JAzzeURo

Film se snaží zaměřit na něco s čím se musíme vyrovnat všichni. To jest naučit se vzdát se jednotlivých etap života a neohlížet se neustále přes rameno a doufat, že se někdy vrátíme zpět.

Naprosto výborné převedení muzikálu na filmové plátno. Není to jen přehráno ve své divadelní podobě. Naopak využívá filmové plátno jako obohacující prvek s velmi vysokou mírou detailu. Nápad se při zcénách zaměřit na obličeje je velice dobrý, jelikož nám to umožňuje naplno si vychutnat každý záchvěv emoce z tváří herců. Jejich hereckým výkonům nezbývá než zatleskat.

Z počátku jsem měl seriál celkem rád, ale nějak se mi to za ty roky rozleželo v hlavě. Teď jsem zjistilk, že mi humor Dana Clarka příjde neskutečně stupidní a podprůměrný.

Stále přichází s novým materiálem. Tohle jsem dokonce neviděl ani v jeho seriálech.

Ze všech Roastů co jsem viděl patří spíše ke slabším. Ale rozhodně měl své světlé momenty. Seth MacFarlane a Jeff Ross měli nějlepší lines. Jen by mě zajímalo, kdo jim je psal. :-)

Sem tam se člověk i zasmál. Jinak debilita nejhrubšího zrna.

Musím říct, že tolik divných nechutností jsem od tohohle filmu opravdu nečekal. Zajímavý průběh, ale naprosto jsem nepobral ten konec.

Vím, že tady naleznete spoustu komentářů o tom, jak se film snaží být originální, ale je plný klišovitosti. Já si ovšem myslím, že kdo v životě něco podobného řešil, dá tomuhle filmu za pravdu. Víme, že bez romantického konce by to nebyl film svého žánru. Každopádně scénu v posteli, kdy chce být sám, ale nechce aby odešla. Tu jsem sám několikrát zažil a dokázal jsem se do ní naprosto vcítit.

Psychologicky naprosto bezkonkurenční vývoj.

Krásná Hrubešová ve smutně-krásném snímku. Jo, dojímající příběhy, to pan Kachyňa uměl opravdu s precizností jemu vlastní.