Lin Shaye se herecky snaží udržet tuto dekadentní sérii, která podobně jako spinoffy Conjuringu postrádá Wanovu invenci a kouzlo. Každý se snaží zreplikovat jeho styl, namísto vložení vlastního otisku. Ač se mi líbil koncept i vzezření Muže s klíči, tak od minulého dílu už je všechno na jedno brdo. Nemístný humor, samoúčelné (ne)lekačky, cesta za červené dveře a podobně a každému z těchto zápletkových klišé se tvůrci nasnaží dát odlišné uchopení dané věci. Snad se jednalo o poslední díl série, protože už teď má náběh, aby se zařadila po bok sérií jako Paranormal Activity, Pátek třináctého, Elm Street a dalších, které se s každým přibývajícím dílem stávají víc a víc vlastní parodií a vtipem. S přihlédnutím k výdělku se tak dalšího dílu bezesporu dočkáme. 4/10.
Solidní upgrade oproti televizní minisérii. Dá se říct, že je víc udělaný pro masy, ale zároveň ctí knižní předlohu (až na to že se neprolínají dějové linie) a tím snad potěší čtenáře Stephena Kinga. Teď už k samotnému filmu, který je příjemně děsivý (Conjuring to ale není), lekačky fungují a nepůsobí rušivě, to bývá můj největší problém s soudobými horory. Samotný Pennywise beroucí na sebe podobu, toho co nahání jeho obětem největší strach je hrůzostrašný( Bill Skarsgård zaslouží pochvalu za to jak k postavě klauna přistoupil). Dětské obsazení povedené, hlášky fungují, chemie mezi herci uvěřitelná a hlavně se o postavy jako divák zajímám. Vyobrazení světa dospělých jako prohnilých zkrachovalců potěší. Jediné co bych lehce zkritizoval je, že po krutým začátku s malým Georgem není zbytek filmu tak nekompromisní. Hodnocení je pro mě na hraně 4-5 hvězd, ale musím se přiklonit k plný palbě, protože se jedná o super dobrodružný hororový thriller, který s sebou nese problémy dospívání a to je přesně můj typ filmu. Finále kulervoucí a hudební skóre podmanivý. 90% PS: Pročítat si zdejší negativní komentáře je poslední dobou slušná chvilka k polechtání bránice. Občas je lepší zapřemýšlet než něco napíšete, lidi.
Za prvé jedná se o efektní přehlídku ohromující obrazové velkoleposti. Brian G. Hutton sršel dobrými nápady viz. úvodní ujíždění z nepřátelské linie za doprovodu hudby ala Simon and Garfunkel, které nastavuje tón celému filmu. Za druhé obsahová složka není až tak bohatá a obzvlášť expozice působí lehce unaveným dojmem. Pohled na válku je značně idealizovaný podobně jako v Where Eagles Dare, kdy se hrdinové také vydávají na zdánlivě sebevražednou misi a proti vší pravděpodobnosti jim vše vychází. Kelly's Heroes v sobě skrvývají jistou nadčasovost a předzvěst prvních sedmdesátkových blockbusterů.
Na fascinující poetiku černobílého úvodu se nepovede po zbytek dlouhé stopáže navázat. Především za to může nejednoznačný směr, který přepíná z nálady prvních 20 minut na romanticko-humornou notu s příšerně napsanou a bohužel i zahranou rolí milostného zájmu hlavní postavy. Tahle složka filmu působí hrozně nuceně a celkově pro mě sráží zážitek s potencionálně povznášející podívané, jakou Le Grand Blue v jistých okamžicích je. Překrásné potápěčské scény, podpořené harmonickou hudbou, v sobě nesou něco magického. Besson ovšem nezvládá dramatické momenty, které by lepší režií mohli skutečně vyniknout. 75%
Fantastická klasika legendárního filmaře Billyho Wildera. Willder-ovo pojetí alkoholismu symbolizující východisko pro životní zklamání z nedosažení vytoužené cíle v nadčasovém scénáři podpořeném pevnou režií a ohromující pompézní hudbou. Ray Milland přesvědčivý a sledovat, jak se dalším nešťastným krokem propadá hlouběji do bezedné propasti láhve, z které nebude cesty ven je myšlenkově zdrcující.
