blixadovan

Tak rád by byl Ondříček vtipnej a tak moc mu to nejde. Z filmu cáká na sto honů úporná snaha o vytvoření jakýchsi "hlášek", ale divákovi je místy až trapně za režiséra. Hloupý děj, hodně prazvláštní herecké výkony dvou hlavních protagonistů nebo spíše podivné jednání jejich postav. Vše zachraňují tradičně výborný Ivan Trojan, Vladimír Dlouhý a sebeironický Jan Tříska.

Byl jsem velmi nemile překvapen, jakým způsobem byli někteří lidé schopni uvažovat ještě v roce 1989 (byť v nějakém severním státě Spojených států), taková koncentrace tuposti, předsudků, zbabělosti a především lidské hlouposti se jen tak nevidí. Film samotný byl vyprávěn citlivě a graduoval do poměrně očekávatelného finále. Hezky se tady “vyřádily" krásná Charlize Theron a Francis McDormand. Jistě že zde bylo přítomno množství klišé, ale v míře skousnutelné a nerušící. Příjemné překvapení na televizní obrazovce

V názvu obsažené kafe a cigára evokují naprostou kavárenskou pohodičku, kterou nabízí i tato kolekce minipovídek. Strašně lehce natočený, skvostně zahraný. Většina rolí musela být šita přesně na míru představitelům a ti si také, odhaduji, do scénáře přidávali vlastní nápady. Pokud ne, iluze tohoto je dokonalá. Vrcholem pro mě je setkání Iggyho Popa s Tomem Waitsem a pak také dvojrole Cate Blanchett. Nejvtipnější je ovšem rozhovor Alfreda Moliny se Stevem Cooganem, skvělá pointa!

Pro mě je tento vynikající britský seriál zjevením. Originální, ruční kamerou snímaný, dokumentaristickou formou natočený. Jakoby opisovali britští tvůrci od dánského (skandinávského ?) manifestu Dogma. Postava Davida Brenta je neskutečně skutečná, plastická a uvěřitelná. Takovej sviňák, ale přitom sympatická figurka, místy mu divák fandí a někdy ho i opravdu lituje. Momenty, kdy se snaží být vtipný (což je vlastně pořád) a jaksi není jsou parádní. Tato komika je mi mnohem bližší než pitvoření pana Fazoleho (ačkoliv se to nedá srovnávat, jde o něco jiného, chápu). Doufám, že nebude následovat nějakej Kancl II, takhle je to krásně uzavřená série a člověk ¨si může být jistý, že nastavování dojem nezkazí. Lepší to být stejně nemůže.

Je celkem pochopitelné, že se režisér musel umělecky vyjádřit k této brutální kapitole polské historie, možná je ale škoda, že to bylo až v tak pokročilém věku, neboť dříve by to jistě bylo mnohem razantnější, protože určitě syrovější. Přesto konec vyvolává permanentní mrazení a husí kůži. Nesouhlasím s tím, že to bylo příliš akademické, byl to filmový pietní akt za padlé polské důstojníky.

Každé slovo, každý pohyb, všechno má svůj smysl do posledního detailu, nic není samoúčelné, odfláknuté, bezmyšlenkovité. Naprosto dokonalá stylová čistota, kterou Tarantino dokazuje, že film skutečně miluje a má nakoukáno nespočet filmů různých žánrů a různých kvalit. Prostě si hraje, nejde mu o vrcholný umělecký zážitek, ale o pobavení a to se mu dost dobře daří.

Naprosto brutální, sugestivně natočený snímek o tom, že původcem všeho zla je lidská hloupost, zvůle, zaslepený fanatismus a neukojený chtíč. Je jedno, jedná-li se o století sedmnácté či jednadvacaté. Za celých 103 minut nedává film chvílku na vydechnutí. Odzbrojující a mrazivé výkony herců.

I s velkým časovým odstupem se tvůrcům podařilo zachovat a dokonale přiblížit atmosféru života italoamerických...ehm...obchodníků. Náramně je popsán pád Michaela Corleona, včetně jeho zdravotních problémů. Poslední půlhodina filmu neměla naprosto žádnou chybu, napětí se stupňovalo až k naprosté emocionální erupci.

Poměrně tradičně natočený životopisný snímek bez hlubšího ponoru do "duše" postav, zejména té hlavní. George Jung je zde vykreslen jako téměř kladný hrdina, kterému ubližují a podrážejí ho a kterému divák snad i fandí a nakonec je mu ho i líto. Proboha, to snad ne, vždyť to byl obchodník se smrtí, který se pořád oháněl láskou ke své holčičce, ale jeho jedinou láskou byl kokain, potažmo peníze z něj tekoucí. Teď už je i taky konečně jasný, odkud okoukal Pavel Nedvěd svůj parádní účes :-) Škoda, že Franka Potente hraje ve filmu cca 30 minut, což je tedy lepší než těch 10 minut v Bourneově mýtu. Děj dobře šlape, ale někdy jsem měl pocit, že nelogicky přeskakuje bez vysvětlení souvislostí.

Smysl tohoto krátkého dokumentu (?) mi byl jasný až poté, co jsem slyšel vysvětlení jeho "backgroundu" Janem Švankmajerem. Škoda, že některé ty kosti nebyly nakomponovány do jeho Historia Naturae - bylo by to ještě silnější.