Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (393)

plakát

The Fresh Prince of Bel-Air Reunion (2020) (TV film) 

Je v tom cítit hodně dramaturgie, kdy jenom čekáte na ty okamžiky plné zákulisního dramatu, ale... co naplat, byl to seriál mého mládí a tenhle srazíkový comeback u něj sedne jak prdel na hrnec. Veliká nostalgie, která žene hodnocení nahoru.

plakát

Za čárou (2021) 

Po všech stránkách děsná šmíra. Od Hafströma jsem po Plánu útěku už žádné vzepětí neočekával (a přitom je Pokoj 1408 vizuálně docela hravý... poprvé a naposled asi), ale Za čárou bohužel nabízí jen těžkopádná poselství, nesympatického hlavního hrdinu, kterého Mackie - hrající tradičně na půl plynu - zašlapává do země, a neuvěřitelně roztahanou zápletku prokládanou spoustou akčních scén bez chuti a zápachu. Přestřelky jsou nudné, honičky a bitky zprasené střihem a přehlídka vojenské techniky á la Call of Duty sice vrcholí robůtky, ale jejich povedený production design kvůli strnulé kameře a dramaturgii není využit ani omylem. Jiný scenárista, režisér a producent by s takovým materiálem jistě naložili líp... tohle se bohužel ve slabších okamžicích blíží bulharským seagalovkám a v těch lepších to z dálky kouká na Postradatelné. Mrkněte radši na seriál Almost Human, který tohle téma v jediné (bohužel) sezóně rozpracoval mnohem hravěji a zábavněji.

plakát

Possessor (2020) 

Blame Canada. Ten experimentátorský šmrnc, jistá neuchopitelná těžkopádnost, vrozená mimóznost a všudypřítomná hravost nezačíná a nekončí jen u Cronenberga, ale prostupuje celou produkcí. Jednou za čas je takový klystýr vyloženě příjemný. Nebo si to alespoň myslíte, zatímco se někde hluboko uvnitř se při těch nejšťavnatějších scénách kroutíte a mhouříte oči. Jo, Brandon to má rozjeté moc pěkně.

plakát

Telefon (2020) 

Ty inspiraci různými filmy jsou tam cítit, ale co už - Američani taky sprostě zremakovali Dům u jezera, jehož obrácenou a poměrně hororovou verzí Telefon v podstatě je. Zatímco v původní korejské romantice si zamilovaně pár napříč časem posílal dopisy, tady se telefonuje a je to pořádně napětí po drátě. Už proto, že Korejci se s padáním hlaviček nemažou a mají tu svou obrazovou lyriku prostě jinde, než je oko západního fanouška zvyklé. A to je jedině dobře, protože když na Netflixu statečně na podobnou věc kliknete, příjemně vás to překvapí.

plakát

Můžeme být hrdinové (2020) 

Snadno vydělaný peníze, Roberte, já vím. Ale když během krátké doby necháš lidi, aby ti zatleskali za parádní Alitu a dokonce i solidní epizody Mandaloriana, tak přece ani bambilión dolarů nestojí za infantilní kýč, co ti roztluče renomé jak za dob Žraločáka a lávovky. Děti odrostly, tak už ti nemá kdo zatleskat za scénář, co by napsala umělá inteligence po pětiminutovém chatu s partou batolat, a CGI na úrovni rumunských fanfilmů. Jsem táta, tak bych měl spíš mhouřit oči, ale i přes to mi do nich ten bordel lítá a ničí rohovku! Spalte to na prach, protože tohle je na úrovni těch psychotropních YouTube videí, co ničí nevinné lidské duše, a jejichž autoři právem fasovali ban. Rodriguez je oproti tomu dostupný na Netflixu a znásilnil vánoční pokojíčky ve 44 milionech domácností. Místo zaslouženého trestu vyinkasuje dalších pár míčů na sequel. Další důkaz toho, že Netflix vás chce primárně krmit obsahem a na závadná éčka, kterými Můžeme být hrdinové jen přetéká, už nehledí. Tak si nejdřív přečtěte etiketu (mrkněte na trailer), než do tohohle ponoříte lžičku. P.S. Disneyovská Sky High je asi tak o milion procent (čti dvě a půl hvězdičky) lepší. A hraje v ní Kurt Russell, který celou tuhle rádoby star-power chásku přehrává jedním obočím hned v úvodní scéně.

plakát

Útok z hlubin (2018) 

S mírným náběhem na čtvrtou hvězdičku z čiré nostalgie, že tyhle filmy už dneska v kinech projíždí pod radarem, v trafikách je přehlédnete a musí vás trefit do frňáku až v televizi. Butler znovu potvrzuje, že jako osamocený béčkař v poli dokáže herecky statečně odtáhnout celý podvyživený žánr. Tentokrát je po akční stránce jištěný charismatickým Tobym Stephensem a mým oblíbeným Michaelem Nyqvistem, který té novodobé studené válce dává trochu hřejivější tvář. Nebýt ve scénáři to násilné rozpůlení na suchou a mokrou linii, pravděpodobně by to Donovan Marsh se svým předvídatelným řemeslem celé dvě hodinky neutáhnul, ale nakonec to vlastně klaplo, a když vezmeme v potaz, že se v ponorkovém žánru něco děje zhruba jednou za deset let, mohou si fandové skoro až gratulovat.

plakát

Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic (2013) 

Tam, kde Gilliamův přespříliš analytický přístup u Bratří Grimmů selhal, tam Wirkola triumfuje. Skvělé obsazení, skvělé fóry, skvělý gore! A jako bonus zábavné titulky, 3D roztomile mlátící do očí a... i ta Gemma Arterton je najednou sexy. Černá magie? Ne, jen se s tím prostě norský šikula příliš nemazal. Víc takových do našich kin!

plakát

Čínský zvěrokruh (2012) 

Obávám se, že v mých očích je to spíš další důkaz pokročilé Jackieho senilitidy. Chtěl jsem, aby se mi to líbilo... dokonce to mělo po tom úvodním skateboardování dobře našlápnuto, jenže pak se to utopí v gadgetech, kosmopolitnosti (ve filmu se střídá s otravnou pravidelností kantonština, mandarínština, angličtina a francouzština) a verbálních průjmech, jejichž recitátorům chybí nejen herecké charisma, ale i schopnost přerazit někomu sanici třeba pádlem nebo pánvičkou. Jinými slovy se tu příliš mluví, málo kope, hodně intrikaří a jen minimálně hláškuje. Film svou překombinovaností na diváka ukazuje studený čumák, protože místo aby Chan sázel na své tradiční kvality, motá dohromady gadgety z Mission: Impossible, kulisy z Indiana Jonese a čmajzlovství z Dannyho parťáků. Západní vzory ovšem nezvládá napodobit a to, co od něj máme rádi, na to už vedle vykrádání hollywoodských blockbusterů nezbývá místo. Což je smutné zejména proto, že kdyby to někdo prostříhal o hodinu, mohl z toho být o třídu lepší film. Takhle je to jen testament o tom, že kdo včas neuteče, ten prohraje.

plakát

Terapie láskou (2012) 

Jediná chemie v tomhle filmu je na předpis z lékárny. Miluju romance narušených lidí, ale dávám radši přednost laskavé nadsázce Garden State před touhle plouživou stagnací z předměstí, zakončenou taneční vložkou á la Napoleon Dynamite. David O. Russell přepisuje dějiny - full retard a přesto na Oscara!

plakát

Kletba z temnot (2012) 

Další uklidňující důkaz o tom, že věnovat se v dětství modelařině a kašlat na dlouhovlasé holčičky se vyplácí. Minimálně se dožijete puberty a nenastěhuje se vám do chřtánu podlý židovský duch, který na rentgenu straší doktory. Ole Bornedal v béčkové lize předvádí hororové řemeslo, které spíš potěší než vystraší, ale především důstojně udržuje nad vodou starý dobrý vymítačský žánr. Týpků, co do noční temnoty šeptají, že vám snědí srdce a sežerou duši, totiž nikdy není dost.

Reklama

Reklama