Cimr

Cimr

okres Praha

ICQ: 245-378-749

29 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 10 19 28 37
    • 15.10.2017  00:05
    Pohoda (2011)
    **

    Ve stanovém městečku rostou první stany, muzikanti v šatně kecají před výstupem, ve stáncích s občerstvením smaží langoše, tu a tam se někdo opije, občas zaprší... Zkrátka pohoda! Teď už jen zjistit, proč o tom točit dokument?

    • 14.10.2017  23:41

    Celkem vypovídající mi připadá, že jsou tu zatím dva komentáře, kdy jeden komentující dává plný počet, ale film popisuje jako "trochu sračku", a druhý komentující dává odpad! a film označuje za ,,geniální". Já osobně jsem pak s hodnocením někde mezi tím... Především je třeba napsat, že jde o film experimentální - a jako takový funguje celkem dobře. Je natočený v netradičním formátu, jako by byl snímaný na výšku na mobil. Celý je pak postavený na zajímavém principu - jde o 54 krátkých scén, jakýchsi instagramových selfíček", a součástí filmu je aplikace, co tyto scény libovolně zamíchá. A to je zároveň největší klad i zápor tohoto snímku. Pokaždé máte jiný zážitek. Úplně nový způsob narace. Originalita, provokace, dadaismus. Jenomže také snadná a rychlá okoukatelnost, povrchnost, nuda. Klasická narace je sice přežitá, ale přesto si myslím, že má něco do sebe. U klasického díla sledujete postavu, která prochází nějakým vývojem. Sympatizujete s ní, nenávidíte ji, chápete ji nebo vás štve. Když něco udělá, má to nějaké následky, dospěje k jisté katarzi. To u tohoto filmového puzzle z logických důvodů nefunguje. Tady prostě sledujete divnou holku, která souloží, chodí nakupovat, tančí, pak jí řeknou, že má nemocné srdce, ale pak zase chlastá, souloží, fetuje... Hezké, ale tak nějak se to neposouvá od ničeho nikam. Vlastně je to film právě tak dobrý a právě tak špatný, jako Instagram sám. Zajímavý, ale trochu prázdný fenomén.

    • 7.10.2017  00:24
    Naše auto (1962)
    ***

    Film vychází ze zábavného nápadu o maloměšťácké rodině, co se snaží před sousedy skrýt, že zbrusu nový automobil, který si koupili, je ve skutečnosti polorozpadlá šunka. Od chvíle zakoupení auta události dostávají spád a divák se opravdu baví. Problém ale je, že k této události dojde až po hodinové expozici, která není zrovna svižná. Kamera klouže po otevřených oknech, v nichž se sousedé pomlouvají a přetvařují a celé je to tak roztomile starosvětské, že to vlastně není vtipné. Je škoda, že film nebyl trochu lépe napsán nebo svižněji sestříhán, protože měl potenciál být klasikou homolkovského střihu.

    • 27.9.2017  12:08

    Francois Ozon bude zřejmě něco na způsob mého nejoblíbenějšího "modrého" režiséra. Na této databázi je většina jeho děl hodnocena průměrně, ale - snad je to tím, že jsme oba ve znamení perverzního Štíra - jeho noirové erotické fantazie jsou přesně mým šálkem čaje. A nejinak je tomu i u posledního počinu, Dvojitého milence (kde je nám dopřán pohled nejen na jednoho rozkošného Jérémieho Reniera, ale dokonce hned na dva!). Vymazlený vizuál plný hitchcockovských spirál a zrcadel nás vtahuje do temných hlubin člověka - ať už v tělesném nebo duševním smyslu - a já v pohodlném malém sálu Světozoru hltám každou vteřinu a užívám si svoje vertigo... Ke konci se všechno zamotává možná až příliš, pointa se dá předvídat, ale to jsou pro mě jen drobné vady na kráse. Ozon má ve svých temných pohádkách vždy něco vykloubeného, na co mě prostě baví koukat. Znovu, a znovu, a...

