eye candy

"Fatti non foste a viver come bruti, ma per seguir virtute e conoscenza"

Vizuálnímu pojetí a akci se nedá nic vytknout, navíc je to chvílemi hozené do takové zábavně ulítlé posapokalyptické moderní grotesky, plné komických pěšáků a zpitvořených karitkatur. Dokázat si ve filmu udělat stylově prdel z nádorů a z chybějících končetin to už chce mít kule. Jo v Maxovi je hodně skvělých nekonvenčních režíjních nápadů, několikrát je příjemně nekorektní a také je v něm fajnovým způsobem využitá hudba, přímo spojená s dějem takže se tu hrají kytarové riffy na plamenomet, či zarputile bubnuje úvod Ratamahatty. Co mě ale překvapilo nejvíc, je že hlavní postavou tohoto filmu není Max. Obecně bývá v takovýchto akčních filmech hlavním hrdinou chlap, který má jasnou vizi a řeší akutní problémy, zatímco ženská stojí v pozadí, o ničem moc nerozhoduje a víceméně jen třepe kozama a řeší samý pičoviny. Velký plus pro autory, že dokázali vytvořit tak smysluplnou sympatickou ženskou postavu (ve stylu Ellen Ripley), svůj podíl na tom má pochopitelně i herecký talent a obrovské charisma Charlize Theron. Jinak jsem měl k filmu ale docela dost výhrad, především k samotnému ději, který na rozdíl od zpracovaní, nebyl dvakrát zábavný, takže jsem měl celkem potíže se do něj ponořit a mít starost o hlavní protagonisty. Je to popravdě trochu kontrast, protože zatímco režije a vizuál jsou stylové a dospělé, scénář je stereotypní a dětinsky naivní, takže pokud právě neprobíhala nějaká ta akce, tak často probíhal facepalm. I když myslím že Fury Road bude stárnout dobře, první a druhý díl Maxe mi stále příjdou zábavnějšími filmy.

Největší slabinu vidím v tom, že Mojžíš zde není, i přes hodně slušný výkon Bejla, nijak zvlášť smysluplně rozvedenej, stejně tak jako jeho přerod ve věřícího člověka, stejně tak jako jeho osobní vztah s bohem. Na tom by asi měl film stát i ta bratrozrada a nevraživost jsou postupně docela upozaděny, takže člověk musí přemýšlet, o čem vlastně film je, teda kromě hezkých záběrů na zkrvavený Nil a nablýskané charioty. Snímek to není v ničem extra originální, ani není žádným výrazným Ridleyho vyjádřením k tématu, ale jako taková ta výpravná oddychovka to docela funguje. Potěšilo mě, že Ridley zázraky neinterpretoval úplně jednoznačně.

Umělecké vize sourozenců Wachovských mi příjdou s každým dalším filmem stále podivnější a dělá mi nemalé problémy je pochopit. Buď jsou na mě příliš geniální a nadčasový nebo už to mají Andy a Lana v hlavě pomíchaný jako vajíčka. Občas se sice zdá, že se berou s nadhledem a dokáží si ze sebe udělat vitp, jindy ale (a to většinu času) jde o příšerně nevkusnej guláš, k jehož indgrediencím se při pohledu na krasobruslícího nalíčeného Tatuma (polovičního vlka s křídly) snad ani netřeba obšírněji vyjadřovat. Tvůrcům se vůbec nepovedlo znázornit svět, do kterého je tento pohádkový příběh zasazený, možná proto, že se do něj snaží fanaticky procpat co nejvíc všemožných infantilních nápadů a odkazů takž to nakonec působí jako nějaká podivná digitální šitózní směsice Bessona (5th element), Baye (nezábavaná akce), Gilliama (pasáž se získáváním vesmírného víza) a Kubrica (některé záběry ve vesmíru + hudba). Párkrát jsem se sice zasmál při pohledu na některé kostými a scény ve kterých se áčkoví herci snaží ustát béčkové dialogy nejtěžšího ražení (hereckým výkonům vévodí unylá Kunis a pekelně přestřelený Redmayn, kteří spolu v kontrastu vypadají, jako kdyby každý hrál v úplně jiném filmu), jinak ale nelze doporučit ani jako film k odreagování.

Tolkienova tvorba není nijak zvlášť blízká mému srdci, proto mě Jacksonovi úpravy knižní předlohy na nervy příliš nebrnkají. Jediné co mi na ně brnkalo byla ta na sílu našroubovaná romantická příloha trojúhelníkového obrysu, ze které asi musí radikální tolkienovci šedivět a rozcházet mrtvičku. Jediné její pozitivum bylo, že dělala z Legolase o něco komplexněší a zároveň docela fajn postavu, jinak mi z ní ale také nebylo dvakrát do swingu. Toť víceméně jediná výtka, která mě napadá. Možná ještě k akci, která mě moc neoslovovala (ale to je spíš stářím) a k některým hereckým dialogům ve kterých se hodně kmitá očima, což mě vždy celkem ruší a připadne jako herecký neduh, zejména proto, že reálně se takto pochopitelně navzájem na sebe nikdo nedívá, pokud teda zrovna netrpí patologickým nystagmem. Jinak ale velká spokojenost. Nemyslím si, že jde Tolkienova předloha natočit líp. Příjmně zpracovaný fantasy svět, do kterého se člověk rád na chvíli ponoří. Kloubouk i se vší protetikou dolů před Jacksonem za všechny ty roky úsilí, které Středozemi věnoval. Po prvním dílu Společenství, je tento Hobbit, řekl bych, mým druhým nejoblíbenějším dílem celé série.

