eye candy

eye candy

Ed Tivrusky

okres Brno

21 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 10 14 18
    • 11.3.2018  20:27
    The Frankenstein Chronicles (TV seriál) (2015)
    ****

    Sean Bean je jedním z mých oblíbených žijících herců. Proto jsem rád, že mu dala současná seriálová renesance prostor v tak dobře napsané kriminálce, přetékající dobovým blátem, intrikami, mordou, cholerou, masovým vražděním dětí, vyřezáváním srdcí, galvanismem a věrným kamarádem syfilisem. Způsob jakým se zde volně adaptuje román Shelleyové, mi přišel náramně osvěžující a přiznám se, že mě tvůrci několikrát dokázali příjemně zmást (příkladem budiž skvělé rozuzlení první série). On samotný žánr mysteriózní kriminálky je voda na můj mlýn, pokud se navíc pohybuje v bizarních, temných, fantaskních uličkách a zákoutích ikonických literárních děl, netřeba mě dlouho ukecávat k binge watchingu. První série mi přišla, zejména díky výbornému finále, o trochu lepší. I když rozhodně nelze říct, že ve druhé už by nebylo nic zajímavého k odvyprávění, občas si říkám, jestli by mnoho seriálů do prostoru nezaznělo razantněji, kdyby tvůrci zvolili formát uzavřených a oddělených sérií jaký má např. True Detective. Celkové hodnocení silnější 4*, v malé vedlejší roli potěší Steven Berkoff.

    • 21.12.2017  21:28

    SPOILERY. Jedno musím Rian Johnsonovi nechat. Vytrolování kulturního fenoménu SW společně s celou jeho rozlezlou základnou otravně loajálních fandů, to je vysoká škola vyjebávací. Okamžitě se u mě zařadil do top trojky troll mastermindů za Trumpa a Grendela. Co se momentálního hodnocení na ČSFD týče, je nutné pochopitelně provést běžnou údržbu a eliminovat počátečních 1000 pětihvězd, které bývají již tradičně hallmarkem prvních hodnotících. Nadšení, které SW jako obvykle zprvu doprovází, jistě postupně ochabne, až se tito a jiní pacienti probudí z narkózy a bude je spojovat už jen kolektivní bolest konečníku. Abrahms rozjel trilogii slušně, určitě ji šlo nasměrova několika zajímavými směry. Nicméně hned v úvodu, kdy Skywalker přebírá světelný meč od Rey a zahodí ho nedbale za sebe jak v nějaké tatarské grotesce (tomu říkám odlehčení situace a la Disney) bylo mi jasné, že je něco v nepořádku. Rian Johnson se s tím vůbec nesral, všechny možné a potenciálně zajímavé narativní oblouky sešrotoval do tragikomické hromádky mrtvých nebo nezajímavých postav, ze které se zřejmě bude už jen těžko něco kloudného dostávat. Záhadu rodičů Rey, ktará nebyla jen potenciálně zajímavou dějovou linkou, ale především na ní stála uvěřitelnost hlavní protagonistky a všech jejích nadstandardních dovedností (aniž by si je musela jako běžný hrdina alespoň částečně zasloužit) tvůrci naprosto zbytečně zamordovali a zavřeli pokračovatelům série dveře. Poe, coby následník Han Sola, frajerskej cool vtipálek, si projde pomyslným vývojem, na jehož konci je poučení (od jakési new age dámy s růžovým účesem), že risk je ekvivalentem stupidní prohry a že zákony a rozkazy je nutné striktně plnit? Aha ok, na to lze říct jen, skvělé pochopení podstaty. Ostatní účastníky tohoto napínavého vesmírnýho závodu dvou želv (jedna si zapomene zapnout štíty na svým hlavním dreadnoughtu, druhá se ho snaží "shora" "zasypat" -ve vesmíru- pomalu plížícími se bombardéry) nemá cenu ani zmiňovat, jde jen o celou řadu dalších a dalších plastových figurek za pár dolarů, co se proženou dějem, nic zásadního neprovedou, nikam se neposunou a nic se jim nepovede. Koncept sebeobětování, který stojí na samotném vrcholu každého hrdinského příběhu, je zde navíc (doufejme že jen díky prostému diletantství) několikrát rozmrdán na kousky. Potenciálně silný moment, kdy se může Finn obětovat (a spasit do jisté míry i celý film) je vyškrnut z rovnice tak hloupým způsobem, že ve mě navodil nihilistický pocit totálního zmaru. Nezbývají žádné záhady, žádné otázky, neobjasněné síly a hráči co tahají za nitky. Nečekají nás žádná dramatická odhalení, všechno kouzlo neznáma je pryč, žádný nadčasový konflikt, zbývá jen totálně sterilní korektní mess. Pravda, nikdy jsem nebyl velkým fandem SW, ale mrzí mě to a upřímně skutečné fandy lituji, že raději předčasně neumřeli před čtyřicítkou a museli se dožít takové nedůstojné dekonstrukce mládí a objektu svého eskapismu. Holt doba je zlá. Dva díly které k sobě vůbec nepatří a třetí, který už se nejspíš obejde beze mne.

