Cimr

Cimr

okres Praha

32 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 10 20 29 38
    • 21.9.2018  22:23

    ,,Měla jsem strach, že se mineme. Nesehnala jsem bochník chleba." ,,My dva jsme se nemohli minout, Arianno..." Existuje řada filmů, které jsou titulovány jako "kultovní" - El Topo, Pink Flamingos, Rocky Horror Picture Show, Mad Max (abych zůstal jen u těch sedmdesátkových). A i když je všechny mám moc rád, připadá mi, že všechny mají slabší pasáže nebo místa, kde jim dochází dech. Ne tak Muž z Acapulca, který jede pořád vpřed a svou energií i určitým přesahem (myšlenky o vztahu autor vs. jeho dílo) strčí kdejaký kult do kapsy. Tempo je vražedné, střihy zběsilé, absurdní obrazy se vrší a cca každá druhá věta je hláška hodná zapamatování. Film navíc úžasně balancuje mezi béčkovým midnight movie a artovou novou vlnou. Je to jeden z těch snímků, co utečou jak nic, a kdykoli se na ně v televizi rád podívám znovu, protože prakticky nemají slabé místo.

    • 6.9.2018  00:17

    Skutečně velmi dojemný, trýznivý a zároveň vtipný a optimistický zážitek. ALE. Jen když je na plátně Harold Russel. Vždy, když se objeví tento muž s háky místo rukou, muž, který nemůže svoji přítelkyni pohladit po vlasech a kterému když se zabouchnou dveře, nedostane se z pokoje, diváka překvapí, jak odvážný a silný snímek byl o veteránech už rok po válce natočen. Bohužel ale když z plátna Homer sleze (a to se stává poměrně často), zůstane zde trochu banální a rozvleklý příběh nemanželské lásky (otec nechce dovolit své dceři, aby si něco začala s nešťastně ženatým mužem, jeho kolegou z války). Takový příběh se ale mohl stát kdekoli a kdykoli, neřeší válečné trauma a trochu odbíhá někam k romantickému melodramatu. Linka s Homerem, je nemilosrdná, psychologicky přesná, jde k jádru věci - chlapi se v ní třeba poperou v hospodě s chlápkem, který jim říká "vidíte, taková oběť.. a k ničemu!" Linka bez Homera používá všechna klišé hollywoodského studiového filmu - oči zalité slzami, nekonečné polibky, tklivá smyčcová hudba, happy end... Vzhledem k oscarové smršti a neustálému zařazování snímku mezi nejlepší filmy všech dob to asi může být každému jedno, ale pro mě z dnešního pohledu spíš průměrný snímek. A kdyby byl o hodinu kratší, taky by se nic nestalo.

    • 24.8.2018  18:30

    Zlatokopové (či lépe řečeno Zlatokopky, o žádnou zlatou horečku na Klondiku tu opravdu nejde, termín "gold digger" jen asi tehdy nebyl v Čechách znám) jsou příjemně rozpustilým muzikálem. Rozhodně jedním z těch lepších hollywoodských klasických kousků, protože tu máme aspoň jakýs takýs příběh, hlášky jsou místy pěkně ironické, kousavé i dvojsmyslné (žertování o tom, že budu mít dvě "fenky" apod.). Vůbec celý výchozí příběh - na Broadwayi vládne hospodářská krize a herečky musí sbalit pracháče, aby jim show zafinancovali - je takový hezky nemravný, stejně jako úvodní muzikálové číslo o síle peněz. Na úroveň mistrovského díla ale film jednoznačně posunují choreografie Busbyho Berkeleyho, které úplně narušují stereotypy muzikálových choreografií a využívají plně filmu jako nového média. Kamera se tak dostává nad tanečníky i pod ně, využívá kontrastů bílé a černé, pracuje s lidmi jako s hýbajícími se geometrickými obrazci... A konec, kdy "forgotten men" mašírují vstříc válečným jatkám je velmi odvážný jak politicky, tak dramaturgicky - jak píše Ilicka, jde o facku tradičnímu muzikálovému happy endu. A dost možná vás po hodině a půl té poněkud povrchní zábavy zanechá s pustou otevřenou.

    • 19.8.2018  22:26

    Na Dobu nevěrnou jsem si na Letní filmové škole vystál frontu zejména ze tří důvodů: 1) Mám rád divadelní hry Marka O´Rowea, hry napsané v té nejlepší irské tradici - drsně poetické a brutálně vtipné. 2) Zbožňuji Dublin. 3) Zbožňuji Andrewa Scotta. Nakonec to dopadlo tak, že ani v jednom ze tří bodů jsem nebyl tak docela uspokojen. Z Dublinu nevidíme takřka nic, jen obýváky, kuchyně, ložnice... Andrew Scott, ač je jeho postava zásadní, hraje zde spíše druhé housle. A místo černé irské komedie á la Martin McDonagh tu máme úplně typické komorní drama o manželském trojúhelníku, jakých jsme kdysi dávno sledovali bezpočet na Hallmarku. Kdovíjakých nových filmařských postupů a nápadů se tedy nedočkáme, většinu času jen někdo s někým sedí u stolu a povídá si. Ale přesto, že jsem dostal něco jiného, než jsem očekával, zklamaný jsem nebyl. Herci jsou výborní, scénář nikde neskřípe a představuje příběh opravdu "jako ze života". Celé je to velmi chladné, jako by se O´Rowe dovnitř mezilidských vztahů podíval chirurgickým skalpelem a zjistil, že skutečná láska neexistuje. Vtipné bylo, že na film se mnou šla kamarádka, která miluje Cilliana Murphyho. Když mělo dojít na erotické scény, natěšeně se předklonila, ale pak už jenom zapadala hlouběji a hlouběji do sedačky. Po skončení mi říká, že se jí to líbilo, ale kdyby měla hodnotit jen erotické scény, dává odpad! No jistě, protože The Deliquent Season je film anti-erotický a anti-romantický. V podstatě velmi chladný a hořký. Ale taky přesný a pozoruhodný.