Dobrý scénář, se skvěle napsanými monology hlavního anti-hrdiny, který se jako oplzlý, vyzáblý Nosferatu plíží po nocích ulicemi LA a při honbě za hemoglobinem se pro svou sociopatickou náturu neštítí prakticky ničeho. Možná kdyby se scénáře chopil někdo jako Fincher a přitlačil by, mohlo jít o nezapomenutelný krimi thriller. Takto jde spíš (domnívám se že záměrně) o černou komedii, kritizující přístup některých médií ke zpravodajství a také neduhy podnikání v prostředí tvrdé konkurence. Hlavní postava byla ale zajímavá, Jake Gyllenhaal to vzal za správný konec a od prvního momentu působil jako exkluzivní úchyl. Jako černá komedie to nebylo špatné, jako kriminální thriller ale až na pár posledních minut ne příliš dramatické či napínavé.

To že je film poměrně předvídatelný a plný těch nejotravnějších stereotypů o cestování a hledání štěstí bych ještě ustál, kdyby šlo o dobrou komedii, třeba i mnohem více improvizovanou a uvolněnou (nejlepší by byl tematicky podobný dokument s Peggem v roli průvodce), na úkor vážných scén v druhé polovině filmu a vůbec celého toho seriozního (přesto velmi povrchně uchopeného) poselství o vztazích, lásce a jakési krizi středního věku, Tato línie šla mimo mě, nejspíš proto, že hlavní hrdina je tak trochu šulín, co se od začátku (a během celého filmu) chová jako středobod vesmíru, velmi naivní a otravné povahy. Navíc ani komediální rovina mi nesedla, většině humorných scén chybí šmrnc (čili vtip), když pominu že už je člověk viděl stokrát jinde. Podstata vtipu a komedie obecně, velmi zjednodušeně řečeno, spočívá v tom, že nečekáte pointu. Proto také někdy i úplně blbá komedie (Blbý a blbější) může být hodně vtipná, protože něco tak blbého člověka překvapí. Co se mi ale líbilo bylo DP a vizuální zakomponování Hectorova deníku do některých scén. Také docela příjemný popový soundtrack a fajn camea.

Přiznám se, že jsem Turnera ani na druhý pokus nedokázal dorazit do konce, proto se zdržím hodnocení. V první řadě mě neskutečně iritoval Spallův herecký přednes (možná kdyby se Timothy soustředil spíš na vnitřní projev než na doslovné pitvoření se a chroptění, tak by Turnerovi prokázal větší službu), v druhé řadě celé to komorní, neduživé lehce senilní pojetí mi nedělalo vůbec dobře, zvlášť při představě, že film by měl být občas i zábava a hlavně, že jde o životopisné drama pravděpodobně nejznámnějšího britského malíře, který byl počat v romantické době pohádkových frigat a bílých napnutých plachet, zatímco svět opouštěl v časech parních strojů. Fascinace novými objevy a vynálezy, stejně tak jako konfrontace přírodních živlů a pokroku byly aspekty celkem zásadní v celém jeho životě i tvorbě. To, že se jich film prakticky vůbec nedotýká si lze asi nejjednodušeji vysvětlit nedostatkem finančních prostředků. Tím nechci říct, že bych nutně vyžadoval výpravné monstrum typu Amadea (ačkoli by to bylo příjemné). Jen něco odvážnějšího, myšlenkou i provedením více Turnerovského pro publikum co nebaví sledovat 2 a půl hodinovou vypalichanou artovou konverzačku.

Co se mi zdálo odlišné a docela se mi líbilo, byl celý ten fiktivní, tak trochu mytologický svět nájemných vrahů, kde se platí zlatou mincí, hlavní hrdina je Keyser Soze (ten co straší strašidla, s tímhle si autoři mohli víc pohrát), kodex chrání jakési společenství (mimochodem to je velmi povedený nápad, chcete-li ve 4 lidech zastřelit člověka stoupnout si dva a dva do protisměru) a existují hotely, kde byste se neradi uprostřed sezóny ubytovali. Také se mi líbila akce (i když mi chvílemi vadilo, že každý potřebuje 3 kulky do těla a dva headshoty) a casting. Parádní Nyqvist v záporné roli, Allen od pohledu na zabití, Dafoe sympaťák, no vlastně snad všichni super až na hlavní roli. Keanu je prostě dřevák, naštěstí ho trochu zachraňuje určité charisma a fakt, že se zrovna nejedná o žádnou Shakespearovskou přehlídku hereckýho umění. Po čistě fyzické stránce mi navíc příjde takovej těžkopádnej, neforemnej a ani mi není moc jasný, proč ho do podobných rolí obsazují. Také autoři mohli vynechat tu dojemnou dějovou linii se smrtí manželky a Wickovu odplatu odstartovat prostě jen ukradnutím auta/zabitím psa, asi by to bylo svižnější a stylovější.

Hodnocení se vztahuje spíš obecně k celému pořadu, bez rozdílu jednotlivých ročníků. V zásadě bych se obešel bez všeho toho načančaného emo divadýlka (každý má svůj dojemný příběh). Celé tady té extrémně manipulativní rovině bych se nezdráhal napařit odpad. Nicméně, samotné výstupy některých účinkujících jsou skutečně kulervoucí (vlastně moc nechápu proč se tento obrat používá v pozitivním slova smyslu) a bez nadsázky jsou tím nejsilnějším co jsem v rámci živého zpěveckého přednesu kdy viděl, tudíž se i ty tisíckrát vyvařené álelůje a nessun dormy dají vstřebat. To samé platí o UK verzi, kde jsem si našel favoritů snad ještě víc. Navíc v porotě bývájí fakt velmi pěkní inteligentní lidé ženského pohlaví.