    • 10.12.2017  22:19
    Cela (2000)
    ***

    Ale jo, dalo se to přežít. Asi jako se dá přežít, objednáte-li si rare steak a donesou vám ho well done. Nicméně je škoda takového krásného šťavnatého krvavého fláku masa. Tvůrci měli tenhle materiál prostě uchopit víc zvostra, pořádně přitlačit a nedělat z něj detektivku s emotivním happy endem. Filmu nepomáhá ani ospalý nudný výkon hlavní protagonistky a komicky nevyzrálý herecký projev V.Vaughna.

    • 2.12.2017  13:58

    Už po prvních pár minutách jsem si začal upřímně vyčítat že jsem se stal svévolně pasažérem téhle posrané filmové tůry po churavých kognitivních horizontech tvůrců, při které si bohužel nelze nevšimnout do popředí sebevědomě zapíchnuté ústřední pomstichtivé péro, které kromě toho že má účes nad nímž lze jen několikrát otočit zprava doleva hlavou a velkoryse se jej pokusit zasadit někam do reality, u mě ztratilo všechen potenciální kredit už jen tím, že nebylo ochotné pro takovou jedinečnou roli nabrat trochu svalový hmoty poctivým hollywoodským tréningem (čili kvalitní tiramisu). Tbh už od začátku mě bylo docela jasný, že to nepůjde, ale snažil jsem se optimisticky probojovat až ke šišlajícímu Keatnovi, s nadějí ve vlastní chybu v úsudku, nicméně ta se nekonala. Špatné, nelze

    • 4.6.2017  21:59
    Wonder Woman (2017)
    ***

    Patty Jenkins odvedla sympatickou práci, je příjemné, že se vyhnula zahořklé politice a genderové demagogii, kterou Wonder Woman přitahuje jak žárovka můry. Důkazem tomu budiž 50.-60. léta, kdy byla tato postava uvrhnuta do až trapně submisivní polohy a spíš než coby archetypální feminní hrdinka sloužila jako společenský manuál ženám, s láskou vytvořený muži. Přitom stačilo jen o vlásek minout rovnováhu mezi ústředními protagonisty a nejen že by snímek přišel o podstatnou část svého kouzla, ale mohl zapálit oheň na střeše DC, který by se nejspíš horko těžko hasil. Příjemný pozitivní origin/reboot, jehož srdcem je interakce dvou hlavních hrdinů.

    • 29.5.2017  17:38

    Prometheovi se nedalo upřít, že se pokusil jít novým směrem, ostatně mělo to logiku, protože i když jsou původní Vetřelci skvělými filmy, odlišují se spíš tónem (první atmosférický, druhý akční) než samotnou strukturou a zkoušet natočit po letech znovu to samé by asi pro Ridleyho nemělo zdárného konce. I když samotný film trpěl četnými neduhy, díky tomu, že představil Davida, inženýry a místo křiku tentokráte zavěsil do mrazivého ticha vesmíru věčný otázník stvoření života, otevřel doširoka vetřelčí universum a fandové tak alespoň mohli pár let fantazírovat nad interpretacemi a pokračováními budoucími. Covenantem tedy doznívá silná Prometheova ozvěna, je ale režíjně mnohem preciznější (Ridley si tentokrát dal záležet) a co se scénáře týče, překvapivě i umírněnější. Inženýry brzy vyškrtává z rovnice a celkem úspěšně naviguje hlavní dějovou linku zpět do míst, kde by se alespoň zhruba mohla protnout (coby součást prequelů) s původními Alieny. Samotného mě překvapuje, jak moc se mi film líbil a to i přesto, že bezostyšně strhává dva nejposvátnější pilíře této série. Původní dnes již ikonické monstrum Vetřelce v podstatě redukuje na pouhý mutagen a tím jej připravuje o jeho unikátnost a potenciálně i děsivost. Silnou ústřední ženskou postavu upozaďuje a do hlavní role staví androida a jeho mentální tápání ve světě DNA mixologie a anglických básníků. I tak musím říct, že mě film hodně bavil a vrtá mi hlavou momentální hodnocení (66%). Další Ridleyho vizuální masterpiece, na který se nejspíš podívám vícekrát, navíc dokrášlený vynikající hudbou. Plus fantastický Fassbender a závěr vod podlahy.

    • 28.4.2017  21:20

    O existenci goril se na západě široká veřejnost začala dozvídat teprve na počátku 20. století, zřejmě kvůli tomu, že jejich biotopy pokrývaly poměrně malé území rovníkové Afriky. Je to zajímavé, že pouhé 3-4 generace nazpět ještě existovala řada neprozkoumaných míst a příležitostí k dobrodružným výpravám jako podnikal třeba právě duchovní otec původního Konga. V té době existovaly mýty, že gorily kradou ženy a odnáší si je zpět do džungle, Cooper k tomu přidal něco ze svého velikášství a Kong byl na světě. Nemyslím si, že by tenhle námět ustál nějaké vážné komplexní zpracování, takže pokud se jednou ambice některého režiséra rozestřou za hranice dvou protichůdných pocitů soucitu a strachu, které Kong coby postava vzbuzuje, obejde se nejspíš tato velkolepá událost beze mě. Z traileru se mi zdálo, že tvůrci půjdou rozumnou cestou, tedy cestou OTT akce, humoru, trochy napětí a přímočarých postav, jinými slovy do takového toho odlehčeného vysokorozpočtového béčka. Začátek vyzeral dokonce celkem slibně, sympatickej ústřední pár (pěkná ženská, cool borec) a celá řada vedlejších postav (což je v těchto filmech základ). Celkem brzy ovšem vyšlo na boží světlo, že hlavní hrdina toho nemá příliš v repertoáru, kromě asi třech mizerných rozhodnutí a několika pokročilých zálesáckých znalostí, jako vylézt na nejbližší horu, chceme-li zjistit svoji lokaci a vydat se podél toku řeky, chceme-li se dostat k jejímu ústí. Ale Brie Larson je aspoň pěkná a když už nic, vždy se člověk může kvalitně zabavit detailním pozorováním toho, jak se relativně slušní herci pokouší v dobré víře ztvárnit tak pateticky ploché charaktery. Nejvíc tedy nakonec potěší SL Jacskon, který je v tomto oboru mistrem nad mistry a JC Reilly coby comic relief postava. No prostě, snad jedinej King Kong, kterého jsem dokoukal do konce. Takže asi jo