    • 9.9.2017  19:32

    Téměř ve všech recenzích, propagačních materiálech, i ve zdejších (dosavadních) komentářích je God´s Own Country popisováno jako "britská Zkrocená hora". A i když podobná přirovnání většinou trochu kulhají, zde to celkem dost sedí. Britská (resp. evropská) artová špinavost vs. americká kýčovitá pohádka. Asi cítíte, že se mi Na konci světa líbilo víc. Téma je sice již několikrát viděné, přesto jde o nenápadně krásný film - v průběhu sledování mi přišel průměrný, po skončení jsem na něj nemohl pár dní přestat myslet a jakmile půjde do distribuce, plánuju si ho dát znovu... Můžeme se ptát, co je na něm tak zajímavého - frustrované hovado se zamiluje do kluka, což ho od základů změní. No a co? Mám ale osobní zážitek z projekce na Letní filmové škole, kdy jsem při vycházení z kina náhodou zaslechl jistou starší paní říkat: ,,Já nemám na gaye ujasněný názor, připadalo mi to vždycky jako taková frajeřinka, snaha být zajímavý... Ale tenhle film mě tak nějak přesvědčil, že láska mezi dvěma muži může být stejně silná jako mezi mužem a ženou..." Kdyby pár diváků přesvědčil podobným způsobem, pak nevznikl zbytečně. PS: Josh O´Connor je podle mě talent, co se vyplatí sledovat!

    • 31.8.2017  11:26
    Temnota (1998)
    ***

    Šepoty a výkřiky. Tma a záblesky světla. Velmi pocitový, "smyslový" film. Nutné vidět v kině, doma na notebooku to nemůže vyznít tak, jak má. Průnik do mysli vraždícího asociála. Tak nepříjemný, že ho kamarád, s nímž jsem na projekci byl, prohlásil za jeden z nejhorších a nejnepříjemnějších filmových zážitků vůbec. Za zlý film. Za artizaci násilí. ,,Proč po tom magorovi nikdo nepátrá? Proč ho nikdo nesoudí?" Taky je pravda, že příběh - dá-li se vůbec o něčem takovém mluvit - je velice prostinký. Z druhé strany se ale dá říct, že něco takhle temného člověk jen tak nevidí. Ze tmy se občas vynoří nějaký obrys - a z těchto obrysů se skládá celý příběh. Režisér na 43. LFŠ vyprávěl, že si mu jistá paní po jedné projekci stěžovala, jak se jí dělalo špatně z pohledu na krev. Jenže v tom filmu žádná krev není, paní si to prostě domyslela. Film, který klade otázku: Kolik toho musíme na plátně reálně vidět, abychom pochopili, o co jde?

    • 31.8.2017  11:09

    Na tomto příkladu (Oplevova vs. Fincherova verze) by se dala téměř postavit magisterská práce na téma evropský art vs. Hollywood. Oba dva filmy jsou velmi dobré, oba jsem hodnotil plným počtem hvězdiček, ale přeci jsou jiné. Pokud bych se přeci jen musel rozhodnout, tato švédská verze je mi bližší. Protože špína je tu opravdu špinavá, bezvýchodnost skutečně bezvýchodná. Vizuálně je americká verze asi o chlup lepší, vychytanější, ale nemohu si pomoct, jako by si na tu špínu a depresi jen hráli, kdežto u tohoto filmu je to "plnokrevné". Pokud máte rádi drsné detektivky, tento film je trefa do černého. Udělejte si čaj, zalezte do peřin... Při rozplétání tohoto temného, bizarního případu se jistě nudit nebudete.

    • 31.8.2017  10:37
    Masaryk (2016)
    ****

    ,,Jsem z Československa." ,,Kde to je?" ,,V Německu." Ze záplavy Lvů, které Masaryk obdržel, mi připadá nejzaslouženější ten za scénář. Dialogy jsou jiskřivé, velmi slušně napsané (i zahrané) - příkladem může být skvělý dialog Beneše s Masarykem na pláži. Oběma pánům v tu chvíli rozumíte a oba vás zároveň tak trochu štvou. Film umně balancuje mezi souzením ,,spratka schizofrenika, špatně zvládajícího své emoce" a vyzdvihováním ,,skutečného hrdiny československých dějin". Tvůrci se nebojí být patetičtí (repliky jako ,,Historie nás odsoudí!" vyvolávaly u části publika výbuchy smíchu), což je v bezbožném a věčně všechno ironizujícím Česku téměř nevídané. Takto silné téma to ale podle mě snese. Historické události jsou trochu zatraktivněny, ale nejsou vyloženě překrouceny (jak potvrdil historik Pavel Kosatík v debatě po filmu). Podařilo se vychytat, že je to film efektní, ale nikoli bulvární nebo povrchní (nezapomenutelný je např. obraz Masaryka jak šňupe koks bankovkou, na níž je obrázek jeho otce). Donutí nás o tématu přemýšlet. Trochu jinak, než Zelenka ve Ztracených v Mnichově, ale přeci. A technická stránka filmu je bravurní.

    • 29.8.2017  14:57
    Sousedé - Sestřenka (E06) (epizoda) (2017)
    odpad!

    Ríša to konečně řekl nahlas ♥

    • 29.8.2017  14:35

    Když jsem si v katalogu Letní filmové školy přečetl, že jde o dokument o sociální politice ve Švédsku 70. let, bál jsem se, že půjde o záplavu čísel a dat, kterým nebudu rozumět. Nakonec to ovšem bylo přesně naopak, dokument je polopatický, zábavný, přehledný a (místy snad až příliš) jednoduchý, či zjednodušující. Ano, dojde i na věty typu ,,K čemu je dobré mít na účtu miliony, když stejně nakonec všichni umřeme?" nebo na srovnávání napapané, ale depresivní Evropy s chudou, ale šťastnou Afrikou. Není to dílo pro cyniky a taky nemusíme se vším souhlasit, přesto mě tato esej o lidech, co chtěli být tak nezávislí, až na všechno zůstali sami, emocionálně strhla. Je to v podstatě kunderovské téma - nesnesitelná lehkost bytí. Pro co žít, když jsem dokonale svobodný? Když už všechno mám? Film přináší (ústy Zygmunta Baumana) poněkud překvapivou odpověď. A sice, že je vlastně docela fajn být na někom závislý.

    • 24.8.2017  10:50

    Cyberpunk pro mě nejspíš nikdy nebude úplně to pravé ořechové - i zde jsem se ve změti číslic, robotů, počítačových programů a japonských jmen ztratil a v dialozích rozuměl jen předložkám a spojkám. Ale v tomto případě mi to překvapivě nevadilo. Nejde totiž čistě jen o akční zápletku - akční scény boje mezi kyborgy či co to je (což mě právě dokáže od sci-fi zaručeně odradit) tu trvají jen pár sekund. Mnohem větší prostor je dán jakémusi atmosferickému filosofickému přemítání nad tím, co to znamená být člověkem, co to je duše (onen "duch ve schránce"), kde končí realita a začíná virtuální realita, zda stroje mohou cítit... Na LFŠ 2017 šel tento snímek (v sekci cyberpunk) vedle kompletní retrospektivy Andreje Tarkovského, možná i proto mi Ghost in Shell právě tohoto mistra připomněl. Vlastně nejlepší pasáže jsou tu ty, v nichž se tzv. "nic neděje" - kamera projíždí supermoderním městem, kolem procházejí vyprázdnění lidé a hraje do toho depresivní (výborná!) hudba.

    • 20.8.2017  13:12
    Planeta opic (1967)
    ****

    Vzpomínám si na dětství, kdy jsem tento film nemohl vystát, protože mi ty opice připadaly hrozně ošklivé. Bylo mi vyloženě fyzicky nepříjemné na tento snímek koukat. Dostal jsem se k němu nakonec až v dospělosti a zjistil jsem, že jsem kvůli svému absurdnímu dětskému odporu velmi dlouho přicházel o překvapivě silné dílo, které v hávu tak trochu béčkového sci-fi řeší celou řadu důležitých otázek, od rasismu přes studenou válku až po neetické chování ke zvířatům. Pokud náhodou neznáte pointu (což je v době odkazů, parodií, fotografií téměř nemožné), je slušná šance, že budete po zhlédnutí hodně silně zasaženi.

    • 20.8.2017  10:44
    Tetsuo (1989)
    *****

    Jedna z nejhorších frází v recenzích je "nedá se to popsat, musí se to zažít". Všechno se přece dá popsat, no ne? Doufám, že jsem to nikdy v žádném komentáři nepoužil. U tohohle snímku ale musím, takže: Tetsuo se nedá popsat, musí se ZAŽÍT! Jiné hodnocení není možné. Nevím, jestli je ten film geniální nebo strašný, jestli je to umění nebo odpad, nevím, jestli bych ho někomu doporučil nebo nedoporučil. Vím jen, že tenhle kafkovsko-lynchovský industriální psycho úlet ze svého podvědomí jen tak nedostanu. Furt to bliká, duní, epileptiky to asi zabije, ale přesto se na to nedá přestat dívat! Hypnotický, šílený, odporný a krásný zážitek.

