Lukoye

Ani vyjímečný půvab Janine Turnerové neudělal z tohoto filmu něco na co by se dalo koukat. Jedná se o moderní parafrázi klasické pohádky o Krásce a Zvířeti, jenže v tomto případě je zvíře Sloní muž. Při sledování jsem se zařekl a rozhodl jsem se tento potrat dokoukat až do konce. Bylo to bolestivý a v jistym smyslu jsem teď doživotní filmový invalida. Plitké dialogy, které dokonce v některých chvílích popíraly sami sebe. Naivní malířka, kterou opustí přítel a umře jí otec najde zalíbení v obludě s krásnou duší. Věc které nikdo nevěří je zde rozpracována v neskutečné šíři hodiny a půl. Ve filmu nehraje jediný herec který by postavu prožil a vtiskl jí alespoň náznak povahových rysů. Především potom herec hrající malířina bývalého přítele prostě přišel svůj text odřikat odněkud od traktoru nebo z knajpy. Janine je skvělá jako temperamentní typ emancipované ženy, krásná, čistá a prudká. V tomto případě, kdy její jedinou úlohou bylo pěkně se usmívat, nebo spíš prorazit úsměvem kru make-upu na obličeji, není dobrá a její šmrnc se courá někde daleko za ní. Nebo spíš někde chlastá. Každopádně jednohubka, po které neštěkne ani pes a zároveň znásilnění talentu Janine Turner. Never more.

Armádní vyšetřovatel sám bojující s vnitřním traumatem z války v zálivu vyšetřuje případ hrdiné kapitánky ambulantní helikoptéry zahynulé v boji a navržené na medaily cti. Během vyšetřování se musí dostat přes závoj neustále se proměňujících lživých výpovědí účastníků neštěstí. Na základě věrné rekostrukce bojové akce se postupně ukazuje pravdivý obraz, napínavě odkrývaný a až do poslední chvíle skrytý za plášťem strachu a zbabělosti. Do toho se vyrovnává, většinou pomocí chlastu, vyšetřovatel s vlastním pochybením v boji. Hluboce psychologický film, rozpracovávající svědomí a zbabělost za války. Silnější tři.

Plně souhlasím s kolegou Tomislavem. Divím se tolika kladným ohlasům, řekl bych, že pro skalní fanoušky Tarantina to muselo být jednoznačně zklamání. Jenom na neskrývaném a recesivním násilí nelze nic vystavět. Myšlenka naprosto chyběla. Film mi připadl jako nastavovaná kaše. Spousta scén by zasloužila radikálně prostřihat a tak z ní udělat alespoň trochu napínavou. Při xtém táhlém záběru na Umu, a nejen na ni, od tkaniček až po konec meče jsem umíral, a nudil. Nebavil jsem se, jsem zklamán z příběhu. Jsem si vědomej, že film je něco mezi parodií a holdem kung-fu krvákům, však natočený takovým způsobem, že skutečnou zábavu v nich může, řekl bych nalézt pouze skupinka Quentinových kámošů. Nebýt animé příběhu, jež také nebyl nijak vyjímečný a do příběhu nekompaktně vmáčknutém hodnotil bych ještě níže.

Víc než kde jinde jsem se díval do zrcadla vlastní duše. To se často nestává. Největší devízou filmu je scénář. Zůstává mi rozum stát nad tím, že tam hluboce psychologicky analitický rozbor osobnosti napsali takový dvě hollywoodský primabaleríny jako Affleck s Damonem. Ty chlapci se asi minuly hereckym povoláním. Jde o příběh geniálního matematika, který ale živoří na pokraji společenského uznání, kde si sám kope hrob svému životu. Postižen traumatem z mládí, doresteneckou ústavní péčí není schopen sám sobě přiznat svoje city a mrhá svým talentem. Před ostatním světem je obrněn širokými znalosti skrz které má pocit, že má život a svět na háku. Beztarostně se protlouká životem, i když je to možná jen zdánlivé, protože podvědomě chce viniknout, ale zastírá to sám sobě. Z toho všeho ho vyvede psichiatr Schon, bolestně zraněn životem je opakem nezkušeného Willa. Oba si nakonec uvědomí, že v podstatě oba berou život povrchně a rozhodnou se pro změnu. Hodně chytrá film.

Špičkovej špionskej film plnej překvapení.

Dost netradiční stopáž na film tokového žánru. V ději je spousta zbytečně roztažených míst, ale na druhou stranu je film celistvý. Dohromady nepůsobí nudně či vykonstruovaně. Lepší romantika, ale v podstatě to ve mě žádné emoce nevyvolalo. Netradiční pohádkový pohled lásky v poděbě jejího objevování zhmotněnou smrtí. Hopkinsovi takováto role nesluší, sice mu věříte, že by mohl být tím nejmorálnějším milionářskym tatínkem na světě, ale těžiště jeho talentu leží v rolích dramatičtějších s větším prostorem. Rozhdodně se nedá říci, že by to bylo nablblé. Scénář je zpracován slušně, dějové situace na sebe logicky navazují. Na druhou stranu je film snadno odhadnutelný a nedochází k překvapivým dějovým zvratům. Jednou stačilo.

Nepochopil jsem co bylo smyslem tohoto filmu. Rozhodně to nebyla ukázka herónských schopností obou chlapíků ani akce. Jediné co mě napadá je spiknutí, které spáchala CIA. Každopádně retrospektivní, nostalgický styl vyprávění o vztahu agenta a jeho učitele byl nuda od začátku až do konce. Děj ani v jedné chvilce nenabral na akci. Akce jistě nebyla záměrem tvůrců, ale pak tam nezbylo vůbec nic. Béčkový scénář o mezinárodním komplotu a skrývané lásce učitele k žákovy. Nevěrohodné, patetické, nedotažené. Dějově neopodstatněné závěrečné osvobození vězněného agenta pomocí vojenského komanda, které na území Číny provede přepad. Celou akci si naplánoval řadový agent CIA a vafiknul jí během večeře a karemelou před spaním. K smíchu. Herci nemají prostor rozehrát se.

Minimálně v první polovici filmu jsem se báječně bavil. Je to nepřerušená, nehorázná zábava. Na filmu není zas tak vtipná přitroublost Standy a Olinky, i když taky, ale rozhovory a situace do kterých se dostávájí. Parádní je Standův bratr, sexuální monstrum z Hlubiček. Skvěle napsané dialogy a skvěle poskládaný děj, kde se začnete smát ještě předtím než se v podstatě stane to co očekáváte. Cesta za první sexuální zkušeností může být hodně trnitá. Sranda jako řemen, nejlepší česká komedie od roku 2000, co se mě týče.

Původně jsem netušil, že Fincher natočil i Sedm, ale celou dobu jsem si to myslel, protože mají hodně podobnou atmosféru špinavého místa. Jinak mistrovský antisystémový příběh neskutečně zajímavě vyprávěný, takřka románově, nejsou zde známá scénáristická zjednodušení, člověku to dá docela zabrat aby se v tom po celou dobu vyznal. Začátek mě naprosto dostal pro svoji nápaditost a naprosto nové filmařské postupy a konec byl už trochu tuctovější. Tedy k tomuto filmu tuctovější, jinde by byl asi vyjíměčnej. Vyjíměčnej případ kdy se kvalitní scénáří vyrovná jen úžasný zpracování. Temné, neotřelé s hlubokou pravdou. Aneb jak se může desistematizace obrátit proti vám. Paráda, kultovní kousek, revoluční vizuální nápady.

Hodně vyjímečnej film. Domácí atmosféra filmu je vytvořena mikrosvětem uprostřed velikého města, které nemá s hotelem takřka nic společného. Hotel plný bláznů, vyšetřování vraždy jednoho z nich a milostný vztah mladého blázan k introvertní, záhodné dívce, která je taková špinavá děvka, ale s půvobem zraněné laňě, kterou člověk touží ochránit. Postava Eloise Aschové se zapsala k mým nejzamilovanějším. Je krásně zahraná a vykonstruovaná, rodící se vztah mezi dvěma mladýma lidma zajímavě pojatý. Trochu mě zklamal výkon Jeremy Daviese, dohromady takové milé, habaďůra kolem obrazu nestojíc za nic, ale kvůli Elois to stojí za to vidět. Ani bych neřekl, že je to nějaký zvláštní úlet, chápal jsem film a přišel mi jako civilní vyprávění o životě lehce potrefených lidí.