Cimr

Výborně podivný, zvráceně zábavný snímek pro skutečné fajnšmekry. V jednom filmu dostanete hrobníka, co připomíná Bernarda z Black Books - nenávidí lidi a ze všeho nejvíc ho ničí, že mu z neznámých důvodů mrtví ožívají a ani od nich tedy nemá pokoj; dále jeho natvrdlého pomocníka, co říká pouze ,,ňa", romantickou lásku k useknuté hlavě, poetické záběry, krvelačné zombies... Celkově to působí tak trochu jako kdyby Vojtěch Jasný natočil zombie komedii. S kontinuitou děje nebo vztahem příčina - následek zde příliš nepočítejte a spíš si tento film užijte jako parádní surrealistickou jízdu.

Je zajímavé, že ty nejkontroverznější filmy všech dob (Caligula, Saló) často až na pár drsných scén bývají docela nudné. A platí to i zde. Úvodní sestup Führera z nebes a jeho závěrečný proslov jsou sice scény velmi silné, ale hodinu a půl mezi tím tvoří jen vojenský pochod zabíraný z milionů úhlů. Film je na vysoké technické úrovni, je neuvěřitelné vidět ty tisíce hajlujících lidí v různách formacích, ale přeci jen, 90 minut se na to dívat nemusím. Člověk se dnes musí jen podivovat, jak je možné, že ten vzteklý zakrslík se směšným knírkem zfanatizoval tisíce lidí. Jak je možné, že k tomuto ohromnému selhání lidstva vůbec došlo? Nejhorší je, že vše co vidíme, je opravdu realita. Opravdický Hitler tu opravdickým zástupům říká, že nejdůležitější je, aby byl člověk mírumilovný.

V době, kdy se na plátně nesměl objevit polibek, dámský kotník ani vyslovit slova jako touha nebo Bůh, bylo možná vzrušující mít za hlavního hrdinu drsného gangstera. Ale po všech těch Kmotrech a Zjizvených tvářích je těžké se spokojit s dějem podle šablony ,,vzestup -> pád". Dost konvenční a zastaralá gangsterka. Po hodině od zhlédnutí si těžko vybavíte byť jedinou scénu.

Onibaba je filmem dokonalé atmosféry - dvě ženy žijí ve středověku v chajdě mezi vysokými stébly trávy a protože je válka, nejsou ukojeny jejich přirozené potřeby. Když dostanou jídlo, hltavě ho do sebe cpou. A co se asi stane, když se jim ,,do sousedství" nastěhuje mladý voják? Pokud vám někdo Onibabu doporučil a vy po první půlhodině sledování nevíte proč, doporučuji vydržet. Film je totiž výborně vygradován a co se děje na konci, to je neskutečný úlet. Koho jsem si vážně oblíbil, to jest starší z obou žen. Žena s bílým pruhem vlasů (zdalipak se tím inspirovali tvůrci Sweeneyho Todda?), která s postupujícím dějem ukazuje stále více ze svého poprsí a ke konci je tak nadžená, že souloží se stromem? To je prostě úchvatná postava! Film je navíc kvalitně natočen - na Japonsko 60. let má velmi mazanou kameru, hudbu i herecké výkony.

Ruku na srdce - myslím že i největšího fanouška tohoto filmu napadlo, že by mohl být tak o půl hodiny kratší. Je mi jasné, že jde o záměr - vytvořit dílo nesnesitelné, provokativní a nepříjemné. Přesto si myslím, že kdyby to mělo tak 100 minut a zkrátily by se scény, kde pět minut postavy jenom leží na posteli nebo se na sebe dívají do zrcadla, bylo by to mnohem lepší (každopádně by to dokoukalo větší množství diváků a ne jen pár vyvolených cinefilů). Jsou tu naprosto geniální místa, je to absurdně zábavné, originální, ale taky ,,špinavé", plné balastu a neúnosné. Jde svým způsobem až o apokalyptickou vizi rozpadu společnosti, kde všichni lidi akorát křičí přes sebe různé nesmysly, pořád je opakují, neposlouchají se. Je to trochu Labyrint světa 20. století - kamera jako poutník navštěvuje různé stavy společnosti (doktoři, umělci, učitelé) a zjišťuje, že to nikde nefunguje a všude panuje zmar. Výjimečné dílo, které vás bude iritovat, ale zaručeně na něj nezapomenete.

Asi je to z velké míry z nostalgie, protože Komedie byla mým nejzamilovanějším divadlem, kde jsem viděl skoro všechno (i Odpad, město, smrt) a ten soubor jsem prostě zbožňoval - tím pádem i výkony v tomto filmu (Míčová, Černý, Pechlát, Finger...) mi přijdou na nezvykle vysoké úrovni. Ale myslím že nejen kvůli tomu na mě tento film tak silně zapůsobil. Po dlouhé době se zde totiž natočil snímek, co neomílá neustále variace na téma nacisti / komunisti byli zlí, ale vyjadřuje se ke žhavé současnosti. Ke stinným stránkám kapitalismu, tedy formě vlády, kdy určující hodnotou není kvalita ani morálka, ale peníze. K době, v níž je možné koupit cokoli, dokonce i lidskou čest. Ale co s tím dělat, když slovy Winstona Churchilla: ,,Demokracie je nejhorší způsob vlády - s výjimkou všech ostatních, co jsme vyzkoušeli"? Ve filmu jsou hluboké myšlenky, postavy nejsou ploché, nesou s sebou zajímavá témata, překvapují (přeměna postavy Stanislava Majera). Je zajímavé si o nich povídat, hádat se, diskutovat - např. je bohatý Žíd špatný člověk? Pomáhá Romi aby jí pomohl, aby si léčil vlastní pošramocené ego nebo aby mohl mučit jejího otce? Paradoxem je, že jeden z nejpozoruhodnějších českých počinů poslední doby byl natočen podle scénáře Němce (geniální R.W. Fassbinder) a také to, že tento výjimečný pražský soubor musel přerušit svoji činnost - protože mu magistrát nedal peníze...

Skvělé hollywoodsky silácké dialogy (,,Měl byste odejít. Začínáte se mi líbit."), k sežrání Marlene v pánském obleku a super překvapivý konec převáží i nudnější prostřední část ,,má mě ráda - nemá mě ráda".

Sedmnáctiletý puberťák si natočil svoje erotické fantazie. Asi se mu líbila Terezka Vítů (což se vůbec nedivím), tak jí tam dopsal co nejvíc pikantních scén. Přitom první polovina je velmi slibná! Skvělý Roden hraje dost nejednoznačnou postavu (scéna s holením a žiletkou) a jeho vztah mezi ním a hlavní hrdinkou je zajímavý, napínavý. Když jsem se dozvěděl, že jde o film o znásilnění, bál jsem se, že zase uvidíme pravidelnou dávku klišé (dívka se po znásilnění myje ve sprše a říká ,,Připadám si tak špinavá!"), k čemuž naštěstí nedojde. Divák tápe, jestli Jolaně zneužívání vadí, jestli jí ničí nebo je jí snad dokonce příjemné? Což je osvěžující pohled na tuto problematiku. Problém ovšem nastává v druhé polovině. Film se přesune do prostředí bordelu a zničehonic se změní ze zajímavého dramatu do samoúčelné přehlídky chlapů, co nebohou Jolanu pořád znásilňují a mlátí. A ona? Jenom smutně kouká. Takže úplně nevím, jak si s tím jako divák počít - proč na něco takového koukat? Motivace postav se tak nějak rozplynou do ztracena a film začne ze všeho nejvíc připomínat knihy markýze de Sade - nebohá dívka trpí ve světě nadržených mužů, ale divákovi (čtenářovi) je to kvůli povrchnosti postav a nemožnosti ztotožnit se s nimi vlastně úplně jedno.

Lidice se mi líbily, ale zde to Nikolaev s mírou patosu už neúnosně přehnal. Herci (až na výjimky) deklamují jako v Národním divadle v 19. století. Mluví stylem ,,Teď jsem ve středověku a říkám něco strašně zásadního!" Je to škoda, bylo by to mnohem lepší, kdyby nebyli nuceni k topornosti a mluvili normálně. Lokace a výprava je na velké úrovni, ale problém je, že se tím tvůrci moc opájí - jako by pomrkávali na diváka ,,podívej, jaké scény umíme v Čechách natočit!" Ale když si to srovnáme například s hitem Hra o trůny, vyleze česká malost ještě víc. Tam totiž nepotřebují demonstrovat, že na to mají a kulisy, lokace a kostýmy prostě slouží věci. Dalším problémem je naprostá průhlednost a prvoplánovost. Ve Hře o trůny člověk nestačí zírat, jak se mu mění náhled na jednotlivé postavy a pořád je udržován v napětí a překvapován. V Cyrilovi a Metodějovi jsou karty rozdány hned na začátku - toto je záporák (ten sípá svým chraplákem a div si nemne ruce jako Jago), toto klaďás. Vše pak plyne tak, jak to divák očekává. Na spoustu záporů pro mě zůstávají jen dva klady. 1. Film byl natočen z dobrých pohnutek - aby připovzdělal masy diváků neorientujících se v historii. (Obávám se ale, že v tomto ohledu stejně nebude úspěšný, protože šílená cizí slova z oblasti středověkého katechismu padají s takovou kadencí jako v Tarantinových filmech slovo "fuck". A než se divák stačí rozkoukat a zorientovat ve všech panovnících a duchovních, už je Cyril mrtvý.) 2. Nikolaev měl vždy čuch na neokoukané herce, často mladé nebo neobjevené, ale o to šikovnější. I zde se jich pár najde - Ondřej Novák, Petr Borovec, Karel Dobrý, Jan Vondráček, Vuk Čelebič... Je fajn, že se režisér nebojí dát jim i větší role. Mohl to taky hrát Kotek s Mádlem nebo Dyk s Klusem, že...

To, co bylo v době vzniku asi největším tahákem - výpravné válečné scény natočené ze všemožných úhlů - je sice naprosto přelomové, ale z dnešního pohledu trochu zdlouhavé a nudné. Naopak největší síla je v prostých dialozích. V naivních větách ve stylu ,,není přece správné zabíjet lidi" je obnažena celá absurdita války. Když si pustíte Na západní frontě klid, dostanete přesně to co čekáte. Dojemný příběh, velké bojové scény, humanistické poselství. Je to film kongeniální s knihou. Vadilo mi jen to, že němečtí vojáci tu vesele rozpráví v angličtině - což filmu velmi ubírá na provokativnosti i autentičnosti.