    • 19.8.2018  21:42

    Skvělá forma, film, který voní a je až fetišistický - klapot dřeváků, praní prádla... Přesto ale rozhodně není mým šálkem čaje. Lépe řečeno - je přesným opakem mého šálku. Za tři hodiny se mi nedostalo žádného příběhu nebo silnější emoce, zato teď už vím, že na rajčata je nejlepší kuřecí trus. Čili jako Receptář prima nápadů dobré, ale jinak ,,v dnešní uspěchané době" (haha) téměř k neukoukání. Dobrým příkladem je pasáž, v níž dva mladí snoubenci cestují lodí do Milána. Chápu - dva mladí lidé, co žijí celý život na vesnici, plují do velkého města. Okouzlení, napětí, myšlenky atd. Jistě. Ale opravdu je třeba ukázat, jak loď pomalu připlouvá, jak se přivazuje lano, jak se nosí na loď barely s olejem, jak všichni cestující, jeden po druhém, pomalu nastupují... Opravu by nešlo udělat záběr na naše mladé na břehu, střih, a jsou na lodi - a aspoň trochu tak ulevit tříhodinové stopáži? Hezký film, ale spíš jako by mě zavřeli na tři hodiny do muzea. Do muzea o životě italských bezzemků ve 2. pol. 19. století.

    • 19.8.2018  21:05

    Parta chlapců (jeden tlustý, jeden nerd...) a mladší sestra jednoho z nich, která se k nim chce dostat do party, mají rádi strašidelné příběhy, nesnáší své přísné učitele a ve skrýši na stromě plánují, jak přemoci zlo, co se usadilo v jejich městečku. Připomíná vám to něco? Ano, správná odpověď - jakýkoli osmdesátkový americký film pro mládež. Záhrobní komando vůbec není špatné (jsem přesvědčen, že jako dvanáctiletý kluk bych ho miloval), ale bohužel nepřináší vůbec nic, co bychom už neviděli. Snad kromě toho, že zde nevystupuje jen jeden záporák, ale hned celý záporácký all-star team (jak to nazval JFL). Jo a taky mě lehce zmátlo, že v partě kluků nebyl žádný černoch!

    • 19.8.2018  20:10

    Už dlouho se mi nestalo to, co u tohoto filmu - pokud vůbec někdy. On je doslova s každou minutou lepší a lepší. Zpočátku vidíme černošský pohřeb, pak výjevy manželů, co se hádají... Tak na takovýhle britský sociálně-kritický realismus trvající dvě a půl hodiny opravdu nemám, říkal jsem si. Pak se ale provázky splétají, uzlíky utahují, až příběh dospěje do fantasticky natočené rodinné večeře, kde má každá replika, každý pohyb, gesto, svůj význam. Když kvůli ničemu jinému, tento film je dobré vidět kvůli úžasným hereckým výkonům. Režisérův styl (film se zkouší půl roku jako divadlo) je na výsledku hodně znát, protože tu nevidíme napsané postavy, ale skutečné lidi, kteří ani v nejvypjatějších a téměř groteskních momentech nespadají do karikatury. Neustále s nimi musíme soucítit. Moje oblíbená scéna? Cynthia vychází z kina se svou nově objevenou dcerou. Dříve neurotická troska, nyní s novým účesem a úsměvem na tváři. Proměněná dcerou, které se kdysi dobrovolně vzdala. Ale nebylo to tehdy - i vzhledem k současnosti - správné rozhodnutí? Silný film, který ve vás zanechá řadu otázek.

    • 19.8.2018  19:21

    Velké vaudevillové číslo á la Možná přijde i kouzelník, jen trochu lépe připravené a natažené pomocí jednoduchých spojováků na dvě hodiny. Mám rád staré filmy, miluju muzikály, ale tyhle bezpříběhové revuální snímky nemohu vystát. Po prvním čísle okusuju akreditaci Filmovky nudou. Postavy nemají žádný vývoj ani psychologii (,,Tamhletu holku si vezmu." STŘIH ,,Někoho si beru." ,,Koho?" ,,Tebe!" STŘIH ,,Požádáme tvého bratra, aby nám pokřtil děti." KONEC). Problém je vyřešen ještě předtím, než vůbec vznikne. ,,Mami, tati, musím vám něco říct. Chci být kněz." ,,Ale to je výborné, zlatíčko, jsem na tebe hrdá!" O nic se nebojuje, čeká nás jen přehlídka tu lepších (rozkošný Donald O´Connor), tu horších (zástupy pestrobarevných klaunů se stuhami) čísel. Technicky zřejmě bravurní, pro mě k nepřečkání.