    • 25.3.2017  22:22

    O lásce romantické, lásce rodičovské a dalších tématech, jakými jsou pocit viny a potřeby napravit své chyby z minulosti. Do karet této romantice hraje hned několik pozitiv. Pomyslným trumfem je obsazení hlavních rolí. Charisma a herecké dovednosti Garyho Oldmana asi netřeba rozebírat, každopádně jde o moc pěkně napsaný part, který naštěstí tvůrci nenamířili tradičním směrem, jak tomu často bývá u obdobných rolí. Přispěl k tomu zřejmě i fakt, že ústřední konflikt žádnou zápornou postavu nepotřeboval. Asu Butterfielda mám rád a přeji mu, z čistě egoistických důvodů, plodnou hereckou kariéru. Spolu s Britt Robertson jim to hezky seklo, takže v uvěřitelnosti pozvolna rozvíjejících se vzájemných citů jsem neviděl sebemenší problém. Dalším velkým plusem je samotný potenciál podobných námětů. Nejen že nabízí poetické kouzlo malého prince a doširoka otevřené možnosti komediálních situací (které jsou zde vyvážené co se vkusu i množství týče), ale zároveň dovolují hlavnímu marťanovi pronášet všemožná romantická klišé, která by se za jiných okolností zřejmě těžko stravovala. Také se mi moc líbíl ústřední hudební motiv a jeho aranže. Jako rodiný film, lze rozhodně s klidným svědomím doporučit. "You act like you hate the world so much, Tulsa. It’s all an act. That beautiful music you make gives you away"

    • 19.3.2017  21:39
    The Fantastic Mr Feynman (TV film) (2013)
    ****

    Zejména coby popularizátor vědy, profesor a pozoruhodná postava vědecké komunity, zažívá v posledních letech Feynman po zásluze svoji malou popkulturní revoluci, kterou lze přisuzovat nejen jeho výjimečně pestrobarevné, inspirativní povaze, ale i skutečnosti, že jeho vědecké práce a zdokumentované přednášky jsou stále velice poutavé a relevantní. Zdá se, že se pomalu ale jistě ukotvuje v obecném povědomí mezi významnými elitami jakými jsou Einstein či Newton. Mnoho současných známých fyziků Feynmana ještě zažilo a snad každý kdo se s ním setkal na něj, zdá se, vzpomína rád a s úsměvem. Susskind o něm řekl "It was always fun to be with him. He always made me feel smart. How can somebody like that make you feel smart? Somehow he did. He made me feel smart. He made me feel he was smart. He made me feel we were both smart, and the two of us could solve any problem whatever".

    • 18.3.2017  17:42

    Počínaje otisky rukou na stěnách vápencových jeskyní, konče soudobými vypravěči Rowlingovou a Lucasem, archetypální příběhy jsou zkrátka příliš svůdné. Nelze se jim ubránit, protože jsou součástí naší kulturně společenské evoluce a také proto, že jsou vydestilovány ze všech předchozích příběhů, slepých vypravěčských uliček, lidské tvořivosti a vědomostí do ideální dramatické podoby. V podstatě téměř každé zdánlivě jednoduché vyprávění s chytře využitými archetypickými prvky má nejlepší předpoklady k úspěchu, samozřejmě pokud to není z formálního hlediska úplná srajda. Lucasova původní trilogie formálně špatná rozhodně nebyla a tak lze pochopit, proč se z ní stal kult (i když k tomu významně přispěla i řada dalších kulturních a společenských vlivů). Problém nastává, chcete-li takovýto precizně vybroušený diamant dodatečně nečím inteligentním obohatit. Zaprvé jste v podstatě již to nejdramatičtější a nejzásadnější v konkrétním prostoru odvyprávěli a za druhé vyplňujete mezery, které jsou vyhrazeny divákově fantazii a interpretaci, což je téměř vždy hloupý nápad, zvláště pak ohnete-li při té příležitosti (ať už úmyslně či prostou ignorancí) kánon, to se pak mohou začít dít nepěkné věci. Zdá se, že marné snahy tvůrců (včetně Lucase) navázat na původní trilogii to jen potvrzují. Nejlépe tuto záludnou překážku překonal Ambrahms, který natočil kamuflovaný remake. Obávám se proto, že s přibývajícími díly a spin-offy se veškerá další snaha (i když zajisté velmi ušlechtilá) učinit fanoušky původní trilogie šťastnými, brzy přestane setkávat s velkým porozuměním.

