petaspur

"Já jsem se hlavně bál, abysme nespadli do B-skupiny."

"Jak chcete vyhrát válku s armádou šašků? - My doufáme, že zemřete smíchy." Před tímto pokoukáním jsem nevěřil, že prostředí zajateckého tábora za války může být znázorněno s takovým nadhledem, ale když se na dvoře sejde přes šest stovek nevychovaně nadržených amerických seržantů, tak se prvky dramatu dobrovolně schovávají pod peřinu před útokem zhýralé pohody.

Nejsem odborníkem na indickou kinematografii, ale pár bollywoodských laskomin mi už proběhlo před očima, takže jsem byl teoreticky připraven na tříhodinovou akční srandu s tanci a zpěvy. Tento snímek však hravě překonal všechna má očekávání.

"Moje podvědomí je celkem kultivované. - Počkej až se naštve." Dokoukal jsem velkolepou podívanou, zmáčknul tlačítko Hodnotit a udělil pět hvězd. Je to můj skutečný názor na kvalitu snímku nebo mi někdo ve spánku jemně zasunul do hlavy myšlenku, abych těch pět dal? Zkusil jsem změnit hodnocení, ale nejde to. Jelikož odmítátm být obětí cizích vtípků, tak to zkusím zamaskovat tím, že nejsem tak erudovaným znalcem jednotlivých vrstev spánku, abych dokázal sepsat elaborát o chybách v ději. Já jsem se jenom neustále bavil a nedělá mi problém přiznat, že význam některých filmových okének zkusím pochopit až při dalších projekcích. Určitě na ně dojde.

"Dostala jsem pozvání od barevnejch! - To je tak boží!" Obrovská vlna obézní pozitivity se rozlila po pokoji, optimismus se drze zavrtal do omítky a plovoucí podlaha se spontánně rozvibrovala do rytmu show Cornyho Collinse. Stačilo vypnout zbytečné funkce mozku, připravit si chipsy ke chroupání, nastartovat pravou nohu k podupávání a barevná jízda bez dramatických kudrlinek mi dokázala vykouzlit jiskřičky smíchu v jindy unavených kukadlech. A za to se platí, v tomto případě hvězdami.

Pestrobarevná show Made in Nightwork mne zcela pohltila. Vždycky mne totiž potěší, když se v dnešním materialisticky zaměřeném světě objeví někdo, kdo má evidentní radost z pouhého faktu, že rozdává radost. Jejich hudební styl sice není tím, na co reaguju spontánním střiháním uší, ale všudypřítomné kraviny, vyšperkované módní přehlídkou Teplotexu, mne nutí k maximálnímu hodnocení. Viděno dne 3. 12. 2010 na http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/21054215193-ct-live/.

"Co to říkal? - Že jsme všichni mrtví, akorát s přízvukem!" Současné špičky akčního filmu spojily síly s esy nedávno uvedenými do Síně slávy a vykopaly si k tomu i nějakou tu solidně vytvarovanou hereckou mrtvolu. Od začátku dávají společnými silami najevo, že tady nepůjde o filmové vychytávky pro fajnšmekry, strukturovaně rafinovaný děj pro intelektuály ani o nemilosrdné drama pro citové masochisty. Jména nafouklých svalovců správně dávají tušit, že výbuchy budou otvírat dveře do sálu, požáry budou žhavé i v šestnácté řadě, kadence střelby překoná pověstné tatatatata, čepele svištících nožů se vždy spolehlivě zabodnou do sebemenšího cíle a hlášky budou ještě sušší než bývá v posilovně zvykem. Jako fanda žánru se musím přiznat, že i kdyby tato sestava na plátně toliko znuděně cvrnkala kuličky, tak bych o pěti hvězdách stejně uvažoval.

"Omlouvám se, ale zbývá mi šest týdnů do čeho?"

Dva teoretičtí odborníci všeho druhu tentokrát dokázali přinést tato poučení: 1. Hrát šachy bílými proti bílým je poněkud nepřehledné, 2. Pokud se na černo obarví všichni pěšci, tak to na přehlednosti hry nepřidá, 3. Zárukou zdařilého vyšroubování žárovky občas není ani akademický titul, 4. Eliminovat nepadnoucí šroubení žárovky se světlem dráty, kladivem a hřebíky vede k výbuchu, 5. Stejně je nejlepší rozehrát partii šachu na čerstvém vzduchu.

Skupinka venkovských fotbalových fanatiků ví o fotbale teoreticky vše, ale jejich umění na hřišti z nich činí to nejhorší z toho nejhoršího, co kdy běhalo po nerovných pažitech. Porazit však ve vyhecovaném duelu své protějšky by ani pro tyto amatéry neměl být problém. Sebevědomí jim nechybí, jenže nově zrozený tým FC Venuše se oproti očekávání neskládá jen z nesportujících mamin v domácnosti. Na jeho lavičku usedá renomovaný kouč, do branky se staví profesionálka z americké W.P.S., homosexuální driblér si s míčem docela rozumí a fotbal nesnášející Anna si také vzpomene na své čutání v juniorské reprezentaci. Finský originál jsem doposud neviděl, ale tenhle prapodivně nasnímaný venkovský fotbálek s "dokonalou" muzikou si budu dlouho pamatovat - pět zábavných projekcí za týden je dalším jednoznačným důkazem o mém pověstném filmovém nevkusu.