Cimr

Cimr

okres Praha

37 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 11 20 30 39
    • 4.5.2020  22:25

    Má oblíbená slovní hříčka "art - fart" na tento počin pasuje dokonale. Při poslouchání vět jako "vnímej, jak Marlon pomalu proniká do Adoratriz" člověk zažívá mix různorodých pocitů na škále od dětského pohihňávání se, až po zděšení, že je to možná myšlené vážně. Zamilovaný tanec s květinou v květináči, či duch otce, co vám před domem chrastí hřebíky a přes noc vám do deníku zapisuje Pythagorovu větu...To jsou výjevy, ke kterým je opravdu obtížné najít nějaký klíč. Bylo by zřejmě nutné, promluvit si s panem režisérem a zjistit, jestli je to ezoterik v batikovaném triku, kterému připadá, že ve scéně loučení dívky a chlapce převlečeného za obří masový koláč, vytvořil skutečné umělecké dílo. Nebo jestli je to fajn týpek se smyslem pro humor a nadsázku, co si z new age dělá vlastně trochu srandu... Ale vzhledem k jeho ostatním dílům, jak jsem je na této databázi zběžně prolétl, se obávám, že...

    • 20.4.2020  23:05

    Pokud něco na britských detektivkách s Agathou Christie a Midsomerem v čele zbožňuji, pak to, jak se postupně střípek po střípku dopátráváme pravdy. Na konci se z úryvků rozhovorů a jiných zdánlivě nedůležitých detailů poskládá, jak to celé bylo. V tomto směru ovšem tenhle díl selhal a považuji ho za nejslabší z prvních sérií. Na první vraždu hned před titulky se nějak zapomene, celou dobu se neřeší a když se nakonec po hodině a půl vytáhne, divák už na ni zapomněl. Vyřešení je zmatené, hrozně uspěchané, prostě se řekne "byl to ten a ten, proto a proto", žádná gradace, žádné dovysvětlování. Abych to pochopil, musel jsem si díl znovu proklikat a ještě si přečíst anglické recenze. O to větší škoda, že se odehrává v mém oblíbeném divadelním prostředí a že vražda je tak epická (záměna falešné břitvy za skutečnou). Nebo to je možná právě dobře - aspoň je na co koukat, když zápletka tentokrát nestojí za moc.

    • 20.4.2020  22:48

    Do poklidné britské vesničky přijede parta kočovníků a nenáviděný místní usedlík zavolá kámoše z armády, aby proti nim zasáhli...? Poněkud bizarní díl. Výchozí zápletka by ovšem tolik nevadila - zástup vandráků aspoň znamená spoustu záběrů na přírodu, jak to my diváci Midsomeru máme rádi. Navíc podbarvených zábavnou irsko-romskou kytarovou variací na ústřední melodii. Problém ale je, že tu tvůrci honí příliš mnoho zajíců. Mám rád ty díly, kdy přehledně postupujeme spolu s inspektorem Barnabym krůček po krůčku a na konci se všechno důmyslně poskládá. Tady jsem už v půlce nevěděl, kdo koho kdy zajel autem, kdo koho znásilňoval či neznásilňoval, kdo je čí žena (motiv výměny manželek - proč vlastně?) a kdo čí dcera, kdo má s kým poměr, ani jakou to má souvislost s případem. Postav je tu tentokrát opravdu přehršel a do toho se navíc motá tlupa tuláků, jejichž význam pro příběh mi byl upřímně taky trochu nejasný. Třešničkou na dortu je vyřešení druhé vraždy, které vypadá asi takhle: "Byl jsem to já. Přišel jsem za ním, poprali jsme se a on opadl a umřel." Konec. Je to pořád dobrý díl, hlavně pokud se chcete podívat na pěkné obrázky, ale Midsomer umí lépe.

    • 5.4.2020  14:26

    O skandinávských filmech se říká, že bývají dosti podivné, a víte co? Ona je to absolutní pravda. Pokud by se někdo ve vašem okolí ptal, v jakém smyslu "podivné", posaďte ho na hodinu a čtvrt do křesla a pusťte mu Leningradské kovboje. Protože ty jsou přímo esencí té finské podivnosti - bizarní účesy, tváře bez výrazu, půlhodinové pauzy, než někdo něco řekne a humor, který rozdělí diváky do dvou kategorií. Jedna nechápe, co na tom má být vtipného a nudí se, a druhá nechápe, co na tom má být vtipného, ale od začátku do konce se nemůže přestat smát, byť sleduje třeba jen partu týpků na poli, co zasněně hledí na traktor. Já samozřejmě patřím do té druhé kategorie. Miluju, jak se s tím Kaurismäki nepáře. V americkém filmu by třeba jen celá expozice (představení kapely, nabídka hraní v Americe, přípravy na cestu) trvala aspoň tři čtvrtě hodiny, tady je to zfouknuté asi za tři minuty. Záběr na kapelu jak hraje, záběr na ruského papaláše bez emocí, co řekne "takové kraviny vám spolkou maximálně v Americe", titulek Amerika a už se v letadle učíme anglicky. Nádhera! Rozhodně jeden z mých nejoblíbenějších hudebních filmů.

    • 26.3.2020  23:50
    Polski film (2012)
    ****

    Sousloví "český film" prý v polštině znamená zmatek, chaos, něco jako naše "španělská vesnice". Tak tímhle "polským filmem" jsme si reputaci příliš nevylepšili... Film, ve kterém není úplně jasné, proč byl natočen, ani o co v něm jde, vypráví o partě herců, která točí film, ve kterém není jasné, proč ho točí, ani o co v něm jde. V nezávislém filmu se často setkáváme s tematikou toho, že někdo chce něco točit, ale nemá dost prostředků / nápadů / profesionálů, aby to dokončil a vytvořil něco hodnotného (Život v oblouznění, Největší z Čechů...) Když už ale točíte takovou ptákovinu, tak se do toho musí pořádně šlápnout. A to se povedlo. Pokud bych měl sestavit svůj osobní žebříček nejcharismatičtějších českých herců, tento jeden brněnský otylý ročník se špatnou mluvou a podivným humorem by byl upřímně někde hodně nízko. Komediograf mě nebere. Ale tady? Tady se kluci urvali ze řetězu, hranice humoru přeletí tak rychle, že si ani nevšimnete, že šlo o humor, neustále shazují sami sebe (vstup Mirky Spáčilové, či poznámka jistého polského filmaře: ,,Mám rád český humor, ale spíš takový od Petra Zelenky.") a na diváky kašlou, až to vygradují do zcela bizarního finále, co se nachází někde mezi mystifikačním dokumentem, černou komedií a hororem ála Blair Witch. Jedním z mých nejoblíbenějších filmů je Monty Pythonův Smysl života. Pokud to máte stejně, nelze než vám Polski film doporučit.

    • 24.3.2020  00:27

    Woody ve své nejcyničtější, nejvzteklejší podobě. Po náročném rozchodu s Miou Farrowovou a hádkách o svěření dětí do péče si ulevil snímkem, na který leckdo z věrných fanoušků nebyl připraven. Vidět starého dobrého Woodyho, jak vztekle sakruje a mluví o potřebě dobrého vykouření, je asi stejně příjemné, jako přistihnout svého milého, staromládeneckého strýčka, jak si po telefonu objednává sado/maso šlapku. Allen ve svých filmech umí vykouzlit atmosféru, kdy jsou smolaři na Manhattanu sice opuštění a ještě k tomu zmoknou, ale pod vším hraje jazz a je to vlastně takové hořko-sladké, protože cítíme, že svět je přes všechny průsery vlastně krásný a každý nakonec spřízněnou duši potká. V Deconstructing Harry ale nic takového nenastane, všichni na sebe křičí, vtipy spíš bolí, a jediná radost, kterou opuštěný tvůrce na světě má, je ta, kterou si v tvorbě vymyslel on sám. Kdyby tady začalo pršet, hlavní smolař Harry by nejspíš řekl "A ještě k tomu všemu zmoknu, kurva!" Podle mě nejde o film vyloženě skvělý (na to je příliš roztříštěný všemi těmi nápady z šuplíku), ale určitě jde o film důležitý, pokud kontinuálně sledujete autorovu tvorbu. Woody Allen odhodil všechny masky.

    • 19.3.2020  00:12
    Babylon Berlín (TV seriál) (2017)
    *****

    Zkrátka i Němci musejí mít svého Benda... ee.. pardon, Bonda. Sympatického správňáka, pohybujícího se na hraně zákona, se slabostí pro krásné ženy, kterého můžete topit, vyhazovat z letadla, trávit jedovatým plynem nebo po něm střílet a on to všechno vždycky na vteřinu přesně zvládne a uteče. Babylon Berlin nadchl diváky i kritiku a není divu - je tu všechno. Muži se převlékají za ženy a ženy se převlékají za muže. Retro je tu moderní a moderna klasická. Futuretro! Béčková detektivka (focení z letadla, záchrana z utopeného auta, procházka po jedoucím vlaku) je tak dobře natočená, že je uměním, umění je šestákovou detektivkou. Funguje to jako dobový thriller, obrázek pohnuté doby, i jako popkornová noir zábava pro milovníky quality TV. Můžete hledat historické paralely, nebo se jen unášet fascinujícími výjevy z výmarských kabaretů a slaďoučkou dekadentní atmosférou. Ano, dokonce i na Brechta dojde. Překvapivé zvraty, nejednoznačné postavy (vsadím se, že na takového Bruna změníte názor minimálně třikrát), skvělé herecké výkony, geniální hudba. A kupodivu místy i humor! Doporučuji ovšem jediné - dokoukat to skutečně celé. Osobně jsem nebyl stržen od prvního dílu, připadalo mi, že je tu dost vedlejších linek, balastu, že vlastně není moc jasné, co přesně se vyšetřuje, že to je vskutku jeden velký Babylon. Teprve několik posledních dílů mě přesvědčilo, že tvůrci vědí, co dělají. Pokud nám nějakou postavu představí detailněji, je to proto, že ještě později splní svoji úlohu. Prakticky ani vteřina tu není zbytečně. Linií se sice rozvíjí hodně, ale mají svůj smysl a najdou pointu. Mou radou je tedy vytrvat. Tento velký seriálový počin si to zaslouží. PS: Lars Eidinger má nějakou smlouvu, že musí být ve všech svých rolích nahý?

    • 7.12.2019  17:00

    Když spojíte Bridget Jonesovou s Láskou nebeskou, přidáte obchůdek s vánočními předměty v zasněžené Covent Garden, hity George Michaela a jednu životní smolařku, co možná konečně našla tu pravou lásku, musí z toho vzniknout báječná britská vánoční komedie! A když k tomu ještě navíc přidáte jugoslávské uprchlíky, černošské lesby, brexit, mulaty a černochy, bezdomovce, transsexuály, transplantace srdce, dějové twisty, mystiku, primitivní "americký" humor (ptačí trus v oku, pád do odpadků), love story mezi Číňankou, co se jmenuje Santa, a podivínem s neustále otevřenou hubou, co je profesorem přes zelí, spoustu scén a nápadů vykradených z jiných filmů a přehrávající obočí Emilie Clarke, které roli trapné smolařky nevěříte ani na vteřinu..., tak to možná celé úplně poserete a zbude jen podivný ezoterický miš maš, co vánoční atmosféru nenavodí ani kdybyste si ho pustili čtyřiadvacátého večer pod stromkem.

    • 3.12.2019  00:48

    Na rozdíl od uživatele Douglase si nemyslím, že by byl Hodinářův učeň mnohem chytřejší film, než by se na první pohled zdálo. Spíš film, který vypadá jako chytřejší, než ve skutečnosti je. Ano, konečně po letech se objevila záslužná snaha v žánru pohádka vyzkoušet i něco nového - nevystupuje tu žádný nesnesitelně popletený čert, žádný král nemá tři syny, které by posílal do světa... Oproti tomu je tu hodinář a hrátky s časem tu mají své místo. Pohádka je natočena na podzim, což jí dodává hezké barvy a atmosféru. Hudba není durově skotačivá, jako třeba písničky dua Svěrák - Uhlíř, spíš příjemně melancholická. To je moc fajn. Jenže nic z toho tak nějak není dotažené. Každý bod má své ALE. Není tu přehrávající čert nebo vodník, zato nechybí zlá sudička v podání Plodkově, co poulí očima, skřehotá a "diblíkuje", div se nepřetrhne. Proč, když všichni ostatní hrají uměřeně a citlivě? Prostředí lesů na podzim je krásné, ale počítačové triky ubohé, jako dvacet let staré. Píseň je moc pěkná, ale zazní jen jednou v podivně vytrženém, klipovitém čísle. Hrátky s časem jsou zajímavé, ale když se Urban chytí do časové smyčky v hospodě U Kukačky, jakto že si jako jediný uvědomuje, že v té smyčce je? Proč o ní ostatní neví? A proč hospodský v té smyčce není taky? Snad ve snaze o originalitu se objevuje celá řada otázek, podivností, nelogičností... Proč se hlavní hrdina křestním jménem jmenuje Urban? Proč jsou hodné sudičky dvě, zatímco zlá jen jedna? Jsou to jediné sudičky na světě, nebo jich je víc? Proč už hodné sudičky dávno majiteli hospody neprozradily, jak kletbu prolomit? Proč Urbanovi hodinky rovnou nepřinesly, když věděly, kde jsou? Kde vzaly v uzamčené kleci vojenské mundúry? Proč se hodinky jmenují "hodinky, co varují před smrtí" a ne "hodinky, co chrání před smrtí", když samotné varování by bylo k ničemu? Proč zlá sudička hodinky rovnou nerozbila, ale vyhodila na skálu? Postavy nemají vlastní vůli, jsou vláčené osudem. Jaký smysl pak ale taková pohádka má? Ať se rozhodnu jakkoli, nemůžu za to, protože mě do toho jen vmanipulovaly buď dobré nebo zlé síly. Vkrádá se na mysl, že pohádka vlastně nemá nosné téma. Snad kromě potrestané lakoty hodináře tu není žádné poselství mířené k dětskému divákovi. (V jednom momentě je tu dokonce jakési "antiposelství" - když se Urban rozhodne jít za ošklivou paní v odrbaných hadrech místo aby následoval dva hezké pány v ozdobných šatech, je zvláštní, že je za tento morálně správný krok nakonec potrestán.) Pohádce se rozhodně daří hezky (a trochu strašidelně) vykreslit prostředí cirkusů, hospod, pavilonů zrůd 19. století a činí tak originálním způsobem, bez pitvoření a rokokových paruk. Jen tomu tak nějak chybí pointa. Češi, samozvaní odborníci na pohádky, se to tentokrát rozhodli udělat jinak. Nedopadlo to průšvihem (jako třeba většina vánočních pohádek ČT, o Troškovi nemluvě), ale S čerty nejsou žerty nebo Byl jednou jeden král se bohužel zase nekonají.

    • 5.11.2019  14:38

    Abych byl upřímný, nějak nevím, o co přesně Hustonovi při natáčení tohoto filmu šlo. Jde o sportovní, "boxerský" snímek, ale k žádnému napínavému souboji tu nedojde. Taky je to asi příběh o přátelství dvou mužů, ale ti se ve skutečnosti potkají jen asi třikrát a vlastně si nemají ani příliš co říct... Možná je to taky trochu o lásce, přičemž žádný ze zobrazených vztahů očividně není šťastný, na což se místy dá obtížně koukat (Susan Tyrrell ztvárnila rozhodně jednu z nejnesnesitelnějších žen v dějinách kinematografie). A taky je to o sklízení cibule, o chlastu, o hloupých řečech sportovních trenérů... Atmosféru to má, hudba i kamera pěkné, závěr vcelku povedený... Ale nějak mi připadá málo, když film, v podstatě bez příběhu, gradace, pointy, pojednává o lidech, kterým se prostě zrovna moc nedaří.