    • 18.8.2018  00:56
    Hairspray (2007)
    ****

    Pokud si občas řeknete, že čím je něco horší, tím to je lepší... Pokud přijmete hru... Máte šanci se u této ptákoviny slušně pobavit. Travolta, jakožto člověk, který se proslavil právě v podobně kýčovitých muzikálových kultech, je pro roli matky (hned po Divine) tou nejlepší volbou. A vidět ho tančit s Christopherem Walkenem je opravdu ze zážitků nadpozemských. A kromě toho - filmů o tom, že rasisti jsou č*ráci není nikdy dost!

    • 18.8.2018  00:12

    Jeden z těch bijáků, u kterých se velmi špatně určuje, jestli je to blbé a úchylné, nebo geniální. Co soudit o dětském snímku, v němž asi desetiletému Asiatovi roste pubické ochlupení až z nohavic; v němž šílený učitel výtvarné výchovy provozuje dětskou dílnu jak ze Severní Koreje? Pověst praví, že z Peanut Butter Solution (!) měly generace dětí noční můry. A přestože pro dospělého diváka film není vůbec strašidelný, vlastně to celkem chápu. Obraz chlapce bez vlasů nebo naopak rostoucí chlupy na přirození, to není samo o sobě děsivé, ale do dětské mysli se to zadře podprahově. Stále nevím, jestli je film skvělý nebo hrozný, ale jisté je jedno. Jde o jediný snímek na světě, v němž se v závěrečných titulcích potkávají jména Vojtěch Jasný a Céline Dion.

    • 17.8.2018  23:27
    Tvář (2018)
    ****

    Pěkné; nemilosrdné i zábavné. Potřebné! Bohužel mi nějak nejde přes prsty ,,originální". Už název je od Bergmana, první scéna je v podstatě Český sen. I ten příběh o muži, co se smiřuje s novou tváří, jsem jistě v nějakém noiru viděl. To je ale jen drobná vada na kráse. Pokud se zeptáte, zda vyrazit na Tvář do kina, odpovídám: určitě ano. Jednak proto, že je dobré tento snímek podporovat (protože bude celá řada lidí, co ho budou nenávidět). A pak také proto, že možná naznačuje, kam by se mohl vyvíjet evropský umělecký film. Artový, a přece srozumitelný. Temný, ale přesto neobyčejně vtipný. Asi jako projížďka na koni při západu slunce za zvuků Gigi D´Agostina.

    • 17.8.2018  23:10
    Nahý (1993)
    ****

    Malý princ pro dospělé, v Londýně na konci milénia. Fascinující David Thewlis prochází nočním Londýnem a potkává hlídače, co hlídá prázdný prostor nebo feťácký pár, který se usilovně hledá přes celé velkoměsto, aby se mohl nenávidět... Film se zcela neopakovatelnou atmosférou. Znepokojující i zábavný. Muži nenávidí ženy, potrhlý vagabund dělá fóry na Homéra a k tomu všemu se nejspíš blíží konec světa. Jen škoda, že zhruba v polovině (obrovský monolog Johnnyho o čárových kódech a apokalypse) zpočátku zběsile nastavenému tempu spadne řemen, a do konce už se dle mého tak úplně nenahodí.

    • 16.8.2018  22:09
    Alpy (2011)
    ****

    Viděl jsem de facto na jeden zátah Špičák i Alpy, takže oceňuji určité provázanosti (ve Špičáku stojí děti u zdi a chtějí se dostat ven, v Alpách stojí žena před dveřmi a touží dostat se dovnitř), ale hodně tak vyleze, že Špičák je prostě lepší. Zapůsobil na mě jako zjevení, svým stylem mě úplně nadchnul, kdežto Alpy se mi "jen" líbily. Výchozí zápletka Alp (parta lidí nahrazuje příbuzným zemřelých jejich mrtvé) je z rodu geniálních, ale zdá se mi, že potenciál nebyl stoprocentně naplněn. Anotace je nakonec zajímavější, než výsledný film. I tak se pár scén do paměti zaryje. Jako když se hádá prodavač lamp se svou "nahrazenou" manželkou, nebo když se "nahrazená" holka má milovat se svým klukem a v pozadí tušíme jeho rozostřené rodiče, kteří dohlížejí, jestli všechno jde, jak má. Film klade zajímavé otázky - kdy jsme přirození a kdy hrajeme? Co ze mě dělá mě, co určuje moji identitu? Proč dva lidé, co dělají totéž, nedělají totéž...? Zajímavé a pozoruhodné, byť zázrak se tentokrát nekoná.

    • 16.8.2018  00:34

    George Voskovec i další herci jsou perfektní a scénář samozřejmě velmi chytrý. Je radost sledovat herce, kteří krz dialogy nepředávají jen informace (,,Včera jsem byl v A a potkal jsem tam B. Říkala mi, že se rozešla s C..."), ale hrají i co je za slovy. Jinak ovšem tato adaptace zapadla trochu právem, či spíš - pochopitelně. Čechov je autor pro divadlo geniální, ale pro film málo dramatický. Sledujeme lidi, co sedí v dobových kostýmech, pijou čaj a povídají si, což filmovému publiku zákonitě zavírá oči. Tato verze je navíc na můj vkus příliš sentimentální. Promluvy o promarněných životech a nenaplněných láskách jsou podkresleny tklivou hudbou. Čechov ale sentimentální nebyl; vždyť on sám tvrdil, že píše komedie. Pro mimořádné fanoušky Antona Pavloviče nebo Osvobozeného divadla zajímavá lahůdka, ale běžný divák se bez tohoto dílka myslím obejde.

    • 15.8.2018  22:42
    27. den (1957)
    **

    Typické americké padesátkové béčko, které dnes zaujme asi jen tím, že jednu z hlavních rolí hraje člověk, jehož byste ve filmu tohoto typu nečekali - Jiří Voskovec. Ostatně se mi zdálo, jako by se sem svým projevem ani příliš nehodil. Že by byl příliš přirozený? Největší problém jsem měl se zápletkou: mimozemšťané dají pěti vybraným lidem pilulky, které zahubí všechny lidi na planetě, ale řeknou jim, aby je 27 dní nepoužili, protože mají lidstvo vlastně rádi, ale kdyby to náhodou udělali, tak to ufonům vlastně pomůže, protože jejich planeta bude zničena a oni teď nemají, kde bydlet? Chování postav příliš nedává smysl (jedna spáchá sebevraždu, druhá pilulku hodí do moře, třetí se schová), ale s takovou výchozí situací snad ani smysl dávat nemůže. Jaké by jejich ideální jednání mělo být? Co je vlastně přesně jejich cílem? Pointa, v níž pilulka zabije jen lidi, co jsou odpůrci svobody, je už jen taková třešinka na celém absurdním dortu. Odpůrce svobody přece přesvědčíte jedině tak, že je zabijete!

    • 13.8.2018  12:10
    Špičák (2009)
    *****

    ,,Mami, našel jsem dvě zombie! Mám ti je přinést?" Trochu Ionesco, trochu Betonová zahrada, trochu Idioti, trochu Rocky, trochu Bible, trochu Platónovo podobenství o jeskyni. Parádní metafora, jak to může dopadnout, když rodiče příliš hlídají své děti. Facka patriarchální, nesvobodné, konzervativní, sektářské společnosti. Ale především originální, ujetý a neskutečně zábavný snímek, v němž se nedá odhadnout, co přijde v příští sekundě. Pro mě osobně film 44. Letní filmové školy.

    • 13.8.2018  10:36
    Po zkoušce (TV film) (1984)
    ****

    ,,Nepřestává mě fascinovat, že lidé stavějí domy, abychom si v nich mohli hrát..." Pure Bergman. I na tohoto mistra filmového minimálu jsou tentokrát filmařské prostředky střídmé, a to je co říct. Muž, žena, jedna cimra a spousta trefných postřehů o divadle. Myslím, že jde o jeden z jeho snímků. co nikdy nezestárnou. Fascinace divadelní magií a věčně opilé ztroskotané herečky tu s námi budou vždy.

    • 13.8.2018  09:53
    Queer as Folk (TV seriál) (2000)
    ****

    ,,Teplouši nejsou jiní, než ostatní lidi. Řekneš jim, že něco nemůžou mít, a najednou to všichni chtějí." Seriál, kde i být loser je vlastně docela cool a sexy. Seriál o problémech lidí prvního světa, kde se občas všichni chovají jako sobečtí bastardi a je těžké s nimi sympatizovat (Michaela odmítne chiropraktik vykouřit na prvním rande, hned si to vezme osobně a vyráží do gay baru najít někoho, kdo mu to udělá - a to jedna z nejsympatičtějších postav). Na druhou stranu, QAF patří velké uznání za to, že gay svět zobrazuje bez příkras. Každý, kdo zažil něco na Grindru nebo někdy vyrazil na tah do gay baru, zřejmě musí uznat, že se vyobrazení v tomto seriálu od reality zas tak neliší. Tvůrci si evidentně dělají srandu ze "zbožšťování" homosexuálů - postavy zde koukají na seriál, který gaye zobrazuje jako éterické bytosti zalité sluncem a neustále hovořící o dětech a umění - a sami strhávají pokryteckou masku a (sebe)ironicky ukazují věci, tak jak jsou. Narazit se tu dá na celou řadu věcí, co teplí skutečně řeší: lze mít vztah s HIV pozitivním partnerem? Jak náročné je pro gay pár adoptovat dítě? Jak má gay důstojně stárnout? Může fungovat volný vztah, kdy spolu dva jsou, ale pravidelně si užívají s jinými? Co se QAF rozhodně nedá upřít je to, jaký seriál udělal průlom a jak byl pro LGBT komunitu zásadní. Už v roce 2000 vzniklo dílo pro televizní obrazovky, kde se muži (i ženy) oddávají nejrůznějším sexuálním praktikám, a to ve velmi otevřené podobě. Jde snad o první seriál, který homosexuály nevykresluje jako nějakou zábavnou odchylku, takové ty "gay kamarády od vedle", ale vytváří z nich přímo hlavní hrdiny. (,,Zrovna se oddávají sexu. No, spíš takové té heterosexuální nápodobě.") Což je pro sebevědomí komunity nesmírně důležité. Je ale nutné brát to trochu jako pohádku, jako Sex ve městě pro buzny. Všichni lékaři, manažeři, studenti, sportovci, svatebčané... na které naši hrdinové narazí, jsou nakonec gayové, což samozřejmě vytváří jakýsi fantasy svět, do kterého heterosexuálové nemají přístup. Je to pěkné, ale skutečný svět může být potom trochu zklamáním. Seriál občas působí trochu mravoučně (asi jako Step By Step) - když tu někdo nepřeje LGBT komunitě, je nakonec nějak přelstěný a (alespoň morálně) prohrává. Ale naštěstí tu všechno nekončí dobře a nekonají se žádné zázračné obraty v psychologii (rodiče Lindsey, otec Briana i Justina), žádné "ach byl jsem tak hloupý, mrzí mě to, jste vlastně docela fajn". Takže sice jde o pohádku, ale pohádku místy dost smutnou a temnou. Ti sobečtí bastardi mi nakonec chtě nechtě přirostli k srdci a když se k tomu připojí řada skvělých hlášek (,,O svém synovi jsem vždy věděla, že je na kluky. Vlastně jsem to řekla já jemu!"), několik vpravdě silných momentů (poslední díl první série) a výborně natočené scény z tanečních klubů, přeci jen musíme uznat, že tu máme něco výjimečného.

