blixadovan

"Chtěnost" z tohoto filmu čouhá na sto honů. Nedostatek nápadů na obyčejný příběh je zde nahrazen snahou o formální experiment, ale vychází z toho prapodivný hybrid Million Dollar Hotel (sám o sobě rovněž neinvenční a nepovedený snímek) a snahy o kopírování Jeunetova filmového rukopisu. Nesnesitelná je angličtina, která působí jako audionahrávka špatné angličtiny pro samouky. Vůbec tomu nerozumím, snad si dneska nikdo nemůže myslet, že udělat tzv. evropský film, znamená natočit ho anglicky ? Film měl být asi vtipný a zábavný, ale je směšný (více však nudný) a obtížně dokoukatelný. Jedna hvězdička za Tuvu Novotny.

Skvělé!Film jsem viděl už třikrát a ani jednou mě nestihnul nudit, ba naopak, bavil jsem se od začátku do konce. Ústřední píseň je geniální, naprosto mě uhranula. George Clooney je neuvěřitelně vtipnej, což jsem nečekal, tudíž mě velmi příjemně překvapil. Šíře hereckého záběru Johna Turturra je rovněž obdivuhodná.

Vtipná, animačně dokonalá groteska vzbuzující (alespoň) ve mě skutečnou tíseň z nemožnosti uskutečnit chtěné.

Chytrá a svěží komedie o životě tzv. celebrit nevybočuje tématicky ani formálně z tradice allenovské komedie, plné vtipných dialogů a momentek. Celebritou se může stát kdokoliv, kdo je mediálně na očích, ať už něco dokázal nebo ne, což je bohužel častější. Ti, kteří opravdu něčeho dosáhli, tzv. celebrity pravděpodobně ani neznají. Kdyby byl Woody Allen o 20 let mladší asi by hlavní roli svěřil sám sobě. Ačkoliv Keneth Branagh tvrdí, že se snažil hrát sám za sebe, nelze v jeho postavě nevidět „herecký rukopis“ Allenův. To ale nikterak nesnižuje jeho výkon, naopak Velmi vtipná je momentka s Donaldem Trumpem (hraje sám sebe a chce nechat zbourat katedrálu, aby místo ní postavil mrakodrap) a výborný je taky Leonardo Di Caprio. Nohy Charlize Theronová taky hrají báječně.

Fakt, že se člověk při sledování tohoto filmu ani minutu nenudí, asi nejvíce ocení víkendoví návštěvníci multiplexů s obligátními barely nejídla a nepití, nicméně je potřeba zdůraznit, že film nenabízí nic jiného než další z mnoha šablonovitých akčních filmů s tisícem a jedním klišé (snad nejhorší jsou takové ty vtipy na konci filmu při jakémsi happy endu, které mají vyloudit přiblblé pousmání, však to znáte). Na druhou stranu, do poslední chvíle nebylo (teda minimálně mě) jasné, jak příběh dopadne. Liam Neeson hrál opět Liama Neesona, což nevím, zdali je dobře nebo špatně. Množství krve a šrámů (docela nelogicky) na jeho obličeji se měnilo mnohem častěji než výraz jeho obličeje.

Jakoby se Pedro Almodóvar nemohl rozhodnout, zdali chce natočit psychologickou studii osudem těžce zkoušené ženy ve středních letech, nebo grotesku či své obvyklé panoptikum více či méně trhlých postav. Faktem je, že to celé asi dělal záměrně a taky je třeba uznat, že jednotlivé ingredience jsou dávkované přesně. Je evidentní, že ve svých pozdějších filmech cituje své časné snímky, škoda jen, že se k divák k snímkům asi obvykle dostaly v opačném pořadí. Carmen Maura je vskutku krásná ženská, Almodóvar má moc dobrý vkus na ženský. Celkově příjemné překvapení.

Velmi vtipná komedie s skvělými dialogy, spoustu Allenových průpovídek jsem si vychutnal až po opakovaném shlédnutí snímku. Jasně, že se opakuje, ale koho to zajímá? Je fajn a sympatické, že dává šanci hercům, které by málokdo v jeho filmech čekal, Jason Biggs se mu za to náramně odvděčil. Christina Ricci mi zas tak zajímavá nepřijde, má takový krátký ručičky, ale vem to nešť, zábava to byla velká.

Hodnotím na základě shlédnutí pouhého jednoho dílu-vtípky na úrovni druhého stupně základní školy, připitomnělé pitvoření Tomáše Matonohy a jalová postava Martina Dejdara. Ne, tohle opravdu není nic, co by stálo za další shlédnutí.

Jsem spokojený s tím, že si režisér vybral jako ústřední linii příběhu vnitřní svět Iana Curtisa a vývoj kariéry Joy Division byl trochu potlačen. I když, ona vlastně své největší slávy dosáhla až po zpěvákově úmrtí. Srovná-li si člověk živá vystoupení kapely ve filmu s autentickými, je jasné, že se filmařskému týmu podařilo vytvořit téměř dokonalou kopii. Jediné, co mi na filmu vadilo, bylo to, že ve skutečnosti Ian Curtis nebyl takový hezounek a na první pohled byl tak trochu "vyšinutý" (jakkoliv to slovo zní hloupě). Hudba je geniální, stejně tak jako texty, to je nezpochybnitelné!

To byl opravdu otřesný zážitek, přiznávám se, že poslední čtvrtinu jsem dobrovolně (i když...) oželel. Takové množství brutálně trapných a jalových dialogů, hloupých scén beze smyslu, hrozných hereckých výkonů (i od tak dobrých herců) atd. jsem už dlouho neviděl. Film neměl žádnou dějovou linku, vůbec jsem nepochopil, o co ve filmu šlo, šlo-li v něm vůbec o něco. Brrr. Nikdy více.