blekekeke

Do dvou dílů se vešlo úplně všechno. Není potřeba slov, tohle je potřeba vidět. Co jsou lidé pro pár kaček schopni udělat ... A hudební skladatel je majstrštyk ...

Tupé už jen na pohled, ale stejně mě to i přes tu fatální tupost táhlo k dalším dílům. Ale řešení případů stylem šlapání v důkazech s dedukcí Frantíka Borovic s Horní Polní. Sice lepší než krumpáčem do paty, ale stejně je to utrpení sledovat to rychlé laické řešení případů.

Při každé vytažené rozbušce trnete. Čekáte to každou chvíli. Sucho v hrdle, mráz po těle. U každého dětského pohledu do písku trpíte. A pak to přijde v tu nejméně čekanou chvíli ... uf.

Opět další z řady severských krimi, kde vše dobře dopadlo a našlo se i mimi. Přehlédnout se daly i vady, valy a vyváženost genderova. I přes tyto neduhy a fakty, jsem opět obdivoval propletenost příběhu a stínu vinny nade všemi přítomnými ...

My ty pračky opravíme ... soudruhu řediteli.

Pohodová hodinka a půl. S pohodovými lidmi. V pohodovém prostředí. Prostě jsem rád, že jsem zase viděl film, u kterého nebylo potřeba se stydět. Pobavil, zahřál, zasmál, i když na konci nějaká slza ukápla ;)

S přibývajícími díly jsem si začal klást otázku. Jestli se všichni dožijí posledního dílu, jak šli vražda k vraždě časem.

A jak to vlastně skončilo?

Bio děti v bioprostředí s biomatkami jedící biorajčata s auty jezdící na bionaftu. Sedláci chovají biohusy biokrávy půdu obhospodařují biotraktory za podpory bioregulací ... a všichni žijí ve strachu z jaderného mraku. A přitom je zabíjí stará auta a panika. Jasně, je to fikce. Ostatně jako každý katastrofický film, ale stejně mám pocit, že je to propagandistický film. PS: V historii jaderných elektráren jsou evidovány 2, slovy dvě katastrofy. Černobyl, nás mnogo a Fukušima, ale tu převálcovalo tsunami a zemětřas.

Nemůžu si pomoct, ale připomíná mi to Fargo a to prostě kopírovat nejde ... Jinak vše by sedělo, ale ta hudba, ta hudba tomu prostě nesedí ...