Tayen

Vtipné a smutné. Vtipné díky Ivo Bystřičanovi, jehož kamera, komentáře a utrpení nás provázeli na jeho cestě odnaučit se kouřit. Já nekouřím, ale vím, jaké to je přestat být závislý na čemkoliv, byť neškodném. A odnaučit se kouření je mnohem horší. Smutný mi přišel postoj politiků. Tady jde poznat, jak pokrytecké jsou jsou jejich výroky a programy na ochranu obyvatel, zvláště dětí. A bohužel se málokdo k tomu pokrytectví přizná. A pak, že máme být na naši zemičku pyšní. Točené rozhovory s našimi představiteli jen potvrzují to, co si o nich myslíme. Každopádně kouření je zlo, které bohužel ale musí snášet i nekuřáci. Ale peníze jsou peníze, a tak místo firemních školek se dětem raději daruje krabička cigaret.

Doporučuji se podívat všem, kdo si pořád myslí, že jejich peníze jsou skutečné a že světová ekonomika se neřítí do háje. Touto problematikou se zaobírá i jedna část Zeitgeist.

Zjednodušeným způsobem vysvětlené věci, o kterých stále hodně lidí nemá ani tušení nebo o nich vůbec nepřemýšlí.

Film vypovídá o životě Agnieszki Holland v době, kdy pobývala v Československu, tedy v době studií a okupace. A právě o této okupaci a jak ovlivnila její život a život jí blízkých osob je film hlavně. Přibližuje i povahu samotné A. a to jak ji viděli ostatní, a občas je dokument proložen záběry z filmů, které natočila tehdy a teď - Hořící keř. Spíše jsem čekala, že Návrat Agnieszky h. bude více vypovídat o celém jejím životě a tvorbě, nejen v tehdejším Česku. Ale tak snímek asi ani nebyl zamýšlen. I tak hezky vypráví o úseku života neobyčejné ženy.

Možná film revoltuje proti moralistickým zákazům v Hollywoodu a možná si režie chce splnit všechny své perverzní choutky tím, že je vyblije na plátno, ale bohužel to není zábavné ani podnětné, ale jen nechutné. Zůstává mi otázkou, co přimělo všechny ty hvězdy ve filmu účinkovat.

Prodloužený víkend je typ filmu, o kterém víte, že neskončí dobře. A možná právě toto uvědomění, že s každou minutou se hrdinové přibližují k vlastní tragédii ve vás udržuje pocit smutku a lítosti a jste nuceni si užít každé nerušené chvíle, stejně jako trojice, která se dobrovolně před světem uzavře v jednom domě. Film si celou dobu udržuje snivou atmosféru a kamera zabírá taková kouzla jako zlátnoucí koláč v troubě nebo odraz světla. Zatímco dospělí hrdinové zklamáni světem se spokojí s pár místnostmi a vzájemnou přítomností, dospívající Henry je stále více lákán otevřít pomyslné dveře a vydat se ven, aby našel, co potřebuje on, ne ostatní. A to se mu nakonec i podaří.

Žižek si pro výklad o tom, co je idelogie bere jako nástroj film. Není se co divit, když jeho minulý Perverzní průvodce se zaobírá právě filmem. Je zajímavé sledovat, jak svoje teorie dokáže napasovat na filmy jako jsou Titanik, nebo Čelisti. Na jednu stranu je to vykalkulovaný tah, protože tyhle filmy mají lidi rádi a teď je uvidí zase jinak, na druhou stranu tak Žižek hledá význam tam, kde není. Někdy je žralok jen žralok. Není třeba si myslet, že fllm vypovídá o tom co Žižek. Je lepší je brát jako pouhou pomůckou, díky které je možné jeho tvrzení pochopit. Téma ideologie rozebírá zevrubně a pomáhá o mnoha věcech znovu přemýšlet, i když by asi bylo potřeba dokument shlédnout aspoň ještě třikrát, abych plně jeho teorie pochopila.

Zajímavé, i když ne tak originální, téma invaze mimozemšťanů pomyslně pokračuje tam, kde skončil film z r. 1956 Invaze lupičů těl. V Hostiteli mimozemšťané naši planetu dobyli a zůstala jen hrstka "neobsazených pozemšťanů". Máme tady zajímavá témata: hlídači, schizofrenie způsobená myslí hostitele a parazita, "mírumilovná" filozofie mimozemské rasy, jejich politika, povaha. Všechno ale zůstalo nevyužito, protože celý příběh musí být degradován jen na povídání o milostném trojúhelníku. Saoirse Ronan je výborná herečka, ale její hraní je tady tristně omezeno hlavně na milostnou linku. Hraje dvě osoby v jednom těle - pozemšťanku Melanii a tisíce let starou bytost, kterou si později vůdce rebelské skupiny domestikuje tím, že jí dá jméno Vanda, protože co je lidské, je lepší a opravdovější. Tato starodávná osoba se vzdává své nezemskosti a stává se další dívkou, která se zamiluje do jednoho z rebelů, zatímco její hostitel Melanie miluje jiného rebela - a máme tady milostný pletenec. Dialogy v hlavě mezi Melanii a Vandou byly vyloženě otravné, a Melanie působila naprosto nesympaticky. Ve filmu vidíme jen šablonovité postavy - životem ostřílený, drsný, ale spravedlivý vůdce; moudrá stará žena, zlá Hlídačka, zrádce, hodná odvážná dívka, nenávistný impulsivní mladík, přemýšlivý mladík...jediná zajímavá Poutnice je brzy také degradována na další hodnou odvážnou dívku. Ráda bych film viděla natočený jako třídilnou minisérii v režii Neilla Blomkampa. Tohhle je jen další sci-fi zabité romantikou a líbivosti za každou cenu.

Pan Peabody má štěstí, že má po ruce časomat, jinak by film nebyl ani zdaleka tolik zábavný. Moc hezká animace a některé vtípky se povedly, ale film se tentokrát více zavděčí dětem než dospělým.

Nádherné bytosti mají být náhradou za Stmívání a znovu nechat opuštěné fanynky, aby se na něco těšily. Koncept zůstává stejný: jsou tady dva mladí hezcí lidé, kteří jsou k sobě osudově přitahování, musí čelit nepřejícnosti svých rodin, zlu a nadpřirozené moci jednoho z nich, tentokrát je to dívka Zaklínačka. Lesy Twighlightu jsou vyměněny za mokřiny Jižní Karolíny, a tak díky tamnímu kraji vzniká hezká atmosféra. Nádherné bytosti jsou zábavnější než Stmívání. Hlavní dvojice je sympatická a poslouchat je je díky jejich vtipkování docela zábavné. Pak tady máme Emmu Thompson a Jeremyho Ironse, jako master Zaklínače, jejichž rozhovor v kostele je lahůdkou, škoda, že takových okamžiků ve filmu nebylo více. Ale ať Nádherné bytosti vybočují těmito střípky z průměru, pořád musí plnit svůj hlavní účel: dát fanynkám pravou lásku se vší svou přeslazeností a řečmi, melodramatičnost a pocit obdivu, který je zobrazen hlavně ve scéně kdy zlá Zaklínačka Ridley jako sexy vamp vystoupí ze svého bouráku, tak aby ji mohlo obdivovat celé chlapecké hřiště. Mladá dívka také potřebuje pocit výjimečnosti, o který smutná hlavní hrdinka v krásných historických šatech, v jejichž rukou je snad opět osud celého lidstva, sice nestojí, ale divačky se do ní můžou promítnout a tak si splnit v zastoupení svůj sen. Nádherné bytosti se bojí být něčím víc, protože se snaží dát fanynkám to, o čem si myslí, že chtějí, další o něco lepší Twiglight. Ale bohužel, náhražka je jen náhražka a Twiglight neměl takový úspěch protože si ho fanynky žádaly, ale protože tvůrci vycítili, co potřebují a co na trhu chybí. Nádherné bytosti se tak bohužel stanou jen dalším filmem, který je možná lepší než jeho upíří předchůdce, ale v podstatě omílá pořád totéž a nic podstatně nového nepřináší.