Lusije

Ivan Trojan v roli Václava, Emília Vašáryová coby jeho matka a silý příběh - vyvolávají rozporuplné pocity. Komické scény se střídají s pokusy dokázat to, co se zdá býti správné, i když tomu tak není. Ani nevím jaký pocit ve mě film vyvolává, u některých scén se chcete smát, ale náhle si uvědomíte, že ve své podstatě ani nemají být směšné. Václav je zvláštní a lidé z okolí jeho lumpárny - s dobrým úmyslem - nepřímají a berou ho jako padoucha a největšího rebela ze vsi. Také jeho brat (František) s ním neustále soupeří - o přízeň matky a později i milenky. Za vším hledej ženu: proto i vztah obou bratrů se vyhrotí, když Václava odveze domů Lída... Václav nechce nikomu ublížit, ale stejně vezme proti Františkovi zbraň, nezastřelí ho ani nezraní, protože kdyby ublížit chtěl neminul by! Ale stejně se dostává do vězení, kde se mu neustále vybavují vzpomínky na otce. Konec je hodně silný a závěrečná scéna s matkou ve vězení je hodně dojemná. Závěr je prostě povedený. A hláška, která se Vám z filmu vybaví? "...všechno bude..."

Pan Jakubisko natočil - historický velkofilm, kam se však poděly válečné scény? Bitvy působí dost lacině a v některých částech až směšně. Výbornou volbou je Anna Friel, jako hraběnka Erzsébet Báthory – hrdá, v radikálních rozhodnutích však občas selže. Příběh je celkem silný, ale musím se přiznat, že jako “nezasvěcený“ divák jsem se v ději chvílemi i ztrácela. Některé vražedné scény jsou až brutální a u nejedné z nich jsem přivírala oči. O jakési odlehčení se snaží mniši v podání Mádla a Polívky – jejich ofiginální vynálezy působily až fantasticky, ale dodaly příběhu příjemný svěží ráz. Polívka se také zhostil role vypravěče celého příběhu, což byl spolu s výběrem hudby – dobrý tah.

Svěrákovci opět nezklamali, myslím, že se jim podařilo natočit film, který v sobě má komediální prvky, tak i zvláštní melancholii. "... je to osobní, pravdivé a je to smutnoveselé" charakterizoval producent a režisér Jan Svěrák. Nesmíme opomíjet ani vydařené dialogy a pochválit tradiční Svěrákovský humor. Herecký koncert předvedla také Daniela Kolářová, kterou jsme teď na plátně v tak výrazné roli dlouho neviděli, což je možná škoda. Mladé tento film zřejmě pobaví, starší ročníky budou zírat.

Síla lidskosti si určitě 5* bezpochyby zaslouží a kdybych mohla dala bych jich klidně i šest. Rozhodně jsem při odchodu z kina neměla pocit, že jsem hodinu sledovala dokument, který se do Vás v co nejkratší době snaží nahustit co nejvíce faktografických údajů, které stejně během několika minut zapomínáte. Síla lidskosti je silný, emotivní dokument, který Vás sílou svého příběhu a osobností pana Wintona nenechává chladným. Nutí k zamyšlení - nad sebou, nad ostatními, nad dnešní společností... Zda jsme vůbec schopni být lidští a kolik z nás si lidskost vůbec uvědomuje. Příběh pana Wintona na mě velice zapůsobil a musím se přiznat, že při něktérých dojemných scénách (setkání pana Wintona se zachráněnými dětmi) nějaká slza taky ukápla, ale rozhodně se za to nestydím...

V druhé polovině 80. let si možná ani sám Karel Smyczek neuvědomoval, jaký nadčasový film – s výstižným názvem Proč? - natočil. V součastnosti o tzv. hooligens slýcháme až příliš často. Možná více, než bychom si sami přáli. Ale smířit se s tím, že mezi námi takoví fanoušci zkrátka pořád jsou, je těžké si připustit. Neberou fotbal jako většina z nás – po nedělním obědě zjít na zápas, relaxovat... Berou ho jako “zápas“ o to, kdo víc ublíží, kdo zdemoluje lavičku, kdo vymyslí originálnější nadávku. Fanoušci z druhého týmu jsou pro ně impulzem k výbuchu a sygnálem zautočit. Film Proč? je sondou do života mladých fanoušků, který přibližuje událost z r. 1985. Dramatický příběh přiblížil události pravdivě, drsně a až hrubě, ale nač příběh zkreslovat(?), když se jedná o smutnou realitu? Úsměvně možná na někoho zapůsobí někteří herci, v dnešní době “zralí“ a zkušení, které často vídáme na televizní obrazovce - ve filmu tehdy jako – náctiletý Michal Suchánek, či Jiří Langmajer.

Želary, zcela jistě patří k těm vydařeným filmovým dramatům. Tvůrci syntézou jednotlivých filmových prvků dosáhli poutavého a nadčasového díla, které diváka zavádí do 40. let, doby okupace a protektorátu. Zachycuje nevyspytatelnost života, ve kterém se střídají emoce, a příjemné chvíle se mění v krutou realitu. Silným prvkem jsou jednoznačně herecké výkony, oko kamery zcela logicky nejvíce přitahuje představitelka hlavní role Aňa Geislerová (Eliška/ Hanule), kterou doprovází maďarský herec György Cserhalmi (Joza ). Pro diváka, který nečetl knižní předlohu může být složité orientovat se v příběhu, jehož hlavní dějovou linii doprovází velké množství dalších postav (Lipka). Možná by si i některé z vedlejších postav zasloužili více rozvinout jejich příběh. Plus patří určitě kameře a dobře adaptovanému scénáři knižní předlohy.

A jelikož máme čas vánoční, rozhodla jsem se napsat i k této pohádce pár slov. Pohádka S čerty nejsou žerty se pro mě o Vánocích stala stejnou samozřejmostí jako Popelka či smažený kapr s bramborovým salátem. Lstivá a chamtivá macecha, upřímný a laskavý Petr, příživníci kaprál se správcem. Co dodat? Prostě pohádka se vším všudy. Určitě si každý vybaví známé výroky ("pozor na peří a žádnej alkohol") a vzpomene také na stále běsnícího lucifera. Tato pohádka je pro mě srdeční záležitost a proto ji jednoznačně řadím k nejlepším. Pravdivý a nadčasový je také doslov "...když se kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že ještě dneska spoustě lidem peklo chybí. To víte, nikdy nedělá dobře, když si někdo může myslet, že zlo zůstane nepotrestáno..."