imf

Danny Boyle v úporném souboji s mimořádně podivným Garlandovým scénářem, mizivým rozpočtem a zápletkou, která na první pohled připomíná Jádro, na druhý Kouli a na třetí Horizont události. A přesto podle mě vyhrál. Odzbrojující audiovizuální stránka, v podstatě bezchybný herecký ansámbl a příběh vystavěný tak, že se jednu chvíli topíte v přesahu a druhou podezřívavě bádáte nad tím, jestli je to pořád ještě thriller nebo béčková akční sci-fi. A Boyle neustoupí ani na vteřinu a pořád to do vás šije s neuvěřitelným odhodláním... do poslední kapky krve, do posledního dechu a posledního záběru. Neuvěřitelné dílo plné kontrastů, úžasné atmosféry a neuchopitelného kouzla, které se začne rozptylovat do nenávratna až v samotném závěru. Trochu škoda té zkratkovité katarze, ale i tak za plný počet. Nehledejte dokonalost, hledejte tvůrčí přístup a poctivou filmařinu. Sunshine má obojího na rozdávání (90%)

Bez nápadů, bez tempa a bez inteligence. Je to opravdu retardované a nikoliv tím správným způsobem. Heder unavuje, Thornton otravuje a člověk přemýšlí nad tím, jestli by si z poslední doby vzpomněl na zbytečnější film... a přemýšlí marně. Od režiséra Todda Philipse po Mládí v trapu a Starsky a Hutchovi jednoznačné zklamání. Jestli dá Thorntonovi a Hederovi ještě někdo tyhle škatulkové role, osobně ho umlátím tenisovou raketou. ;)

Spousta chyb a chybiček (většina jich vyplývá z opravdu hloupého scénáře), ale Webber za kamerou i Ulliel před ní makají o život a jejich snaha za sebou táhne celý film jako lokomotiva. Spousta rozporuplných okamžiků je zachráněna jednoduše tím, že Ullielovi věříte jeho Hannibala. Film by si určitě zasloužil lepší vyústění, ale když se to tak vezme, tváří v tvář Scottovu unylému Hannibalovi a spíše podivnému Rudému drakovi tu zas není příliš co vyčítat. Jen snad těch jater mohlo být víc...

Překvapivě zábavné, svižné a efektní. Asi jako běžná sandlerovka, akorát se tentokrát do hlavní role propašoval Adamův kámoš Rob Schneider. Funguje to skvěle díky scénáři, umírněné stopáži a postavě Jona Lovitze, která je splněným snem všech Star Wars geeků.

Tradiční lekce afrického dějepisu, tentokrát ovšem opepřená vynikajícím Forestem Whitakerem v hlavní roli a režií Kevina Macdonalda, která snímku svým britsky minimalistickým pojetím dodává místy až dokumentární charakter. Podívejte se Forestovi jedinkrát do očí a už na jeho Amina nezapomenete...

Prostříhat o pár minut, dát větší prostor Benu Affleckovi, totálně vykopnout debilní pointu a půlku vysvětlovaček, natočit alespoň pět spinoffů, zabít tu fuckující černošku s protitankovou puškou, nenechat Buddyho neustále čumět do blba a pochodovat po místnosti a... bylo by to geniální. Takhle je to geniální tak možná třicet minut z celkových stodeseti, což je bohužel blbý, protože v těch neakčních vložkách Carnahanovi není moc pohodlně a nemít tam tak solidní herce, zřejmě by se utopil v totálně céčkovém scenáristickém balastu. Proč si sakra nenechal ten scénář napsat od někoho šikovnějšího? Mohly to být orgie se vším všudy... takhle je to jen slibný náznak toho, co dokáže. A není toho málo.

Nejlepší vánoční film letošního roku a dárek, který si všichni Rockyho fanoušci přáli. Děkujeme.

Ani ryba, ani rak... čert ví co chtěl Bong Joon-ho svým filmem naznačit, ale při úzkostlivém uhýbání klasickým hollywoodským klišé (stejně do nich nakonec spadne) a šíleném mixování žánrů si budete každých pět minut připadat jako kdybyste změnili kinosál. Chvíli se smějete, chvíli brečíte, ale většinou nevíte co si máte myslet a naivně doufáte, že se to dá samo od sebe do latě. Nedá... věci se samy od sebe neudělají, musí jim někdo pomoct. A Bong Joon-ho ani jeho štáb evidentně zapomněli záchranné vesty. Takže radši plavte pryč, nebo se v tomhle koktejlu pomalu, ale jistě utopíte.

Dopadlo to zhruba tak, jak se dalo očekávat. V průměrných vodách Fangmeiera drží jen některé triky (proč to zastírat, mluvím JEN o drakovi), hudba a vykrádání všeho možného od Nové naděje přes Harryho Pottera až po Pána prstenů. Už předloha se tváří jako dort od Pejska a kočičky a pokud k jejímu klonování použijete nepříliš talentovaného debutanta a herce, kteří si zrovna vybírají svůj špatný den, je nakonec celkem zázrak, že z pece vypadne něco jako Eragon. Fanouškům fantasy bude chutnat, normální kinofilové ho přežijí a těm ostatním nezbude, než si zanadávat. Vždycky ale může být hůř, to si pamatujte. Stačí počkat na druhou Narnii. (50%)

Tony Scott ve starém dobrém technokratickém thrilleru? Mohlo by být, dokonce i tomu Washingtonovi to v hlavní roli sluší, jenže jakmile se přestane mlžit a začnou se natvrdo vysvětlovat časové paradoxy, ztrácí tenhle "akčňák" půdu pod nohama, aby se na konci ukázalo, že je buď prudce inteligentní nebo přehnaně stupidní... hranice mezi oběma stavy je však takřka neviditelná a já osobně jsem měl při závěrečných titulkách pocit, že se Tonymu zas někde po cestě ztratila pointa. Ale kouká se na to hezky, to zas jo... :)