    • 6.8.2018  12:17

    (Komentář obsahuje spoilery. Jako ostatně i název filmu. Ehm.) Film nabízí především hutnou atmosféru, vytvořenou prostředky formálními (skvělá alternativní hudba, hezká kamera) i obsahovými. Příběh dospěje v podstatě do bodu, kdy buďto zabiju nebo budu zabit a snímek klade nepříjemnou otázku - jak by ses zachoval ty? Často používaný trik na závěr - "natočeno podle skutečné události" - pak jen podtrhne truchlivé vyznění. Přesto na mě ale Zabít člověka nezapůsobilo tak silně, jak mohlo. Myslím, že problém je hlavně ve výstavbě. Hned první kousek nenáviděného souseda - okradení Jorgeho o vše, včetně léků na cukrovku, a následné postřelení jeho syna - není žádný kanadský žertík, ale závažný zločin. Film tak nemá moc kam gradovat. V jedné chvíli jsem se podíval na hodinky s pocitem "za chvíli už bude konec" a zjistil jsem, že uplynulo pouhých 40 minut. Co se tedy děje po výborné scéně s mrazící dodávkou (,,Když mě pustíš, dám ti pokoj, odstěhuju se někam daleko. Tak pusť mě, nebo ti uříznu jazyk a narvu ti ho do prdele!")? Jorge chodí po lese, převáží tělo sem a tam, nechá si ho vykouřit, pláče, zase chodí po lese... A poslední zbytky napětí bohužel mizí. Vzhledem k tomu, že jde o psychologický film a sledujeme jen pár postav, jsem ani neměl pocit, že by byly nějak výrazně dobře vykreslené. Zřejmě byl záměr, aby to celé působilo studeně, odcizeně... Ale v tom případě po solidně rozehraném dramatu v divákovi nakonec nezůstanou žádné velké emoce. A z thrilleru bez emocí nějak nevím, co si vzít.

    • 26.7.2018  00:44
    Šťastná (2014)
    *

    Mizerné, odporné. Jeden z nejhorších českých filmů za poslední léta. Možná jsem až moc příkrý. Tento film mi ale přišel nejen velmi špatný, ale dokonce k naštvání. Měl na mě podobné účinky, jako když si čtu fake news: ,,Na inauguraci Donalda Trumpa bylo nejvíc diváků ze všech inaugurací amerických prezidentů!" Ne! To prostě NENÍ PRAVDA. Vždyť to je jasně vidět na fotkách. Tak proč mi to předkládáte jako fakt? DAMU jsem pět let studoval, takže můžu na svou duši prohlásit, že to tam ani v nejmenším nechodí jako ve filmu Šťastná. Není to nějaká akademie ála High School Musical, kde se studenti líbají na chodbách, jako vedlejšák natáčejí porno, a neustále řeší, jakou intrikou se proslavit. Nepřijmou vás na základě toho, že na přijímačkách točíte talířem. Nikdy jsem neslyšel o žádném damákovi, co by chodil na večírky s Martinem Maxou a Sámerem Issou. Herecká výuka neprobíhá tak, že se postavíte před třídu a recitujete básničku jak ve školce. Režiséři jsou vaši spolužáci a kamarádi a opravdu není potřeba s nimi spát, aby vás obsadili. Realita studentů DAMU je taková, že v osm ráno začínáte tréninkem, pak máte jevištní pohyb, šerm, step, jevištní mluvu, dějiny divadla, dějiny hudby, akrobacii, zpěv, práci s textem, hereckou... A o půlnoci radši jdete spát, abyste přežili další den. A pak, když to celé zvládnete a máte štěstí, dostanete angažmá v Chebu za 16 tisíc hrubého. Takhle nějak to tedy ve skutečnosti chodí, nikoli drinky a focení s Ilonou Csákovou. Tvůrci, sami studenti uměleckých škol (Eva Toulová má FAMU, Andrea Daňková DAMU), to vědí. Proč tedy diváky upevňují ve stereotypech? Proč publiku tak bezostyšně lžou?

    • 17.5.2018  00:11

    O tomto snímku bych nedokázal napsat, že je špatný. Je tu několik věcí, co uvízne v paměti. Třeba židovská holčička, co předvádí, jak by v dospělosti chtěla být tanečnicí, nebo mladík, který se v rozhodující chvíli neobětuje pro svoji přítelkyni. I pár záběrů je hezky komponovaných (rozmazaný obličej esesáka z velké blízkosti a za ním ostrý přijíždějící vlak). Ale když už jste viděli pár filmů o nacismu a tušíte, co se v tomto subžánru dá dokázat za věci, nejspíš z Lidí z vlaku příliš nadšení nebudete. Bohužel jde o promarněnou příležitost; anotace je velmi lákavá a kdyby se jí chopil režisér typu Alfreda Hitchcocka, mohla to být skutečná bomba - skupina cestujících uvězněná ve stanici, každý má nějaké tajemství, přijíždí gestapo, nachází zbraň, atmosféra houstne... Skoro člověk až nechápe, jak z toho mohla vzniknout taková nuda.

    • 26.4.2018  23:42

    Dokument o Mišíkovi, v hlavní roli... slepice! Vladimír Mišík je jistě statečný a v mnoha ohledech obdivuhodný člověk, který se podílel na nejzajímavějších deskách, co u nás za socíku vznikly. Přesto bych ale zvážil, jestli je to ta správná persona, o které točit celovečerní dokument. Vždyť co jsme se krom pár zábavných historek (jak se Vladimír opil a usnul ve křoví nebo jak si před koncertem s Rolling Stones zapomněl doma kytaru) dozvěděli skutečně zajímavého? Že nikdy nepoznal vlastního otce. Ale i tato dějová linka je podána tak nějak nezáživně. Mohlo to být napínavé drama ála Pátrání po Sugar Manovi, ale toho se s pomocí powerpointově nevkusných rudých nápisů „A pak jsme fotku poslali do Ameriky a tohle nám odpověděli!!“ nedocílí. Navíc kvůli špatnému timingu (pravdu o otci se dozvíme už někdy v půlce filmu) přijde veškeré potenciální napětí vniveč. Vladimír Mišík je k tomu všemu takový obyčejný pán, co má rád svůj klid, měl nějaké ženy a děti, rád pil, hrál v nějakých kapelách... Při vší úctě k jeho tvorbě mi připadá, že to není strhující osobnost typu třeba Filipa Topola - abych zůstal u českých rockerů - která by "utáhla" celovečerní dokument. Je takový... normální. Při svých výpovědích působí nepřirozeně, často si pomáhá vycpávkovými slovy "jako" a "žejo". Dokonce i na těch zajímavých okamžicích v jeho životě jako by vlastně nebylo nic moc zajímavého. ,,Jak jsem se dostal do první kapely s Radimem Hladíkem? No, normálně napsali inzerát, já jim odepsal žejo, přišel na konkurs a bylo to.." ,,Jak vznikají moje skladby? Tak různě jako. Třeba jsem psal holce, aby za mnou večer přišla domu a ona nepřišla, tak jsem o tom napsal písničku." Jako kdyby režisérka tušila, že z toho zas tak velké emoce nevytříská, pokusila se klasický formát mluvících hlav ozvláštnit, což z mého pohledu dopadlo katastrofálně. Hrané scény kvůli angažování neherců a zvláštní stylizaci působí jak z béčkového filmu z 90. let. Animované pasáže, v nichž třeba Žižkovská věž nastartuje a odletí jako raketa do vesmíru, jsou takové nějaké laciné a podivné... A to celkové rámování, kdy Mišík sedí před ledničkou, jeho kamarádi kolem něj létají a on své nejniternější výpovědi vypráví kálející slepici, to mi připadá už úplně bizarní. Celkově byl pro mě tedy tento dokument zklamáním. Nic moc jsem se z něj nedozvěděl, přišel mi bez konceptu, gradace a pointy. Vrcholem jsou bezesporu Mišíkovy skladby. Ty by ovšem vyzněly i bez obrázků autora, jak létá mezi slepicemi vesmírem.