    • 19.1.2016  22:50

    Dva největší favorité na oscara za nejlepší film r.2015, vynikají nad zbytkem nominovaných především hodně nadprůměrným a stylisticky dominantním audiovizuálem, navíc tematicky pokrývají široké divácké spektrum, což se minimálně o dalších 3-4 kandidátech říct nedá. To ovšem neznamená, že by nutně vyprávěli zajímavější příběh a hlavně, že by jej vyprávěli nápaditěji. Co totiž mají Max i Revenant společné je, že krom bezprostředního požitku a údivu nad jejich technickým zpracováním, jsem při nich necítil téměř žádné emoce, s výjimkou napětí. Revenant je na tom v tomto směru přece jen trochu lépe, ale to zřejmě jen kůli povaze samotného námětu. Ten jsem znal již nějakou dobu a upřímně, tvůrci jej zpracovali asi nejpřímočařeji a nejdoslovněji, jak to jenom šlo. To, že půjde o audiovizualní pecku, bylo patrné již z traileru (který byl mimochodem plný spoilerů) a Lubezkiho rukopis zatlouknul snad všechny diváky v kině hluboko do sedaček hned v prvních minutách filmu. Ten extrémně dlouhý širokoůhlý záběr bez stříhu, s kapkami bláta a krve na předním elementu objektivu, mně okamžitě přípoměl Potomky lidí. V tu chvíli jsem si říkal, že se mám opravdu na co těšit. Škoda jen, že se onou populární Capovou poučkou "není-li záběr dost dobrý, nebyli jste dost blízko" řídila jen kamera a neřídila se jí i režije, protože zejména ta se k hlavní postavě příliš neobtěžovala přiblížit. Časem (tak po hodině a půl - dřív mimochodem doba normálního filmu) se mi zdály Glassovy flashbacky už lehce repetitivní (vůbec, celá ta jeho motivace mi nesedla) takže jsem dost času analyzoval a džemoval si nad krásnými záběry a kinematografií, jednoduše proto, že samotný děj se podobně jako hlavní protagonista, spíš plazil pomalu kupředu a dával si přitom důležitě, téměř až artově, načas. Když už bylo teda tolik času na rozvážnou tůru po magických exteriérech Kanady a Argentiny, mohl snímek alespoň obsahovat víc kontemplativních momentů o víře, zvířecích pudech, lásce, smrti, strachu, pomstě, prostě vážněji míněných podnětů k zamyšlení. Zajímavý komplexnější charakter navíc představoval v podstatě jen Hardy. Škoda. Audiovizuální skvost (5*), uvnitř však tuctový a okoukaný příběh, roztahaný do krásných dvou a půl hodin (3*) = 4*

    • 9.1.2016  18:18

    Spousty nádherného třepotajícího se bokehu rozptýleného po pestrobarevném filmovém výkresu, který do značné míry připomíná emotivní olejomalby W.Turnera a romantické námořnické shanty na motivy jedné z největších amerických literárních klasik o velkém bílém leviatanovi. Už jen pro samotný vizuál a výpravu jsem u filmu předl jako starej kocour a vážně přemýšlel nad 5*, kdyby jen Howard přenesl z předešlých Rivalů na otevřené tyrkysové vody nejen barevné filtry, nápaditou kameru a motiv dvou individualit v (časem přátelské) opozici, ale i trochu víc tragédie, napětí a většího důrazu na stěžejní vztah mezi hlavními protagnisty a jejich postoj k démonickému bílému kytovci. Je tam trošku prošku od všeho ale nic obsahově příliš výrazného a nápaditého.

    • 7.1.2016  21:47
    Joy (2015)
    ***

    Mám rád Russellovu předchozí romantiku se stejným hereckým ansámblem a na Joy jsem se nechal zlákat hlavně zajímavě vypadajícím trailerem. Nakonec vůbec nejde o romantiku a právě ta výrazná stylizace, na kterou jsem byl z ukázek zvědav, filmu v konečném skóre spíš uškodila. Samotnému vyprávění nijak extra svědomitě neslouží a Russell ji ani nepostavil exhibicionisticky dostatečně do popředí, tak jako to dělají Gondry nebo Wes Anderson, nechal ji prostě někde na půl cesty, takže všechen ten svérázný hudební podklad, bábin overvoice a motiv prolínání snů s realitou a jakýmsi staromilským televizním pořadem, to vše spíš chvílemi brání divákovi ve výhledu na jinak docela zajímavý příběh se sympatickou hlavní představitelkou. I když musím Russellovi nechat, že se alespoň pokusil ve své Občance Joy o formálně torchu něco jiného, než jsme u něj zvyklí, mě osobně tím příliš neoslnil a jeho nový počin nesděluje ani zdaleko to, co by potenciálně mohl. Navíc mu v podstatě chybí pořádný konec a nějaká smysluplná pointa na závěr. J.Lawrence ovšem vládne plátnu, jako málokterá herečka dnešních dnů a v podstatě jakýkoli film ve kterým se objeví stojí za zkouknutí, takže spíš jo než ne

