Páně

Původní dílo z roku 1951 jsem neviděl, takže hodnotím subjektivně pouze jako jednotlivý film. Ovšem to co jsem byl nucen přetrpět těch 103 minut bylo docela vyčerpávající. Velké nic. Ani očekávaná triková extáze se nekoná. Myšlenkově je to na štíru opravdu hodně, zásadní dilemata jsou podána hloupě a naprosto povrchně. Když se k tomu přidá ještě klišé hollywoodských katastrofických filmů posledních let, tak jde celá snaha do kelu. Opět vše postopáté stejně a stejně špatně. Povrchní, nudné a hodně podprůměrné.

Pár scén není úplně špatných.

Naprosto přesný průměr. Akční survival - thriller odehrávající se v tunelu po výbuchu, všechno jde do kopru a navíc začíná zatékat z řeky. Opravdu má člověk pocit , že se dívá na něco co už asi 20x předtím viděl. Na druhou stranu si zase tvůrci dali celkem práci s pyrotechnickými efekty, které nejsou špatné (hlavně prvotní výbuch v tunelu). Lidský život se stal odpočitatelnou položkou, lidé ubývají, ale Sly Stallone z toho musí vyjít jako hrdina.

Já rozhodně chápu snahu natočit syrové drama o odcizení, víře v naději a její ztrátě. A i já věřím, že i v našich českých reáliích jednou něco vskutku hodnotného vznikne. Jedna vlaštovka sice jaro nedělá, ale přece musím ocenit snahu o vytvoření díla postaveného na podobné tématice. Martha Issová se opravdu snaží, všechna čest jí i režisérce Pavlátové. Sice s malou pomocí scény v bazénu nápadně trochu připomínaící tu z 21 Grams od AGI. Ale pokud by si čeští tvůrci a režiséři měli brát příklady zde, tak vlastně nejsem proti. Jen houšť. Nadějné, velmi nadějné.

Značně nekorektní záležitost, kterou bych si já však dovedl představit i mnohem nekorektnější. Pořád je tu ještě potenciál na mnohem větší jízdu za hranici dobrého vkusu, neboli v tomto byl diktátor dobrý, ale nikoliv výborný. Přesto mě však celkové charisma a sympatičnost materiálu přeci jen strhává k výrazněji pozitivnímu hodnocení. Já jsem si to užil a to třeba i díky tomu, že ten konec jsem čekal mnohem horší.

District 9 prostě funguje a to je v jeho případě zdaleka nejzásadnější hodnota. Ať už v jednotlivých momentech vyvolává ironický úsměv nebo ne, jisté je to, že si ho patřičně užijete. Jeho chytrost a způsob podání je totiž tak nadmíru povedenou věcí, že možná ani nejde udělat nad ním kříž.

Jakkoliv netrpím opravdu žádnou sympatií k Ofelii, výsledný dojem zesílený shlédnutím unrated verze není vůbec špatný. Oliver Stone je svým způsobem už rutinérem nadprůměru, v jeho podání může sice působit lecos trochu laciným dojmem, ale pořád dokáže skórovat. Šalamounský dvojkonec je toho jasným důkazem.

Ridley Scott balancující na hranách romanticko-komediálních klišé? Proč ne. Ovšem zatímco jsem od něj jako od mistra patosu očekával tomu náležitě poplatné dílo, dostalo se mi spíše nenápadného filmu s patrnou snahou o nenáročné zpracování prohřáté jakousi poctivostí a smírem. Skutečně, snad jako by to ani netočil on. Tradičně medvíkovský Russel Crowe potěší, ale do kolen mě z pochopitelných důvodů dostávala především zde abnormálně romanticky nádherná Marion Cotillard. Pokud si přičtu ještě i pár velmi povedených vtípků a scén, dostávám se do těžkého nadprůměru i ve mnou nepříliš vyhledávaném žánru.

Civilní minimál, jenž kvůli pár nedorazům tak trochu zůstal na půli cesty mezi výškovým táborem a vrcholem. Materiál tohoto druhu přeci jen volá po specifičtějším a hlavně o mnoho lepším realizátorovi, pakliže má být bezezbytku využit. Nic proti Davidu Mackenziem, ale tohle chtělo tedy o něco větší koule. Co naplat, i tak se jedná o příjemnou komorní náladičku s leskem hereckých es a z toho hlavně oduševnělá krása Evy Green mě už delší dobu velmi baví. Na konci ze mě netryskaly pražádné emoce, ale i tak se dostavil pocit určitého uspokojení ze zhlédnutí svébytného a zajímavého díla.

Dokonalý trik je moje filmová láska. A jak vlastně lze vůbec popsat lásku....? Dokonalý trik je film ve kterém jsem si prostě zamiloval všechno. Srdíčko zaplesá nad skvělými herci, počínaje mým oblíbencem Christianem Balem a Andy Serkisem konče, i Hugh Jackman podal naprosto skvělý výkon. Vnitřní napětí a slastné chvění jsem prožíval po každou vteřinu tohoto filmového skvostu, až do gradujícího finále. Mnoho bylo již řečeno, zbývá už jen uvidět. Uvidět a prožít, uvidět a klidně zemřít.