Eddard

Dostal jsem, pro co jsem si u tohohle filmu záměrně šel, tedy čistou dávku propagandy - a třebaže hodnotím odpadem, myslím, že si z něj bystrý divák může odnést víc, než z ideologicky protipolárních dokumentů Michaela Moora. Ďábel je v detailech - D´Souza ani režírující Sullivan nejsou ve své sofistice nijak geniální, bohužel na skupinu, na kterou cílí (Republikáni a jejich zradikalizovaná odnož Tea Party především) jejich koláž truismů, polopravd, vynechaných a zavádějících faktů většinou stačit bude. Přidejte si k tomu patrioticky tklivou hudbu, Washingtona a Regana a máte z toho nacionalistický likérek par excellence. Jenom pozor na následný bolehlav .) 0%

Žánr policejního dramatu se prolíná s lyrickou romancí, zkorumpované prostředí městské civilizace kontrastuje s venkovskou asketickou idylou - tématicky originální hollywoodský drink namíchaný a servírovaný Australanem Peterem Weirem. Čistý filmový zážitek, který za těch třicet let téměř vůbec nezestárl. 80%

Spousta výborných nápadů a milých vtipů, co však tomuhle rozjuchanému hororovému Kanclu chybí je ucelenější obsah. Tři ústřední upíři jsou výborní, nejvtipnější z nich mi přišel náckovský Deacon, který mi bůhví proč připomínal Petra Čapka. Jste-li fanoušky černého/novozélandského humoru, měla by vás tato krvavě vtipná jednohubka potěšit. Carpe jugulum. 70%

Metafora vlaku, který nejenom, že jede, ale stále zrychluje na cestě do Konečné stanice tady mluví za všechno. Můžete zkusit vystoupit - a navrhnout to ostatním cestujícím. Můžete se pokusit vyměnit strojvůdce - nebo je přesvědčit o tom, že změna trasy je i v jejich zájmu. Nebo se můžete pohodlně opřít, užívat si výhled z okýnka, a říct si, že změnit dráhu vlaku není ve vašich silách - v tom případě byste se však neměli divit, až dojedete do cíle._________Portrét muže, který šel příkladem milionům Američanů a lidí z celého světa po více než půl století, jenž si rozhodně zaslouží vaši pozornost, zajímáte-li se trochu o historii a občanský aktivismus.

První série Černé zmije má většinu správných ingrediencí, ty ale nejsou ani zdaleka tak dobře odměřené a namíchané, jako v následujících inkarnacích. Vtipné momenty občas probublají, tu a tam pobaví chytrá narážka na Shakespeara, či Monty Pythony, kolem a kolem jde však jen o průměrnou televizní zábavu. Nemáte-li času nazbyt, doporučuji středověk přeskočit a začít až mnohem vtipnější druhou, alžbětinskou sezónou. 60%

Po neslaném, nemastném Constantinovi z dílny konkurenční NBC přichází Netflix se svou vlastní komixovou adaptací, podle mého podstatně zdařilejší. Daredevil nikdy pořádně nevykročil ze stínu svých slavnějších marvelovských bratránků (Spiderman, Avengers, X-men a spol.), v čemž mu rozhodně nijak nepomohlo filmové zpracování s Benem Affleckem. Pro stanici jako Netflix, která se nebojí složitějších, sociálně-politických témat, se však jeví jako ta ideální volba. Slepý Matt Murdock totiž kromě superhrdinsky citlivých smyslů disponuje i superlidsky pevným etickým kodexem a citem pro morálku a právě na tomhle poli se odehrává nejzajímavější drama seriálu. Nepřítel je jasný - zkorumpovaný systém, ovládaný zločineckým syndikátem v čele s tajemným Kingpinem. Méně zřejmý už je ale způsob jak s ním bojovat a to, kam až v tomhle boji může jedinec zajít. Za úspěchem seriálu tak podle mě stojí hlavně kvalitní psaní (Drew Goddard), a teprve poté charismatické výkony Charlieho Coxe (Daredevil) a Vincenta D'Onofria (Kingpin), svižná režie a vynikající choreografie soubojů. V nejlepších chvílích se seriálu daří filosoficko-společenské komentáře, za které by se nemusel stydět legendární The Wire, v těch slabších občas koketuje s patosem a melodramatem - v naprosté většině stopáže však baví a překvapuje. Nebýt mírně pomalejšího a očekávatelného konce, šel bych na pět, takhle: 80%

Po shlédnutí téhle ultimátní konverzačky si už možná nikdy nevychutnáte posezení s kamarádem v restauraci, aniž by přišla řeč na úpadek společnosti, osud, cestování, divadlo, mystické zážitky, Malého Prince, Alenku, Orwella či Schopenhaura - v krátkosti, dojde vám, že většina toho, o čem si lidé u piva, kávy nebo jídla povídají je bohužel většinou sotva víc než zdvořilostní šum. 80%

Moc (možná až příliš?) pěkné a romantické okénko do pár týdnů života jednoho z největších velikánů světové literatury. Romantické je zde klíčové slovo - z historického hlediska je samozřejmě vše důsledně vycucáno z prstu, což nám ale rozhodně nebrání vychutnat si poesii shakespearovského jazyka, vtipný scénář a v neposlední řadě i rozkošnou Gwyneth Paltrow v dvojroli Violy/Mr. Kenta. Stejně jako Luhrmanova verze Romea a Julie může Shakespeare in Love sloužit jako brána k dílu velkého Dramatika pro ty, co u něj ve školních lavicích usínali. 70%

Filozofický námět romantického ladění v hollywoodské produkci. Film pro každého a o každém z nás. Skvěle lidský Truman a ďábelsky božský Christof v podobenství, ve kterém jde o víc, než pouhé nastavení zrcadla kultuře posedlé reality show a televizí obecně. Zážitek. 90%

Chcípácká moralita o chytré a krásné holce, která zjistí, že lidi, co pracují v módě jsou vlastně v zásadě dobráci se srdcem na pravém místě. Brrrrr. Z řemeslného hlediska je to decentní a sledovatelné (50%), ideologicky je to hrůzné (10%). Takže kompromis: 30% Lidi, které zajímá móda už to určitě viděli, vy ostatní si raději nechte zajít chuť.