Cimr

Hororu jsem ochotný odpustit spoustu věcí: Když je staromódní, nepovedený, nechtěně komický, dokonce i když není strašidelný. Odpustit se nedá jediná věc - když je to nuda. A to je tento případ. Prostředí je ohrané, postavy nemají žádné motivace, jen se tak divně plácají... Kromě zápasu zombie se žralokem a jednoho vypíchnutého oka není o co stát.

Je asi troufalé dát takové klasice a ,,jednomu z nejlepších filmů všech dob" průměrné hodnocení, ale nemůžu si pomoct. Prostředí je velmi zajímavé, jakožto milovníka divadla mě bavilo sledovat, v jakých podmínkách žili legendární Debureau či Lemaitre. Tři hodiny mě to vcelku bavilo a napínalo - až to nakonec vyšumělo do prázdna. Čekal jsem, že po tak dlouhém filmu se dostaví silná katarze, ale bohužel se tak nestalo. Spíš než o silný příběh tu totiž jde o takové hezké obrázky z dějin. Je to film s dobrými herci a inteligentně vtipným scénářem, ale zapůsobil na mě tak nějak unaveně, archaicky. Něco jako dílo Aloise Jiráska. Je to pěkné, ale kdo to má dnes číst?

Ve slovnících cizích slov by pod pojmem ,,makabrózní" měl být odkaz na tento film. Je to jako Tajemství hradu v Karpatech, jen ještě přehnanější. Na půlnoční projekci na 39. LFŠ jsem si to neuvěřitelně užil. Je to divné, sugestivní, bizarní... A nepřestane mě překvapovat, že to natočil člověk, kterému bylo 80. Takové svěží a provokativní dílo! Hlavně je nutné vydržet do konce, jinak přijdete o kentaura!

Předností tohoto snímku jsou velmi uvěřitelné herecké výkony - režisér byl s představiteli hlavních postav na několikadenním workshopu, kde si podle svého naturelu sami vybrali role - a tento experiment zdá se vyšel. Máte pocit naprosté autenticity, jako byste šmírovali klíčovou dírkou, co se děje v reálné třídě. Proč tedy průměrné hodnocení? Protože filmů, her a knih s podobnou tematikou je celá řada a mám trochu pocit (i když to asi zní hrozně, vzhledem k tomu, že k takovým případům dodnes dochází), že je to vyčerpané. Lidi šikanují spolužáka, přesáhne to meze a on to psychicky neunese. Je to tak bohužel vždycky a není k tomu moc co dodat. Jediné, co jsem si z filmu (byť sugestivně natočeného) odnesl je to, že šikana je špatná. Ale co s tím?

Je to naivní, americké, je to spíš caprovská pohádka než seriózní film, ale je to NÁDHERNÉ. U závěrečného proslovu v senátu jsem nedýchal. Jeden z vůbec nejhezčích amerických filmů.

Prostředí německých kabaretů, nevěstinců, hazardních heren, postavy gamblerů, prostitutek, lesbických hraběnek, ale i mlhavý Londýn, v němž řádí vrah žen - děsivý i dnes. A také krásná hrdinka co svojí vypjatou sexualitou ničí muže kolem sebe, až je kvůli ní nakonec sama zničena... To vše prosím v balení z roku 1929! Na svoji dobu výjimečný film, velmi dobře natočený. I když má dvě hodiny a je němý, skvěle se na něj kouká. Příběh se vine jednoduchými cestami, na konci přijde vrah trochu jako deus ex machina, ale kvůli perfektní atmosféře mi to jaksi nevadí. Akorát ta prostřední pasáž putování a hazardu mi přišla příliš dlouhá.

Film, ze kterého nejspíš dostanete cukrovku. Neustálé úsměvy, veselá taneční, stepovací i pěvecká čísla působí skoro až děsivě, asi jako ve filmech Davida Lynche. Ale pak přijde okouzlující Shirley Temple a pokud máte trochu citu v těle, nemůžete nepodlehnout. Spojení ,,the camera loves her" získává nový význam. Život v této Americe je bezproblémový, každá překážka je vyřešena skoro dřív, než vůbec nastane. Do cesty lásce se postaví - kde se vzal, tu se vzal - nápadník, ale nebojte, stejně záhadně jako se objevil také zmizí. Na konflikty tu zkrátka není místo. Film do stejné míry rozkošný jako nesnesitelný.

Bohužel musím souhlasit s komentářem "dobytka". Na film jsem se velmi těšil, ale že by mě nabil nějakými emocemi, to se říct nedá... Z Ditina života se nedozvíme vůbec nic, a proto je těžké se do ní vžít a za její strnulou sošností hledat hlubší podtóny. Psychologický snímek ve stylu ,,řeknu divnou větu s úsměvem Mony Lisy a pak pět minut koukám a mlčím" se mě nikterak nedotkl.

Tak tohle si Miloš Cettl v roce 1945 už opravdu mohl odpustit. Svoji pověst si zničil úplně zbytečně, protože film ani nestihl jít do kin a po válce byl zapomenut. Režisér měl být exemplárně potrestán a nikoli o pár let později převléct kabát a fungovat v řadách StB. Ale tak už to holt na světě chodí... Kolesa dějin je mimořádně odporný film, snad vůbec nejodpornější v českých dějinách. Nemůže ho ospravedlnit naprosto nic. Záběry rozbombardované Varšavy střídá prosluněný český venkov, na němž se spokojeně pase dobytek a hlas vypravěče vypočítává, jaké všechny krásy jsou nám díky strýčku Adolfovi dopřány. Češi se nemají zlobit a naopak Říši pomáhat - je to přeci jen logické, Německá říše a Čechy vždy v dějinách patřily k sobě, tak proč to chtít měnit... Jakýkoli negativní stín se přechází mlčením, např. v některých záběrech vystupuje Heydrich - a pak tam najednou není. A to je všechno. Není vysvětleno, co se s ním stalo, jen ho prostě nahradí jiný milý pán. Snímek lže tak strašně okatě, že ho nikdo nemohl brát vážně. Až to působí, že byl snad vytvořen schvalně jako provokace. Přesto (obzvlášť pokud se zajímáte o historii II. světové války) je asi dobré se na něj podívat. Kde jinde uvidíte takové exkluzivní záběry jako třeba Goebbelse s Háchou, jak si nadšeně užívají v Národním divadle Prodanou nevěstu? PS: Zde na ČSFD je fatální chyba, Jan Drda nemá absolutně nic společného s tímto filmem!!

,,Zažila jste vůbec někdy, že by vás nějaký muž učinil šťastnou?" ,,Jistě. Mnohokrát." V hlavní roli pornoherečka Mae Westová, fascinující ve svých mondénních robách, obložená hromadou šperků, která neopakovatelným způsobem přede svoje repliky na pomezí vulgarity. Co tehdy herci nemohli dát do obrazu, dali do slov... Výborné dialogy a erotická energie jsou propriety, které zachránily studio Paramount před krachem.