Víteček

Veskrze průměrná soutěžní záležitost, která je zajímavá pouze tím, že je v ní spousta pizzy. Za sledovaní to stojí jen jako navnadění na jídlo, jako zábavná soutěž to jinak nemá moc co nabídnout.

Asi bych víc ocenil, kdyby to byl příběh o Raulovi. Kat je silně nesympatická a příběh řeší až moc příběhových linií a většinu z nich ne dobře a stává se tak nezajímavou chaotickou spletí.

Takové dost televizní a průměrné, ale koukat se na to dalo. Téma docela zajímavé, ale mnoho scén natočeno dost kulisově a nevěrohodně. Je to takové hodně tragické a možná by to ještě zasloužilo některé věci rozvést. Stalking tam byl prezentován jako pozitivní věc, protože náhodou vždy někomu pomohl..

To je ale pitomost.

Já dokážu ocenit rozmanitou škálu grafiky a animačních stylů, od těch velmi dětských až po abstraktní, ale tohle mi přišlo naneštěstí extrémně ošklivé a nezajímavé. K tomu se navíc připočítá nekvalitní příběh a přílišná snaha být co nejvíc edgy a dospělácký za pomoci násilí a sexu a vychází mi docela velké zklamání.

Je to opravdu zase jiný příběh z neokoukaného prostředí a tím je zajímavý. Problém však je, že je to prostě nuda, která vůbec neubíhá a postupně mě to ukolébalo k úplné apatii, ze které mě trochu vytrhla až závěrečná pasáž.

Ten svět vůbec, ale opravdu ani trošku nedává smysl. Není to důvod, proč dávám nízkou známku (tím je špatný příběh s chabým humorem a postavami, které nestojí za nic), ale zároveň je to něco, s čím se nedokážu smířit.

*Úvodní scéna: Chlapík hrající kluka chce spát. Jeho stejně starý táta ho budí do školy. On nechce a jakoby se zamkne. Otce to rozčílí a zcela mu rozkope dveře na kousky. Jeho manželka hraná mužem je z toho u vytržení. Končí první scéna k popukání, která nastavuje směřování celého dílu.* Jak bych to tak diplomaticky řekl? No, není to úplně můj typ humoru. Je to tak přehnaně hloupé a, snad úmyslně, úplně příšerně hrané, až tak, že jsem měl problém dokoukat jeden jediný díl. Víc tomu opravdu dát nedokážu.

První řada mě opravdu hodně bavila (kromě děsných rekapitulačních dílů) a navnadila na dlouhý zbytek seriálu. Líbil se mi Gon, Leorio, Kilua i Hisoka. ale jak se to pak od druhé řady začalo celé točit kolem, zen, ren, nen, ten, gyo a všech těch aur a kategorií, tak to šlo hodně rychle do háje. Hisoka najednou používal svou aurovou žvýkačku, všichni se museli učit ovládnout stejnou blbost, naši protagonisté byli samozřejmě nejtalentovanější ze všech talentovaných a třeba takový Kuropika už používal ty nejultimátnější z ultimátních schopností (i když věřím, že se později objevily ještě víc ultimátní) a já jen plakal. Dal jsem tomu 48 dílů a to jen proto, že mi pak zbývalo pěkných 100 do konce. Jinak bych skončil ještě dřív. Jsem z toho smutný, protože to začalo dost pozitivně, ale tohle aurování mě dohánělo k šílenství. 40 % Z toho 75 % ro první řadu a 15 a 25 pro následující dvě. P.S. Docela mě překvapilo přiznání, že hlavní hrdina neřeší morálnost svých činů, to se v podobných příbězích příliš často nevidí.

Buch buch, hrdina má strašné odhodlání, buch buch, nikdy se nevzdá, buch buch, díky tomu vždy uspěje, buch buch, ostatní jen zírají, buch buch, jeho síla je to nejvíc, protože má odhodlání, buch buch, hned začne vítězit, buch buch, pořád se boxuje a strašně se to táhne, buch buch, končím po sedmém díle protože už v tu chvíli to bylo pořád to samé.