Warsheek

Tomuto žánru se bohužel poslední dobou vyhýbám. Chybí mi tedy možnost srovnání s jinými snímky. S radostní ale prohlašuji, že Trhlina na mě fungovala skvěle. Atmosféra mě chytla za koule a nepustila. Názorový rozkol mezi bloudícími dobrodruhy byl skvělým kořením. Podzimní pochmurné lesy skvěle doladily mystično. Pokud by konec příběhu alespoň trochu nadzvednul sukni tomu onomu čemusi, neváhal bych s plným hodnocením.

The Toxic Avanger je pro mě první film z produkce studia Troma, který jsem si dobrovolně pustil. Možná i poslední. Film si na nic nehraje a stupidita je servírována naprosto otevřeně a bez studu. Příběhová linka je sice přehledná, ale bez jakéhokoliv překvapení, nebo gradace. Po prvních deseti minutách je jasné co se bude dít zbytek filmu. Vyobrazení násilných scén jednoznačně ukazuje na sadistickou poruchu osobnosti tvůrců. Veškeré násilí ve filmu totiž nemá žádný jiný účel, než ukázat trpícího člověka a v jednom případě psa. I když jsou filmové triky přes třicet let staré a nelze jim uvěřit, pořád jsou dost dobré na zvednutí divákova žaludku. Chápu, že je to žánr sám pro sebe, proto se nedá porovnávat s hororovými filmy "áčkových" produkcí. A také chápu, že si tenhle film dokázal vybudovat základnu fanoušků, kteří ho mají za kultovní snímek. Já mezi ně patřit nebudu.

Jako neznalý japonských animáků a japonské kinematografie vůbec, jsem si tímhle docela slušně pobryndal filmový večer. Už poněkolikáté jsem si potvrdil, že na japonská sci-fi akční zvěrstva nejsem připraven. Stále ve mě zůstává kapka naděje, že je to jen moje špatná selekce, co mi podsouvá ujeté asijské filmy, na které nechápavě zírám od prvního do posledního střihu. Nenudil jsem se, ale to především díky skvělé animaci, která na mě chrlila vizuální porno. Jen jsem se vezl obrazem, zkoumal kde má jaká příšera jaký záhyb, výrůstek, kost, zub, nebo chlup. Akční scény byly přehledné, což mě baví a neunavuje. Rychle mě ale přestal zajímat příběh. Tušil jsem, že odpověď na otázku ,"proč se to všechno děje?", stejně nedostanu. Pokud někdo hledá půl druhé hodiny akčního bizarního panoptika se špetkou pseudosamurajství bez zbytečných žvástů, pak se nedá Gatz: o vynechat.