jardel24

Obvykle se snažím vyhýbat přehnaným a unáhleným vyjádřením, ale v tomto případě musím s naprosto jasnou hlavou říct, že je to jeden z přelomových momentů v mém vnímání kinematografie. Svět v tomto filmu je propracován a promyšlen tak dokonale, že bych si dokázal představit seriál o čtyř stech dílů, který by ani v nejmenším nenudil. Kolonizátoři zvaní "nebešťani" a především Pandora působí naprosto skutečně a věrohodně. Když se k tomu přidá 3D technologie, díky které vás dění na plátně naprosto pohltí, uteče těch 162minut neskutečně rychle. V tomto filmu je tolik nádherných nápadů, příběh do sebe skvěle zapadá a není ani zbytečně patetický. Mě opravdu nenapadá jediná maličkost, kterou bych mohl vytknout.

Walt Kowalski je veteránem války ve Vietnamu, nedávno mu zemřela žena a je to ten typ muže, kterému vůbec nesejde na tom, co si o něm ostatní myslí - co na srdci, to na jazyku a ne každý dokáže ustát jeho hrubou upřímnost. Na klidu mu nepřidává ani fakt, že jeho čtvrt je veskrze obydlena imigranty z Asie, kteří mu připomíají duchy minulosti z Vietnamu. Clint Eastwood je jako ubručený dědek naprosto geniální a skvěle tak podtrhuje úžasný příběh. Ten dokáže vzbuzovat silné emoce především díky lidskosti a pravdivosti a ukazuje, že není potřeba patosu a potoků slz, aby divák mohl prožít něco opravdu silného. Nedávám často plné hodnocení, ale v tomhle případě to nejde jinak. A to i přesto, že vykreslení Waltovy rodiny je hodně zjednodušující a museli by být všichni úplní hlupáci, aby se k Waltovi chovali tak nelogicky. Gran Torino je zdrcující a povznášející zážitek zároveň. Tenhle film se stane legendou.

Naprosto geniální film, který ovšem vyžaduje empatického a trpělivého diváka. Probíhá druhá světová válka a sledujeme patnáctiletého chlapce Gyorgyho žijícího v Budapešti. Jeho svetřík "zdobí" žlutá židovská, čas tráví s kamarády a začínají se objevovat náznaky první lásky. Ze dne na den se ale z chlapce musí stát muž, protože Gyorgy nastupuje do svého prvního zaměstnání. Z jeho velkého dne se ale stává osudový a aniž by nějak chápal souvislosti, už sedí v dobytčáku směr Osvětim. Film nestaví na žádných šokujících zvratech, dynamickém střihu nebo násilných scénách. Naopak - poctivým způsobem buduje příběh, představuje postavy, spoléhá na spolupráci ze strany diváka. Emociální vypjatost některých scén nestojí na prvoplánových podnětech, ale spíše na působení jednotlivých obrazů - kouř stoupající z komínů u plynových komor, tekoucí slzy, apod. Tohle drama mi hodně připomnělo knihu Jiskra života z pera E.M.Remarqua a to hlavně svojí věrohodností a taky faktem, že divák (resp. čtenář) díky znalosti historických souvislostí v daném okamžiku tuší více než postavy a v jejich poddajnosti a smířeností tkví obravská děsivost. Na žebříčku kvality tenhle film stoupá díky skvělé kameře a výběr představitele hlavní role byla taky trefa do černého. Nebýt toho, že se hlavní postava v posledních pěti minutách rozpovídala, hodnotil bych čistých 100%! Člověk bez osudu je nejlepší film o holocaustu jaký jsem kdy viděl.