    • 20.8.2017  10:02

    Přelom v dějinách kinematografie se nekoná, na to je film - jak píše akinorevv - až příliš konvenční a obyčejný (nenechte se mýlit popiskem o svalech a naddimenzovaných genitáliích, reálně toho moc neuvidíte). Přesto bych Toma doporučil, a to hned z několika důvodů. Jednak se divák poučí o fenoménu, o kterém dost možná neví (můj případ - ač gay, o Tomovi z Finska jsem poprvé slyšel až zde), jakož i o historicko-politické situaci. Filmů o tom, jak vypadala II. světová válka v USA, Británii, Německu, Čechách, Francii, Rusku.. už jsem viděl desítky. Ale jak to probíhalo ve Finsku? A jaká byla ve Finsku 50. let móda, společenská nálada, klubová scéna, jak se lidem žilo a bydlelo, jak se bavili? Kromě toho, jako Zkrocená hora zbořila westernový macho mýtus, podobně záslužnou práci dělá tento film na poli válečném. Ano, i válečný hrdina, co získal medaili za statečnost, mohl být gay. Mnohé diváky překvapí, možná až pobouří scény, v nichž je válečná vřava prolnuta záběry na vojáky, co se spolu milují. A kromě toho všeho je tu ještě jedna přednost - nádherně dojemné finále.

    • 19.8.2017  17:29
    Vozka smrti (1921)
    ****

    ,,Bože, dej ať moje duše uzraje, než bude sklizena." Moc hezké vyprávění ve vyprávění ve vyprávění. Akorát mě zklamal době poplatný happy end - obraz hříšníka Holma, jak veze na přízračné káře svoji manželku a děti, by mě škodolibě bavil víc.

    • 16.8.2017  19:07
    Křižáček (2017)
    **

    Nejsem závistivý typ, z úspěchu filmu ve Varech mám radost a přeju mu ho. Šel jsem na něj s pozitivním přístupem a rozhodně jsem si přál, abych se ve zdejším sporu příznivců (,,poezie; jiný, netradiční zážitek") a odpůrců (,,Roden hodinu a půl jezdí na koni") přidal spíš k příznivcům. Z debaty s režisérem navíc vím, že nešlo o odfláknuté dílo, Kadrnkovi důkladné studium ikon, příprava natáčení a následný střih a dokončovací práce sebraly snad pět let života. Málo platné, i pro mě to nakonec - po soustředěném sledování - zůstává jen trochu jalovým snímkem o Rodenovi, co jezdí na koni, a o ztepilém blonďákovi Bílíkovi, co hraje jakousi pseudomystickou postavu na způsob anděla. U filmu obecně mi nevadí pomalé tempo, to by ale vždy mělo být něčím naplněné. Třeba u Bergmana vidíme dvě sestry, jak prostě sedí naproti sobě a koukají na sebe. A je mi jedno, jestli záběr trvá pět minut nebo deset, protože cítím to dusno, provokuje mě to (kdy už některá z nich něco řekne?), přemýšlím, jestli se nenávidí, jestli mají nějaké tajemství... Na plátně se zdánlivě nic neděje, ale divák je napjatý. A to je přesně to, co chybí u Křižáčka. Střih přijde vždy až pár vteřin poté, co by to střihnul soudný režisér. Jenže jak na mě má zapůsobit dlouhý záběr na kliku, padací most, nebe..? Jistě, nějakou atmosféru či náladu to vytváří, ale ptám se - opravdu musím koukat ještě 15 vteřin na dveře poté, co je někdo zavře? Když se v záběru objeví Roden na koni na začátku dlouhé cesty, opravdu je nutné sledovat ho celou dobu a střihnout teprve když úplně odjede ze záběru? Režisér si od svých diváků vždy půjčí (resp. vezme) 90 minut života a měl by jim na oplátku něco dát. V tomhle pro mě Křižáček bohužel naprosto selhal. Mám pocit, že jsem za investovaný čas nedostal lautr nic.

    • 16.8.2017  18:04
    eXistenZ (1999)
    ****

    Na tomto filmu je báječné, že funguje na několika rovinách. Ač se to na první pohled nezdá, je to film vlastně téměř pro každého - mainstreamový divák dostane akční honičku s Judem Law v hlavní roli, divák upřednostňující artové filmy zase může přemýšlet, proč se pokračování hry eXistenZ jmenuje transCendenZ. Film měl premiéru tři týdny po Matrixu, což se ukázalo jako smrtící. Je to pochopitelné - Matrix je vyňuňaný, čistý a eXistenZ bizarní, zlé a špinavé. Film proto u kritiky i diváků propadl a byl pozapomenut. Podle mě je to ale škoda. Ono se totiž takové spojení perverzní počítačové střílečky s filozofickými úvahami na téma prázdnoty lidské existence, jen tak nevidí...

    • 16.8.2017  17:42

    Gymball s nožičkama hrající zlomyslného mimozemšťana. Existenciální rozhovor s bombou. Surfováním po Mléčné dráze. Tento film určitě má co nabídnout. Výchozí nápad o tom, že cesty do vesmíru jednou, tak jako všechno, zevšední, je zajímavý. Problém je, že koukat na letargické a nudící se astronauty-vagabundy, plující vesmírem už 20 let, je občas.. zkrátka.. tak trochu nudné.

    • 15.8.2017  23:15

    Tak tohle je opravdu něco! V době, kdy ještě neexistoval žánr "dokument" natočil Benjamin Christensen rovnou mystifikační dokument, v němž si sám zahrál roli ďábla. Prolomil hned několik tabu - natáčel v noci, jako jeden z prvních použil ve filmu stínohru, nechal po nebi létat desítky čarodějnic na košťatech, zobrazil rituály uctívání Satana včetně líbání ďáblovy řitě či šlapání na kříž... Jeho snímek je i na dnešní dobu dost podivný, a to formou i obsahem. Je prodchnut bizarním humorem, u kterého se divák může dohadovat, zda vůbec šlo o humor (zcizovák s herečkou, co si chce na vlastní kůži vyzkoušet mučící nástroje apod.). Vzhledem k tomu, že film nemá děj a je tvořený jen jakýmsi sledem scének, je v dnešní době trochu náročnější ho usledovat (např. hned úvodní pasáž, kde se jen ukazují obrázky čarodějnic, je dost dlouhá). Přesto je ale tenhle lexikon čarodějnic tak bizarním, znepokojivým a raritním filmem, že srdce každého milovníka trochu jiné kinematografie zaplesá. Už jen pro to nezapomenutelné zpodobnění Satana s kmitajícím jazykem!

    • 10.8.2017  11:45

    Perverzní mysteriózní mix pohádky, noirovky, Bonnie a Clydea, teenage hororu a zvláštní gay romance mi naprosto sednul. Jako by to byl film natočený pro mě! Objevuje se tu sice řada, řekněme, nesrovnalostí či podivností (celé tělo mrtvého Saida je důkladně zabaleno do deky, ale když ho zamilovaní vrazi zakopávají, kouká z hlíny ruka apod.), ale do žánru pohádka se toho schová... Při půlnoční projekci na LFŠ 2017 jsem si film mimořádně užil a hltal každý obraz.

    • 10.8.2017  10:02

    Jeden z mých nejoblíbenějších zástupců "žánru" nová vlna. A to hlavně kvůli nadčasovosti. Kdyby mi dal před zhlédnutím někdo hádanku ,,V jakém filmu vidíme ženu, jak v detailně explicitním záběru masturbuje muže za tónů Smetanovy Vltavy?", hádal bych zřejmě nějakou provokaci Larse von Triera či Petera Greenawaye z roku 2017. A hle, on to jugoslávský film z roku 1971! Podobně je to s účastí americké kapely The Fugs, která zpívá texty ve stylu ,,zabij, zabij pro mír na Blízkém východě!" W.R. je film nečekaně svěží, který opravdu působí, jako by byl natočen včera. A kromě toho rámující příběh Wilhelma Reicha, jakéhosi čaroděje, který se rozhodl léčit lidstvo orgasmem, je také velmi působivý; je s podivem, že se o této bizarní figurce dějin neví víc. Osvěžující, anarchistický, podvratný zážitek.

    • 8.8.2017  15:36

    Když váš oblíbený režisér natočí film podle skvělého námětu, může taková věc vůbec dopadnout špatně? Ano, může. A Prosíme přetočte je toho smutným důkazem. Na otázku ze zdejších pozitivních komentářů ,,Copak se člověk u komedie musí smíchy válet po zemi?" odpovídám - určitě ne. Ale když si pustíte film v žánru komedie a za celou dobu se ani jednou nepousmějete, připadá mi, že něco není správně. Humor zde obsažený je totiž tak podivný, že se můžeme dohadovat, zda jde vůbec o humor (příkladem budiž scéna se zmagnetizovanou močí, která k sobě přitahuje různé kovové předměty - co na tom má být vtipného?). Zhruba v polovině film na chvilku nabere dech a přijde nejzábavnější pasáž – rychlý sestřih švédovaných filmů. Ta je ale bohužel jediná (s přihlédnutím k dojemnému závěru), co stojí za to. Zbytek je trailer roztažený na celovečerní formát.

    • 5.7.2017  22:48

    David Lynch si s quality TV vytřel prdel. Twin Peaks Return nemá největší počet šokujících zvratů ani nepřináší nový fantasy svět plný nových elfů a hobitů... Jen od samého základu proměnil to, co od televizního seriálu můžeme očekávat. Lynch tímto dílem udělal pro seriál de facto totéž co Buñuel s Andaluským psem nebo Kubrick s Vesmírnou odyseou pro film. Není Twin Peaks: The Return náhodou úplně první artový seriál všech dob? Nedá se to úplně přesně popsat, každopádně je ale velmi vzrušující být každý týden u toho!

    • 4.7.2017  13:23
    Kyselý dech (amatérský film) (2016)
    ****

    Nedávno celý svět okouzlila pocta osmdesátkovým hororům a dobrodružným filmům Stranger Things. A Kyselý dech má podle mě stejný potenciál pokud jde o léta devadesátá. My všichni filmoví fajnšmekři si jistě pamatujeme to vzrušení, když se u nás v devadesátkách objevily první videopůjčovny, kde se člověk mohl celý den přehrabávat kopou VHSek, až konečně ulovil nějaký krásný film o zombies, na který pak s nadšením do rána koukal. Právě z této nostalgické nálady je utkán Kyselý dech a možná proto má pro mě takové kouzlo. Jistě, herci jsou strašní, efekty směšné a celé je to trochu nablblé, ale je to natočeno s takovým zápalem, s tak rozkošnou naivitou, že to připomíná filmy nové vlny. Hodnotím nadprůměrně, protože - ač to zní divně u filmu, kde se prokopávají krumpáčem hlavy a lidé jsou rozmačkáni auty - je to dílo lásky!

    • 9.6.2017  00:26

    Ve své době přelomový, kontroverzní a zásadní dokument. Jaké ale je dívat se na Lítost a soucit v roce 2017, na jeden zátah, v kině Ponrepo? Na jednu stranu zajímavé: Uvědomíte si, jak snadno se historie může opakovat (lautr stejné antisemitské a rasistické argumenty jako v tomto filmu slýchám běžně i dnes, jen se zrovna v hledáčku ocitlo jiné náboženství). Zjistíte, jak děsivě funguje racionalizace a selektivní paměť ("ano, kolaboroval jsem s nacisty, ale vlastně to není moje chyba, protože..." atd.) Budete udiveni, jak nečekaně aktuální a silné příběhy film vypráví - třeba ten o britském špiónovi - homosexuálovi, co měl poměr s vojákem wehrmachtu, nebo ten o mučení lidí tím, že se jim vypíchly oči, do důlků vložili červi a oči znovu zašily... Člověk se toho za ty čtyři hodiny dozví opravdu hodně, možná více, než vůbec chtěl, což je u dokumentu dobré. Ovšem na druhou stranu je trochu problematické, že Ophülsův dokument je záměrně oproštěný od hudby, barev, ilustračních záběrů, komentáře... Protagonisté pouze ve velkém detailu vypráví své příběhy, takže je dnes jen velmi obtížné ten 250 minutový příval informací a dat ustát (resp. "usedět"). Obzvlášť když jediná jména, která vám něco říkají, jsou Pétain a Hitler.

    • 3.6.2017  23:20

    David Lynch dostal volnou ruku, tak si prostě sakra dělá, co se mu zachce. Hurá! Prvních dvacet minut je pouze o tom, že agent Cooper prochází jakýmsi podivným purpurovým světem, načež se jeho asi šestá inkarnace v jakémsi motelu pozvrací a promění ve zlatou létající kuličku, načež další Cooper, tentokrát "robotický" vyleze v onom motelu ze zásuvky a jde vyhrávat na výherních automatech... Nemá to ani rychlé tempo, ani logiku, ani napětí, ani návaznost na předešlé epizody, ani pointu, ani cliffhanger, ani velké hvězdy v hlavních rolích; zkrátka to ignoruje snad všechny poučky pro dobrý seriál. Žádný příčetný televizní producent by tohle nepustil na televizní obrazovku. Ale ono se to tam nějakým nedopatřením dostalo - a já nestačím děkovat osudu, že tomu tak je. A napjatě vyhlížím další díly!