    • 31.10.2019  22:17

    Můj oblíbený díl, téměř na hranici hororu. Atmosféra "škrtičova lesa", v němž už o život přišly čtyři mladé ženy, podpořená kvílivými pazvuky tereminu, je vskutku mrazivá. Vyřešení překvapivé. Plný počet nedávám jen kvůli tomu, že se na přízračnou atmosféru lesa podle mě dalo ještě trochu víc zatlačit, o kousek víc ji "prodat". Na poměry TV kriminálek ovšem velmi nadprůměrné. 4,5*

    • 11.9.2019  00:08

    Fritz Lang je ďábelským režisérem. Takovým tím nemilosrdným démonem ve stylu Stanleyho Kubricka či Larse von Triera. A zde skutečně povolil uzdu a natočil příběh, který je tak temný, jak jen Hollywood v 1. pol. 20. stol. mohl být. Destrukce zakřiknutého pokladníka, co "nikdy neviděl nahou ženu" a chce na stará kolena zažít trochu štěstí, děsivou femme fatale je absolutní. Noirová lahůdka pro všechny, co si libují v pochmurných náladách a nemají rádi šťastné konce.

    • 10.9.2019  16:23
    Zámek (TV film) (1997)
    ***

    Šedivý, vybledlý film - obrazně i doslova. Od slibného spojení Kafka - Haneke jsem čekal větší pecku. Tedy především jsem čekal, že režisér látku nějak pojme. Dávám přednost adaptacím Kafky, co mají svoji osobitou poetiku (Proces od Wellse či Pařízka, Proměna od Němce). Zde je vlastně všechno v pořádku, na svém místě. Jen to není moc ke koukání. Hudba chybí, kostýmy jsou šedé, kulisy jakbysmet, herci studení... Vlastně vše, co je v tomto snímku dobré, je Kafka. Jako by z něj Haneke skládal maturitu.

    • 21.8.2019  12:22

    ,,Možná jsem byl smutný, ale aspoň jsem byl smutný celou noc..." Krásná bluesová filmová báseň. Dávám vyšší hodnocení, protože film z roku 1989 o reálném černošském gay básníkovi mohl velice snadno skončit buď nepříjemnou (a z dnešního pohledu zastaralou) agitkou, nebo nudným dokumentem, kde mluvící hlavy vzpomínají na výjimečného Langstona. Nestalo se ani jedno z toho, film je spíše evokací pocitů, osobitým dílem s nádhernou hudbou a zvláštní smutnou poetikou, a díky tomu se na něj dá bez problému dívat i dnes.

    • 20.8.2019  16:23

    Myslím, že malý byt Syslových mohl být divákovi lépe představen, abychom se v něm orientovali. Snad mohl být v souladu s žánrem ještě menší. Je tu několik scén spíš podivných, než vtipných (soused zešedne strachy ve výtahu, létající otec), také filosofování na téma úděl mravenců apod. je trochu rozpačité. Jinak jde ale o velmi příjemnou komedii s hořkými podtóny. Socialistické živobytí je tu po všech stránkách zobrazeno opravdu tísnivě.

    • 20.8.2019  15:54
    Jed (1991)
    **

    Což o to, kapitoly o vědci, co sám na sobě vyzkouší záhadný nápoj, a o chlapci, co po vraždě otce vyletí oknem, jsou poměrně zábavné. Jenže co s tím, když by jejich námět nevystačil ani na povídku o jedné straně. Jde spíš o takové anekdoty, co se nikam nerozvíjejí, nemají pointu, jen se točí v kruzích. Vědec se promění v leprotické monstrum a chodí po městě. To je vše. Budí to pak dojem, že povídky jsou tři jen proto aby se to horko těžko natáhlo na celovečerní stopáž. (A s tím explicitně nasnímaným násilím a erotikou to taky není žádná sláva. Jinak bych dal hvězdiček víc.)

    • 20.8.2019  15:18

    Jsou filmy, u kterých status klasiky nechápu, a tohle je jistě jeden z nich. Obecně se má za to, že se jedná o nejzdařilejší adaptaci románu Emily Brontë (viz obsah nebo zdejší komentáře), ale pokud to někdo tvrdí, četl vůbec tu knihu? Postavy, které v ní tolik milujeme, tady v podstatě chybí. Heathcliff je démon, zlý člověk, který by pro svou lásku (vášeň?) vyvraždil celý svět. Nikoli gentleman, co s pláčem opakuje u Cathyna smrtelného lože, jak moc ji miluje. ,,Heathcliffe, odnes mě k oknu! Chci naposledy vidět vřesoviště!" A do toho tklivé smyčce. Považuji to za zradu na fascinujícím románu - fascinujícím, protože temném, drsném, nesentimentálním... Zde všechny složky působí jedním směrem k co největšímu sentimentu - romantické lokace snímané idylickou kamerou, dojemná hudba i nesnesitelně vykulené oči Merle Oberon. ,,I am Heathcliff", klíčová věta celého díla, je pro mě větou niternou, bolestivou, zašeptanou. A ne vykřiknutou za úderu blesku jako když se zrodí Frankensteinovo monstrum. Poslední záběr, v němž duchové hrdinů odcházejí ruku v ruce do nebíčka už je pak jen třešničkou. Nevadí mi zas až tolik, že Wyler příběh zjednodušil, osekal, spoustu postav vyhodil. Ale dost mi vadí, že vrstevnatý román zploštil do příběhu "Cathy má ráda Lintona, ale když se zrovna v okolí objeví Heathcliff, má radši jeho".