Vynikající podívaná zabývající se soukromím jedné zámožné rodiny nucené se skrývat za přetvářku, že všechno je nadpozemsky bezproblémové, avšak skutečnost se má tak, že i ti privilegovaní řeší podobné všední záležitosti jako obyčejní smrtelníci. Duší filmu je uchvacující chemie mezi hereckým triem, která se v dnešní době téměř nevidí, alespoň ne u herců takové kalibru. Škoda, že závěr nemá silnější emocionální dopad, jeho naivita mě nutí zůstat na čtyřech hvězdách.
Muzikálově pojatý příběh o lásce klíčící v květinářství s hřejivými písničkami a jednou vesmírnou po mase a krvi lačnící kytkou. Krásný příklad toho jak bláznivě zábavné dokázaly osmdesátky být. Steve Martin jako over-the-top zubař takřka geniální. 7/10*
Přestože film není až tak opovrženíhodný jako ztvárnění jeho hlavního protagonisty. Pořád se jedná o velmi slabou, hekticky sestříhanou, nešťastně obsazenou a nezajímavě zahranou sondu do boxerkého světa minulé století. Není divu, že se po Hands of Stone slehne zem, když i scény z ringu postrádají ten správný šmrnc a šťávu, která by jediná případně mohla nadchnout. K dobru se dá přičíst nastínění politicko-sociální nálady daného období. 4,5/10
Svižná, nápaditá, napínavá a především nikoho nešetřící ulítlost. Zajímavé pohrávání si s diváckým očekáváním a sympatie vzbuzující chování postav, alespoň v první půlhodině, u mě rozhodlo o slabších čtyřech hvězdičkách. 7,5/10
Nevyužitá premisa závěrečné třetiny Insidiouse, a to návštěva chrámu dost navnadila na možnou nevšední žánrovou záležitost. Namísto toho se jedná o další tuctový(ustavičné zesilování decibelů, které působí otravně a další neduhy dnešního hororu) příspěvek. Nicméně technicky solidně zpracované, pár povedených hororových momentů uznávám, ale zbytek pohrdavě sterilní.
Temná, atmosférická a vizuálně podmanivá podívána o tom, že všechno není tak dokonalé, jak se může zdát. Za každou krásou se skrývá špinavost, kterou se někdo snaží odhalit a zároveň tu svoji před ostatními uchovat v tajemství.
Neoddiskutovatelná surfařská poetika a jedna z nejkrásnějších filmových sekvencí navíc k tomu závěr, který tvoří z vesměs průměrného akčňáku nezapomenutelnou podívanou. Počáteční pozvolné tempo napomáhá k rozpracování charakterů postav a k pochopení jejich motivací, přesvědčení, a proto mi později některá rozhodnutí Johnnyho Utaha přišla nepochopitelná. Herci sympatičtí a Keanu hodí pár zapamatování hodných hlášek.
Subjektivní podívaná bez zápletky jedná se pouze o sled scén, které se liší svojí zábavností a psychedelickými výjevy, které po krátkém čase bohužel působí repetitivně. Ona repetitivnost nejspíš koresponduje se skutečným proplouváním životem z pohledu konzumentů drog, ale že bych kvůli tomu chtěl sledovat dvouhodinovou féťáckou oddyseu. Po čase snímek nutí přemýšlet, jestli vám uniká nějaký skrytý význam, poselství, kterého se snaží tvůrci dosáhnout. Přiznávám se já tam žádný hlubší význam nenašel. Ústřední duo perfektně přehrává, a divák nemá šanci k postavám proniknout, natož se s nimi ztotožnit.
Přehlcuje informacemi, kterým řadový člověk bez hlubší znalosti dané problematiky nemá šanci porozumět, a proto řeč filmu nejvíce docení diváci angažovaní v trhu nemovitostí. Rozpumpovaná podívaná, po které jsem se cítil vyčerpaný z anabáze, kterou si hlavní postavy museli projít. Nepamatuji, že bych po skončení filmu někdy něco podobného pociťoval.
PS: Ryan Gosling má zvláštní auru geniality nebo ne? :)
Žádná sázka na efektní vyprávění, které by snímek dělalo méně autentickým. Nicméně nějaký zvrat a nevědomí toho co bude následovat, by přineslo větší míru divácké překvapenosti, nejenom té z rozsáhlosti zvrhlých choutek církve. Žádné závěrečné zadostiučinění o tom Spotlight není, to na čem záleží je poctivě odvyprávěný příběh bez přikrášlování ve vynikajícím novinářském hávu. Kamera většinou sleduje vše zpovzdálí odtažitým způsobem, proto takovy pocit odosobněnosti. Herecká skvadra se výborně doplňuje a především Ruffalo exceluje.
Atmosféra polí a luk hmatatelná díky magické po uších hladící hudbě a krásné kameře. Malick se svým uměním vyprávět příběh s lyrickými prvky, mě nikdy bavit nebude, ale v tomto případě ještě není přírodní lyrika vybroušená jako v jeho pozdější tvorbě. Herecky zajímavá je pouze postava vypravěčky, Gere je opět přesvědčivý se svým stejně strnulým výrazem, kterým prochází celou kariérou.
Při přestávce mě napadlo, že subjektivně by mohlo jít o nejlepší tarantinovku z pomyslné trilogie poct velkofilmům poloviny minulého století, pokud to Quentin něčím nezprasí. S začátkem ,,Earlier that morning" to jde celý do kopru a již tak nevěrohodný příběh je potopen zcela nedůmyslným plánem zlotřilé bandy. Každopádně 70mm vyždímáno do sucha a Morricone oprašuje motivy blížící se jeho kultovkám do kůže se zařezávajícím, ale trestuhodně málo využitý. Koně brodící se sněhem pro mě nejkrásnějším záběrem. Herci perfektní, Goggins TOP. Ke konci přehrávání J.J. Leigh lehce iritující.
Na roli lítostivého otce je Kevina Duranda škoda, ale chápu, že chtěl zkusit něco nového. Na rozdíl od Hellerovi prvotiny jsem tentokrát relativně spokojen s vývojem děje. Atmosferická jednohubka o městečku terorizovaném dávným monstrem je tím lepším, co zatím tento rok vylezlo.
Kvalitativní propad oproti jedničce je znát, ale stále je to pokračování, o jakem se konkurenci může jenom zdát. Damienův antikrist ztratil kus své dětské nevinnosti, která tvořila jedničku, tak děsivou. Jediným pozůstatkem je démonická hudba Jerryho Goldsmitha, která film zachraňuje vždy ve správnou chvíli. Vzhledem ke kvalitám předchůdce nemůžu jít nad 3 hvězdy.
Jestliže jsem byl nespokojený s jedničkou a její přílišnou kvalitativní kolísavostí mezi jednotlivými nahrávkami. U letošního pokračování jsem byl nahrávku od nahrávky spokojenější, až jsem měl při sledování chuť tomu napálit fullhouse. S-VHS když chce, dokáže být atmosférická, krvavá a brutální. Hodnocení jednotlivých nahrávek Phase I Clinical Trials: 7/10*, A Ride in the Park: 7/10*, Safe Haven: 9/10*, Slumber Party Alien Abduction: 8/10*.
Po nepříliš zdařilém digitálním začátku opadlo mé očekávání v seriózní podívanou. Nezbývá mi nic jiného, než pochválit vzhled gigantózního dřevorubce a jeho sekery, která bezesporu rostla po jeho boku, jinak si neumím objasnit, kde ten ,,krasavec" sehnal sekeru takových rozměru, protože na zdatného kováře nevypadá. Chvilkami jsem přemýšlel i o vyšším hodnocení, ale to Gary Jones zamítnul, protože evidentně nízký rozpočet se musí využít na příšerné digi-gore. King Kongovský závěr potěší, ale předcházející ujíždění automobilem při zařazeném prvním rychlostním stupňi snímek málem degradovalo na odpad. Rezultát o něco lepší než nedávný mišmaš.
Uspokojující zombies zábava. Go Goa Gone ve mně evokovalo neméně kvalitní Juan of the Dead, kde se také vsázelo především na humor a krutopřísné hlášky. Rezignace na vytvoření strašidelné atmosféry doprovázené napětím mi nevadí, když je herecký ansámbl sympatický a snímek mě ničím nevytačí, ba naopak je natolik svižný a vtipný, že 112minutová stopáž uteče jako Hardik před Arianou :-D. Go Goa Gone v celkovém shrnutí nepřináší do zombe subžánru nic nového, ale pobavit a zabavit dokáže obstojně.
Přesně takovým snímkům se snažím vyhýbat, příště si musím dávat větší pozor, co je v mém watchlistu a alespoň si přečíst obsah, abych pak nebyl tak zklamaný. 35%
Still better lovestory than Twilight :-D Sám sobě se divím, že se mi to líbilo, nejspíš za to může fakt, že je to nevtíravé a ani jednou mi to nelezlo na nervy, jak tomu u podobným snímků býva. Musím vznést jednu námitku, masky zombíků jsou slabé, kdyby se zombies nepohybovali tak strnule, člověk by je skoro nepoznal. 8/10*
Není žádným tajemstvím, že jednička byla propadák, no, a PART II je to samý v bledě modrým, akorát bez found footage formy. Zase spousta žvanění a pořádné vymítání chybí, až na lekačky, není prostor se skutečně bát, jen mně ten stoprocentní nárust decibelů násilně probíral z pohrdavé netečnosti. Btw: Obávám se, že poslední přijde i potřetí. 4/10*
V této době, kdy mám za sebou pecky jako Ils, Eden Lake nebo nejvíce podobný The Children, mně Come Out and Play ničím nepřekvapí. Makinov natočil hrozně skromný film, kdyby to byla dětská vyvražďovačka a hlavní hrdina si nebral servítky jako v závěru, byl bych o dost spokojenější.
Velká škoda, že The Facility je víceméně o hádkách a bezprizorním pobýhání po klinice, přitom potenciál na vznik solidního psycho snímku by tu byl. Námět testování nové drogy, a samozřejmě se v průběhu dostaví vedlejší účinky, má přeci obrovskou šířku možností, jak ty ,,guinea pigs'' potrápit. Nějaká konzistentní atmosféra nebo nervy drásající napětí se nekoná, a tak i těch 79 minut docela potrápí divákovo zaujetí. Hrozně skromný snímek na to v jakém prostředí se odehrává a čeho všeho by byl s lepším scénářem schopný, ale to už se jen opakuju. 4/10*
Parádní a především solidně natočená novinka. Výborných počátečních 20 minut při kterých intimně sledujeme vraha a zabezpečování jeho plánu. Po vrahově intru dorazí na scénu i manželský pár, samozřejmě nic netušící, že v domě se ukrývá důkladný vrah. Tempo od úvodních minut nikam nespěchá a nemění se ani po první přímé konfrontaci se záporákem, naopak napětí se stupňuje. Záporák má perfektní masku a hraje s hlavní hrdinkou hru na schovávanou, která baví a napíná, co víc si horor-fan muže přát. Home Sweet Home je tedy výborně natočen, má kvalitního záporáka, minimální hudební doprovod a celkem sympatické hlavní hrdiny, a tak se ve výsledku čtyřem doporučujícím hvězdám neubráním. 75%
Moje komentáře
Insidious: Poslední klíč (2018)
Lin Shaye se herecky snaží udržet tuto dekadentní sérii, která podobně jako spinoffy Conjuringu postrádá Wanovu invenci a kouzlo. Každý se snaží zreplikovat jeho styl, namísto vložení vlastního otisku. Ač se mi líbil koncept i vzezření Muže s klíči, tak od minulého dílu už je všechno na jedno brdo. Nemístný humor, samoúčelné (ne)lekačky, cesta za červené dveře a podobně a každému z těchto zápletkových klišé se tvůrci nasnaží dát odlišné uchopení dané věci. Snad se jednalo o poslední díl série, protože už teď má náběh, aby se zařadila po bok sérií jako Paranormal Activity, Pátek třináctého, Elm Street a dalších, které se s každým přibývajícím dílem stávají víc a víc vlastní parodií a vtipem. S přihlédnutím k výdělku se tak dalšího dílu bezesporu dočkáme. 4/10.
To (2017)
Solidní upgrade oproti televizní minisérii. Dá se říct, že je víc udělaný pro masy, ale zároveň ctí knižní předlohu (až na to že se neprolínají dějové linie) a tím snad potěší čtenáře Stephena Kinga. Teď už k samotnému filmu, který je příjemně děsivý (Conjuring to ale není), lekačky fungují a nepůsobí rušivě, to bývá můj největší problém s soudobými horory. Samotný Pennywise beroucí na sebe podobu, toho co nahání jeho obětem největší strach je hrůzostrašný( Bill Skarsgård zaslouží pochvalu za to jak k postavě klauna přistoupil). Dětské obsazení povedené, hlášky fungují, chemie mezi herci uvěřitelná a hlavně se o postavy jako divák zajímám. Vyobrazení světa dospělých jako prohnilých zkrachovalců potěší. Jediné co bych lehce zkritizoval je, že po krutým začátku s malým Georgem není zbytek filmu tak nekompromisní. Hodnocení je pro mě na hraně 4-5 hvězd, ale musím se přiklonit k plný palbě, protože se jedná o super dobrodružný hororový thriller, který s sebou nese problémy dospívání a to je přesně můj typ filmu. Finále kulervoucí a hudební skóre podmanivý. 90% PS: Pročítat si zdejší negativní komentáře je poslední dobou slušná chvilka k polechtání bránice. Občas je lepší zapřemýšlet než něco napíšete, lidi.
Kellyho hrdinové (1970)
Za prvé jedná se o efektní přehlídku ohromující obrazové velkoleposti. Brian G. Hutton sršel dobrými nápady viz. úvodní ujíždění z nepřátelské linie za doprovodu hudby ala Simon and Garfunkel, které nastavuje tón celému filmu. Za druhé obsahová složka není až tak bohatá a obzvlášť expozice působí lehce unaveným dojmem. Pohled na válku je značně idealizovaný podobně jako v Where Eagles Dare, kdy se hrdinové také vydávají na zdánlivě sebevražednou misi a proti vší pravděpodobnosti jim vše vychází. Kelly's Heroes v sobě skrvývají jistou nadčasovost a předzvěst prvních sedmdesátkových blockbusterů.
Magická hlubina (1988)
Na fascinující poetiku černobílého úvodu se nepovede po zbytek dlouhé stopáže navázat. Především za to může nejednoznačný směr, který přepíná z nálady prvních 20 minut na romanticko-humornou notu s příšerně napsanou a bohužel i zahranou rolí milostného zájmu hlavní postavy. Tahle složka filmu působí hrozně nuceně a celkově pro mě sráží zážitek s potencionálně povznášející podívané, jakou Le Grand Blue v jistých okamžicích je. Překrásné potápěčské scény, podpořené harmonickou hudbou, v sobě nesou něco magického. Besson ovšem nezvládá dramatické momenty, které by lepší režií mohli skutečně vyniknout. 75%
Ztracený víkend (1945)
Fantastická klasika legendárního filmaře Billyho Wildera. Willder-ovo pojetí alkoholismu symbolizující východisko pro životní zklamání z nedosažení vytoužené cíle v nadčasovém scénáři podpořeném pevnou režií a ohromující pompézní hudbou. Ray Milland přesvědčivý a sledovat, jak se dalším nešťastným krokem propadá hlouběji do bezedné propasti láhve, z které nebude cesty ven je myšlenkově zdrcující.
Příběh z Filadelfie (1940)
Vynikající podívaná zabývající se soukromím jedné zámožné rodiny nucené se skrývat za přetvářku, že všechno je nadpozemsky bezproblémové, avšak skutečnost se má tak, že i ti privilegovaní řeší podobné všední záležitosti jako obyčejní smrtelníci. Duší filmu je uchvacující chemie mezi hereckým triem, která se v dnešní době téměř nevidí, alespoň ne u herců takové kalibru. Škoda, že závěr nemá silnější emocionální dopad, jeho naivita mě nutí zůstat na čtyřech hvězdách.
Malý krámek hrůz (1986)
Muzikálově pojatý příběh o lásce klíčící v květinářství s hřejivými písničkami a jednou vesmírnou po mase a krvi lačnící kytkou. Krásný příklad toho jak bláznivě zábavné dokázaly osmdesátky být. Steve Martin jako over-the-top zubař takřka geniální. 7/10*
Hands of Stone (2016)
Přestože film není až tak opovrženíhodný jako ztvárnění jeho hlavního protagonisty. Pořád se jedná o velmi slabou, hekticky sestříhanou, nešťastně obsazenou a nezajímavě zahranou sondu do boxerkého světa minulé století. Není divu, že se po Hands of Stone slehne zem, když i scény z ringu postrádají ten správný šmrnc a šťávu, která by jediná případně mohla nadchnout. K dobru se dá přičíst nastínění politicko-sociální nálady daného období. 4,5/10
Summer Camp (2015)
Svižná, nápaditá, napínavá a především nikoho nešetřící ulítlost. Zajímavé pohrávání si s diváckým očekáváním a sympatie vzbuzující chování postav, alespoň v první půlhodině, u mě rozhodlo o slabších čtyřech hvězdičkách. 7,5/10
Temná strana dveří (2016)
Nevyužitá premisa závěrečné třetiny Insidiouse, a to návštěva chrámu dost navnadila na možnou nevšední žánrovou záležitost. Namísto toho se jedná o další tuctový(ustavičné zesilování decibelů, které působí otravně a další neduhy dnešního hororu) příspěvek. Nicméně technicky solidně zpracované, pár povedených hororových momentů uznávám, ale zbytek pohrdavě sterilní.
Modrý samet (1986)
Temná, atmosférická a vizuálně podmanivá podívána o tom, že všechno není tak dokonalé, jak se může zdát. Za každou krásou se skrývá špinavost, kterou se někdo snaží odhalit a zároveň tu svoji před ostatními uchovat v tajemství.
Blood Rage (1987)
Nesmírně tupá, obsahující většinu žánrových klišé, pouze na gore a vysoký bodycount se zaměřující vyvražďovačka.
Bod zlomu (1991)
Neoddiskutovatelná surfařská poetika a jedna z nejkrásnějších filmových sekvencí navíc k tomu závěr, který tvoří z vesměs průměrného akčňáku nezapomenutelnou podívanou. Počáteční pozvolné tempo napomáhá k rozpracování charakterů postav a k pochopení jejich motivací, přesvědčení, a proto mi později některá rozhodnutí Johnnyho Utaha přišla nepochopitelná. Herci sympatičtí a Keanu hodí pár zapamatování hodných hlášek.
Strach a hnus v Las Vegas (1998)
Subjektivní podívaná bez zápletky jedná se pouze o sled scén, které se liší svojí zábavností a psychedelickými výjevy, které po krátkém čase bohužel působí repetitivně. Ona repetitivnost nejspíš koresponduje se skutečným proplouváním životem z pohledu konzumentů drog, ale že bych kvůli tomu chtěl sledovat dvouhodinovou féťáckou oddyseu. Po čase snímek nutí přemýšlet, jestli vám uniká nějaký skrytý význam, poselství, kterého se snaží tvůrci dosáhnout. Přiznávám se já tam žádný hlubší význam nenašel. Ústřední duo perfektně přehrává, a divák nemá šanci k postavám proniknout, natož se s nimi ztotožnit.
Sázka na nejistotu (2015)
Přehlcuje informacemi, kterým řadový člověk bez hlubší znalosti dané problematiky nemá šanci porozumět, a proto řeč filmu nejvíce docení diváci angažovaní v trhu nemovitostí. Rozpumpovaná podívaná, po které jsem se cítil vyčerpaný z anabáze, kterou si hlavní postavy museli projít. Nepamatuji, že bych po skončení filmu někdy něco podobného pociťoval. PS: Ryan Gosling má zvláštní auru geniality nebo ne? :)
Spotlight (2015)
Žádná sázka na efektní vyprávění, které by snímek dělalo méně autentickým. Nicméně nějaký zvrat a nevědomí toho co bude následovat, by přineslo větší míru divácké překvapenosti, nejenom té z rozsáhlosti zvrhlých choutek církve. Žádné závěrečné zadostiučinění o tom Spotlight není, to na čem záleží je poctivě odvyprávěný příběh bez přikrášlování ve vynikajícím novinářském hávu. Kamera většinou sleduje vše zpovzdálí odtažitým způsobem, proto takovy pocit odosobněnosti. Herecká skvadra se výborně doplňuje a především Ruffalo exceluje.
Nebeské dny (1978)
Atmosféra polí a luk hmatatelná díky magické po uších hladící hudbě a krásné kameře. Malick se svým uměním vyprávět příběh s lyrickými prvky, mě nikdy bavit nebude, ale v tomto případě ještě není přírodní lyrika vybroušená jako v jeho pozdější tvorbě. Herecky zajímavá je pouze postava vypravěčky, Gere je opět přesvědčivý se svým stejně strnulým výrazem, kterým prochází celou kariérou.
Osm hrozných (2015)
Při přestávce mě napadlo, že subjektivně by mohlo jít o nejlepší tarantinovku z pomyslné trilogie poct velkofilmům poloviny minulého století, pokud to Quentin něčím nezprasí. S začátkem ,,Earlier that morning" to jde celý do kopru a již tak nevěrohodný příběh je potopen zcela nedůmyslným plánem zlotřilé bandy. Každopádně 70mm vyždímáno do sucha a Morricone oprašuje motivy blížící se jeho kultovkám do kůže se zařezávajícím, ale trestuhodně málo využitý. Koně brodící se sněhem pro mě nejkrásnějším záběrem. Herci perfektní, Goggins TOP. Ke konci přehrávání J.J. Leigh lehce iritující.
Dark Was the Night (2014)
Na roli lítostivého otce je Kevina Duranda škoda, ale chápu, že chtěl zkusit něco nového. Na rozdíl od Hellerovi prvotiny jsem tentokrát relativně spokojen s vývojem děje. Atmosferická jednohubka o městečku terorizovaném dávným monstrem je tím lepším, co zatím tento rok vylezlo.
Damien (1978)
Kvalitativní propad oproti jedničce je znát, ale stále je to pokračování, o jakem se konkurenci může jenom zdát. Damienův antikrist ztratil kus své dětské nevinnosti, která tvořila jedničku, tak děsivou. Jediným pozůstatkem je démonická hudba Jerryho Goldsmitha, která film zachraňuje vždy ve správnou chvíli. Vzhledem ke kvalitám předchůdce nemůžu jít nad 3 hvězdy.
V/H/S/2 (2013)
Jestliže jsem byl nespokojený s jedničkou a její přílišnou kvalitativní kolísavostí mezi jednotlivými nahrávkami. U letošního pokračování jsem byl nahrávku od nahrávky spokojenější, až jsem měl při sledování chuť tomu napálit fullhouse. S-VHS když chce, dokáže být atmosférická, krvavá a brutální. Hodnocení jednotlivých nahrávek Phase I Clinical Trials: 7/10*, A Ride in the Park: 7/10*, Safe Haven: 9/10*, Slumber Party Alien Abduction: 8/10*.
Axe Giant: The Wrath of Paul Bunyan (2013)
Po nepříliš zdařilém digitálním začátku opadlo mé očekávání v seriózní podívanou. Nezbývá mi nic jiného, než pochválit vzhled gigantózního dřevorubce a jeho sekery, která bezesporu rostla po jeho boku, jinak si neumím objasnit, kde ten ,,krasavec" sehnal sekeru takových rozměru, protože na zdatného kováře nevypadá. Chvilkami jsem přemýšlel i o vyšším hodnocení, ale to Gary Jones zamítnul, protože evidentně nízký rozpočet se musí využít na příšerné digi-gore. King Kongovský závěr potěší, ale předcházející ujíždění automobilem při zařazeném prvním rychlostním stupňi snímek málem degradovalo na odpad. Rezultát o něco lepší než nedávný mišmaš.
Go Goa Gone (2013)
Uspokojující zombies zábava. Go Goa Gone ve mně evokovalo neméně kvalitní Juan of the Dead, kde se také vsázelo především na humor a krutopřísné hlášky. Rezignace na vytvoření strašidelné atmosféry doprovázené napětím mi nevadí, když je herecký ansámbl sympatický a snímek mě ničím nevytačí, ba naopak je natolik svižný a vtipný, že 112minutová stopáž uteče jako Hardik před Arianou :-D. Go Goa Gone v celkovém shrnutí nepřináší do zombe subžánru nic nového, ale pobavit a zabavit dokáže obstojně.
Perverzáci (2011)
Přesně takovým snímkům se snažím vyhýbat, příště si musím dávat větší pozor, co je v mém watchlistu a alespoň si přečíst obsah, abych pak nebyl tak zklamaný. 35%
Mrtví a neklidní (2013)
Still better lovestory than Twilight :-D Sám sobě se divím, že se mi to líbilo, nejspíš za to může fakt, že je to nevtíravé a ani jednou mi to nelezlo na nervy, jak tomu u podobným snímků býva. Musím vznést jednu námitku, masky zombíků jsou slabé, kdyby se zombies nepohybovali tak strnule, člověk by je skoro nepoznal. 8/10*
The Last Exorcism Part II (2013)
Není žádným tajemstvím, že jednička byla propadák, no, a PART II je to samý v bledě modrým, akorát bez found footage formy. Zase spousta žvanění a pořádné vymítání chybí, až na lekačky, není prostor se skutečně bát, jen mně ten stoprocentní nárust decibelů násilně probíral z pohrdavé netečnosti. Btw: Obávám se, že poslední přijde i potřetí. 4/10*
Pojďte si hrát (2012)
V této době, kdy mám za sebou pecky jako Ils, Eden Lake nebo nejvíce podobný The Children, mně Come Out and Play ničím nepřekvapí. Makinov natočil hrozně skromný film, kdyby to byla dětská vyvražďovačka a hlavní hrdina si nebral servítky jako v závěru, byl bych o dost spokojenější.
Zjevení (2012)
Tuctová duchařina, která pouze recykluje dříve viděné snímky, natočená na horor za velký prachy. Výraznější pochvala směřuje k povedenému soundtracku.
Facility, The (2012)
Velká škoda, že The Facility je víceméně o hádkách a bezprizorním pobýhání po klinice, přitom potenciál na vznik solidního psycho snímku by tu byl. Námět testování nové drogy, a samozřejmě se v průběhu dostaví vedlejší účinky, má přeci obrovskou šířku možností, jak ty ,,guinea pigs'' potrápit. Nějaká konzistentní atmosféra nebo nervy drásající napětí se nekoná, a tak i těch 79 minut docela potrápí divákovo zaujetí. Hrozně skromný snímek na to v jakém prostředí se odehrává a čeho všeho by byl s lepším scénářem schopný, ale to už se jen opakuju. 4/10*
Home Sweet Home (2013)
Parádní a především solidně natočená novinka. Výborných počátečních 20 minut při kterých intimně sledujeme vraha a zabezpečování jeho plánu. Po vrahově intru dorazí na scénu i manželský pár, samozřejmě nic netušící, že v domě se ukrývá důkladný vrah. Tempo od úvodních minut nikam nespěchá a nemění se ani po první přímé konfrontaci se záporákem, naopak napětí se stupňuje. Záporák má perfektní masku a hraje s hlavní hrdinkou hru na schovávanou, která baví a napíná, co víc si horor-fan muže přát. Home Sweet Home je tedy výborně natočen, má kvalitního záporáka, minimální hudební doprovod a celkem sympatické hlavní hrdiny, a tak se ve výsledku čtyřem doporučujícím hvězdám neubráním. 75%