imf

Dvojka už vaří z vody a recykluje témata z jiných animáků (ve velkém!). Stillerův lev je tak infantilní, že to vhání slzy do očí a tučňáků bohužel není dost na to, aby tenhle neblahý kurs nějak zvrátili. Animace zamrzla v roce 2005, primitivní dialogy jsou jak z doby kamenné, ale hlavně je to hrozná nuda, ve které se, na rozdíl od podobně matné Doby Ledové 2, sem tam zpívá a tančí. Pro děti je to splněný sen, pro dospělé potenciální noční můra. První film jsem s jemným úsměvem proseděl až do konce. U dvojky je to možné jen po předběžné intoxikaci. Asi.____P.S.: S českým dabingem o hvězdičku víc. Výjimečný případ, kdy parta moravských "týpků" a dobře vložené popkulturní odkazy zvedají dojem z celku o desítky procent.

I v rámci podceňovaného žánru smutná prohra, zarámovaná slaboduchým scénářem, mizernými hereckými výkony a totálně zoufalým Johnem Moorem. Ten kluk už neumí ani napodobovat a seká jednu rádoby efektní scénu vedle druhé, aniž by mu záběry navazovaly. Tyhle obrázkové orgie jsem naposledy zažil u Tělo na tělo a můj žaludek se z toho vzpamatovával celé týdny. A to ještě není všechno. Správně filmový děj hry je překopán od základů, útrpně dlouho budované postavy jsou bezúčelně zahazovány a celé je to hrozná, hrozná amatéřina, jejíž autor rezignoval nejen na vyprávěcí strukturu, ale i na jakoukoliv vnitřní logiku a nepsané zákony akčních filmů. Max Payne možná vypadá líp než většina posledních seagalovek, ale jinak jim nezůstává nic dlužen. A to je dost velký průšvih na to, aby se ušklíbnul laik i znalec herní předlohy.

Pěkně natočený thriller... doslova podle pravítka. Napětí, kulturní rozdíly, zarostlý DiCaprio, obtloustlý Crowe, fantastický Mark Strong, hrst násilí, špetka barevných filtrů a to všechno párkrát zamícháme. Jenže se musí vědět jak. Ridley se tentokrát moc nesoustředil a tak svůj blockbusterový koláček trochu připekl. Hlavní zvrat přichází pozdě a zachází se s ním jako s horkou bramborou, přičemž film se nemůže rozhodnout, jestli chce diváky šokovat nebo bavit. Tohle dilema ho provází až do poslední scény a bere divákům iluzi o tom, že se před nimi odehrává velké špionážní divadlo. I Bergovo Království alespoň v závěru rezignovalo na detektivní tanečky a všechno vystřílelo. Scott svou šanci propásnul a nechal za sebou jen průměrnou story bez chuťového ocasu. Vyhýbá se podbízení, nezarývá nehty pod kůži, prostě jede záběr po záběru, však ona se už nějaká ta myšlenka sama dostaví. Jestli se vám chce, můžete na ní zkusit počkat. Já chci zpátky starého Ridleyho... toho současného pošlete na dovolenou.

Nekompromisní blbina, kterou si mne Anderson dokonale získal. Auta (bouračky), drsný maníci (Statham), sexy baby (Natalie Martinez), brutalita (průstřely, průpichy, průrazy, průdušky a další průvěci) a to všechno v koktejlu, který se svou béčkovostí přímo chlubí a dělá ze sebe videoklipového otloukánka s inteligencí právě narozeného telete. Jenže Anderson umí dojit naše zaprášené 80s touhy a skryté rezervy testosteronu tak chytře, že byste mu snad přáli i zbrusu novou kategorii na Oscarech. Po opuštění sálu jsem byl jako králíček Energizer... nabitý na 150 procent.

Pětiletá dřina proměněná v osmdesátiminutové utrpení. Tománkův film neselhává na nedostatku peněz a pracovní síly (ne, chlapci, druhého Shreka jste opravdu nenatočili... dokonce ani třetího :), ale na absenci humoru a smysluplného děje. Když odhlédneme od toho, že animace je prachmizerná (zlaté české loutky), zdaleka nejhorší je rádoby burtonovská obskurnost, která je prvoplánově rozbíjena vtípky, kterým se nikdo nesměje. Pro děti nesrozumitelné, pro dospělé bolestivé a táááákhle nudné. Z novinářské projekce děti utíkaly nouzovým východem. Docela jsem jim záviděl. Po takovém guláši blbých fórů, absentující dramaturgie a neustálých útoků na oční nervy, se totiž neudělá blbě jen málokomu. Poslat něco takového do kin není odvaha, jak se tvůrci snaží naznačit, ale nedostatek soudnosti. p.s. Tento příspěvek nesponzoroval Czech Computer.

Nepřítel státu meets Terminátor meets Matrix meets me... uplynul víc než rok a Shia pořád těžce ruluje. Kupředu ho popohání D.J. Caruso nadopovaný slušným rozpočtem, lišáckým scénářem a spoustou dobrých nápadů. V každé zatáčce se bojíte, že se ten film vyseká, ale je to jako kdyby do sporťáku od Japonců někdo narval technologii od NASA. Všechno sedí, všechno drží a když to akceleruje, tak se vám obličej protahuje do slastného úsměvu. Největší překvapení babího léta.

Jack Bauer bojuje s remakem průměrného asijského bubufilmu a prohrává na body. Aja znovu dokazuje, že je zručným řemeslníkem, ale bez alespoň trochu smysluplného scénáře se mu podlamují kolena. Klišé střídá klišé, lekačky jsou podpásové (dejte mi housle a budete skákat na sedačce jako Tom Cruise u Oprah), Kiefer se svou vzteklou povahou až nesympatický a rozvleklý děj je stejně průhledný jako hlavní záporáci. Mohl bych sice podotknout, že Paule Patton to hrozně sluší, ale co s tím, když vám Aja cpe pod nos strašidelný dům, v jehož základech číhá něco zlého. Kolikrát jsme to viděli? Akčnější přístup k věci je aplikován až v posledních deseti minutách a to už je příliš pozdě na cokoliv. Palec nahoru za make-up, všechno ostatní dolů za tupý a neosobní horor. Nenastavujte tomuhle filmu zrcadlo, mohlo by z toho šoku prasknout a neměl by vás kdo strašit.

Marhoul je průměrný vypravěč, ale výjimečný kopírák. Po velmi rozpačitém Mazaném Filipovi se přesouvá na (válečná) pole, která nabízejí o poznání lákavější úrodu. A vychází mu každý krok... pomalejší tempo a minimum dialogů je spíše ku prospěchu (vyniknou lépe řízné hlášky), herci jsou správně neokoukaní a ošlehaní, peníze nikde nechybí (digitální písečná bouře sice vypadá jak z béčkového klonu Mumie, ale to je jediná výtka k jinak prakticky bezchybné vizuální stránce) a všechno to působí jako výpravná válečná historka. Sice poskládaná z prvků, které jste už jinde viděli, ale místy hravá a především nekompromisně vypiplaná. Mám z Tobruku radost hlavně proto, že obstojí v globální konkurenci. Žádné mhouření očí nad českou žánrovkou... tohle je prostě válečný film se vším všudy. Možná tu chybí Lee Marvin, těžké dělostřelectvo a Amíci žvýkající tabák, ale po pár minutách zjistíte, že Marhoul si vystačí i s nabručeným maníkem, co melouchuje v reklamách na jogurt. A to je panečku výkon (7/10)

Hollywood vs. naštvané kytky, kolo druhé. Nulový rozpočet, slibní herci (každého jste nikde viděli, ale žádného tu nepoznáte) a poctivá atmosféra, která čerpá z nekompromisní knižní předlohy. Film je o dost učesanější, ale protože musí vyrábět šokovou terapii a brutální likvidace skoro zadarmo, je značně vynalézavý a oldschoolově spolehá na vypjaté dialogy a situace. Rozhodně víc než na digitální břečťan a kryptické naznačování. V druhé půlce si možná začnete uvědomovat, že tohle béčko nespasí svět a že byste možná tlačili na pilu ještě trochu víc, ale dobrý pocit z filmu, který utekl PG-13 pákám a chce toho využít, převládne až do posledního celuloidového políčka. Smithe autora a Smithe (jiného) režiséra je třeba sem tam zkontrolovat. Možná zase něco vyvedou.

Stiller se nezastaví před ničím. Tuny odkazů, tuny akce, dětská verze Tonyho Jaa, neuvěřitelný Downey, roztomilý McConaughey a šílený Cruise. Tolik pošuků co mají v garážích Ferrari jste ještě pohromadě neviděli... bez vydatnější podpory Frat Packu to sice nefunguje tak hladce jako Zoolander, ale neustále šití do vlastních (hollywoodských) řad a parodování válečného žánru vyloudí úsměv i na tvářích největších škarohlídů. Jak říkají Američani, je to klasická "hit'n'miss" komedie, ale když místo rýže sklízíte olovo jako farmář Downey a držíte v každé ruce M4ku, je jasné, že se do něčí bránice trefíte. Moje dostala plný zásah hned několikrát, takže těch pár zbloudilých kulek velkoryse odpustím. Závěrečné titulky s rapujícím Cruisem jsou ale možná až příliš extravagantní.