    • 19.8.2019  13:13

    KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY! I jedna věta může zlepšit hodnocení o několik bodů. Onou větou zde pro mě je ,,Když nemáte vlastní historii, musíte si ji vymyslet." Film je amatérsky natočen, kamera, střih, herecké výkony jsou hrozné a některé výjevy (tančící černoch) mírně řečeno zvláštní. Melounová žena neustále osciluje mezi tím, že je skvělá a úplně blbá. Beze sporu je to film odvážný (dát do jednoho díla vlastní - otevřeně nasnímanou - soulož i rozhovor s matkou je dost cool) a zábavný, ale není jisté, jestli je anarchistického neumětelského stylu dosaženo omylem nebo záměrně. Když nějaký film začíná větou ,,hrozně chci něco natočit, ale zatím nevím, o čem to má být," cítím vždy ve vzduchu průšvih. Také neustále opakované věty typu ,,Ano, jsem černá a jsem lesba! Zkrátka se mi líbí ženy!!" přispívají k pocitu, že je tento snímek spíš záslužný, než skutečně dobrý. Pak ale přijde ona poslední titulková věta a člověku dojde, že režisérka měla celý projekt pod kontrolou a připravila past na diváky. Melounová žena, hlavní fetiš, co celé vyprávění pohání a po které hodinu a půl pátráme, nikdy neexistovala. Když svoje idoly nemáte, musíte si je zkrátka vymyslet. Jenže co dalšího si Cheryl ještě vymyslela?

    • 4.8.2019  15:28
    Utajený (2005)
    ***

    Pokud tvůrci dělají film z kategorie "mysteriózní", nejtěžší je myslím vybalancovat onu "mystériózní" část a část reálnou, aby diváka bavilo rozplétat záhadu postupně, případně se v ní (jako např. ve filmech Davida Lynche) víc a víc ztrácet. Ale způsob, jakým to dělá Haneke v tomto filmu mě příliš neoslovil. I kvůli retrospektivním scénám je poměrně jasné, kam se děj bude ubírat - kdo podivné kazety posílá. Ke konci zjistíte, že to tak asi opravdu je, ale možná to tak vůbec není, ale nevíte, jestli máte vědět, jak to je a jestli vás to má vůbec celé zajímat. Když se v polovině filmu (asi) odhalí identita anonyma, záhada přestane být záhadou. Některé scény z minulosti (násilné nakládání malého chlapce do auta) začnou být jen samoúčelnou ilustrací, protože už "ze současnosti" víme, co se stalo. Dlouhé záběry na barák - vždy aspoň o 30 sekund delší, než je únosné - jsou jen dlouhými záběry na barák, přicházejí o svoje napětí (kdo asi rodinu sleduje?). A úplná absence hudby napětí taky příliš nepomáhá. Utajený je jako strašidelný zámek, od kterého se ale ztratil klíč, tak si musíte vystačit s tím, že se na něj dvě hodiny koukáte zvenku.

    • 4.8.2019  08:36
    Pacient nula (1993)
    *****

    Monty Python uvádí... muzikál o AIDS! Když v nějakém filmu vidíte song o nepříjemnostech erekce ve společných sprchách, červené a bílé krvinky ztvárněné přestárlými akvabelami na nafukovacích kruzích a píseň řitních otvorů na citáty z Freuda, říkáte si, že kdyby film nebyl až tak moc undergroundový (záběry na mužské penisy atd) a byl natočen v trochu lepší kvalitě, Rocky Horror Picture Show by mělo vážnou konkurenci. Podle mě je dokonce překonáno - velkou předností Zero Patience je, že není jen ulítlý a zábavný, ale také dost smutný. Nekonvenčním a naprosto neotřelým způsobem řeší celou řadu vážných témat - od smrtelných nemocí, přes nutnost rozloučit se s blízkými lidmi až třeba po fake news. Pro mě překvapivý vítěz soutěže o největší zážitek Letní filmové školy 2019.

    • 9.7.2019  12:24
    Černobyl (TV seriál) (2019)
    *****

    Je tak příjemné, když o něčem neustále slyšíte, jak je to skvělé, pak se na to podíváte... A ono je to opravdu skvělé! Černobyl geniálně funguje hned na několika rovinách. Jako historické drama, kde se tvůrci drží reality tak těsně jak to jde, jen s malými odchylkami. Vždy, když jsem měl tendenci říkat si - tady už to scénáristé trochu přehánějí, přeběhl mi mráz po zádech. Ono se to všechno opravdu stalo. Zároveň se jim podařilo vysvětlit "výbuch" elektrárny tak, že ho pochopil i takový laik přes jadernou fyziku, jako jsem já. Dále seriál funguje jako napínavý politický thriller, v němž se můžete dohadovat, co je víc radioaktivní - jaderná havárie nebo snahy Strany zamést tragédii pod koberec a umlčet všechny, co vědí pravdu? Funguje to i jako horor, a to dost drsný. Jednotlivé díly jsem si musel dávkovat a po třetím, kde vidíme lidi rozpadající se na beztvarou hmotu, jsem nespal. Funguje i po technické stránce - kamera, efekty, herecké výkony (Jared Harris!) - vše na špičkové úrovni. Zdálo by se, že takto palčivé téma v podání HBO bude příliš... americké. Ale naštěstí je to přesně naopak. Ano, ruské postavy tu mluví anglicky a na konci se dočkáme titulků "jak to bylo dál", ale jinak je atmosféra neamericky drsná, špinavá. Žádná gradující smyčcová hudba, jen zlověstné šumění elektřiny. Žádné titulky "hodinu před výbuchem", jen za ušmudlaným oknem se objeví skromný záblesk, když si jde mladá žena lehnout ke svému muži. Horníci, kteří se při zákroku u jádra svléknou do naha nejsou žádní svalnatí mladíci, ale obyčejní taťkové s bříšky a kníry. Tomuto dílu se zkrátka neuvěřitelně sugestivním způsobem povedlo propojit velké dějiny s příběhy malých, obyčejných lidí a ještě tomu dát až filosofický přesah o pravdě a lži. Skutečně nejspíš jeden z nejlepších seriálů všech dob.

    • 8.7.2019  23:09

    ,,Co je cílem toho natáčení? Mám pocit, že to ani přesně nevíme. To nějak vyplyne." Řekne se po prvních deseti minutách dokumentu a další hodina podle toho vypadá. Jako když pejsek s kočičkou pečou dort, hází se do kotlíku práce na nové knize, vzpomínky na dětství, rodinný život, obecné myšlenky o světě, nakladatelské problémy... Velmi zajímavé myšlenky tu stojí vedle naprostých banalit (ukázkovým příkladem je, když Jáchym vypráví o dějinách literatury, cituje z Bible a přitom kupuje kakací panenku). Spousta věcí se nakousne, ale máloco dotáhne k pointě. Jsou tu nápady skvělé (maturitní zkouška na téma Jáchym Topol), rozpačité (Romové čtou ukázku ze Sestry a jsou nuceni říct, co si o tom myslí) i jednoduše bizarní (Topol stojí na Petříně v obrazu ze třicetileté války a s kopím v ruce přemítá, jak muselo být těžké někoho zabít - proč??). Učitel vykládá na hodině literatury Jáchymovy texty a kamera leze žákům skoro až do pusy, což je zvláštně umělé, až nepříjemné. Některé věci nezazní, jiné zazní mnohokrát (např. že se kniha Noční práce měla původně jmenovat Mongolský vlk). Občas někdo začne něco říkat a v půlce náhle sdělení končí... ,,Myslíš si, že jsme na nic nezapomněli důležitýho nebo.. bylo by dobrý ještě něco natočit?" Film končí a zanechá ve vás spíš otázky, než odpovědi, spíš chaos, než řád. S autorovým viděním světa to zřejmě souzní, ale divácky je trochu frustrující sledovat celovečerní dokument, co skáče hala bala z jednoho tématu na druhé a nemá pointu...

    • 3.5.2019  14:43
    Zkáza Dejvického divadla (TV seriál) (2019)
    ***

    ,,Tam je třeba scéna, kdy se jedna maskérka vyspí s Charlie Sheenem a bojí se, že má AIDS a že ho zatáhla do divadla. A teď tam Myšička dělá graf a dává dohromady, kdo všechno ze souboru s kým spal a kdo AIDS má. No a zjistí, že to maj všichni!" vyprávěl mi kamarád při obědě a já se bavil jako blázen. Řekl jsem si, že se na Zkázu musím podívat, protože tyhle mystifikační hrátky - ještě navíc z prostředí divadla, v němž se sám pohybuji - mám velmi rád. Díl AIDS jsem si pustil... A překvapivě jsem se nebavil ani zdaleka tak dobře, jako když mi ho kamarád vyprávěl. A příliš jsem se nebavil ani u dílu prvního, třetího, čtvrtého... Seriál je totiž natočený tak nějak zvláštně. Jako kdyby vám někdo říkal skvělý vtip, ale byl špatný vypravěč. Takže i když pochopíte, co je pointou vtipu, spíš si představujete, jak skvělý by mohl být, kdyby vám ho říkal někdo vtipnější. "Přijde chlap k doktorovi a povidá..." se nedá adekvátně nahradit záběrem na pána, co vejde do ordinace. A podobné je to tady - když si člověk třeba představí, že pověstný Duch Dejvického divadla je vlastně smradlavý syreček, co si Ivan Trojan zapomněl několik let v šatně, je to zábavné. Ale když vidíte záběr na Trojana, jak se usmívá do krabice, v níž se jak z pohádky vrtí a piští hnědé cosi, je to prostě jen.. divné. Obdobně když jistý doktor nabídne zaměstnancům Dejvického jako sponzorský dar kolonoskopii, je to vtipné. Ale skutečně vidět potem oroseného Trojana v andělíčku, jak mu doktor vytahuje hadici ze zadku, vás spíš donutí zavrtat se s vytřeštěnýma očima hlouběji do sedačky. Seriál není vyloženě špatný či nepovedený, jsou tu světlá místa (herci smrtelně vážně hrající Spejbla a Hurvínka či prodávající předražené nádobí seniorům). Pochválit se dá mnoho, především absolutní ochota všech zúčastněných zesměšnit se, nebrat se ani trochu vážně. Je až fascinující, že hercům (vystupují zde pod svými jmény!) nevadilo, že jsou zobrazeni jako závistiví, egoističtí, labilní, záletní, na alkoholu závislí ztroskotanci. Umím si představit, že se třeba takový Václav Neužil se svými hláškami typu "s důchodcema musíš komunikovat jednoduše, jsou to debilové; já s debilama nemám žádný slitování" zprotivil nejednomu staršímu divákovi. Herci z Dejvického si udělali radost a natočili si takový soubor skečů, co je místy příjemně odvážný, místy absurdně vtipný, ale nějak chybí gradace fórů, načasování, pointy...