    • 6.1.2016  19:52
    Creed (2015)
    **

    Stejná formluka o černém koni, roztažená do čtyř dekád a sedmi dílů, s malými obměnami a helemese zase v červených číslech a dokonce se mluví o nominacích. Hudebními motivy, lehce brnkající na nostalgické struny pamětníků, staré černobílé fotky a zrnité záběry z Rockyho, známé lokace ve Philly a také občasné dědkovské vzpomínání Stalloneho na časy minulé, to je vše sice zprvu docela fajn, s přibývající stopáží mi ale tohle vykalkulované hraní na emoce začalo už trochu lézt na nerv. Hlavní problém je, že když Creedovi odřízneme celý tady ten nostalgický appendix, zbyde nám jen příšerně otravný film, s nesympatickým hlavním protagonistou (tyhle role, kdy hlavní borec od začátku remcá a řeší nějakou strašně důležitou vnitřní pohnutku jsou fakt peklo), prapodivnou gradací, nefungujícím otec-syn motivem, příšernou nelidskou stopáží (kua netočím odyseu ale triviální žánrovku) a průměrně nasnímanými souboji, které mají sice k boxu podstatně blíž než řež hlava nehlava a větrný mlýny v Rockyho štýlu, ale i tak se u nich člověk párkrát musí pousmát. Stallonemu navíc, jako víceméně jedinému pozitivu filmu, někdy po hodině a půl vypadá obočí a s celým bijákem je vpodstatě ámen, protože krom něj, už ve filmu není jediná postava, která by byla co k čemu. Tady to je prostě druh filmu, ve kterým není třeba žádné velké akrobacie a složitých intelektuálních přemetů, jediné čeho je třeba docílit je, přimět diváka soucítit s hlavním protagonistou a přimět aby mu fandil, až bude dávat nadžku, tomu komu má dát zrovna nadržku, jinak film prostě nefunguje. A Creedovi se to alespoň u mě nepovedlo. Z prostředí boxu by se toho dalo jistě natočit hodně zajímavýho (a to by se film ani nemusel odehrávat v ringu), bohužel se stále nejčastěji točí pokračovaní a variace Rockyho.

    • 10.11.2015  20:42
    Spectre (2015)
    ****

    Je příjemné vidět hned v prvních vteřinách na plátně úvodní charakteristickou gun barrel sekvenci. V ten moment mě napadla otázka, že bych byl zase na trochu odlehčenějším Bondovi? Následující intro je po grafické stránce fajn, stejně jako by mohla být i ústřední píseň po té hudební, kdyby ji nepřecukroval Smithův neskutečně vlezlý (a momentálně všudypřítomný) falset. Nakonec se přání vyplnila tak napůl a Mendes i těm méně progresivním fanouškům, jako jsem já, dopřál něco z klasického Bondovského univerza a resuscitoval (samozřejmě tak trochu po svém) některé typické prvky této série. Např. Q a jeho gadgety, velké akční sekvence (dokonce opět na horách, už jen přidat lyže a nějaké ty kaskadérské kousky). Dále pak šíleného hlavního záporáka, který chce zničit svět (žádné přízemní ambice), má bílou kočku, pořádně nabušenýho henchmena a smysl pro fér play, takže vždy ze zásady nechá Bondovi čas a příležitost, na to aby mu překazil všechny plány. Jinak James ani v tomto dílu už není (a nejspíš už ani nikdy nebude) co býval kdysi, tj. šovinistický sociopat a masový vrah (ideální vzor pro chlapce), má zde o dost přijatelnější a komplexnější lidskou rovinu, ta ale v tomto pokračování není až tak iritující, dokonce to je nakonec i celkem sympaťák, kterej si umí dát voraz. Do karet mu totiž hraje trochu jiná struktura příběhu, v předešlých dílech tahal spíš za kratší konec, byl tak nějak pořád na dně a působil jako nějakej přitroublej otloukánek, na kterým se všichni hojili, Spectre má z tohoto pohledu trochu jinou dynamiku a Bond je občas dokonce i o krok napřed. Kdyby si tvůrci odpustili úplně zbytečnou první půl hodinu, sub plot s C a přidali víc dobrodružných sekvencí (části v Maroku) a ultimátních řežeb jako ta s Bautistou ve vlaku, tak to z mého pohledu mohla být snad i nejlepší bondovka s Craigem.

    • 9.8.2015  20:03
    Aloha (2015)
    ***

    Nejraději mám u těchto romantických komedií vždy tu +- první polovinu, kdy si k sobě hlavní duo nachází cestu skrze humor a pošťuchování. Z kopce to začne jít, až když jsou pozváni na nějakou tu tancovačku kde se opijí a přes noc se z nich stane "mávnutím proutku" pár . Pak totiž následuje ta dramatická část, kdy se musí pohádat a usmířit a ta bývá často nezábavná, plná lítosti a rozmazanýho mejkapu. Funguje-li ale první polovina a komediální stránka filmu, často jsem schopnej si ho úžít, zvlášť pokud má tak sympaticé herecké obsazení jako Aloha. Ze všech bych vyzdvihnul hlavně Emmu Stone a její roztomile vtipnou kreaci entuziastické pilotky, kterou zvládla zábavně a s citem, aniž by ji přestřelila do parodie či protivnosti.

