Páně

Nejcitlivější z citlivých Spielbergů. Steven přes věškeré přípravy patrně prožíval zvláštní období, když točil A.I. Míra emocionální přepjatosti je párkrát spíše až překročena. Nicméně zrovna já jsem člověk, kterému toto rozhodně nevadí, pakliže se to propojí s přesvědčivým hereckým a vizuálním podáním. A to zde bylo splněno. Chladný svět zítřka omývaný bouřlivým oceánem emocí. Morální podtext je samozřejmě dán. Trefa.

Jeden z nejlepších seriálů co kdy byl natočen, alespoň do doby než začal Chris Carter svým kolegům na režisérské stoličce nechávat až příliš volnosti. První díly kde začala kvalita notně klesat směrem dolů se začínají objevovat zhruba v druhé polovině třetí řady. Nicméně i tak řadím první tři řady opravdu na vrchol seriálové tvorby, ať už se jedná o díly s hororovou nebo konspirační tématikou. Fox Mulder je pravým sympaťákem, postavou se kterou se dokážete ztotožnit bez větších problémů. Se svým dlouhým kabátem, kanclem ve sklepě a zálibou ve starých legendách a příbězích, se stal dokonce jednou z mých nejoblíbenějších postav filmového světa. Toho kam to bohužel směřovalo v posledních řadách opravdu lituji, to se nemělo stát.

Tohle si známá dvojka Mulder & Scully nezasloužila. Vyčpělá kriminálka vykrádající snad všechna klišé tohoto žánru, ve které má být hlavní devizou atmosféry to že pořád sněží. Cloumá se mnou obrovské zklamání z toho jak lze domrvit těžce budovaný kult takovouto zbytečnou a vykastrovanou nudou. Bože proč.

Z pokladnice severu skvost z největších. Z nejsmutnějších. Nói albinói je ukázkovým zástupcem severské filmové tvorby včetně naprosto paralytických scén a dialogů. Dílo protknuté veskrze totální zimou, samotou, sněhem a božským Islandem. Ach, jak jsem si užíval ten trýznivý náhled do života dospívajícího člověka, do života plného deziluze a odcizení. A ten závěr přátelé, to je prostě něco neuvěřitelného. Člověku se jen tak nepoštěstí shlédnout něco tak depresivního a je velmi dobré, že světlo světa spatří takovéto záležitosti. Hořké, velice hořké. Vaše duše projde destrukcí stejně jako nešťastný klavírní instrument. A tak to má být!

Alois Nebel je sám a moc nemluví. Čert vem, že příběh by vydal na deset minut. Už po úvodních titulkách myslím muselo být každému jasné, že v Nebelovi půjde o něco jiného. Byl jsem až dojat, jak kvalitní dílo stran pochmurnosti, pomalosti a atmosféry se v našich končinách urodilo. Tohle je zkrátka přesně něco pro mě. Rozkošné! A to jak v navázání děje na rozpačitou dobu, tak tím jak to jde odnikud nikam. Skvost. Alois Nebel má kocoura! Alois Nebel jsem já!

Co naplat, když si podá ruku skvělá atmosféra s kostýmními orgiemi a s božskou hudbou, nezbývá než smeknout. Naprosto bezchyný F. Murray Abraham a Tom Hulce také skvělý. Místy jsem se dostával až do extáze a křečí, které mnou procházely při skvělé hudbě W.A Mozarta. Obvzláště silným momentem bylo diktování Requiemu. To mi až běhal mráz po zádech. Mistrovské dílo, zcela jednoznačně se řadící mezi největší uspěchy Miloše Formana.

Řemeslně výborný fiilm, jemuž se opravdu máloco dá vytknout. Ale přesto se neustále nemohu zbavit pocitu, že možná to mi na něm tak trochu vadilo. Ovšem ta silná scéna se skleničkou od cukru či co to bylo byla zažírací.

Jedna z nejzdařilejších věcí, která kdy spatřila světlo světa. Alejandro González Iñárritu poskládal tuto svojí mozaiku nanejvýš interesantním a emocionálně zničujícím způsobem, až mi z toho běhal mráz po zádech. Svůj podíl na tom nepochybně má i dokonalý soundtrack. Velmi syrové a jde to hodně pod kůži. Největší sílu má asi povídka Beran a Maru, s jejím odzbrojujícím finále. Film který některým možná ukáže to co nechtějí vidět, mně však ukázal přesně to co jsem vidět chtěl: emoce, beznaděj, odcizení, negaci, bezmoc a trýzeň - prostě život. Zcela mě to naplnilo, dalo mi to víc než jsem kdy očekával. A mohu to znovu a znovu a znovu a znovu...

Ztvárnění snů Salvadora Dalího made in 1929? Nekutečné, až mi z toho běhal mráz po zádech. Co k této bizarnosti více říci? Zhlédněte!

Na rok vzniku zcela netradiční záležitost. V době kdy vznikaly spíše bezduché akčňáky přišel najednou film, který se snaží zaujmout především atmosférou, stylizací či hudbou. Mladý Mickey Rourke coby zhýralý soukromý detektiv? Ano! Všechno jako by se nabízelo pro noirovou jízdu z drsné školy, ale pozor, nenechte se zmýlit. Dostane se vám něčeho přeci jen trochu jiného a musím říct, že i mé maličkosti se to velmi zamlouvalo. Konec mě vyloženě potěšil, ačkoliv vlastně není něčím zcela novým. Tohle dílo je precizní prácička, všechna čest.