Klenotka

Tohle jsem viděla poprvé těsně po revoluci, když to dávali v kině a já z toho byla unešená. Nezapomenu na scénu, kde se DeLorean objevuje poprvé na scéně. Dodnes je to můj nejoblíbenější film (a sci-fi). Začalo to částečně mou lásku ke sci-fi, ale i k chytrým příběhům. Časové paradoxy stranou, tohle se musí vidět hodněkrát, aby člověk pobral všechny detaily. Třeba toho, že parkoviště se jmenuje "Twin Pine", ale potom, co Marty v minulosti jednu z borovic porazí, je to na konci filmu najednou "Single Pine". A i když druhý díl možná ještě co do časových kolotočů první předčí, tak první je nejlepší tou jednoduchostí a zároveň naprostou propracovaností. Prostě láska na první pohled.

Vizuálně úchvatný film. Pořád jsem se tam snažila hledat něco hlubšího, ale když jsem se přestala snažit, tak mi to vlastně přišlo strašně jednoduché. Tedy ne ve špatném smyslu, právě naopak. Láska, smrt, všechno tam bylo jasné. Hudba mě naprosto okouzlila, protože vyprávěla a podkreslovala příběh. O hercích, Rachel Weisz a Hughu Jackmanovi snad ani není třeba psát. Oba byli skvělí, protože přesně vystihli podstatu svých postav. Rachel, ve své dvojroli, dokázala být zároveň křehká a působila velkou část filmu trochu "nadpozemsky", jako múza a inspirace pro Tommyho, a zároveň ženu smířenou s vlastním osudem v obou časových rovinách. Hugh Jackman zase v trojroli skvěle zahrál muže, který na pokraji zoufalství ze ztráty milované ženy, dělá všechno, aby ji zachránil. A vlastně se to prolíná všemi třemi časovými liniemi a on je perfektní v každé z nich. Nepochopím, jak tenhle film mohli kritici (hlavně tedy v USA), tak strhat a hlavně jak mohli naprosto opomenout hudbu a herecké výkony při nominacích na ty jejich slavné ceny, které každý rok udílejí.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Byla jsem v druhém ročníku střední školy, když se tenhle film objevil a zažehl ve mně dodnes trvající lásku k tomuto druhu hororu/thrilleru. Závěrečná pointa je jednou z nejpřekvapivějších a dodnes ji myslím jen tak něco nepřekonalo. Objevila se poté spousta napodobitelů (hlavně v podobě remaků japonské tvorby), ale Šestému smyslu se v mých očích nevyrovná. Možná taky proto, že byl po dlouhé době první z nové vlny tohoto žánru. Režisér pracoval s jednoduchými prostředky jako atmosféra, běžné lekací, ale i strašidelné scény, které jsou děsivé samy o sobě (scéna v kuchyni, kdy se během pár vteřin mimo záběr do kuchyně divák spolu s matkou vrací, aby našel otevřené skříně a šuplíky) a starý dobrý strach z neznáma - a z toho, že nevíme, spolu s hlavním hrdinou, jestli je ten malý kluk psychicky narušený nebo jestli říká pravdu. Skvělá hudba, i dobré herecké výkony (i když Osment byl spíš dětsky přirozený než nějak výjimečně herecky nadaný) tomu dodali to správné koření. V mém top-ten se drží už deset let a myslím, že tam už asi i zůstane.

Pro mě jeden z nejlepších sci-fi filmů. Bruce Willis je tu ve skvělé formě, hláškuje o sto šest a Chris Tucker je tu snad poprvé v životě vtipný. Ian Holm jako roztržitý kněz, na jehož bedrech leží osud světa je skvělý, a měl by dostávat víc takových rolí. Gary Oldman je jako vždy geniální záporák, kterému člověk až fandí. Nejvíc mě na tomhle filmu baví, že to není nijak "zaškatulkovaná" budoucnost. Lidé se neutápějí v nějaké postkatastrofické depresi a nežijí v troskách mrakodrapů. Ale naopak nejsou ani mírumilovnými pacifisty. Vývoj tu působí celkem přirozeně, skoro jakoby se to odehrávalo dnes, jen s vesmírnými loděmi a mimozemšťany. Navíc jsou vypracované i detaily (McDonald´s, reklamy na každém rohu). Proto to vypadá svým způsobem tak civilně (švihle civilně) a proto je to tak skvělé.

Neumím úplně popsat, proč je tenhle film tak působivý, a skvělý. Sam Mendes dokáže tak nádherně pracovat s filmem a postavami.. Hlavní představitelé jsou bez výjimky skvělí, Kevin Spacey je dokonalost sama a Annette Bening jako "zoufalá manželka", která ani neví, co chce, podává myslím jeden ze svých životních výkonů. Ve své době na mě film udělal obrovský dojem svým koncem, který je dost sladkobolný. Americké kráse nelze vytknout vlastně vůbec nic. Nenapadá mě jediná věc, která by se mi tu nelíbila. A to se mi nestává často.

Děj je zamotaný, a vlastně není řečeno, kdo je tu ten "zlý". Oba dva muži jsou, jak to ve filmu vystihla Olivia, naprosto stejní. Ochotní obětovat cokoliv pro úspěch a dokonalý trik ("prestige"). Zatímco jeden svým jednáním způsobí vlastně smrt dvou žen (nejdřív Angierovy ženy a pak své), druhý je naopak zase pohlcen pomstou a částečně touhou ohromit diváky tak, jak to nikdo nedokázal. A svým způsobem obětuje svou duši. Těžko říct, co je horší. Každopádně moje sympatie byly mírně na straně Angiera, asi taky kvůli herci, protože Jackman to tu hraje opravdu výborně. Hraje dvojroli tak skvěle, že si člověk ani nevšimne, že to vlastně je dvojrole. Ale i postava Angiera u mě nakonec co do sympatií vyhrává, ačkoliv oba, Angier i Borden, byli akorát prvotřídní svině - přesto Angier měl aspoň zpočátku důvod pro to, co dělal. U Bala mi tu děsně vadil ten jeho šišlák a dost to mě to rušilo a nějak se mi tímhle filmem celkově zprotivil. Ráda ho nemám, přijde mi v každém filmu stejný a tady mi to jen potrvdil . Ale tahle role je mu psaná na tělo, takže Nolan se tu může opřít hlavně o herce, bez nichž by ten film určitě nefungoval tak dobře. Hlavně tedy Nolan přesně věděl, jak jim role napsat tak, aby jim sedly. Jackman, který je výborný herec, je víc flexibilní, víc showman s velkým charisma, extrovert, dostal roli muže, jenž dokáže získat diváky svým výstupem. Bale zase člověka, který na první pohled není moc sympatický, nezískává si diváky už jen pouhou přítomností, neohromuje davy, stojí v pozadí, přesto je rovnocenný soupeř. Stejně jsem na konci trochu překvapeně zamrkala, protože Borden byl pro mě ten "větší záporák", a jediné, co ho omlouvalo bylo, že měl dceru. Že způsobil smrt dvou žen, to už se neřeší. Samozřejmě Michael Caine, který tu byl svým způsobem hybatelem celého příběhu, a David Bowie, kterého bych v první chvíli vůbec nepoznala, jsou výborní. Typický Nolan, asi můj nejoblíbenější. K Temnému rytíři jsem si cestu nenašla, a myslím, že Dokonalý trik je jeho nejlepší film, ne Temný rytíř. Tady to totiž stojí na hercích, podprahovém napětí, emocích, příběh je temný sám o sobě, aniž by se odehrával v temných uličkách, jen v temných zákoutích lidské duše.

Peter Weir natočí film jednou za čas, ale když už to udělá, tak to stojí za to. Odpověď pro ty, kdo tvrdí, že Jim Carrey není dramatický herec. Z dnešního pohledu je tam skryto plno odkazů, ale hlavně je to i fascinující pohled na boj člověka s předem určeným osudem. Truman ví, že je něco špatně. Očividně se bojí i udělat něco "špatně", protože i trhání stránek z časopisů skrývá, jako by věděl, že ho někdo sleduje. Chce něco víc, ale neví, jak toho dosáhnout. Ač nikdy nedojde ke konfrontaci mezi ním a Christofem tváří v tvář, jejich závěrečný "souboj" je opravdu působivý. Carrey tu dokazuje, že když se zbaví grimas, zbude mu zatraceně dobré herectví. A Ed Harris výborně ztvárnil mocného muže, který je na jednu stranu chladnokrevný manipulátor a na druhou stranu cítí vinu za to, co dělá Trumanovi. Laura Linney jako modelová manželka je taky výborná - její přehrávání je kouzelné.

Kubrick byl magor a tenhle film je geniální. Mrazivý a děsivý, neuvěřitelně děsivý. Obzvlášť po půlnoci.

V tomhle filmu jsem si zamilovala jak Caryho Granta, tak Alfreda Hitchcocka. Je to skvělý špionážně-dobrodružný thriller, kterým mě HItchcock opět přesvědčil, že předběhl svou dobu. Oblíbené téma "nesprávný člověk v nesprávnou dobu na nesprávném místě" tu je doveden k dokonalosti, a nechybí tu ani oblíbené režisérovy elementy - blondýnka v hlavní ženské roli a problémy s matkou. Na sever severozápadní linkou je mezi Vertigem a Mužem, který věděl příliš mnoho, v mé pomyslné velké trojice Hitchcockových filmů, které považuji za nejlepší.

Tohle je tak nádherný film, že se to nedá ani správně popsat. Po téměř padesáti letech okouzluje stále stejně, a to o něčem vypovídá. Audrey Hepburn je tu krásná, výborná a okouzlující a přeměna její dívky/princezny do ženy je přirozená. Gregory Peck je výborný jako už trochu ošuntělý, přesto charismatický a sympatický novinář. Závěr tomuhle filmu dodává zvláštní sílu, které by možná zmizelo, kdyby byl jiný. Po druhém shlédnutí je ještě lepší, a myslím, že to je přesně to, co řadí Prázdniny v Římě do mé osobní Top Ten.