    • 21.3.2019  00:30
    Nico, 1988 (2017)
    ****

    Nico fetovala, moc se nemyla, občas někde zazpívala. A pak spadla z kola a umřela. Podle anotace snímek pojednává také o snaze Nico znovu se sblížit se svým synem. Ale i to zde vypadá tak, že Nico přijede za synem do léčebny, řekne mu, ať s ní jede na turné -> syn s ní jede na turné. Tvůrcům se bohužel "povedlo", že ani na dramatických životních momentech jako by vlastně nebylo nic moc dramatického. Film vám zřejmě nezpůsobí silnou katarzi jakou známe například ze snímků o Edith Piaf. Proč tedy dávám nadprůměrné hodnocení? Proč se mi film vlastně líbil? Pro fanoušky Nico jde o něco na způsob její ilustrované biografie. Hlavní představitelka - byť originálu ne příliš podobná - je ale jinak opravdu výborná. Nebojí se z plátna tzv. smrdět. Obzvlášť sugestivní je v hudebních číslech, které jsou nově (ale s vkusem) instrumentovány. Tyto výstupy pro mě patří k vrcholům filmu a herečka se svým sytým altem předvádí výkon lepší, než Nico sama (jak známo, zpívala vždy trochu falešně). Pro našince je tu navíc takový bonbónek v podobě vystoupení zpěvačky v Praze. My ten příběh známe z naší strany - jaká to byla událost, když v naší kleci v roce 1985 vystoupila undergroundová superstar. Tady ovšem vidíme stranu druhou - Nico jsou představování jacísi opelichaní androši a ona jen kroutí hlavou - kam jsem se to proboha dostala... Pro fanoušky Nico se tu zkrátka řada zajímavých věcí najde. Pokud ji máte rádi, užijete si i film. A když ne, tak ne.

    • 20.3.2019  23:57
    Šokující! (1976)
    ***

    Kde se potkává francouzská nová vlna a porno... Mrzí mě, že jsem nemohl zažít tu situaci, kdy pánové lační prasárniček vlezou v Paříži do nějakého upatlaného kina v boční ulici... a tam jim pustí tohle. Film, který je daleko spíš rozrušující, než vzrušující. Porno, v němž jsou všichni neatraktivní, zarostlí, oplešatělí, pupkatí, staří a sexuální výjevy (na porno dost krátké) střídají záběry na mrtvé vojáky, lidi na barikádách a hádajícího se ruského a amerického prezidenta. Nevím vlastně, pro koho film asi tak mohl být určen - pro milovníky artové kinematografie je příliš přízemní a vulgární, pro lidi hledající vzrušení zase příliš divný a politický. Snad jen pro návštěvníky kina Aero na Festivalu otrlého diváka - tak akorát.

    • 20.3.2019  23:45
    Humr (2015)
    ****

    Když se třeba řekne - americká krimi, v níž Al Pacino hraje policajta a honí mafiána v podání Roberta de Nira... Nebo ty herce prohodíte se stejnou zápletkou. Nebo Texas, kde se odehrává drsná detektivka - žlutá poušť, pistolníci a hudba Nicka Cavea... Vybaví se vám asi tak tisíc filmů. Jistě často velmi dobrých, ale také dost tradičních, jaksi "ozkoušených" příběhů o boji dobra a zla. Ovšem když se řekne - řecko-irská utopická smutná komedie o společnosti, v níž nezadané lidi mění ve zvířata... Napadne vás dozajista jen jeden. Lanthimos je především scénáristou a režisérem skvělých nápadů a unikátní atmosféry. Když v jakémkoli jiném filmu jedna postava druhé pochválí vlasy, odpovědí je buď "děkuji", případně "opravdu? mně připadají hrozné.." V Humrovi ale dívka na větu "máte krásné vlasy" odpoví "ano, já vím", postaví se a vlasy začne ze všech stran ukazovat. Postavy se v rámci pravidel svého světa chovají normálně. Ale pro nás je jejich chování iracionální, což vytváří zajímavé napětí. Opravdu neznám moc takových filmů, v nichž ještě ve třech čtvrtinách naprosto netušíte, kam se to vyvíjí a jak to může dopadnout. Někoho to irituje, někoho fascinuje - podle toho vypadá i zdejší hodnocení, kde se jedna hvězdička skoro pravidelně střídá s pěti. A přestože jsem taky jeden z těch, co si myslí, že druhá lesní část je trochu slabší, než první hotelová (proto s bolem dávám "jen" čtyři), stejně musím říci, že jsem neviděl mnoho lepších filmů o tom, že láska je slepá.

    • 7.3.2019  01:02

    Nový žánr: designový film. Film, který funguje spíš jako obraz, ale nikoli ve smyslu "režisér maluje kamerou" jako Fellini či Visconti. Spíš jako obraz do designově čistého minimalistického obýváku. Problém je, že i na ten nejhezčí obraz se vydržíte dívat maximálně čtvrt hodiny, pak už vám začne něco chybět... Když film začal, vypadalo to u mě velmi slibně. Skvělá elektro hudba, odcizení lidé se sluchátky v poušti, to vše v mé nejoblíbenější bílé barvě. Když ale ještě po hodině nepřijde nic jiného, než elektro hudba a lidi, co chodí bílou pustinou, nutně se to okouká. Příliš dlouhý, byť krásný videoklip.

    • 7.3.2019  00:44

    Každá scéna tohoto filmu má tolik možných psychologických, náboženských, sociologických, kulturologických i sexuologických výkladů, že se patrně jedná o nejlepší western všech dob.

    • 5.3.2019  14:53
    Hunting Season (TV seriál) (2012)
    **

    Pokud jsem o legendárním LGBT seriálu Queer as Folk napsal, že je místy povrchní a postavy jsou ne zrovna sympatičtí sobečtí bastardi, bylo to jen proto, že jsem tehdy neviděl Hunting Season a netušil, kam se dá povrchnost a nesympatičnost dohnat. Queer as Folk (vzniklé o 12 let dříve!) řešilo třeba i nějaké téma. Seriál Hunting Season neřeší vůbec nic, je tvořený jen určitými skeči, v nichž nakonec všichni skončí nazí v posteli a hlavní "hrdina" Alex pak přidá moudro typu "mám rád nedělní večery, akorát po nich přichází pondělní rána" nebo "člověk si může užít, i když nejde večer do klubu a zůstane doma". Žádné téma se nedotáhne, řada postav zůstane na konci prostě viset ve vzduchu (Alexova sestra, jeho nadržený hetero šéf z práce, kolega módní návrhář se svým manželem...). Na hlavní postavě, Alexovi, je nejlépe vidět, jak je celá tahle věc jalová - tvrdí o sobě, že je spisovatel, ale přitom ani ve třiceti nic nenapsal, jen každý den chodí do posilovny, pak do klubu, pak s někým do postele. Během těch pár dílů vystřídá tolik partnerů, že si divák skoro nemůže zapamatovat jména; s některými chodí i zároveň, ale pak se s nimi tak zvláštně rozejde / nerozejde a už je zase s někým jiným... Když mu jeden z nápadníků řekne "Čteš Dostojevského?" je to prezentováno jako nejhorší rande v životě, což by možná pro spisovatele být nemělo? Zkrátka je to kluk, kterému nemůžete příliš fandit, protože ve vás nevyvolá v podstatě žádné pozitivní emoce. Stejně jako celý seriál.

    • 3.3.2019  23:17
    MOST! (TV seriál) (2019)
    *****

    V roce 2018 otřásla veřejnoprávním Českým rozhlasem kauza "porno na Vltavě", kdy úryvek z díla oceňovaného Alana Hollinghursta obsahující spojení "penis trčel nad koulemi" pobouřil část veřejnosti i politiků natolik, že dokonce stál místo šéfredaktora Vltavy Petra Fischera. O pár měsíců později přijde veřejnoprávní Česká televize s detailním záběrem na ztopořený úd. A já volám bravo! Ne kvůli penisu, ale kvůli odvaze. Odvaze, přijít v době, kdy média veřejné služby bojují s nebývalým tlakem, s nekorektní, nekompromisní, černou, vulgární komedií. Už dlouho diváci žehrali na ebenovsko-svěrákovskou moudrou uhlazenost České televize a vzpomínali na časy České sody s dovětkem "nic takového už by se dneska natočit nemohlo". A ejhle, ono to jde!! Transka v Mostě, farář, co mezi prostitutkami a alkoholem hledá zbytky své víry, parta skinheadů (protože "pleška nechodí nikdy sama"), Romové, dealeři... Tvůrci se vydali na tenký led a vše mohlo skončit také pěkným trapasem. Naštěstí k tomu ale přistoupili i přes jistou obhroublost velmi chytře. Vyhmátli téma, co je dostatečně cool (Pustina, Rapl), skvěle to napsali a - neokoukanými tvářemi - obsadili. Důkazem pro mě je, že si tento seriál oblíbili a často jej citují chlapi z hospody, kam chodím (co si pouští Ortela a mluví o "diktátu Bruselu"), kamarádka, co pracuje v neziskovce s Romy, i moje vysokoškolská pedagožka... Vzniklo dílo, které, byť má tak třaskavé téma, baví vlastně tak nějak všechny. Protože to je fakt vtipný. A protože to je fakt smutný. ,,Von ty sny měl. Na rozdíl vod nás."

<< předchozí 1 2 3 4 11 20 30 39