Eddard

Rozjezd velice silný, hlavně začátek série a la The Network byl ohromně chytrý scénáristický tah (navíc přiznaný). Scénář jako takový je vůbec na obzvlášť vysoké úrovni, zejména v první polovině série, což je u seriálu, kde je kvalita psaní jedním z ústředních motivů nanejvýš příhodné :) Body u mě "Studio City" ztrácelo především na castingu - marná sláva, seriály dělají postavy a s výjimkou Matta, Danyho a Jacka jsem pro ně hledal sympatie jen těžko (částečně to zachraňovaly hostující herci, například Goodmanův soudce mě potěšil moc). Když k tomu přidám slabší zakončení, je to na chabé čtyři... Dobrá a chytrá zábava, ale nic, co byste museli stůj co stůj vidět. 70%

Slibný začátek je kompenzovaný příšerným koncem, humor balancuje na hranici absurdity a absoultní trapnosti. John Turturro si ve svém profilu odškrtl kolonku nemastná, neslaná role. Hledáte-li něco na zabití nedělního odpoledne, mohli byste dopadnout o hodně hůř. 60%

Jsem si docela jistý, že budu teď v očích mnohých intelektuálů vypadat jako naivní trouba, který sedl na lep zvrhlým manipulátorům, ale mnou (při vší skromnosti bych se odvážil tvrdit, že nejsem úplně nejpomalejší a nejdůvěřivější človíček) tenhle agitační snímek otřásl docela silně. Přestože jsem samozřejmě o spoustě ze zde řešených témat četl, slyšel a uvažoval předtím. Když nic jiného, musí se mu přiznat velice účinné užití argumentační techniky. Na příkladě křesťanství se napřed demonstruje, kterak je západní společnost odedávna ovládána vyfabrikovanou historkou, posléze nám na pozadí útoku na Světové obchodní centrum vysvětlí, že podobné vyfabrikované historky jsou stále zdokonalovány a využívány záludněji než kdy předtím a nakonec nepřímo ukážou prstem na šedé eminence této celosvětové manipulace (přestože toho hlavního - pokusu o vysvětlení jejich motivace se nedočkáme) . To všechno podporováno horou citací, paralel, grafů, vizuálních odkazů a (především) dramatické hudby... Výsledný efekt je prostě velice, velice efektivní, marná sláva, pro mě osobně hromsky silnější než Moorovy dokumenty a třebaže mi na něm pár věcí vadilo (například oproti zbytku filmu velice rozplizlý flower power konec s poselstvím), mnohokrát mi nahnal husí kůži a podobné pocity, které jsem cítil u četby Orwellovy 1984. Už jenom za to dávám 80%, ať už je pravda kdekoli a ať už budeme téhle filmové formě říkat pseudodokument či jakkoli jinak.

Perhaps, perhaps, perhaps jeden z nejpříjemnějších britcomů, které jsem měl to štěstí vidět. Poměrně provařený model Přátel a Sexu ve městě je oživován zejména velice nápaditým scénářem z pera Stevena Moffeta, který se neustále předhání v chytřejších a vtipnějších způsobech, jak vyprávět jednoduché příběhy. Možná vůbec nejzajímavějí na Couplingu je fakt, že kvalita jednotlivých dílů si opravdu nejen drží pěkně vysokou kvalitu, ale postupně tuhle laťku zvyšuje. Pak jsou tu samozřejmě charizmatičtí britští herci (možná nejlepší je velice subtilně zahraný Patrick Bena Milese, ale postupem času si oblíbíte všechny, snad kromě Jeffa, který patří k tomu typu postav, které buď milujete nebo nenávidíte), chytrý i velice nechytrý a místy skoro nebritský humor a ... No na zbytek se už podívejte sami, stojí to za to! 80%

Jason Segel možná není z největších hereckých es, ale jeho postavy jsou zkrátka... blízké. Už jenom proto, že se do filmu sám napsal. A jak ho napsal? Na první zhlédnutí poměrně nevyvýžená záležitost s několika neodolatelnými chvílemi a postavami. Rachel (Mila Kunis) samozřejmě hned ve své první scéně divákovi znalému žánrových pravidelsvým úsměvem vykřičí, jak že to celé dopadne (dívka, která je na první pohled milejší a krásnější než ta, pro kterou hrdina trpí, a ještě mu nádavkem dá milenecké apartmá zdarma se holt v hollywoodském scénáři už do pozadí stáhnout nemůže :). Většina toho nejvtipnějšího, co v "Forgeting Sarah Marshall" uslyšíte a pro co, vám tenhle snímek rád doporučím má perfektně afektovaný btitský přízvuk a line se z úst Russella Branda alias Aldouse Snowa. Jeho britský rockstaršuk je sice karikaturou, ale karikaturou famózní. Hodně mi připomněl Rockwellova Zaphoda ze Stopařova průvodce, tak či tak, bez něj by tahle komedie upadla v zapomění daleko, daleko rychleji. 60%

Svižný, lehký příběh západního střihu, který je ale zejména v závěru (jak řekla jedna má kamarádka) už trochu násilně překomplikovaný. Přesto - herci jsou do jednoho sympaťáci, vtipy jsou vtipné, hudba cool... Pohodová jednohubka s trochu přezrálým koncem. 70%

Měl jsem trochu smůlu, že jsem se s tvorbou pana Medema seznámil tímhle dokumentem (ač jsem si hned vzápětí spravil chuť Milenci z polárního kruhu). Velice pochmurný a tíživý dokument nejde dle mého názoru ideální dramatickou cestou (byť je pravda, že cílem je zde nejspíš co nejširší názorové spektrum svědků a komentátorů) - je nezvykle dlouhý, nesměřuje k žádnému vyústění, přičemž názorové spektrum už je ke konci tak široké a zároveň se opakující, že z toho jde člověku, který o Basckické otázce předtím jen letmo slyšel, popravdě hlava kolem. A to samotné je asi zásadní problém, který jsem s ním měl. Informace, které jsou tady chrleny do éteru daleko účiněji stráví člověk, který o daném problému ví a blíže se o něj zajímá. Přesto jsem rád, že jsem jej viděl. O smutný střípek ve skládačce strastí světa mého povědomí méně. Hodnocení mi nepřísluší.

Brrrr... Ve Švýcarsku na to prý chodili rodiny s dětmi v domění, že půjde o hravou pohádku pro nejmenší. Hravá Alenka určitě je, pohádkou bych si nebyl tak jistý, ovšem caparty bych na ni asi nebral. Zážitek - znepokojující autorské dílo, které krásně provětrá podvědomí. Sražte mi hlavu! 90%

Nejpěknější zážitek z LFŠ 08. Lehkost a přitažlivost, s jakou vypráví Medem tuhle romanci se nedá neobdivovat. Podařilo se mu skloubit vtip s dramatem a realitu s kouzlem (hlavním motorem filmu je magický realismus) tak příjemně a neotřele, že se o větrem ošlehané konstanty nejstaršího příběhu lidstva otírá jen vyloženě zřídka. Jinak kráčejí Otto s Anou od začátku až do zvláštního konce po svém. Ohromná poklona Juliu Medemovi, jdu se porozhlédnout po dalších kusech jeho tvorby. 90%

Heh. Mno, se závěrečným rozuzlením samozřejmě dává spousta věcí smysl a mnohé věci, které jsem oboum hercům a Steavově režii chtěl strašně sepsut se stávají naprosto samozřejmými a chytrými pozitivy. Tím, a ještě více obsahem samotného scénáře, se pak tak odlišuje od filozofujících konverzaček Linklatorova střihu natolik, že by případné srovnání bylo by poněkud mimo. Velice cynické, jako celem zajímavé, ale buďte připraveni, že budete dlouho zmateni a dost možná rozčarováni. 60%