Fosgo

Philip Marlow (James Caan) už zestárl, oženil se s krásnou mladicí a následoval ji do bohatého městečka nedaleko hranic Nevady. Na místě se nechá najmout, jak také jinak, k pátrání po tajemstvích místních boháčů. Příběh má klasické chandlerovské znaky a nečekané rozuzlení, jen detektiv už částečně pozbyl svůj humor, v jedné scéně má dokonce strach.... ve filmu působí dojmem zmoudřelého starého chlapa, který už jen ze setrvačnosti provozuje své řemeslo a více než cokoli jiného ho zajímá vlastní žena. I detektiv-starý mládenec-se musí jednou usadit! Snímek určitě není z těch nejlepších o slavném soukromém očku, přesto nabízí příjemnou a slušnou zábavu. PS. Raymond Chandler román nedokončil, zanechal jen 50 stran rukopisu, román pak dopsal o několik let později Robert B. Parker, spisovatel ovlivněný „drsnou školou“.

Pozměnit realitu, manipulovat bez milosti, vystrašit až k bodu, kdy Nicholas Van Orten ( Michael Douglas) musí přehodnotit svůj život, ano ….. tak lze zdařile filmově působit. Je dárkem to, co nabourá psychiku člověka přes míru snesitelnosti a důrazně změní jeho vnímání ? David Fincher rozehrál zajímavou podívanou, atmosféra filmu je podmanivá a působivá, Michael Douglas v hlavní roli věrohodný. Vlastní HRA drží diváka v napětí prakticky celý film, jen v závěru celá snaha vyznívá částečně do ztracena – do laskavého smíru. Protože i v běžném životě jsme účastníci nějaké podobné HRY (i když méně manipulativní) i my, jsouce ovlivňováni médii, propagandou, podprahovou reklamou, asi realističtější závěr filmu by byl, kdyby zůstal Nicholas Van Orten dále v nejistotě... ?

Filmová studie "blyštivé bezmoci žití" v příběhu dvou osamělých antihrdinů (Bena a Sery - Nicolas Cage a Elisabeth Shue v nádherných rolích a perfektních hereckých výkonech) v kulisách města Las Vegas. Ze světa lze odejít mnoha způsoby - jedím z nich je upít se ke smrti. Pít zběsile a nekompromisně je sebevražednou možností pozvolnou, v případě Bena trvající několik málo týdnů …Jen prostitutka Sera se snaží zvrátit Benovo osudové rozhodnutí, zabránit jeho alkoholickému propadu do místa, odkud už není návratu. „Jsi můj anděl, potřebuji tě“ slyšíme … Odkazů k minulosti, k důvodům sebezničujícího pití je jen minimálně, probleskují jen náznakem. Samo město asi nebylo vybráno náhodně, v barech a hernách Las Vegas , symbolickém i praktickém místě rychlého nabytí i ještě rychlejšího pozbytí peněz je život vystaven osudovým lákadlům i zvratům. Kamera kombinuje celkové pohledy s detaily, mumraj města i pitky v hospodách s intimnějšími polohami milostných vzplanutí i sebedestruktivního pití. A Ben chlastá prakticky všude – ve sprše, v posteli.... Příznačné jsou scény pití na dně napuštěného bazénu či při milostném aktu. Zvláštní je láska lidí, u kterých naděje k životu již skončila nebo pozvolna vyprchává, podivné jsou důvody odchodu ze života. Silný film s depresivním vyzněním. Na pití se asi opravdu nedám.

Fidela není vůbec vidět... zato Havana je plná hudby, lidé přátelští a různorodí. Klasická salsa a rumba skoro nezazní, výrazně je slyšet rock, punk, rap, heavy metal.... Muzikantská scéna je pestrá a zajímavá a je filmem částečně mapována. Mladí muzikanti i na Kubě hledají nové hudební styly, osvojují si ty mezinárodní, touží se proslavit. Politická moc není vědomě ve filmu přítomná (myšleno policie, tajní, komunističtí funkcionáři) a přece … ve všech postavách lze cítit tu otevřeně, tu zakrytě, touhu po opuštění „ostrova svobody“, možnost změnit život. Důrazný konflikt nastane vlastně jen jednou – při podpisu nevýhodné smlouvy, která je sice vstupenkou do velikého světa ale také dalším způsobem ovládání... Zůstat nebo odjet, když přátelé i rodina odjíždějí? Film nenabízí východisko , končí jaksi nedořečeně. Civilně natočený film, postavy jsou přirozené a životné, barevnost a ležérnost karibsky nenucená a rozjásaná....a píseň Blues o nedostatku elektřiny.- tak zní pravá Kuba.

Život v malém příhraničním městečku není žádná slast, především mládí zde není jen radostné a bezstarostné …takřka ještě děti potřebují peníze, obdiv…. avšak touží po mnohém bez čekání, chtějí vše okamžitě … Ve filmu se prolíná několik linií – rodinná, kde výraznou negativní postavou je nezaměstnaný otec, netečný k životu svých dětí (pokud se netýkají fotbalu) i ke svému vlastnímu. V další linií je zajímavě popsán boj církve se zločinem o duši mládeže, především v kontrastu náboženské poutě až s fanatickými projevy lásky ke Kristu a klubu, kam mládež chodí tancovat a hledat sexuální zákazníky. Z extrému do extrému? A tou linií nejdůležitější je vývoj mladíka na své pozvolné a kostrbaté proměně od slušnosti přes prostituci až ke zločinu... Krutý film a silný příběh ze současného východoevropského světa, jen působení příběhu není umocněno „filmovou silou“ , snad jen v závěru filmu a v některých komornějších scénách forma koresponduje s obsahem. Co bude za rok ? Nic nebude …. asi tak zazní odpověď mladíka, který se prostituuje . Bez naděje, beze změny …

Vypravit se na poslední životní cestu a použít přitom služeb cestovní kanceláře – je jistě zajímavý a originální námět. Možnost společné sebevraždy je svádivá, stejně „postižení“ dodají snad k aktu odvahy. Každý z cestujících v zájezdovém autobuse má svůj vlastní důvod ukončit svoji pozemskou dráhu, u většiny jsou to veliké dluhy. Jenže „turističtí sebevrazi“ stále řeší „běžné lidské věci“ jakoby smrt byla kdesi daleko, někteří pokračují v sázení v loterii, jiní popisují vlastní zdravotní problémy, boj s kouřením .. umírat se evidentně většině nechce… Film je natočen v komediálním, mírně hořkém a absurdním tónu … a skončí víceméně paradoxně. Existuje na světě ještě něco, na čem se nedá vydělat?

Malá příčina může vyvolat závažné důsledky. Námět částečně připomíná dnešní populární teorii – mávnutí motýlích křídel na jedné straně zeměkoule vyvolá bouři na straně druhé. Bressonem je především kritizována společnost, kterou zajímají už jen peníze ..(?) a zároveň točí o jejím vlivu - ústřední postava, ač zločinec, je podle režiséra i obětí společenských poměrů. Bresson je mistrem v náznacích , proč doslovně říkat (slovy, kamerou) co je podstatou, stačí jen nastínit a tím nenápadně , a o to silněji působit. Problematickým (částečně asi pravdivým) je ve filmu ujištění, že dobro nemusí vyvolat kladnou reakci, spíše vyprovokuje k agresi. „Peníze“ jsou natočeny bez citů, vypjaté scény jsou načrtnuty několika málo záběry.. přesto takto natočený film vyvolává mrazení více, než dokáží mnohé horory. Scény jsou komponovány pečlivě, kladen je důraz na detaily a upřednostňován je autentický zvuk. Vyvraždění rodiny, která se mladíka ujala … dopadající sekyra, jen prázdnota moderní existence.

Z lesa vyháněný vojáky a střelbou se náhle vynoří Boris (Jean-Louis Trintignant) v módním obleční(?) a vypravuje svůj příběh ... jenže , je-li přistižen při nepravdách, vyprávění pokaždé pozmění. Zda se , že si není sám sebou jist a různými verzemi příběhu si ujasňuje , kdo vlastně je? Několik rovin filmu (z mnoha dalších) je určujících - tou jednou jsou nové a nové verze Borisových sdělení, další rovinou pak ty části, kde vystupují ženy – úseky jsou to poetické , jemně erotické a ženy jsou mlčenlivější než slovy i vnitřními dialogy plýtvající Boris, film je zde více sledem obrazů než dějů. Neposlední rovinou jsou pak vztahy mezi ústřední postavou a ženami, vlastně jeho svádění všech žen, kterým se snaží různým způsobem dominovat. Časové skoky, různá prostředí i odlišná místa setkávání i konfliktů.... a především, neuchopitelnost děje – diváka mate. Film je natočen v duchu „nového románu“, podle literárního směru, který formálně rezignoval na příběh, ale popisuje sled myšlenek, hnutí mysli, drobné děje v tříšti různých časových rovin. Hra na slepou bábu je symbolicky naše nevědomost a nejistota. Občas jen zpoza rohů, ze dveří někdo vykoukne a pozoruje, ve stejném postavení jsme i my, jen se díváme a …občas nechápeme.

Hraný film (dle skutečné události) o zničení lodi Rainbow Warrior organizace Greenpeace, lodi, jejíž posádka protestovala proti francouzským jaderným pokusům. Obdiv k hrdinům – teroristům v zájmu velmoci - je neskrývaný. Účel byl splněn a pěšáci - špioni - byť odsouzeni – byli po určitých peripetiích a po několika málo letech elegantně vyměněni v rámci kalkulů mezinárodního obchodu nazpět do Francie a unikli tak dlouholetým trestům. To , že zemřel člověk se příliš neřeší, prostě - chybička se do akce tajné služby vloudila. Filmově jde o dílo nenápadité, vidět jsou jen „mluvící hlavy“ a na závěr přichází happyend, tak sladký , jaký snad nelze natočit ani v hollywoodských továrnách na sny. Ničení a špionáž jsou jistě bohulibá řemesla, zdá se?

Z odtažité a (pro většinu z nás) nepochopitelné matematické vědy učinil Aronofsky její strhující oslavu, k postavě geniálního Maxe Cohena (Sean Gullette) zároveň připojil i mírné varovní před posedlostí matematikou, vlastně před jakoukoli posedlostí. Jenže, bez její určité míry by mnohé z toho, co běžně v denním životě používáme, neexistovalo. V okouzlení čísly i v opatrném bránění svého území, uzavřený, silnou migrénou trpící, pohybuje se Max v zajetí svého „matematickém vesmíru“. A hraje go, deskovou hru s nejvyšším počtem možností. Jsou však i tací, kteří chtějí jeho geniality zneužít k vlastnímu prospěchu. Takový „běžný“ život.... Film je formálně velmi působivý – černobílá zrnitá kamera takřka rezignuje na šedou (počítačová matematika zná také jen 1 a 0), chaotický a nervní střih dodává napětí, časté snímání detailů zpomaluje děj, hudební složka se nese v podání předních elektronických a experimentálních kapel... Originální a působivý snímek. Pí – má jeho výpočet konce?