    • 13.5.2017  23:43
    Ultra válečník (1990)
    odpad!

    Všimli jste si podobnosti jmen Corman a Cimrman? To nebude náhoda. Kdyby Jára žil v osmdesátkách v Americe, možná by točil zrovna takovéhle bijáky, aneb ,,To bylo tak..." Zhruba po prvních pěti minutách jsem se ztratil a do konce už jsem se nenašel...

    • 13.5.2017  23:14
    Budoucí válka (1997)
    odpad!

    Viděl jsem už skoro dva tisíce filmů a řada z nich byla opravdu velmi špatných (jsem mimo jiné zapáleným fanouškem Festivalu otrlého diváka). Přesto mě Budoucí válka donutila zamyslet se.. Není tohle náhodou ten úplně, ale úplně nejhorší film, co jsem kdy viděl? Tady vážně nefunguje nic, dokonce ani ta nejelementárnější logika vyprávění, kterou ovládá i Zdeněk Troška v Kameňáku 8. Ale nefunguje to takovým způsobem, až to je fascinující! Příklad - dům jisté jeptišky, co mimochodem mluví sprostě a fetuje, napadnou dinosauři (proč tvůrci sáhli zrovna k dinosaurům, když očividně neměli rozpočet ani na slušnou gumovou hračku, to je zase jiná otázka). Jeptiška s hlavním hrdinou, intergalaktickým psancem, utečou a společně naskočí na vlak. Chvíli si povídají, načež vlak dojede a oni.. úplně v pohodě vystoupí opět tam kde nastoupili - tedy u toho domu, kde právě dinosauři zmasakrovali jejich kamarády! Nezbývá než na plátno volat: ,,Co?! Kam teda sakra tím vlakem jeli? A proč tam vůbec ta scéna byla?!" A zhruba takto působí celý film - tak strašně nezvládnutě, až má jisté dadastické kouzlo. No řekněte sami - lze nemilovat biják, kde běžná konverzace začíná otázkou ,,Takže ty jsi člověk?"

    • 26.3.2017  23:46

    Mysleli jste si, že nejšpinavější záchod stříbrného plátna jste viděli v Trainspottingu? Ale kdeže... Filmy, jako je Špína z ulice lidem vrací radost z chození do kina. Spousta skvělých nápadů, originálních řešení (např. policisté zde nejedí obligátní donuty, ale sushi) a scén, při kterých si říkáte "proboha, co tohle mělo znamenat?"! Už jen úvodní titulková scéna s hořícím barákem je úžasná. Jistě, celé je to obalené v amatérském až buranském hávu. Dá se to číst prostě jako béčková sračka o bezdomáčích, co se roztékají po požití prošlého vína. Ale také jako báječně nekorektní levičácká provokace, parodie na "trumpovskou Ameriku" třicet let před Trumpem, parodie na blbé policajty, tlusté odporné manažery, na nudné konzervativce a zapšklé důchodce. Není náhoda, že když se zde vůči bezdomovcům někdo chová povýšeně, zemře strašlivou smrtí....

    • 19.3.2017  23:59

    Kde ostatní seriály končí, Black Mirror začíná. A to je snad největší předností tohoto dílu. Zatímco u jiných děl je ono téma (introdukce postav a jejich vztahu, náhlá smrt jednoho z nich, smiřování se se smrtí partnera) roztaženo do celovečerního formátu, zde se odehraje během 13 minut. Tvůrci se zamýšlí, co se stane dál, a pak ještě kousek dál... "Přijdu hned" zřejmě nebude nejsilnějším dílem seriálu, hlavně proto, že námět o blízkém člověku, co se vrací ze záhrobí poněkud pozměněn, člověk zná i z jiných zpracování (např. Kingův Řbitov zviřátek). Přesto díl za dokonalou první sérií příliš nezaostává; opět jde o téměř hororově sugestivní pohrávání si s myšlenkami "co by kdyby".

<< předchozí 1 2 3 4 10 19 28 37
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace