Cimr

Cimr

okres Praha

32 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 10 19 28 37
    • 17.5.2018  00:11

    O tomto snímku bych nedokázal napsat, že je špatný. Je tu několik věcí, co uvízne v paměti. Třeba židovská holčička, co předvádí, jak by v dospělosti chtěla být tanečnicí, nebo mladík, který se v rozhodující chvíli neobětuje pro svoji přítelkyni. I pár záběrů je hezky komponovaných (rozmazaný obličej esesáka z velké blízkosti a za ním ostrý přijíždějící vlak). Ale když už jste viděli pár filmů o nacismu a tušíte, co se v tomto subžánru dá dokázat za věci, nejspíš z Lidí z vlaku příliš nadšení nebudete. Bohužel jde o promarněnou příležitost; anotace je velmi lákavá a kdyby se jí chopil režisér typu Alfreda Hitchcocka, mohla to být skutečná bomba - skupina cestujících uvězněná ve stanici, každý má nějaké tajemství, přijíždí gestapo, nachází zbraň, atmosféra houstne... Skoro člověk až nechápe, jak z toho mohla vzniknout taková nuda.

    • 26.4.2018  23:42

    Dokument o Mišíkovi, v hlavní roli... slepice! Vladimír Mišík je jistě statečný a v mnoha ohledech obdivuhodný člověk, který se podílel na nejzajímavějších deskách, co u nás za socíku vznikly. Přesto bych ale zvážil, jestli je to ta správná persona, o které točit celovečerní dokument. Vždyť co jsme se krom pár zábavných historek (jak se Vladimír opil a usnul ve křoví nebo jak si před koncertem s Rolling Stones zapomněl doma kytaru) dozvěděli skutečně zajímavého? Že nikdy nepoznal vlastního otce. Ale i tato dějová linka je podána tak nějak nezáživně. Mohlo to být napínavé drama ála Pátrání po Sugar Manovi, ale toho se s pomocí powerpointově nevkusných rudých nápisů „A pak jsme fotku poslali do Ameriky a tohle nám odpověděli!!“ nedocílí. Navíc kvůli špatnému timingu (pravdu o otci se dozvíme už někdy v půlce filmu) přijde veškeré potenciální napětí vniveč. Vladimír Mišík je k tomu všemu takový obyčejný pán, co má rád svůj klid, měl nějaké ženy a děti, rád pil, hrál v nějakých kapelách... Při vší úctě k jeho tvorbě mi připadá, že to není strhující osobnost typu třeba Filipa Topola - abych zůstal u českých rockerů - která by "utáhla" celovečerní dokument. Je takový... normální. Při svých výpovědích působí nepřirozeně, často si pomáhá vycpávkovými slovy "jako" a "žejo". Dokonce i na těch zajímavých okamžicích v jeho životě jako by vlastně nebylo nic moc zajímavého. ,,Jak jsem se dostal do první kapely s Radimem Hladíkem? No, normálně napsali inzerát, já jim odepsal žejo, přišel na konkurs a bylo to.." ,,Jak vznikají moje skladby? Tak různě jako. Třeba jsem psal holce, aby za mnou večer přišla domu a ona nepřišla, tak jsem o tom napsal písničku." Jako kdyby režisérka tušila, že z toho zas tak velké emoce nevytříská, pokusila se klasický formát mluvících hlav ozvláštnit, což z mého pohledu dopadlo katastrofálně. Hrané scény kvůli angažování neherců a zvláštní stylizaci působí jak z béčkového filmu z 90. let. Animované pasáže, v nichž třeba Žižkovská věž nastartuje a odletí jako raketa do vesmíru, jsou takové nějaké laciné a podivné... A to celkové rámování, kdy Mišík sedí před ledničkou, jeho kamarádi kolem něj létají a on své nejniternější výpovědi vypráví kálející slepici, to mi připadá už úplně bizarní. Celkově byl pro mě tedy tento dokument zklamáním. Nic moc jsem se z něj nedozvěděl, přišel mi bez konceptu, gradace a pointy. Vrcholem jsou bezesporu Mišíkovy skladby. Ty by ovšem vyzněly i bez obrázků autora, jak létá mezi slepicemi vesmírem.

    • 3.4.2018  12:07

    Smrt v Benátkách, Sladký život, Velká nádhera... Čím to je, že filmy odehrávající se v Itálii jsou vždy tak krásné, a tak smutné zároveň? Tak intimní, a přitom tak velkolepé? Dej mi své jméno za výše jmenovanými příliš nezaostává, i zde sledujeme delší film v poklidném, snad trochu až rozvleklém tempu, v podstatě bez příběhu, a přitom zásluhou nápaditého střihu, krásného settingu, skvělých hereckých výkonů a především - geniální hudby, jsme do něj vtaženi a užíváme si každou minutu sledování. Ï když už jsme podobný příběh viděli stokrát - a zvláště poslední dobou (Zkrocená hora, Na konci světa, Volný pád) - přesto je Call Me By Your Name překvapivé, jiné, tak jaksi zvláštně napínavé. Postavy se nechovají tak, jak bychom od nich čekali, chvíli se zdá, že zamilovanější je Oliver, chvíli Elio, pak se zda, že vlastně zamilovaný není ani jeden a jde jen o jakési silné přátelství. Podobně rodiče Elia jako by chvíli "pravdu" o svém synovi nevěděli, pak to vypadá, že ji ví matka, pak spíš zase otec... Ve filmu není žádný skutečný konflikt, což bude pro leckoho (vzhledem ke stopáži) asi problém. Eliovi ani Oliverovi nikdo nic nevyčítá, všichni je mají rádia podporují je. Jediný problém tak mají sami se sebou. Nejde zde tedy o klasický příběh dobra a zla; lásky a předsudků. Závěrečný monolog otce, který svému synovi blahopřeje k velkému citu, který právě prožil, se pohybuje téměř na hranici kýče, ale díky dobře vystavěné atmosféře a výborným hercům nakonec na tu "špatnou" stranu nepřepadne. A právě ona důkladně vystavěná atmosféra krásného smutku, i když sledujeme jen mladé lidi jak se koupou nebo vítr, jak nadouvá záclony, tu má hlavní roli. Každému to sedět nemusí, mně to ovšem sedlo velmi.

    • 5.2.2018  00:52
    Třaslavec (1959)
    *****

    Tohle je zkrátka něco tak rozkošného, že každému milovníkovi gotického strašení srdce radostí poskočí. Už když se hnedle na začátku objeví sám režisér a varuje diváky před tímto filmem, připomene to samotného Eda Wooda, a opravdu - příběh třaslavce, housenky, co se vám zrodí na páteři ve chvíli smrtelného strachu, za mistrem béček nezaostává. Navíc ale přináší některé skutečně nečekané zvraty, efekty (krvavě rudá vana) a příjemnou sebeironii (když třeba třaslavec uteče do kina plného diváků). Jasně, jasně, taky mám rád Forresta Gumpa nebo Schindlerův seznam... Ale ať se na mě nikdo nezlobí, kvůli scénám jako je ta, v níž si Vincent Price šlehne LSD, načež pobíhá po pokoji a volá "Stěny! Stěny!!", kvůli takovým scénám miluju film.

    • 4.2.2018  01:28
    Až tam nezbyl žádný (TV seriál) (2015)
    *****

    Máte pocit, že Agatha Christie je něco na způsob Charlese Dickense? Taková ta starosvětská britská klasika, kterou čte jenom vaše babička? Zkuste si pustit And Then There Were None a možná budete překvapeni, kolik nenávisti, zla a temnoty se do takové staré dobré Agathy vejde. Už jen ten celkový počet vražd! Zpracování od BBC je jako obvykle výborné - od kamery po herecké výkony, vše šlape jako hodinky. Zde se k tomu ovšem přidává jeden z nejlepších příběhů detektivní literatury, dost nekompromisní a špinavá úvaha o zločinu a trestu. Díky tomu toto dílo přerůstá hranice pouhé televizní minisérie a snese srovnání s filmy jako Sedm nebo Obvyklí podezřelí. Nejlepším doporučením budiž, že ačkoli tři hodiny sledujete deset herců na jenom fleku, ani na minutu se nenudíte a celé se to dá bez problému zvládnout na jeden zátah.

    • 1.2.2018  20:30
    Matrix (1999)
    ***

    Objektivně za čtyři, subjektivně za tři. Matrix byl zkrátka ve správnou chvíli na správném místě. Psal se konec tisíciletí, internet se začal rozšiřovat do domácností, mobily nahrazovaly pevné linky, všem se tajil dech, co se stane, až se na displejích objeví rok 2000. A do toho přišla tahle počítačovo-filosofická noirovka a stala se kultem. Po právu - efekty byly dechberoucí, nápad s tím, že vlastně žijeme virtuální realitu, poměrně neotřelý (byť jde o x-tou variaci na téma Platónova jeskyně) a hlavně - celé je to sexy a cool. Černé pláště a brýle, bezpohlavnost, bullet time, červená a modrá pilulka, odkazy na Alenku v říši divů... Propriety, které definovaly dobu. Já jsem ale tomuto kultu v době premiéry unikl, počkal jsem si na stříbrné plátno, a seznámil se s ním tak až nyní, díky Projektu 100. Znal jsem samozřejmě nějaké okolnosti - že svět, který kolem sebe vnímáme, je Matrix, a Neo je Vyvolený. Netušil jsem ale, že to je co do myšlenkového základu v podstatě všechno, co film nabízí. Zbytek jsou honičky, bojové scény a výbuchy; v dnešní době 4D kina už zase trochu zastaralé. I ta Nokia už zastarala a když ji Neo "vyklopil", způsobilo to v narvaném kině výbuch nostalgického smíchu.

    • 20.1.2018  00:21

    Překvapivé je, že i po 40 letech je celkem nepříjemné Noční můry sledovat. Následující frázi nemám příliš rád, ale zde se hodí: Něco takového by se dnes už natočit nemohlo. Detailní záběry zabíjení různých zvířat či častá nahota (u obézních lidí i malých chlapců), to jsou jen některé důvody, kvůli kterým na rozdíl od uživatele yangzhening tuším, proč církevní cenzura film nepustila. Například výstupy superkonzervativních a přísných katolických učitelů, co nabádají žáky, aby své kamarády mlátili kusem dřeva přes prsty, jsou tak přehnané, tak zkarikované, až je - jak jsem již psal - vyloženě nepříjemné se na ně dívat. Díky skvělé hudbě, kameře, celkové atmosféře je to ale takové to nepříjemné sledování, které si vlastně užíváte.

    • 14.1.2018  14:13

    Navzdory recenzím mi poslední počin Woodyho Allena připadá přinejmenším pozoruhodný. Jakmile se objevil první záběr - jazzem podkreslené pestrobarevné "kolo zázraků" - měl jsem strach, že dám všeobecnému zklamání z Allenovy pozdní tvorby za pravdu. Bál jsem se další trochu kýčovité, hřejivě romantické komedie ve stylu Kouzla měsíčního svitu. Ten Woody už se ani nesnaží zakrývat, že se jen vykrádá, říkal jsem si - jazz, nostalgie, monology do kamery, gangsteři... Dokonce je tu hašteřivá rodina, co bydlí v rachotu zábavního parku, úplně jako z Annie Hall! Jen ten neurotický Žid v hlavní roli, řešící osobní krizi a neustále zobající prášky na bolení hlavy, tentokrát není muž, ale žena. Jenomže zhruba v půlce vám dojde, že to tak úplně hladce plynoucí retro komedie nebude. Atmosféra začíná houstnout, vtipné hlášky stále nikde, vynikající Kate Winslet se propadá hlouběji a hlouběji ke dnu a film v těch romantických kýčovitých kulisách nabídne temnější podtóny, které dají vzpomenout na Woodyho mistrovská díla, jako jsou Zločiny a poklesky či Match Point. Vše se na konci také chytře spojí právě s monology začínajícího dramatika Mickeyho, který by chtěl psát o tragédiích běžného života, podobně jako Eugene O´Neill... Tenhle film zkrátka má hlavu a patu a je - hlavně díky dobře napsaným postavám - příjemně nejednoznačný. Nadšený jsem z něj neodcházel, zklamaný ale také ne.

    • 9.1.2018  18:24
    Philadelphia (1993)
    ****

    Philadelphia je prvním americkým mainstreamovým filmem, který většinovému publiku představuje onemocnění AIDS. A v tomto faktu je skryto vše dobré i špatné, co se o tomto snímku dá napsat. Je jednoduché ho odmítnou jako film kýčovitý, slzopudný, patetický, předvídatelný, a zároveň ho přijmout jako přelomový, sugestivní, zásadní a důležitý. Samozřejmě se tvůrci dopouštějí několika klišé a zjednodušení (dobromyslný černý advokát, který se vymezuje proti homosexuálům, aby nakonec zjistil, že jsou to vlastně normální fajn lidi). Pro mě ovšem vítězí odvaha, s jakou se tvůrci pouštějí do vysvětlovaní tak nepříjemné a náročné problematiky americkým redneckům a homofobům (potažmo přes dabovanou verzi v TV Nova i voličům Miloše Zemana v Horní Dolní). Činí tak velmi citlivě, přes soucit s bližním, a myslím, že udělali skvělou práci. Podařilo se jim to rozhodně i díky výkonu Toma Hankse. Nesouhlasím s častým názorem "když hrajete buznu, co umírá na AIDS, tak holt prostě musíte dostat Oscara". Hanks mi zde dokonce připadá nejlepší ve chvílích, kdy jeho nemoc ještě nepropukla naplno, ve chvílích, kdy hraje bojovníka s jiskrou v očích. Nejde o to, že hraje gaye, ale právě o to, že ho nehraje - nešišlá, nepitvoří se, nenosí růžovou; a přesto je v roli homosexuála přesvědčivý. Nejde ani o to, že by dobře zahrál nemoc. On vytvořil svébytnou postavu - kontroverzní, dojemnou, plnou života. Tak jako celý tenhle film.

    • 29.12.2017  21:30
    The Line of Beauty (TV seriál) (2006)
    ****

    Je možné převést téměř 450 stránkový román, odehrávající se během čtyř let, plný vnitřních monologů, do minisérie o třech hodinových dílech? Překvapivě pro mě odpověď zní - ano. A to tak, že výsledek je snad ještě silnější. Alan Hollinghurst si totiž ve svém díle libuje v líčení neustálých večírků, kde se gentlemani nad sklenkou whisky dohadují, zda je lepší Strauss nebo Rachmaninov. Záměr (poukázat na povýšenost a nabubřelost britských konzervativců) je evidentní a poprvé je to zábavné. Když se ale taková scéna opakuje popáté, je to už trochu vyčerpávající. Tvůrci seriálu román pozměnili minimálně, ale vybrali jen to podstatné; udělali jakési ilustrované zkrácené vydání. Ovšem vydání s britskou precizností vyvedené, skvěle obsazené, dobrou hudbou i kamerou opatřené... Zkrátka BBC kvalita, o jaké se nám stále může jen zdát.

    • 24.12.2017  01:41
    Mamma Mia! (2008)
    **

    Holka neví, který ze tří pánů je její otec. Ani na konci to nezjistí, což vlastně nevadí - všichni se vezmou a zpívají si až do smrti. Pokud jste film neviděli, můžete mi být vděční, protože jsem vám právě zachránil 110 minut života. Jako bizár, v němž Streepová, Firth, Brosnan a Skarsgard trsají na songy od ABBY, to asi nějak funguje. Ale pokud máte vkus, nejspíš vás bude z těch barev bolet hlava. A proč tam proboha všichni furt tak JEČÍ?!?

    • 24.12.2017  01:08

    Seveřani mají pověst podivínů se zvláštním (ne)smyslem pro humor. A Muž na střeše tuto image rozhodně nevylepšuje. Při nejlepší vůli tuto kriminálku nemohu označit jinak, než jako podivnou. Zpočátku se odehrává ve velmi pomalém, takřka bergmanovském tempu a najednou, asi po hodině, záporák chytne do ruky pušku a vše se změní v akční film se sestřelenými vrtulníky a honičkami na střechách. Jeden z policistů ve filmu bůhvíproč jistý čas chodí nahý. Když vrcholí přestřelka, náhle se mezi špičkovými agenty objeví člověk, co jde zrovna kolem a má u sebe zbraň, a když se policistů zeptá, jestli se k nim může přidat, oni mu to dovolí. Nejpodivnější je ovšem hlavní hrdina, komisař Beck. Hned po Clouseauovi asi nejmizernější detektiv, co spatřil plátno kin. Starší pán, co v nevzrušeném tempu chodí po různých archivech a čte si články, nebo si dává kafe a klábosí s lidmi, a to i tehdy, když už policie dávno ví, kdo je pachatel a snaží se ho dopadnout. Beck se potom hrdinně nabídne jako největší odborník na přestřelky, ovšem doslova v první vteřině je postřelen a pak už jen leží, chroptí a přidělává všem ostatním policistům práci. Inu, jakousi atmosféru to má, to proslulé vrahovo oko za závěsem je děsivé, ale asi dávám přednost detektivkám, co jsou tak nějak... normální?

    • 23.12.2017  23:46

    Tento film mi v paměti zůstane zřejmě jen ze dvou důvodů. 1) Jde o jednu z prvních rolí dnešní superstar Stellana Skarsgarda (a to zrovna roli velmi bizarní). 2) Kvůli scéně, v níž Anita najednou začne dělat striptýz na rodinné oslavě před svými rodiči a jejich kamarády. To je scéna tak absurdní, že mohu s klidným srdcem říct, že něco takového jsem opravdu ještě neviděl. Jinak se ale tomuto soft pornu stalo snad to nejhorší, co se filmu v tomto žánru může stát - není ani vzrušující, ani provokativní, ani špatný, jen prostě nudný. Mým oblíbeným filmem ze subžánru "eroťák, v němž Skarsgard léčí ženu z nymfomanie" tedy i nadále zůstává Nymfomanka.

    • 23.12.2017  23:25
    Timecode (2016)
    *****

    Pro mě jeden z nejsilnějších filmových zážitků 43. Letní filmové školy. Během 15 minut jsem se stihnul bavit, smát, dojmout, brečet, být napjatý, vystrašený i překvapený. Tedy taková škála emocí, kterou kolikrát nezažijete ani u filmu, co je 10x delší. Opravdu velká radost a velké doporučení.

    • 27.11.2017  16:56

    Když posadíte tak vytříbené herce do jednoho elegantního vlaku a necháte je pronášet slova napsaná vaší nejoblíbenější spisovatelkou, pak to těžko může dopadnout skutečným průšvihem. Přesto jsem rád, že jsem dostal víc než to. Fenoménem posledních let je ukazovat klasické literárně-filmové hrdiny (Batman, Sherlock Holmes, James Bond) trochu jinak, temněji, jako lidi pochybující a zranitelné. Něco podobného teď udělal Branagh s Poirotem - jeho Hercule je cool, aniž by to ztratilo atmosféru či ducha. Dovolil si odchýlit se od popisu z knihy. Vymyslel mu dávnou lásku, zobrazil ho jako člověka unaveného, snad až trochu vztekle toužícího po klidu a odpočinku. Jeho Poirot klidně běhá po střeše vlaku. Není jen komickou figurkou, co sedí v ušáku a srká horkou čokoládu. Byť verzi s Davidem Suchetem naprosto ctím a zbožňuji, ten posun k nejednoznačnosti je jasný. A příjemný. Příklad - kdyby Suchetův Poirot šlápl do hovna, nejspíš by se zatvářil velmi útrpně. Divák by se zasmál a pokračovalo by se dál. Poirot Kennetha Branagha ale ono lejno vyšlápne i druhou nohou. Nevadí mu totiž nečistota, ale nerovnováha. Proto jde o tak zajímavou a rozporuplnou postavu; nikdy si nejsme jisti, jak se zachová. Do karet tomu nahrává, že i příběh sám je tentokrát nesmírně komplikovaný. Díky pointě (kterou samozřejmě nebudu prozrazovat) přerůstá hranice pouhé žánrovky. Jde o úvahu o zločinu a trestu, morálce, větším a menším zlu, sdílené vině... ,,Když se podívám lidem do očí, vidím jen dobro nebo zlo," říká tento podivný Poirot. Až tenhle případ skončí, bude svůj radikální názor zřejmě muset přehodnotit...

    • 6.11.2017  23:19
    Jiná země (1984)
    *****

    Tak už vím, čím jsem byl v minulém životě! Studentem na nějaké prestižní britské college. Jinak si svou fascinaci příběhy z chlapeckých kolejí neumím vysvětlit. Mám pocit, že souboj konzervativního (pravidly sešněrované britské školství) a liberálního (mladí lidé plní života a sexu) je pro mě snad nejsilnějším tématem; tématem, které tak nějak celoživotně řeším. Možná i proto je mým vůbec nejoblíbenějším filmem Společnost mrtvých básníků. Viděl jsem ji v citlivé době dospívání a změnila mi život jako málokterý jiný film. A vzhledem k tomu, že jsem byl latentní gay, kdybych tehdy viděl místo Společnosti Jinou zemi, byla by nejspíš právě ona na mém pomyslném trůnu filmových zážitků. Rupert Everett i Colin Firth jsou totálně k sežrání, atmosféra úžasně tesklivá a ta hudba? Snad jeden z nejkrásnějších soundtracků, co znám. Od prvních tónů jsem byl vtažený. Viděl jsem to na 43. Letní filmové škole jako poslední snímek. Byla neděle, pršelo, Filmovka končila, já vyšel z kina Hvězda a sám se toulal Hradištěm. Broukal jsem si hlavní melodii a měl jsem pocit, že se mi srdce rozskočí. Byl to takový ten zážitek, kvůli kterým milujeme film...

    • 6.11.2017  22:28

    Tak tomuhle říkám quality TV! Jeden hodinový díl seriálu a svou dotažeností strčí do kapsy celý Volný pád s Michaelem Douglasem. Tam šlo pouze o to, že jistý muž nevydrží tlak současného světa a pomátne se. Tady se ale v rámci stejného tématu myšlenky rozbíhají na všechny strany. Dnešní svět je postavený na hodnocení - od této databáze (ano, i mně bylo trochu stydno, když jsem tento díl hodnotil) - ,,hele, šel bych večer do kina, ale na čsfd je to modrý.." - přes servery na hodnocení doktorů, učitelů, lajky na Facebooku... Přitom se samozřejmě okrádáme o svébytnost, stíráme rozdíly a odlišnosti, což je na tomhle světě to zajímavé. Film, na který jsme kvůli modrému hodnocení nešli, je třeba zrovna ten, který by nás osudově zasáhl. Přísný a podivínský učitel, kterému bychom dali špatné hodnocení, nám nakonec dal do života nejvíc. Je to snaha o dokonalý svět, kde se všichni usmívají, v obchodech jsou jen krásně červená jablka a v metru to voní. Dokud Lacie slzy předstírá, sbírá pozitivní hodnocení, když je její dojetí na konci opravdové, klesá hodnocení na dno. Jak praví Lynch: ,,It is all an illusion"! Ačkoli tu není žádné násilí ani krev, jen samí milí a usměvaví lidé, je to jeden z nejděsivějších dílů vůbec. A možná, že dokonce jeden z těch nejle... Ne, Marku, nesmíš hodnotit. Každý ať si udělá názor sám.

    • 6.11.2017  17:28
    Wind River (2017)
    ***

    Prostředí fajn, hudba podmanivá, zručně natočené, ale co s tím, když jde o příběh, který převyprávíte v pěti slovech: holku znásilnili, stopař ji pomstí. Mladá agentka FBI co musí projít velkou zkouškou (stejně jako falešný střih do minulosti) – to známe z Mlčení jehňátek. Tajemnou vraždu z mrazivé Ameriky známe z Insomnie. Soundtrack s táhlými houslemi Warrena Ellise známe ze Země bez zákona. Rozvedeného patráče, který se snaží být aspoň trochu dobrým otcem pro svého syna, známe snad ze všech severských krimi. Vlastně skoro každou minutu máme pocit "tohle odněkud znám". Film jede ve schématech, téměř u všech záběrů tušíme, jak budou pokračovat. Například když oznámí chlapci v zasněžené pustině, že jeho sestra je mrtvá a záběr skočí na velký celek, je naprosto jasné, že uslyšíme „noooooo“ v ozvěně. Přijít si do kina užít atmosféru zamrzlého Wyomingu - proč ne, nicméně nemá smysl to nafukovat. 280. nejlepší film všech dob to jistě není, spíš hodně dobrý díl televizní kriminálky.

    • 15.10.2017  00:05
    Pohoda (2011)
    **

    Ve stanovém městečku rostou první stany, muzikanti v šatně kecají před výstupem, ve stáncích s občerstvením smaží langoše, tu a tam se někdo opije, občas zaprší... Zkrátka pohoda! Teď už jen zjistit, proč o tom točit dokument?

    • 14.10.2017  23:41

    Celkem vypovídající mi připadá, že jsou tu zatím dva komentáře, kdy jeden komentující dává plný počet, ale film popisuje jako "trochu sračku", a druhý komentující dává odpad! a film označuje za ,,geniální". Já osobně jsem pak s hodnocením někde mezi tím... Především je třeba napsat, že jde o film experimentální - a jako takový funguje celkem dobře. Je natočený v netradičním formátu, jako by byl snímaný na výšku na mobil. Celý je pak postavený na zajímavém principu - jde o 54 krátkých scén, jakýchsi instagramových selfíček", a součástí filmu je aplikace, co tyto scény libovolně zamíchá. A to je zároveň největší klad i zápor tohoto snímku. Pokaždé máte jiný zážitek. Úplně nový způsob narace. Originalita, provokace, dadaismus. Jenomže také snadná a rychlá okoukatelnost, povrchnost, nuda. Klasická narace je sice přežitá, ale přesto si myslím, že má něco do sebe. U klasického díla sledujete postavu, která prochází nějakým vývojem. Sympatizujete s ní, nenávidíte ji, chápete ji nebo vás štve. Když něco udělá, má to nějaké následky, dospěje k jisté katarzi. To u tohoto filmového puzzle z logických důvodů nefunguje. Tady prostě sledujete divnou holku, která souloží, chodí nakupovat, tančí, pak jí řeknou, že má nemocné srdce, ale pak zase chlastá, souloží, fetuje... Hezké, ale tak nějak se to neposouvá od ničeho nikam. Vlastně je to film právě tak dobrý a právě tak špatný, jako Instagram sám. Zajímavý, ale trochu prázdný fenomén.

    • 7.10.2017  00:24
    Naše auto (1962)
    ***

    Film vychází ze zábavného nápadu o maloměšťácké rodině, co se snaží před sousedy skrýt, že zbrusu nový automobil, který si koupili, je ve skutečnosti polorozpadlá šunka. Od chvíle zakoupení auta události dostávají spád a divák se opravdu baví. Problém ale je, že k této události dojde až po hodinové expozici, která není zrovna svižná. Kamera klouže po otevřených oknech, v nichž se sousedé pomlouvají a přetvařují a celé je to tak roztomile starosvětské, že to vlastně není vtipné. Je škoda, že film nebyl trochu lépe napsán nebo svižněji sestříhán, protože měl potenciál být klasikou homolkovského střihu.

    • 27.9.2017  12:08

    Francois Ozon bude zřejmě něco na způsob mého nejoblíbenějšího "modrého" režiséra. Na této databázi je většina jeho děl hodnocena průměrně, ale - snad je to tím, že jsme oba ve znamení perverzního Štíra - jeho noirové erotické fantazie jsou přesně mým šálkem čaje. A nejinak je tomu i u posledního počinu, Dvojitého milence (kde je nám dopřán pohled nejen na jednoho rozkošného Jérémieho Reniera, ale dokonce hned na dva!). Vymazlený vizuál plný hitchcockovských spirál a zrcadel nás vtahuje do temných hlubin člověka - ať už v tělesném nebo duševním smyslu - a já v pohodlném malém sálu Světozoru hltám každou vteřinu a užívám si svoje vertigo... Ke konci se všechno zamotává možná až příliš, pointa se dá předvídat, ale to jsou pro mě jen drobné vady na kráse. Ozon má ve svých temných pohádkách vždy něco vykloubeného, na co mě prostě baví koukat. Znovu, a znovu, a...

    • 9.9.2017  19:32

    Téměř ve všech recenzích, propagačních materiálech, i ve zdejších (dosavadních) komentářích je God´s Own Country popisováno jako "britská Zkrocená hora". A i když podobná přirovnání většinou trochu kulhají, zde to celkem dost sedí. Britská (resp. evropská) artová špinavost vs. americká kýčovitá pohádka. Asi cítíte, že se mi Na konci světa líbilo víc. Téma je sice již několikrát viděné, přesto jde o nenápadně krásný film - v průběhu sledování mi přišel průměrný, po skončení jsem na něj nemohl pár dní přestat myslet a jakmile půjde do distribuce, plánuju si ho dát znovu... Můžeme se ptát, co je na něm tak zajímavého - frustrované hovado se zamiluje do kluka, což ho od základů změní. No a co? Mám ale osobní zážitek z projekce na Letní filmové škole, kdy jsem při vycházení z kina náhodou zaslechl jistou starší paní říkat: ,,Já nemám na gaye ujasněný názor, připadalo mi to vždycky jako taková frajeřinka, snaha být zajímavý... Ale tenhle film mě tak nějak přesvědčil, že láska mezi dvěma muži může být stejně silná jako mezi mužem a ženou..." Kdyby pár diváků přesvědčil podobným způsobem, pak nevznikl zbytečně. PS: Josh O´Connor je podle mě talent, co se vyplatí sledovat!

    • 31.8.2017  11:26
    Temnota (1998)
    ***

    Šepoty a výkřiky. Tma a záblesky světla. Velmi pocitový, "smyslový" film. Nutné vidět v kině, doma na notebooku to nemůže vyznít tak, jak má. Průnik do mysli vraždícího asociála. Tak nepříjemný, že ho kamarád, s nímž jsem na projekci byl, prohlásil za jeden z nejhorších a nejnepříjemnějších filmových zážitků vůbec. Za zlý film. Za artizaci násilí. ,,Proč po tom magorovi nikdo nepátrá? Proč ho nikdo nesoudí?" Taky je pravda, že příběh - dá-li se vůbec o něčem takovém mluvit - je velice prostinký. Z druhé strany se ale dá říct, že něco takhle temného člověk jen tak nevidí. Ze tmy se občas vynoří nějaký obrys - a z těchto obrysů se skládá celý příběh. Režisér na 43. LFŠ vyprávěl, že si mu jistá paní po jedné projekci stěžovala, jak se jí dělalo špatně z pohledu na krev. Jenže v tom filmu žádná krev není, paní si to prostě domyslela. Film, který klade otázku: Kolik toho musíme na plátně reálně vidět, abychom pochopili, o co jde?

    • 31.8.2017  11:09

    Na tomto příkladu (Oplevova vs. Fincherova verze) by se dala téměř postavit magisterská práce na téma evropský art vs. Hollywood. Oba dva filmy jsou velmi dobré, oba jsem hodnotil plným počtem hvězdiček, ale přeci jsou jiné. Pokud bych se přeci jen musel rozhodnout, tato švédská verze je mi bližší. Protože špína je tu opravdu špinavá, bezvýchodnost skutečně bezvýchodná. Vizuálně je americká verze asi o chlup lepší, vychytanější, ale nemohu si pomoct, jako by si na tu špínu a depresi jen hráli, kdežto u tohoto filmu je to "plnokrevné". Pokud máte rádi drsné detektivky, tento film je trefa do černého. Udělejte si čaj, zalezte do peřin... Při rozplétání tohoto temného, bizarního případu se jistě nudit nebudete.

    • 31.8.2017  10:37
    Masaryk (2016)
    ****

    ,,Jsem z Československa." ,,Kde to je?" ,,V Německu." Ze záplavy Lvů, které Masaryk obdržel, mi připadá nejzaslouženější ten za scénář. Dialogy jsou jiskřivé, velmi slušně napsané (i zahrané) - příkladem může být skvělý dialog Beneše s Masarykem na pláži. Oběma pánům v tu chvíli rozumíte a oba vás zároveň tak trochu štvou. Film umně balancuje mezi souzením ,,spratka schizofrenika, špatně zvládajícího své emoce" a vyzdvihováním ,,skutečného hrdiny československých dějin". Tvůrci se nebojí být patetičtí (repliky jako ,,Historie nás odsoudí!" vyvolávaly u části publika výbuchy smíchu), což je v bezbožném a věčně všechno ironizujícím Česku téměř nevídané. Takto silné téma to ale podle mě snese. Historické události jsou trochu zatraktivněny, ale nejsou vyloženě překrouceny (jak potvrdil historik Pavel Kosatík v debatě po filmu). Podařilo se vychytat, že je to film efektní, ale nikoli bulvární nebo povrchní (nezapomenutelný je např. obraz Masaryka jak šňupe koks bankovkou, na níž je obrázek jeho otce). Donutí nás o tématu přemýšlet. Trochu jinak, než Zelenka ve Ztracených v Mnichově, ale přeci. A technická stránka filmu je bravurní.

    • 29.8.2017  14:57
    Sousedé - Sestřenka (E06) (epizoda) (2017)
    odpad!

    Ríša to konečně řekl nahlas ♥

    • 29.8.2017  14:35

    Když jsem si v katalogu Letní filmové školy přečetl, že jde o dokument o sociální politice ve Švédsku 70. let, bál jsem se, že půjde o záplavu čísel a dat, kterým nebudu rozumět. Nakonec to ovšem bylo přesně naopak, dokument je polopatický, zábavný, přehledný a (místy snad až příliš) jednoduchý, či zjednodušující. Ano, dojde i na věty typu ,,K čemu je dobré mít na účtu miliony, když stejně nakonec všichni umřeme?" nebo na srovnávání napapané, ale depresivní Evropy s chudou, ale šťastnou Afrikou. Není to dílo pro cyniky a taky nemusíme se vším souhlasit, přesto mě tato esej o lidech, co chtěli být tak nezávislí, až na všechno zůstali sami, emocionálně strhla. Je to v podstatě kunderovské téma - nesnesitelná lehkost bytí. Pro co žít, když jsem dokonale svobodný? Když už všechno mám? Film přináší (ústy Zygmunta Baumana) poněkud překvapivou odpověď. A sice, že je vlastně docela fajn být na někom závislý.

    • 24.8.2017  10:50

    Cyberpunk pro mě nejspíš nikdy nebude úplně to pravé ořechové - i zde jsem se ve změti číslic, robotů, počítačových programů a japonských jmen ztratil a v dialozích rozuměl jen předložkám a spojkám. Ale v tomto případě mi to překvapivě nevadilo. Nejde totiž čistě jen o akční zápletku - akční scény boje mezi kyborgy či co to je (což mě právě dokáže od sci-fi zaručeně odradit) tu trvají jen pár sekund. Mnohem větší prostor je dán jakémusi atmosferickému filosofickému přemítání nad tím, co to znamená být člověkem, co to je duše (onen "duch ve schránce"), kde končí realita a začíná virtuální realita, zda stroje mohou cítit... Na LFŠ 2017 šel tento snímek (v sekci cyberpunk) vedle kompletní retrospektivy Andreje Tarkovského, možná i proto mi Ghost in Shell právě tohoto mistra připomněl. Vlastně nejlepší pasáže jsou tu ty, v nichž se tzv. "nic neděje" - kamera projíždí supermoderním městem, kolem procházejí vyprázdnění lidé a hraje do toho depresivní (výborná!) hudba.

    • 20.8.2017  13:12
    Planeta opic (1967)
    ****

    Vzpomínám si na dětství, kdy jsem tento film nemohl vystát, protože mi ty opice připadaly hrozně ošklivé. Bylo mi vyloženě fyzicky nepříjemné na tento snímek koukat. Dostal jsem se k němu nakonec až v dospělosti a zjistil jsem, že jsem kvůli svému absurdnímu dětskému odporu velmi dlouho přicházel o překvapivě silné dílo, které v hávu tak trochu béčkového sci-fi řeší celou řadu důležitých otázek, od rasismu přes studenou válku až po neetické chování ke zvířatům. Pokud náhodou neznáte pointu (což je v době odkazů, parodií, fotografií téměř nemožné), je slušná šance, že budete po zhlédnutí hodně silně zasaženi.

<< předchozí 1 2 3 4 10 19 28 37
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace