně slušela role v nějakém vyloženě ujetém filmu, než v takhle civilním), ale nazvučit to měli zkrátka lépe. 1 hvězdička za parádní muziku Květů (jak jinak) a 1 hvězda za Elišku, která ty nesnesitelné dámy umí zahrát opravdu dobře. Jen pak úplně nefunguje ten závěr, protože jsem s ní moc nedokázal sympatizovat. Největší záhada na filmu tak je, zda Martinova přítelkyně byla skutečně taková a jestli by se jí výsledek líbil, ale to už asi nezjistíme.

plakát

Zbrusu Nový zákon (2015) 

Na můj vkus až příliš pro divácké a kýčovité, ale zase je to vyváženo hezkými absurditami a několika málo výtečnými fóry (u mě vede skákající Nick). Celé je to obestřeno základní tendenční ideou, že být Bůh žena, je nám všem líp, to mě na tom trochu štvalo, přestože je to spíše podprahové sdělení, jinak je to zpracováno krásně a zábavně a řek bych, že modrá barva kvalitě filmu teda rozhodně neodpovídá.

plakát

Divoké historky (2014) 

Nejprve jsem chtěl film odbýt ze zvyku čtyřmi hvězdičkami, ale pak jsem si uvědomil, že obzvlášť na povídkový film, musím ocenit jeho úžasnou vyrovnanost. Alespoň mně to tak přišlo. Často tu ostatní píší, že některé povídky byly dobré, některé méně. Tak si říkám, kdo jiný by měl dát filmu pět hvězd, než já, který si myslím, že v podstatě všechny byly supr? Všechny měly nápad, pointu, zábavný průběh, vtipné a výrazné charaktery, nepůsobí to ani nijak zvlášť levně a příběhy jsou tak ze života, že se člověk chytí a nepustí až do konce. Divoké historky se mi skvěle trefily do nátury, neboť přiznávám, že podobně jako ve Volném pádu, jsem se v některých postavách hodně viděl. Za pozornost stojí i úžasná muzika Gustava Santaolally. Film, který budu chtít vidět vícekrát. Určitě to šlo udělat ještě i lépe, ale nemůžu chtít zase všechno.

plakát

Po životě - Série 3 (2022) (série) 

Moc nechápu, proč tohle vzniklo. Druhá řada měla ještě ten smysl, že reálně posouvala děj i psychiku hlavního protagonisty dál. Změnil se i celkový přístup k humoru i dramatu. Ve třetí sérii se nestane vůbec nic a a není tam žádná změna oproti druhé sérii. Jediné, čím seriál nadále boduje, jsou ony víceméně samostatné scénky, kdy se Ricky obvykle dělá srandu z něčeho, co ho sere. Ricky Gervais je jeden z mála lidí, kteří uvažují prakticky stejně jako já, v podstatě takřka ve všem, takže pro mě je to stále příjemné sledovat, ale mnohem radši bych byl, kdyby Ricky rozjel spíše zase něco nového, než abych se znovu po roce vracel k příběhu, který vnímám už jako dávno uzavřený.

plakát

Ricky Gervais: SuperNature (2022) (pořad) 

Já teda žeru každé Rickyho slovo, ale tentokrát to přecijen až moc celé postavil na tom, co se smí a nesmí říkat a veškerý humor vlastně vychází z toho. Pak už je jen obligátní strefování se do iracionality. Mně to moc baví, ale přijde mi, že to Ricky pojal spíše jako politickosociologickou přednášku a že mu to moc práce nedalo.

plakát

Infiltrace: Obchod s duší (2020) (TV film) 

Infiltrace: Obchod se zdravím slízla v podstatě všeobecnou chválu, zatímco velmi podobně natočený Obchod s duší už ne. Čím to může být? Šlápli rádoby ateistickému Česku na kuří oko? Jasně, my nevěříme těm nesmyslům, co nám říká katolická církev, my Češi jsme hrdí ateisté, upínáme se totiž k horoskopům, talismanům, numerologii, čarodějnicím, převtělování, duchům, homeopatii, všemožným konspiračním teoriím a dalším naprostým blábolům, ale hlavně, že v tom není bůh a můžem se plácat, jací jsme kabrňáci. Fakt, že hlavní hrdinka je přímo citově i jinak zúčastněna, a že se v minulosti snažila těmto nesmyslům věřit a nyní už ne, celému dílu dává jinou šťávu. Nevidím důvod, proč na podobné šmejdy, kteří vydělávají na lidské hlouposti, naivitě a absenci jakéhokoliv kritického myšlení, nepoukázat, stejně jako nepoukázat na to, že přesně tyhle atributy způsobují to, že jsme jako lidstvo/Češi v podstatě ztracený...

Ovládací panel
160. nej uživatel Česko
129 bodů

Reklama

Reklama