    • 5.8.2015  18:18

    Vzpomínky starších lidí, stejně jako dobré fotografie, bývají spleteným klubkem historických událostí a subjektivní perspektivy. Uchová-li se jich v jedné paměti velké množství, pak se často podobají nápoji hořkosladké chuti, na jehož dně lze obvykle najít úctu k životu a výstražné hřmění latinského rčení memento mori, kdesi za obzorem každodennosti. Vzpomínek Johna Godfrey Morrise, legendárního editora časopisů Life, NY Times, Magnum atd., se uchovalo tolik, že hravě vystačí na kompletní historii fotožurnalismu (především válečné reportáže) a trochu připomínají, v dobrém slova smyslu, filmy FOrrest Gump a Stoletý stařík. Jeho produktivní život se totiž rozpíná od Capy až po Pellegrina, od druhé světové války, až po 11.září. Dokument působí nenáročně, spíš jako obecný přehled dějin, nepitvají se v něm do hloubky témata charakteristiká pro válečnou fotografii. Obsahem ani formou, tedy nijak zlvášť nepřesahuje průměr, což může mrzet o to víc, protože John G. Morris je v podstatě žijící učebnicí historie. Mnohem více informací lze vyšťourat z jeho stejnojmené knihy Get the Picture.

    • 1.6.2015  22:20
    Slow West (2015)
    ***

    Macleanova snaha vetřít se svým pokusem o bizarní western někam mezi Mrtvého muže a Opravdovou kuráž mi už od začátku šla proti srsti (stejně tak jako hl.postava) a často se mi zdála celá ta coenovská stylizace lehce za hranicí nevinné inspirace. Poctivou přímočarou zábavu od prvních záběrů přerušuje a kazí tvůrčí koktání autorů, v podobě naprosto zbytečného overvoicu a nelineárního stylu vyprávění, se kterým se zřejmě autoři pokouší prodrat někam na artový festival. Přitom to mohla být docela pohodová westernovka se špetkou černého humoru. Přemýšlel jsem mezi 2-3*, ale dvě hvězdy by byly nejspíš nespravedlivý, pár napínavých momentů ve filmu bylo a akce v závěru byla celkem zábavná, navíc bylo sympatické, že byla zpracovaná s určitou špetkou elegance, bez zbytečných litrů krve a otevřených hlav.

    • 31.5.2015  23:17

    Jedna z nejhezčích animovaných pohádek, které jsem kdy viděl. Snad ještě o stupínek lepší než Brendan a tajemství Kellsu. Tvůrcům se podařilo díky nádherné, z mořské pěny upředené, hudbě a kouzelné animaci vykouzlit meditativní zážitek. Co mi tato hluboce citlivá mytologická báseň ale připoměla především, je některé nezapomenutelné animované pohádky mého dětství. Věřím, že přesně to bude, pro generace dnešních dětí, případ Písně moře. A třeba až se na ní jednou podívají jako dospělí, zpětně docení kouzlo irského folkloru a metaforu o rodině, bolestech a usmířeních.

    • 31.5.2015  18:43

    "Fatti non foste a viver come bruti, ma per seguir virtute e conoscenza"

    • 16.5.2015  09:31

    Vizuálnímu pojetí a akci se nedá nic vytknout, navíc je to chvílemi hozené do takové zábavně ulítlé posapokalyptické moderní grotesky, plné komických pěšáků a zpitvořených karitkatur. Dokázat si ve filmu udělat stylově prdel z nádorů a z chybějících končetin to už chce mít kule. Jo v Maxovi je hodně skvělých nekonvenčních režíjních nápadů, několikrát je příjemně nekorektní a také je v něm fajnovým způsobem využitá hudba, přímo spojená s dějem takže se tu hrají kytarové riffy na plamenomet, či zarputile bubnuje úvod Ratamahatty. Co mě ale překvapilo nejvíc, je že hlavní postavou tohoto filmu není Max. Obecně bývá v takovýchto akčních filmech hlavním hrdinou chlap, který má jasnou vizi a řeší akutní problémy, zatímco ženská stojí v pozadí, o ničem moc nerozhoduje a víceméně jen třepe kozama a řeší samý pičoviny. Velký plus pro autory, že dokázali vytvořit tak smysluplnou sympatickou ženskou postavu (ve stylu Ellen Ripley), svůj podíl na tom má pochopitelně i herecký talent a obrovské charisma Charlize Theron. Jinak jsem měl k filmu ale docela dost výhrad, především k samotnému ději, který na rozdíl od zpracovaní, nebyl dvakrát zábavný, takže jsem měl celkem potíže se do něj ponořit a mít starost o hlavní protagonisty. Je to popravdě trochu kontrast, protože zatímco režije a vizuál jsou stylové a dospělé, scénář je stereotypní a dětinsky naivní, takže pokud právě neprobíhala nějaká ta akce, tak často probíhal facepalm. I když myslím že Fury Road bude stárnout dobře, první a druhý díl Maxe mi stále příjdou zábavnějšími filmy.

    • 10.5.2015  19:07

    Největší slabinu vidím v tom, že Mojžíš zde není, i přes hodně slušný výkon Bejla, nijak zvlášť smysluplně rozvedenej, stejně tak jako jeho přerod ve věřícího člověka, stejně tak jako jeho osobní vztah s bohem. Na tom by asi měl film stát i ta bratrozrada a nevraživost jsou postupně docela upozaděny, takže člověk musí přemýšlet, o čem vlastně film je, teda kromě hezkých záběrů na zkrvavený Nil a nablýskané charioty. Snímek to není v ničem extra originální, ani není žádným výrazným Ridleyho vyjádřením k tématu, ale jako taková ta výpravná oddychovka to docela funguje. Potěšilo mě, že Ridley zázraky neinterpretoval úplně jednoznačně.

    • 3.5.2015  19:00

    Umělecké vize sourozenců Wachovských mi příjdou s každým dalším filmem stále podivnější a dělá mi nemalé problémy je pochopit. Buď jsou na mě příliš geniální a nadčasový nebo už to mají Andy a Lana v hlavě pomíchaný jako vajíčka. Občas se sice zdá, že se berou s nadhledem a dokáží si ze sebe udělat vitp, jindy ale (a to většinu času) jde o příšerně nevkusnej guláš, k jehož indgrediencím se při pohledu na krasobruslícího nalíčeného Tatuma (polovičního vlka s křídly) snad ani netřeba obšírněji vyjadřovat. Tvůrcům se vůbec nepovedlo znázornit svět, do kterého je tento pohádkový příběh zasazený, možná proto, že se do něj snaží fanaticky procpat co nejvíc všemožných infantilních nápadů a odkazů takž to nakonec působí jako nějaká podivná digitální šitózní směsice Bessona (5th element), Baye (nezábavaná akce), Gilliama (pasáž se získáváním vesmírného víza) a Kubrica (některé záběry ve vesmíru + hudba). Párkrát jsem se sice zasmál při pohledu na některé kostými a scény ve kterých se áčkoví herci snaží ustát béčkové dialogy nejtěžšího ražení (hereckým výkonům vévodí unylá Kunis a pekelně přestřelený Redmayn, kteří spolu v kontrastu vypadají, jako kdyby každý hrál v úplně jiném filmu), jinak ale nelze doporučit ani jako film k odreagování.

    • 8.3.2015  18:05

    Tolkienova tvorba není nijak zvlášť blízká mému srdci, proto mě Jacksonovi úpravy knižní předlohy na nervy příliš nebrnkají. Jediné co mi na ně brnkalo byla ta na sílu našroubovaná romantická příloha trojúhelníkového obrysu, ze které asi musí radikální tolkienovci šedivět a rozcházet mrtvičku. Jediné její pozitivum bylo, že dělala z Legolase o něco komplexněší a zároveň docela fajn postavu, jinak mi z ní ale také nebylo dvakrát do swingu. Toť víceméně jediná výtka, která mě napadá. Možná ještě k akci, která mě moc neoslovovala (ale to je spíš stářím) a k některým hereckým dialogům ve kterých se hodně kmitá očima, což mě vždy celkem ruší a připadne jako herecký neduh, zejména proto, že reálně se takto pochopitelně navzájem na sebe nikdo nedívá, pokud teda zrovna netrpí patologickým nystagmem. Jinak ale velká spokojenost. Nemyslím si, že jde Tolkienova předloha natočit líp. Příjmně zpracovaný fantasy svět, do kterého se člověk rád na chvíli ponoří. Kloubouk i se vší protetikou dolů před Jacksonem za všechny ty roky úsilí, které Středozemi věnoval. Po prvním dílu Společenství, je tento Hobbit, řekl bych, mým druhým nejoblíbenějším dílem celé série.

    • 24.2.2015  19:35
    Slídil (2014)
    ***

    Dobrý scénář, se skvěle napsanými monology hlavního anti-hrdiny, který se jako oplzlý, vyzáblý Nosferatu plíží po nocích ulicemi LA a při honbě za hemoglobinem se pro svou sociopatickou náturu neštítí prakticky ničeho. Možná kdyby se scénáře chopil někdo jako Fincher a přitlačil by, mohlo jít o nezapomenutelný krimi thriller. Takto jde spíš (domnívám se že záměrně) o černou komedii, kritizující přístup některých médií ke zpravodajství a také neduhy podnikání v prostředí tvrdé konkurence. Hlavní postava byla ale zajímavá, Jake Gyllenhaal to vzal za správný konec a od prvního momentu působil jako exkluzivní úchyl. Jako černá komedie to nebylo špatné, jako kriminální thriller ale až na pár posledních minut ne příliš dramatické či napínavé.

    • 19.2.2015  18:25

    To že je film poměrně předvídatelný a plný těch nejotravnějších stereotypů o cestování a hledání štěstí bych ještě ustál, kdyby šlo o dobrou komedii, třeba i mnohem více improvizovanou a uvolněnou (nejlepší by byl tematicky podobný dokument s Peggem v roli průvodce), na úkor vážných scén v druhé polovině filmu a vůbec celého toho seriozního (přesto velmi povrchně uchopeného) poselství o vztazích, lásce a jakési krizi středního věku, Tato línie šla mimo mě, nejspíš proto, že hlavní hrdina je tak trochu šulín, co se od začátku (a během celého filmu) chová jako středobod vesmíru, velmi naivní a otravné povahy. Navíc ani komediální rovina mi nesedla, většině humorných scén chybí šmrnc (čili vtip), když pominu že už je člověk viděl stokrát jinde. Podstata vtipu a komedie obecně, velmi zjednodušeně řečeno, spočívá v tom, že nečekáte pointu. Proto také někdy i úplně blbá komedie (Blbý a blbější) může být hodně vtipná, protože něco tak blbého člověka překvapí. Co se mi ale líbilo bylo DP a vizuální zakomponování Hectorova deníku do některých scén. Také docela příjemný popový soundtrack a fajn camea.

