_aandyy_

Hrůza a děs v pozitivním smyslu slova. Jeden z mých nejoblíbenějších hororů vůbec. Prostředí vás přinutí myslet depresivně, dopadá na vás zvláštní temno. Ta úžasná tísnivá atmosféra! a postavy sluhů už při prvním zhlédnutí - měla jsem z nich strach. Teprve po druhém zhlédnutí jsem pochopila, jak to všechno vlastně bylo. Docela spletité, přesto tak jasné; a pokud věříte na duchy, říkáte si, jestli je takové setkání skutečně tak hrůzostrašné jak ukázal konec filmu, nebo jestli to všechno není trochu přirozenější... NAVÍC! mystifikující závěry, to je něco pro mě, takže nemůžu hodnotit jinak než 5 *.

Jak já miluji atmosféru starých hororů, kde není použita téměř ani kapka krve. Není to vyloženě strašidelný horor, u kterého drkotáte zuby a bojíte se, co se stane. U tohoto filmu se pobavíte, vyhodnotíte (zřejmě kladně) ódu na smrt a na spálení... Když tohle všechno překousnete, zjistíte, že prvním plánem jistě bylo diváka vystrašit, ale v druhém plánu je - zcela jasně - zdůrazněna genocida Židů, manipulace režimem, něčím tak odporným, co byste nikdy nechtěli zažít. Z celého filmu čiší zvláštní bláznivost - viz pan Menšík s paní Myslíkovou. Je tady rovina komediantská, ale také propagandistická, nechutnosti přinášené na stříbrném tácku jako zákusek... (ehm věneček nebo rakvička?) Dle mého názoru jde jednoznačně o mistrovské dílo: jak kniha, kterou jsem přečetla až po zhlédnutí filmu; tak i úžasná práce pana režiséra. Nejvíc mě ale zaujaly herecké výkony, Rudolf Hrušínský ukázal, že umí hrát i psychicky narušeného jedince, který se nechá zviklat fašismem, stále mlčící a mírně se usmívající Vlasta Chramostová a vlastně všichni ostatní byli výborní. Není co bych vytkla, zaujalo mě vše a klidně můžu objevit nový postřeh, protože, i když se to nezdá, film je plný detailů a já ho můžu vidět klidně vícekrát za sebou, i když s sebou nese určitou depresivní náladu. Zajímavé postřehy: neustálé opakování frází jako Kniha o Tibetu (viz Hitlerova údajná záliba v Tibetu), krásná růžolící dívka v černých šatech (židovská dívka), nebo Čarokrásná, jak říkali své kočce. Pokud někdo bude chtít v Čechách překonat tento horor, bude s tím mít nekonečně mnoho práce, a stejně bych řekla, že se mu to nepovede.

Iracionální snové pasáže jsou naprosto dokonalé... Hodiny bez ručiček, dětská postýlka v lese... + potenciální cestování časem ("Ukažte mi svůj index."). Vynikající! Prochází zde navíc jakási atmosféra "tajemství" a "nevyřčených myšlenek", které jakoby zpomalovaly realitu přítomného okamžiku. V určitých případech se mohou určité scény zdát děsivé a to je možná i to, co hodnotím velice pozitivně - mezi nádechem jemného humoru, ironie, se objevují strašidelné výjevy, které mnohdy nepředčí ani nejmodernější hororové příšery (co třeba muž "bez očí" (?) v úvodním snu hlavního hrdiny?), plus zobrazení krásné idylické minulosti postavy. Victor Sjöström, jakožto představitel zasloužilého vědce, tady ani nepůsobí tak, jak je líčen svou snachou - jako jakýsi starý protivný nezmar, kterému se nic nelíbí a hrabe si pouze "na vlastním písečku", ale jakožto uvědomělý starý pán, který došel do určitého věku, kdy je třeba "rekapitulovat" a naopak se snaží být co nejvíce vlídný ke svému okolí, dokonce i ke své hospodyni (u které můžeme snad ještě lépe sledovat odraz povahy dr. Borga, jak ho líčí jeho snacha, než u něj samotného). Atmosféra jako vždy u Bergmanna jedinečná.