    • 3.4.2018  12:07

    Smrt v Benátkách, Sladký život, Velká nádhera... Čím to je, že filmy odehrávající se v Itálii jsou vždy tak krásné, a tak smutné zároveň? Tak intimní, a přitom tak velkolepé? Dej mi své jméno za výše jmenovanými příliš nezaostává, i zde sledujeme delší film v poklidném, snad trochu až rozvleklém tempu, v podstatě bez příběhu, a přitom zásluhou nápaditého střihu, krásného settingu, skvělých hereckých výkonů a především - geniální hudby, jsme do něj vtaženi a užíváme si každou minutu sledování. Ï když už jsme podobný příběh viděli stokrát - a zvláště poslední dobou (Zkrocená hora, Na konci světa, Volný pád) - přesto je Call Me By Your Name překvapivé, jiné, tak jaksi zvláštně napínavé. Postavy se nechovají tak, jak bychom od nich čekali, chvíli se zdá, že zamilovanější je Oliver, chvíli Elio, pak se zda, že vlastně zamilovaný není ani jeden a jde jen o jakési silné přátelství. Podobně rodiče Elia jako by chvíli "pravdu" o svém synovi nevěděli, pak to vypadá, že ji ví matka, pak spíš zase otec... Ve filmu není žádný skutečný konflikt, což bude pro leckoho (vzhledem ke stopáži) asi problém. Eliovi ani Oliverovi nikdo nic nevyčítá, všichni je mají rádi a podporují je. Jediný problém tak mají sami se sebou. Nejde zde tedy o klasický příběh dobra a zla; lásky a předsudků. Závěrečný monolog otce, který svému synovi blahopřeje k velkému citu, který právě prožil, se pohybuje téměř na hranici kýče, ale díky dobře vystavěné atmosféře a výborným hercům nakonec na tu "špatnou" stranu nepřepadne. A právě ona důkladně vystavěná atmosféra krásného smutku, i když sledujeme jen mladé lidi jak se koupou nebo vítr, jak nadouvá záclony, tu má hlavní roli. Každému to sedět nemusí, mně to ovšem sedlo velmi.

    • 5.2.2018  00:52
    Třaslavec (1959)
    *****

    Tohle je zkrátka něco tak rozkošného, že každému milovníkovi gotického strašení srdce radostí poskočí. Už když se hnedle na začátku objeví sám režisér a varuje diváky před tímto filmem, připomene to samotného Eda Wooda, a opravdu - příběh třaslavce, housenky, co se vám zrodí na páteři ve chvíli smrtelného strachu, za mistrem béček nezaostává. Navíc ale přináší některé skutečně nečekané zvraty, efekty (krvavě rudá vana) a příjemnou sebeironii (když třeba třaslavec uteče do kina plného diváků). Jasně, jasně, taky mám rád Forresta Gumpa nebo Schindlerův seznam... Ale ať se na mě nikdo nezlobí, kvůli scénám jako je ta, v níž si Vincent Price šlehne LSD, načež pobíhá po pokoji a volá "Stěny! Stěny!!", kvůli takovým scénám miluju film.

    • 4.2.2018  01:28
    Až tam nezbyl žádný (TV seriál) (2015)
    *****

    Máte pocit, že Agatha Christie je něco na způsob Charlese Dickense? Taková ta starosvětská britská klasika, kterou čte jenom vaše babička? Zkuste si pustit And Then There Were None a možná budete překvapeni, kolik nenávisti, zla a temnoty se do takové staré dobré Agathy vejde. Už jen ten celkový počet vražd! Zpracování od BBC je jako obvykle výborné - od kamery po herecké výkony, vše šlape jako hodinky. Zde se k tomu ovšem přidává jeden z nejlepších příběhů detektivní literatury, dost nekompromisní a špinavá úvaha o zločinu a trestu. Díky tomu toto dílo přerůstá hranice pouhé televizní minisérie a snese srovnání s filmy jako Sedm nebo Obvyklí podezřelí. Nejlepším doporučením budiž, že ačkoli tři hodiny sledujete deset herců na jenom fleku, ani na minutu se nenudíte a celé se to dá bez problému zvládnout na jeden zátah.

    • 1.2.2018  20:30
    Matrix (1999)
    ***

    Objektivně za čtyři, subjektivně za tři. Matrix byl zkrátka ve správnou chvíli na správném místě. Psal se konec tisíciletí, internet se začal rozšiřovat do domácností, mobily nahrazovaly pevné linky, všem se tajil dech, co se stane, až se na displejích objeví rok 2000. A do toho přišla tahle počítačovo-filosofická noirovka a stala se kultem. Po právu - efekty byly dechberoucí, nápad s tím, že vlastně žijeme virtuální realitu, poměrně neotřelý (byť jde o x-tou variaci na téma Platónova jeskyně) a hlavně - celé je to sexy a cool. Černé pláště a brýle, bezpohlavnost, bullet time, červená a modrá pilulka, odkazy na Alenku v říši divů... Propriety, které definovaly dobu. Já jsem ale tomuto kultu v době premiéry unikl, počkal jsem si na stříbrné plátno, a seznámil se s ním tak až nyní, díky Projektu 100. Znal jsem samozřejmě nějaké okolnosti - že svět, který kolem sebe vnímáme, je Matrix, a Neo je Vyvolený. Netušil jsem ale, že to je co do myšlenkového základu v podstatě všechno, co film nabízí. Zbytek jsou honičky, bojové scény a výbuchy; v dnešní době 4D kina už zase trochu zastaralé. I ta Nokia už zastarala a když ji Neo "vyklopil", způsobilo to v narvaném kině výbuch nostalgického smíchu.

    • 20.1.2018  00:21

    Překvapivé je, že i po 40 letech je celkem nepříjemné Noční můry sledovat. Následující frázi nemám příliš rád, ale zde se hodí: Něco takového by se dnes už natočit nemohlo. Detailní záběry zabíjení různých zvířat či častá nahota (u obézních lidí i malých chlapců), to jsou jen některé důvody, kvůli kterým na rozdíl od uživatele yangzhening tuším, proč církevní cenzura film nepustila. Například výstupy superkonzervativních a přísných katolických učitelů, co nabádají žáky, aby své kamarády mlátili kusem dřeva přes prsty, jsou tak přehnané, tak zkarikované, až je - jak jsem již psal - vyloženě nepříjemné se na ně dívat. Díky skvělé hudbě, kameře, celkové atmosféře je to ale takové to nepříjemné sledování, které si vlastně užíváte.

    • 14.1.2018  14:13

    Navzdory recenzím mi poslední počin Woodyho Allena připadá přinejmenším pozoruhodný. Jakmile se objevil první záběr - jazzem podkreslené pestrobarevné "kolo zázraků" - měl jsem strach, že dám všeobecnému zklamání z Allenovy pozdní tvorby za pravdu. Bál jsem se další trochu kýčovité, hřejivě romantické komedie ve stylu Kouzla měsíčního svitu. Ten Woody už se ani nesnaží zakrývat, že se jen vykrádá, říkal jsem si - jazz, nostalgie, monology do kamery, gangsteři... Dokonce je tu hašteřivá rodina, co bydlí v rachotu zábavního parku, úplně jako z Annie Hall! Jen ten neurotický Žid v hlavní roli, řešící osobní krizi a neustále zobající prášky na bolení hlavy, tentokrát není muž, ale žena. Jenomže zhruba v půlce vám dojde, že to tak úplně hladce plynoucí retro komedie nebude. Atmosféra začíná houstnout, vtipné hlášky stále nikde, vynikající Kate Winslet se propadá hlouběji a hlouběji ke dnu a film v těch romantických kýčovitých kulisách nabídne temnější podtóny, které dají vzpomenout na Woodyho mistrovská díla, jako jsou Zločiny a poklesky či Match Point. Vše se na konci také chytře spojí právě s monology začínajícího dramatika Mickeyho, který by chtěl psát o tragédiích běžného života, podobně jako Eugene O´Neill... Tenhle film zkrátka má hlavu a patu a je - hlavně díky dobře napsaným postavám - příjemně nejednoznačný. Nadšený jsem z něj neodcházel, zklamaný ale také ne.

    • 9.1.2018  18:24
    Philadelphia (1993)
    ****

    Philadelphia je prvním americkým mainstreamovým filmem, který většinovému publiku představuje onemocnění AIDS. A v tomto faktu je skryto vše dobré i špatné, co se o tomto snímku dá napsat. Je jednoduché ho odmítnou jako film kýčovitý, slzopudný, patetický, předvídatelný, a zároveň ho přijmout jako přelomový, sugestivní, zásadní a důležitý. Samozřejmě se tvůrci dopouštějí několika klišé a zjednodušení (dobromyslný černý advokát, který se vymezuje proti homosexuálům, aby nakonec zjistil, že jsou to vlastně normální fajn lidi). Pro mě ovšem vítězí odvaha, s jakou se tvůrci pouštějí do vysvětlovaní tak nepříjemné a náročné problematiky americkým redneckům a homofobům (potažmo přes dabovanou verzi v TV Nova i voličům Miloše Zemana v Horní Dolní). Činí tak velmi citlivě, přes soucit s bližním, a myslím, že udělali skvělou práci. Podařilo se jim to rozhodně i díky výkonu Toma Hankse. Nesouhlasím s častým názorem "když hrajete buznu, co umírá na AIDS, tak holt prostě musíte dostat Oscara". Hanks mi zde dokonce připadá nejlepší ve chvílích, kdy jeho nemoc ještě nepropukla naplno, ve chvílích, kdy hraje bojovníka s jiskrou v očích. Nejde o to, že hraje gaye, ale právě o to, že ho nehraje - nešišlá, nepitvoří se, nenosí růžovou; a přesto je v roli homosexuála přesvědčivý. Nejde ani o to, že by dobře zahrál nemoc. On vytvořil svébytnou postavu - kontroverzní, dojemnou, plnou života. Tak jako celý tenhle film.

    • 29.12.2017  21:30
    The Line of Beauty (TV seriál) (2006)
    ****

    Je možné převést téměř 450 stránkový román, odehrávající se během čtyř let, plný vnitřních monologů, do minisérie o třech hodinových dílech? Překvapivě pro mě odpověď zní - ano. A to tak, že výsledek je snad ještě silnější. Alan Hollinghurst si totiž ve svém díle libuje v líčení neustálých večírků, kde se gentlemani nad sklenkou whisky dohadují, zda je lepší Strauss nebo Rachmaninov. Záměr (poukázat na povýšenost a nabubřelost britských konzervativců) je evidentní a poprvé je to zábavné. Když se ale taková scéna opakuje popáté, je to už trochu vyčerpávající. Tvůrci seriálu román pozměnili minimálně, ale vybrali jen to podstatné; udělali jakési ilustrované zkrácené vydání. Ovšem vydání s britskou precizností vyvedené, skvěle obsazené, dobrou hudbou i kamerou opatřené... Zkrátka BBC kvalita, o jaké se nám stále může jen zdát.

<< předchozí 1 2 3 4 10 20 29 38
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace