Tayen

Akademická sázka na jistotu. Když chcete z lidí vyždímat potřebné emoce, potřebujete vhodné téma. A krom dětí, pejsků a nenaplněné lásky, se to jistě týká i otroctví. Na jedné straně jsou zlí, hloupí, zlomyslní nebo zbabělí běloši, kteří považují utlačované černochy na druhé straně za svůj majetek, a podle toho s nimi nakládají. Darují jim svou blahosklonnost a rány bičem a za to požadují mlčení, poslušnost a poddajnou zabedněnost. Otroctví je podle mě jedna z nejhorších věcí, která člověka může potkat. Ale dělo se to a na mnoha místech stále v určité podobě děje, a tento film není o tom, jak to změnit. McQueen na plátna přivedl téma, které je většině Evropanů, kteří do kina půjdou, vzdálené. Oživuje minulost, která je pryč a nedá se napravit. A pokud by se něco takového opakovalo, žádné filmy podobného typu na tom nic nezmění. 12 let v řetězech má jeden cíl - zlatou sošku. Ví, na jaká místa zatlačit, aby se divák rozplakal, cítil vinen, nebo přinejmenším rozlítostnil. Ví přesně, které scény zapůsobí: bičovaní, rozdělení rodiny, křivda, bělošská zrada. S krásnou kamerou, černošskými songy, přírodou jihu USA a výbornými hereckými výkony (zvláště to za mě platí pro Fassbendera) to všechno děla z filmu vážného kandidáta na onoho Oscara se všemi potřebnými atributy, které akademici ocení. Pro mě problémem je, že film na mě až příliš tlačí, takže se ozve má cynická bariéra, přes kterou všechna ta sugesce z dojemných scén nepůsobí. 12 let v řetězech je kvalitní snímek, ale žádné hranice neposouvá, spíše je to závěrečná práce pilného, nadaného ale ne příliš odvážného studenta, který teorii ze školy proměnil ve skutečnost, ale dával si pozor na to, aby neuhnul stranou a film se zalíbil co nejvíce lidem. Po filmové stránce je film skvělý, po emoční se snaží fungovat tak moc, až to (aspoň u mně) selhává. Uvítala bych větší přesah, než jen pointu: "Otroctví je špatné."

Film není blbý, je jen blbě natočený. Tvůrci se snažili upéct dort s pravou šlehačkou, čerstvým ovocem a kvalitní čokoládou, ale ztratili recept, tak si museli vystačit s instantním dezertem a šlehačkou ve spreji. Dort vypadá na první pohled skvěle, nadýchaně a chutně, ale ve výsledku to jsou prázdné kalorie podřadné chuti. Stejně tak Zimní příběh. Ve filmu je spousta ingrediencí, z kterých mohl vzniknout skvělý film - filosofie o světle, sympatická Jessica B. Findlay a Jennifer Connelly, ďábel, zázraky, hvězdy, krásné zimní prostředí. Ale na všechno je tak málo času, že fantasy svět působí zmateně a bez pravidel, ač jich má spoustu. Každou chvíli se jedno objeví, aby vysvětlilo, proč jeden hrdina může, nemůže, nebo musí udělat to nebo tamto. Nevíme, proč jedna postava tolik nenávidí druhou, ač o tom mluví, nevěříme jí, protože motiv není rozveden. Děj pádí kupředu za zvuků laciného valčíku, romantických řečí o osudovosti, kterou ovšem necítíme, a snaží se na kouzelném bílém koni doklopýtat do konce, po cestě ale ztratí spoustu kousků logiky. Po emoční stránce film nefunguje, jiskření mezi hlavní dvojicí je nulové, fantasy svět neznáme, jen víme, že se v něm to a to děje z důvodů, které nechápeme. A pak střih a celé to pokračuje v NY dnešních dnů se stejně absurdními scénami a logikou. Děj pádí kupředu, nové postavy nemají ani čas se nadechnout a už jsou taky vtaženy do světa zázraků a magie a aniž je poznáme, je tady cílová páska. Pokud by film hrál na komediálnější notu, něco jako Hvězdný prach, mohl být lepší. Kdyby z filmu byla trilogie, kterou by točil někdo jiný, mohl být srozumitelnější. Tak se Zimní příběh hodně nepovedl a je to škoda.

Cizí oběd je film o obyčejných lidech, kterým jeden omyl přinese vytržení z osamělého života. V jídlonosiči se neskrývají jen lahůdky vonící exotickým kořením, ale také čím dál delší dopisy, důvod k těšení se na další den. Snímek je důkaz, že i z malých věcí lze sestavit velký příběh, ve kterém hlavní roli hraje papír a kastrůlek a dva lidé, které náhoda svede dohromady a navzájem si život vychýlí trochu jiným směrem. Doporučuji tento film, pokud máte chuť na něco (ne)všedního, milého, uvěřitelného, na film, který je o lidech. A rozhodně se na něj nedívejte hladoví. Další kniha v mé knihovně bude asijská kuchařka.

Já můžu klidně použít český název hlavní písničky: "Všechno je tu božííí!!!" A je jedno, jestli jste pětiletý špunt, tatínek, nebo ani jedno z toho. Kolem sebe jsem v kině nezpozorovala nikoho, kdo by se nudil, ať byl jakéhokoliv věku. Lego příběh je nášup hlášek, popkulturních odkazů, je to nářez plný kostiček, žlutých figurek a originality. Na konci filmu bych se jen obešla bez emoční hrané scénky, která trochu zaváněla americkou moralitkou. Snad nejvíce lze stylem film porovnat s Raubířem Ralfem, ale i tak se v něm dějí úplně jiné věci. Pro mě nejlepší animovaná komedie za poslední roky.

Klub poslední naděje má všechno, co můžete od nezávislého amerického filmu čekat. Brilantní herecké výkony v podání McConaugheyho a Leta, který si tu nominaci na Oscara za roli transsexuála zaslouží. Je to výpověď homofobního narkomana a závisláka na sexu, který najednou nejenže zjistí, že umírá, ale náhle se ocitá na druhé straně barikády, na té ve které jsou lidé, na které nadával a posmíval se jim. S naprostého požitkáře se stává zoufalec odhodlaný bojovat všemi možnými i nemožnými prostředky nejen za pár dní života navíc a proti nemoci samotné, ale také proti lékarenské korporaci a systému, který přehlíží život člověka, protože zákon nemůže nic dělat. Ale tento boj není hlavním tématem filmu, tím hlavním je postava Rona, který je nucen si nějak poradit, na řešení zbohatne a bezděky tak pomůže i těm, kteří se octli ve stejné situaci. Není to film o přerodu bídáka ve světce, ale o člověku, který je nucen se na život dívat i z jiné stránky a to ho ovlivní. Jistě, je to pořád americká produkce, takže se nevyhneme tématu postavšího se jedince proti velkým korporacím, přátelstvím mezi macho ztroskotancem a čistou doktorkou a nějakého toho potlesku. Film občas na diváka tlačí a předkládá mu zbytečné propriety, bez kterých by se snímek obešel a které v jinak syrovém filmu působí jako kdyby biblickým příběhem proběhl Santa Claus.

Milá komedie o překonávání sebe sama. Nehrají tam žádní superkrásní lidé a Stiller nekašpárkuje, ale hraje obyčejného chlapa s neobyčejnou fantazií, ve které uvízl, a pak z nouze musí překonat strach a pomalu se začne přibližovat svému snu. Žádná ze situací není absurdní - snad až na střet se žralokem, i když jejich kombinace už nepravděpodobně působí. Optimistický film, po jehož skončení máte chuť se vykašlat na sobotní úklid nebo posezení u pivka a jít konečně dělat to, co jste vždycky odkládali.

Dokument byl dobrý, ale krátký. Představeny nám byla jen tři z pěti andílků - ale možná je to tím, že u zbývajících dvou k tomu rodiče nepřistoupily,a tak o nich nic nevíme. Nekritizovala bych tolik otce, který skupinu vedl, protože ten si pokazil jen vztah k vlastní dceři, která od dětství nezná nic jiného než televizní show. Je to sice prodávání dětského talentu a vtahování do světa dospělých, ale tohle se děje po celém světě a všude včetně tohoto případu, o tom rodiče věděli a dali k tomu svolení, navíc jsou rádi, že se "děcka chytají" a můžou zažít něco, o čem oni možná mnohdy jen snili. Není to jen o showbuznysu, ale o celé společnosti, která děti nutí se ukazovat a soutěžit, aby z nich něco bylo. Otec dělal, co mohl a žil tím, což sice neznamená, že je to správné, ale taky to z něj nedělá zrůdu jen kvůli tomu, že je jediný, kdo naletěl na svou touhu propagace a nechal se natočit - nedělal nic protizákonného, o nic víc než rodiče každé dětské celebrity. Myslím, že si můžeme vzít jakoukoliv dětskou hvězdu, o které si říkáme, jak je roztomilá a vsadit se, že zažívá něco podobného, jen to není vidět.

Donedávna jsem tvrdila: Nemám ráda romantické komedie a westerny. Pak jsem zjistila, že když se mi nechce moc přemýšlet a chci milý oddych, romantická komedie je super, a že pod pojmem western se neschovávají jen filmy s Vinetouem ale taky Opravdová kuráž (a odérem staré Ameriky voní i Na východ od ráje) a Velká země. Poslední jmenovaný má skoro tři hodiny a mě nenapadlo se ani na minutu nudit. Snímek si odškrtá všechny povinné položky: zlosyn, banda ožralů, faktor pomsty, zbytečné nešváry, saloon, bitky, nahánění stáda, hrdý předák cowboy, pravá slečinka, nepravá slečinka, naivní chlapík z města, který pozná, co znamená život na divokém západě a další věci, co si s westernem spojujete. Navíc jsem byla až překvapená, kolik nadčasových myšlenek Velká země v sobě skrývá. Jako kdyby chtěla uspokojit milovníky ryzího westernu, ale chtěla přidat další hodnotu. Nejlepší western, co jsem viděla, Tenkrát na západě nevýjimaje.

Nejlépe je to brát jako komedii - jinak to snad ani nejde. Mám za to, že Jordan Belfort nebyl tak zábavný a šarmantní, jak se nám film snaží pomoci Lea ukázat, ale že to byl hlavně pěkný hajzlík - sprostý a bezohledný, který si zasloužil za okrádaní druhých zavřít. Film ale o ničem z toho skoro nevypovídá a celé se to tváří jako jedna velká jízda, kdy nechápeme za co vlastně toho zábavného makléře, pařmena a showmana zavřeli. Scorsese se z nějakého důvodu rozhodl Vlka z Wall Street natočit jako komedii a drama (vyjma jedné scény) otočit v gagy (včetně předávkování a prvního rozvodu). Vychází mu to. Film klape po všech stránkách se zaručeným Leovým talentem v čele. Snímek vás natolik strhne, že máte chuť se rozjet na Wall Street a začít s pracháčů ždímat peníze - vždyť je to tak snadné. Jenže každá pařba jednou skončí a pak přijde kocovina.

Film, který vás připraví o iluze o rodinném životě. Dva šarmantní superhrdinové se potkají a vezmou, a pak mají děti a taky řeší problémy s nemožnými šéfy, problémovými dětmi a taky je hryže rutina, nuda a nesmyslnost. Žádná americká pohádka o žili šťastně, až do smrti. Pak se lidským způsobem a omylem připletou to věcí, se kterými nechtějí nic mít a touží je vyřešit, jen aby se mohli zase posadit ke svým snídaním a misce cereálii. Po všech těch velkých věcech se hrdinové vrací ke svému způsobu života, o něco spokojenější, vyrovnanější a blíž k sobě. Animovaný film, který si bere na paškál krizi středního věku.