Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (703)

plakát

Království zombie (2019) (TV seriál) 

Věru, mezi zombie seriály špička, ale jen kvůli morálně pochybné a neschopné postavě zbabělce a hňupa, který neváhá udělat rozhodnutí ohrožující život hromady lidí, a jenž přebíhá mezi oběma stranami barikády, jak se to hodí, ale asi protože se chová jako naivní jelito, je všemi bláhosklonně tolerován a vše mu projde, bych seriálu nedal 5*, ani kdyby to byl excelentní náser. Tvůrci si pomáhají v rámci nekomplikování děje několika berličkami typu hrdinové v prekérní situaci, střih a hrdinové zdrhají na místě, kam kdyby se chtěli dostat, tak většina to nestihne a zařve. O častém zabíjení nemrtvých sekem přes krk nemluvě. Ale dost frflání, je to pořád dost dobré, výpravné, napínavé a zasazením do historické epochy korejských dějin atraktivní. 1. a 2. série: 8/10.

plakát

Brothers (2015) 

Remake lepší originálu? Kdeže! Špetku soudnosti by to chtělo. V první polovině stříkají z obrazovky gejzíry laciného sentimentu a citového vydírání smíchaného s teatrálními hereckými výkony, až to je na hranici snesitelnosti. V bojové části to v oktagonu chvílemi nemá s MMA moc společného. Lety zápasníků po kopanci několik metrů vzduchem na pletivo, úder loktem z výskoku do hlavy stojícího obra (tohle není thajská mlátička s Tonym Jaa, ale smíšené bojové umění, proboha) a spousta situací, kdy by musel v reálu rozhodčí zápas ukončit, ale tady se vesele pokračuje dál. Ranař Monty? Ve Warriorovi člověk kovadlinu v pravačce a impozantní knokauty nabušené korbě Tomu Hardymu neměl problém věřit, v Brothers to působí vynuceně. Konflikt bratrů? Zatímco v původním snímku po šokujícím odhalení při nástupu Toma Hardyho do arény za zvuků monumentální hudby naskakuje husina a finální bratrský souboj má náboj a je dojemným katalyzátorem vztahu obou bratrů, tady je to jen hezky nasnímaná plácaná s pramalým dopadem na diváka. Nedá mi to srovnat Brothers ještě se skvělým hongkongským sportovním dramatem Unbeatable, jež má podobnou výstavbu, včetně vztahu otce a syna, tréninkové koláže a MMA soubojů, a i tady dostává indický flák na hubu maximálně v druhém kole. A nesmím opomenout do vážně se beroucího filmu totálně se nehodící dlouhou taneční scénu s ženskou, která nemá ani s jedním z hlavních představitelů nic společného a ve snímku se jindy neobjeví. 5/10

plakát

Vlak do Pusanu (2016) 

Na poli asijské hororové produkce naprosté zjevení. Jak měřítkem, tak akčností a dynamikou většiny stopáže. Pravda, na melodrama a pár vtipných scén tu také došlo, ale na korejský blockbuster se to překvapivě drží při zemi a nikterak to neotravuje. Někdo si tu stěžuje na opakující se motiv uzavřených dveří. To se měla parta obyčejných lidí za jízdy honit s nakaženými krvelačnými spurtery po střeše či slézat podvozek? Naopak, na stísněné prostředí rychlíku po většinu minutáže tu je solidní porce nápaditých pasáží. A nápínák to je jako hrom. 8-9/10

plakát

Riaru Onigokko (2015) 

Nejdříve jsem se domníval, že Sono až příliš koukal na jeden posmívaný flák od Shyamalana. Posléze zazněla hudba od Mono, mých japonských oblíbenců. Samé překvapení. Sono umí překvapovat a já jsem za jeho nevyzpytatelnost rád. Je mi jedno, že Tag nedává smysl, jelikož v několika scénách, během kterých samozřejmě hrálo Mono, intenzita mého prožitku atakovala maximální hranici. Škoda, že jich tu není víc. Pecka ranku Love Exposure a Suicide Clubu se u mě tedy nekonala, ale tuhle kvalitní výstřednost jsem si stejně užil.

plakát

Vnitřní krása (2014) 

Pro mnohé divačky dopředu asi nejlepší film letošní Filmasie. Příjemně plynoucí romantika s originálním námětem, pro nepoučené překvapivou českou stopou a velice sympatickou hlavní hrdinkou. Krapet trpí rozvleklostí v druhé polovině a z Prahy pohříchu moc lokací neukáže, ale příznivce korejských melodramat jistě potěší.

plakát

Hannibal (2013) (TV seriál) 

1. série: 90%, 2. série: 100%, 3. série: 90%. Bizarní, zvrhlá a zároveň neodolatelná. Vášnivá a přitom ledově chladná. Špičková seriálová krmě se specifickou psycho atmosférou, precizně vystavěnými dialogy a skvěle zahranými postavami, jež prezentuje lidožroutskou hostinu jako efektní přehlídku vysoké kuchyně, za níž by se nemusel stydět ani šéfkuchař s třemi hvězdami od Michelina. Všechny kontrasty mě hodně bavily. Vlastně i fakt, že z hlavních postav je jakž takž normální snad jen Jack Crawford. A také propojenost s filmy (Mason Verger a jeho prasečí farma, Červený drak a další). Občasnou vykonstruovanost a rozpačitý rozjezd třetí série tak seriálu milerád odpustím.

plakát

Zóna smrti: Čas odplaty (2015) 

Překvapilo mě, že si Hong Kong do souboje s Indonésií o nejlepší současnou bojovku přizval kromě Thajců nepřímo i Jižní Koreu (vliv The Man from Nowhere je tu dost cítit), takže film na několika místech i díky dobře zvolené hudbě chytá nádech osudovosti. Výsledný mix by mi přišel parádní, nerušit ho mor moderních martial arts filmů: digitální triky a dráty. Několikametrové lety do zdí se dají přežít, ale proč v "povinné" akční sekvenci, kdy nastoupí výrazný záporák a efektně to před sebou poseká jako kombajn, musím sledovat zpomaleně letící ufiknuté digitální prsty? A mimo akci navrch okatě digitálního vlka?! 7/10

plakát

Bang Bang! (2014) 

Snad se fanoušci bollywoodských filmů neurazí, ale Bang Bang! je pro mě zosobněním třeskuté zábavy, kterou chci vidět, když vyrazim do kina na Bollywood. Lepší než hollywoodský originál s Cruisem. Ale musí se to vidět na plátně s naboostovaným zvukem, což včerejší projekce ve Světozoru splňovala. Líbačka jako krytí před pražskými měšťáky hodně pobavila. A Katrina Kaif, to je sen všech náctiletých honimírů. Ukrutně sexy a s dokonalým makeupem za všech okolností! 9/10

plakát

Šingeki no kjodžin (2015) 

Osobně bych se přiklonil k negativním japonským kritikám. Film sice vypadá dobře, včetně ztvárnění Titánů, a je i patřičně drsný (Titáni chroupou lidi a vyděšený dav pod nimi zkrápí vnitřnosti), ale v druhé polovině je až bolestivě nekonzistentní a mění se v pouhý sled akčních scén, ve kterých jakoby si tvůrci odškrtávali ze seznamu "povinných" ikonických momentů ze seriálu. Aby to drželo pohromadě, člověk vůbec mohl začít chovat sympatie k hlavním postavám a nebylo mu fuk, kdo bude v následující scéně sežrán, a seznámil se s mytologií střetu lidí s Titány, film by potřeboval tak půlhodinu navíc, počítaje v ní výcvikovou část, která mi tu dost chyběla. Nehodlám spekulovat, nakolik to je omezeným rozpočtem, nakolik produkčními zásahy (na nemálo místech se očividně stříhalo), ale film mě směrem ke konci až unavoval. Zlatý seriál.

plakát

1597: bitva u Myeongryang (2014) 

Naprosto chápu, proč film vydělal jen v Koreji rekordních 116 miliónů dolarů. Ale také souhlasím snad se všemi výtkami, jež se snesly proti korejskému blockbusteru z dob imdžinské války (moje oblíbená kapitola v Dějinách Koreje), který kromě skvělého Choi Min-sika a poutavé výpravy nabízí jen akčně-dramatickou rutinu s nepřesvědčivými kontaktními bitvami (souboje s meči a chladnou ocelí Korejci tradičně moc neumí) na palubách lodí, podprůměrnými triky a otravnou kupou patosu (ženská mávající sukní na útesu jasně vede). Na jedno zhlédnutí ok, ale třeba od druhé (námořní) poloviny čínského Red Cliffu dostává korejský Admirál pěkně na prdel. 5-6/10

Reklama

Reklama