    • 15.2.2015  22:17
    Mr. Turner (2014)

    Přiznám se, že jsem Turnera ani na druhý pokus nedokázal dorazit do konce, proto se zdržím hodnocení. V první řadě mě neskutečně iritoval Spallův herecký přednes (možná kdyby se Timothy soustředil spíš na vnitřní projev než na doslovné pitvoření se a chroptění, tak by Turnerovi prokázal větší službu), v druhé řadě celé to komorní, neduživé lehce senilní pojetí mi nedělalo vůbec dobře, zvlášť při představě, že film by měl být občas i zábava a hlavně, že jde o životopisné drama pravděpodobně nejznámnějšího britského malíře, který byl počat v romantické době pohádkových frigat a bílých napnutých plachet, zatímco svět opouštěl v časech parních strojů. Fascinace novými objevy a vynálezy, stejně tak jako konfrontace přírodních živlů a pokroku byly aspekty celkem zásadní v celém jeho životě i tvorbě. To, že se jich film prakticky vůbec nedotýká si lze asi nejjednodušeji vysvětlit nedostatkem finančních prostředků. Tím nechci říct, že bych nutně vyžadoval výpravné monstrum typu Amadea (ačkoli by to bylo příjemné). Jen něco odvážnějšího, myšlenkou i provedením více Turnerovského pro publikum co nebaví sledovat 2 a půl hodinovou vypalichanou artovou konverzačku.

    • 8.2.2015  19:35
    John Wick (2014)
    ****

    Co se mi zdálo odlišné a docela se mi líbilo, byl celý ten fiktivní, tak trochu mytologický svět nájemných vrahů, kde se platí zlatou mincí, hlavní hrdina je Keyser Soze (ten co straší strašidla, s tímhle si autoři mohli víc pohrát), kodex chrání jakési společenství (mimochodem to je velmi povedený nápad, chcete-li ve 4 lidech zastřelit člověka stoupnout si dva a dva do protisměru) a existují hotely, kde byste se neradi uprostřed sezóny ubytovali. Také se mi líbila akce (i když mi chvílemi vadilo, že každý potřebuje 3 kulky do těla a dva headshoty) a casting. Parádní Nyqvist v záporné roli, Allen od pohledu na zabití, Dafoe sympaťák, no vlastně snad všichni super až na hlavní roli. Keanu je prostě dřevák, naštěstí ho trochu zachraňuje určité charisma a fakt, že se zrovna nejedná o žádnou Shakespearovskou přehlídku hereckýho umění. Po čistě fyzické stránce mi navíc příjde takovej těžkopádnej, neforemnej a ani mi není moc jasný, proč ho do podobných rolí obsazují. Také autoři mohli vynechat tu dojemnou dějovou linii se smrtí manželky a Wickovu odplatu odstartovat prostě jen ukradnutím auta/zabitím psa, asi by to bylo svižnější a stylovější.

    • 18.1.2015  18:21
    Americký X Factor (TV pořad) (2011)
    **

    Hodnocení se vztahuje spíš obecně k celému pořadu, bez rozdílu jednotlivých ročníků. V zásadě bych se obešel bez všeho toho načančaného emo divadýlka (každý má svůj dojemný příběh). Celé tady té extrémně manipulativní rovině bych se nezdráhal napařit odpad. Nicméně, samotné výstupy některých účinkujících jsou skutečně kulervoucí (vlastně moc nechápu proč se tento obrat používá v pozitivním slova smyslu) a bez nadsázky jsou tím nejsilnějším co jsem v rámci živého zpěveckého přednesu kdy viděl, tudíž se i ty tisíckrát vyvařené álelůje a nessun dormy dají vstřebat. To samé platí o UK verzi, kde jsem si našel favoritů snad ještě víc. Navíc v porotě bývájí fakt velmi pěkní inteligentní lidé ženského pohlaví.

    • 27.12.2014  19:04
    Zmizelá (2014)
    ***

    Růžový obrázek o vlastní morální integritě bývá často jen roztomilou potěmkinovou dekorací, která pomyslný interiér zdobí jen do chvíle, než se člověk sám ocitne ve vyhrocené situaci a ukáží se jeho skutečné morální hranice. Jakožto průměrné individum na míle vzdálené uvažování hlavních postav tohoto filmu, mi nešly dvakrát do hlavy některé jejich rozhodnutí a důvody proč dělají to co dělají (krom toho že jsou sociopati) a tak mi tato Fincherova hra na morálku přišla mimo pole mé působnosti. Film to ale není špatný, jen 145 minut dlouhý. Záhadné to přestane být již zhruba v první třetině a celá ta linka, ohledně vlivu médií na stáda krav a světovou stranu na kterou zrovna bučí, nebyla také nijak zvlášť výrazná. Affleck i Pike ale hrají jak o život, skoro začínám být přesvědčený o tom, že Ben v roli nového Batmana bude fajn. Celkově mezi 3-4*, toto téma mě prostě minulo.

<< předchozí 1 2 3 4 5 10 14 18
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace