Lars

V nedávné době jsem koukal na polský filmek Jestem mordercą, který se odehrával na podobné téma v Polsku v 70. letech. Netajím, že polská kinematografie je pro mě zázrak na nebesích číslo jedna v celé Evropě a pamatuju, jak jsem si v duchu říkal, že něčeho podobného se u nás nedočkáme. Uběhlo pár měsíců a ejhle, zázrak je i u nás. Že něco podobného začalo běžet, jsem se dozvěděl náhodou někde na internetu a modlil jsem se, aby případ Hojer legendárního kriminalisty nedoprznili, jak v naší kotlině bývá zvykem. Skončil první díl a zkrátka jsem chrochtal blahem. Skončila celá série, chrochtal jsem ještě více. Díky tvůrcům za perfektní převedení na kameru a především děkuji, že Petr Lněnička dostal roli, kterou si zasloužil. Neskutečně nevyužitý herec, který šarm má. Doufám, že podobné seriály a filmy nebudou u nás výjimka, nechť pomine postupně doba všech těch trapných komedií a dramat, kterých je tu u nás poslední roky přehršel. A kdyby ne, nechť se naši tvůrci inspirují u našich severních sousedů, jak jsem zmiňoval výše. Bravo a ještě jednou díky.

Prvně napíšu, že nebudu hodnotit charakter našeho rodáka z Hradce, který toto dílko režíroval. To už tu rozebrali jiní a jeho student Emir Kusturica si jej dodnes váží. Neznal jsem ho, chovám k němu respekt, ale... Že toto vůbec vzniklo, za to vděčíme především úžasnému spisovateli panu Kaplickému. Kladivo na čarodějnice je jeho opus magnum, a že dobře věděl o čem píše, se mi potvrdilo v jeho knize Smršť, kterou věnoval povstání sedláků u Chlumce nad Cidlinou. Samozřejmě si samotné povstání upravil po svém, ale když přesně popisoval místa a obce v našem mikroregionu v dané knize, která velmi dobře znám, bylo jasně vidět o čem píše, a že je také důkladně prošel. Ale k podstatě filmu jako takového. Šedesátá léta byla zlatou érou naší kinematografie, ale osobně Otakara Vávru do ní neřadím. Jeho režisérský rukopis mi přijde jako mix jeho filmů z třicátých a padesátých let, to samé platí i pro tento film. Často jsem si říkal, jak by tento film asi vypadal ve stejném obsazení pod pevnou rukou pana Vláčila, který příkladem středověk ve filmech Údolí včel a především Markétě Lazarové ukázal tak, jak si ho má fantazie při četbě knih vždy obrazově představovala. A to nemluvím o zahraničních mistrech jako Jean-Jacques Annaud a Andrej Tarkovskij s jejich výpravně úžasnými díly Jméno růže a Andrej Rublev. Kladivo na čarodějnice je memento, které bude platit v každé době a za každého režimu. Za doby normalizace v něm jisté osoby viděly paralelu s politickými procesy a atmosférou 50.let, o čemž by mohla vyprávět jejich oběť paní Jiřina Štěpničková. Ta se ve filmu stala obětí inkvizitora Bobliga, v reálném životě si odseděla pár let za pokus odejít z republiky. Boblig je ve filmu přesvědčivě stvárněn panem Šmeralem, který využije lidské blbosti ke svému obohacení. Že má v ruce nástroj vytvořený tlupou velebníčků, jenž za století neviděli osobně nic z toho, co se píše v té jejich svaté fantasy knize, je jen jeho trumf. A lidská blbost na pověry a pohádky další trumf. A lidský strach v kombinaci s tím vším dohromady je trumf ten největší. A on toho využije. Dej do ruky člověku moc, pak poznáš jeho skutečný charakter. V knize vše rozebrané do puntíku přesně - například první setkání hraběnky s oním inkvizitorem - tlustým dobytkem, kdy začnou hned při prvním setkání první pochybnosti, ale vše nabere jiný spád. Jen si přečtěte i knihu:) A nakonec tu máme zmar, strach, smrt a lidské neštěstí. Dodnes všechny ty svaté výplody vídáme kolem nás po celém světě ve formě krásných staveb kostelů a chrámů, které se mi paradoxně velice líbí. Že však za tím vším stojí banda fanatiků a vychcánků, to je již věc druhá. Osobně jsem velmi rád, že se naše kotlina řadí mezi nejvíce ateistické národy. Za dobu existence lidstva už vzniklo tolik církví, tolik řádů, tolik bohů a tolik náboženství, že by se v tom už pomalu nevyznalo ani prase. A ta naše křesťanská všechny ty své větve, které se často nedohodnou ani mezi sebou, dovedla k naprostému extrému. Islám rozebírat ani nebudu. Při představě, že tahle banda a jejich pověrčiví pohůnkové v takovém Španělsku v podstatě vládli zemi formou svaté inkvizice, je na kebuli. Tam jim do krku šlápl až Napoleon při jeho sousedských návštěvách ostatních zemí. Fuj, to jsem se rozjel. Film jasných pět upálených čarodějnic, ale jsem přesvědčen, že se z toho dalo vymáčknout více. Námět jako takový, jak je napsán, má světové atributy.

Dvě stovky tisíc lidí a největší akce doby. Rok 1991 v Moskvě a 1.500 000 lidí s kapelami AC/DC, Pantera či Metallica, která byla i na tomto ročníku Woodstocku. Moskva však také nebyla zcela bez násilí, pár lidí tehdy dostalo poctivou gumoléčbu od tehdejší ještě SSSR armády, ale toto se tam nedělo. A proč toto píšu? Po zhlédnutí dokumentu jsem se opět utvrdil v tom, že Amíci mají prostě svůj oddělený vesmír od okolního světa. Ať již zmíněná Moskva, německý Wacken, anglický Donnington nebo české metalové festivaly osazené tvrdými kapelami z celého světa. Zajímalo by mě, co by vystupující v dokumentu říkali na ně. Jasně, devadesátky byly jiné. Grunge na čas vystřídal spousty tehdejších kapel, aby stejně rychle vymizel, pak vznikly sestavy Korn, Limp Bizkit a jim podobné, které mě nikdy nebraly, na přelomu milénia pro změnu byly mainstreamem tlačeny grupy jako Linkin Park, jenž šly také mimo mě. Do toho tehdejší móda, subkultury, situace ve světě...Vše se nějak sešlo na onom Woodstock 99, aby si dodnes držel auru a vznikaly dokumenty, jako byl tento. Dokument nebyl vůbec špatný, ale hvězdu strhávám za závěrečné tlachy některých feministek. Zrovna současná doba je ještě horší, než byl rok 1999.

Jasně, staré známé rčení, že kniha je vždy lepší než film. To bych ještě pochopil. Co však nekvituju je, že tvůrci nějak nepochopili poselství klasiky od Remarque. Totální absence buzerplacu a kaprála Himmelstosse plus totálně vycucaný a odlišný konec, který měl být poselstvím všem, kteří tak rádi melou hubou a posílají lidi na jatka, aby si s pýchou leštili frčky na ramenou. Těšil jsem se, fakt že jo. Kamera, hudba a výprava pěkná. Ale hlavní hrdinové, jenž ztvárnili Bäumera a Katczyńského v této verzi, mi sympatičtí nebyli. Tak jako tak, televizní klasika z roku 79 točená v tehdejší ČSSR pro mě stále lepší. A nemyslím, že by za mého života byla natočena ještě nějaká verze nebo seriál, kdy bych padl na kroky. I tak, na tři pecky to je. Ale škoda toho konce, škoda. To snad nikdo nemohl myslet vážně.

Především v sedmém díle potěšily zmínky o Češích. :)) Co se týče seriálu jako takového, nemám námitek. Ani kvůli tomu, že tam nešlo obsáhnout vše. Výprava, hudba, kamera, výkony herců na špičkové úrovni. Spokojenost.

,,Měl jsem přeci jen Berlín vypálit!"

Mě film bavil. Po technické, i herecké stránce. Problém české nátury je ale ten, že trpí spoustou mýtů o své minulosti, stejně tak i sebemrskačstvím, kdy to není kolikrát na místě. A Krajina ve stínu obsahuje tyto aspekty oba. Nedělám si iluzi, co se v těch dobách dělo. Ale aby se tímto filmem postavila česká povaha na pár "ojedinělých případech", které se skutečně staly, a tím se ukazovalo prstem na zlé Čechy a nevinné Němce... Přeci jen by to chtělo trocha soudnosti. Natočit však v podobném duchu i události roku 1938 a ukázat to, co předváděli v Sudetech Henleinovci, přeci jen by pak Krajina mohla v paralele dát trocha větší smysl, proč po válce někteří tzv. vlastenci předváděli to, co předváděli, než proti těm, jak jsem již psal, ojedinělým případům zasáhla tehdejší Ruda armáda a Svobodovci. Pokud to porovnám s podobným 7 dní hříchů, což byla neskutečná hovězina, tak kromě slibného začátku a roličce F. Bondarčuka nestál zmíněný výplod za řeč. KvS má skvělou výpravu, kameru, herecké výkony. A jen dokazuje, že tu se filmy občas točit umí. Poláci nám však utíkají mílovým krokem, osobně bych inspirace hledal u nich. Podrobná témata své historie zpracovali několikrát již o mnoho lépe.Rád bych dal plný počet, ale vzhledem k absenci časů Mnichova, jenž by poukázaly na fakt, proč se toto na některých místech stalo, jsou čtyři hvězdy možná až moc velkým hodnocením.

,,Raduj se mládenče v mladosti své" Kazatel 11,9.

Stoneův vrchol a nejlepší politický film všech dob.

Klenot naší filmografie a nejkrásnější pohádka na světě...