PhillM.

Mistru Haasovi dali v Americe filmový materiál na 78 minut, z Koptova psychologického románu o traumatu z války mu škrtli tu válku a místo ní tam lupli štěně. No, zpočátku to vypadalo na ohromný průšvih, jak se podaří udělat z psychologického románu komedii? A co je to vůbec za nápad? Pak to ale začně svištět, hlavně díky Haasovi. Třiadvacetiletá Michaels je zde stejně krásná jako odpudivá, jednorozměrnou postavu se jí zahrát podaří docela obstojně. A vzhledem k mikroskopické stopáži je to ukoukatelné a docela příjemné. Až na to štěně, které tam někdo připsal po lahvi nějakého pančovaného chlastu. V jednu chvíli je na plátně pokus o vraždu a v dalším střihu se HH mazlí s psíkem. No...

No vida. Vida, jak jde natočit film s Čapkem, bez filtrů a flitrů, bez žvanivosti a zkratkovité nesmyslnosti, bez laciné touhy po senzaci, snahy šokovat a primitivně "odbožšťovat". Mluvím tedy o filmu Člověk proti zkáze (1989), škoda, že apoň trochu takový není i tento film.

No vida. Vida, jak jde natočit film s Čapkem, bez filtrů a flitrů, bez žvanivosti a zkratkovité nesmyslnosti, bez laciné touhy po senzaci. Hovory s Čapkem, škoda, že takové nebyly předloňské Hovory s TGM.

Filmařsky skvělá záležitost. Kamera, scénář, herecky brilantní (jen s Liškovými smyčci mám od dětství problém, prostě se mi to nelíbí, ale to je problém můj, ne toho filmu). Brilantní Prachař, samozřejmě Kačer, bohužel tak trochu ochotnicky deklamující Fašung v hlavní roli. Jinak ale paráda. Včetně exteriérů. Prostě filmařská lahoda.

O půl hvězdy lepší než Pelíšky. A taky o kus nadrženější a živelnější, inu Balkán. Člověk se opravdu nemůže zbavit dojmu, že mnohé z tohoto filmu už viděl, právě v Hřebejkově megahitu. Aj, ty zlý Paskaljeviči ve stroji času!

Co k tomu říct? William uměl, Akira uměl... Vyprávění tohoto prastarého příběhu si pan režisér užil, náramně užil. Je to vizuální lahoda i po všech těch letech, ano, i v černobílé (nebo právě v ní) vyniká toto ztvárnění birnamského lesa (vlastně Pavučinového) nad všechny ostatní a některé záběry připomínají Sudkovo Mionší. Prostě lahoda. P. S. Velice odpudivá Lady Macbeth. Jakože fest.

Člověk by rád věřil (hlavně v dnešní koronasituaci), že v čele naších států nestojí cyničtí egomaniaci, jaké ukazuje tento groteskní film.

Když National Theatre začalo kvůli karanténě dávat "živé" záznamy her na YT, tak jsem toho hned využil, protože "zajít" si do Londýna do divadla je pro mě dost výjimečná možnost. Začalo se tímto veleúspěšným představením, které samozřejmě svádí ke srovnání s donutilovským Sluhou dvou pánů naší Zlaté kapličky. Moje hodnocení asi napovídá, jak to dle mého v roce 2011 v Londýně dopadlo. No a dnes se pokračuje Janou Eyrovou.

Tady není co řešit. Ryzí staromilská kovbojka, ve které nic nechybí, dokonce ani Shakespeare. Není divu, že plukovník Potter tento film stavěl tak vysoko.

Takže, proč jsou Vlastníci nejlepší českou komedií / dramatem (což je nezvyklá kombinace, ale je to vážně tak) za posledních, no možná dvacet let? Základem je jednoduchý scénář, který se nebojí být satirou "padni komu padni", satirou, ve které dostávají naloženo skoro všechny skupiny obyvatel (kromě politiků!). Konečně! chce se mi zvolat. Když se nad tím zamýšlím s odstupem, ve filmu není jediná postava prvoplánově sympatická. A sympatičtí jsou nakonec vlastně (skoro) všichni, protože se prostě jen nějak snaží žít a přežít a táhnou si za sebou ty svoje životy s kořenama někdy hluboko ve 20. století. Je to taky komedie, u které jsem se po dlouhé době fakt zasmál. (A to jsem měl laťku vysoko, den před tím jsem viděl skvělou satiru z 60. let Hrdina má strach). A stejně, jak jsem se smál, tak jsem měl mrazení v zádech, což, uznám, mohlo být způsobeno mým pětiletým působením ve výboru SJV u nás v domě. Krátce před projekcí ke mně úplnou náhodou přišel soused - náš předseda - s tím, abych to zase vzal za něj. To zážitek umocnilo. Řekl jsem mu přes roušku, že to necháme "na pak" a při sledování těch "dvanácti rozhněvaných vlastníků" na projekčním plátně jsem zažíval takový ten čechovovský smích skrz slzy. Prostě tenhle film se povedl, je to fakt zážitek. (Viděno jsem v rámci projektu "Moje kino" v karanténě.)