candy_daze

Retardované herecké výkony, motivace postav naprosto nelogická. Hodinu a čtvrt strávíte s nesympatickou bandou podivínů, čekajíc na nějaký pořádný climax. Místo toho aby atmosféra houstla a napínala, mě spíš dokonale otrávila do té míry, že by mě už na konci nadzvedl ze židle maximálně tak opravu nečekaný bombastický konec. Ten se bohužel (nečekaně, haha) nekonal. Místo toho to dopadlo jako jedno velké vyprázdněné klišé. Nemám problém s tím, když ve filmu vévodí forma nad obsahem. Tady bylo ale slabé oboje. Naprosto zbytečný film.

Roma byla mým čtvrtým setkáním s Fellinim, a zároveň velkým zklamáním. Ač otevřena všem možnostem, čekala jsem od ódy od Felliniho na mé milované město něco jiného, než tuhle bizarní kakofonii nesouvislých vjemů. Povídkový film je asi nejpravděpodobnější "terminus technicus", pod který se dá tento film zařadit. Nejedná se ale o několik jasně ohraničených příběhů, ani o několik příběhů, které jsou nějak logicky propojeny. Spíš jde o nahodilé scénky, u kterých velice volnou návaznost musíte hledat jen těžko, a jejich smysl v rámci celého díla také. Z valné většiny je vidět, že se natáčelo v kulisách a interiérech, a nádherný Řím samotný v příbězích figuruje jen minimálně. Samozřejmě kromě konce filmu, kdy nám je naservírováno vše najednou. Ve srovnání s krásně nostalgickým Amarcordem, u kterého jsem brečela smíchy, tady aby humor člověk pohledal. Sklouzlo to jen k vulgárnosti, na jejíž hraně Fellini ve svých dílech jindy mistrně balancuje. Kromě jediné scény a finále jsem u Romy necítila ani náznak emocionálního pohnutí, které Fellini umí v divákovi vyvolat. Bohužel to ve mně vyvolalo pouze pocit uřvaného a přitom prázdného díla.

Při natáčení Collateral bylo použito velké množství technických vychytávek. Některé z nich dokonce poprvé. V určitých ohledech je revoluční. Ať už se jedná o zajímavou práci s kamerou nebo velice fotogenické LA, na které se hezky koukalo, forma byla zajímavá. Já jsem ale bohužel (jak pro koho, haha) tvor příběhový a s oblibou filozofující. Efektní vizuál a tempo jsou v dost velké nerovnováze s feelingem z celého filmu, který nakonec pro mě vyšel tak nějak naprázdno a moc mě neohromil. Jasně, je to akčňák. Nikdo nečeká žádnou hlubokou filozofii. Ale i tak bych byla ráda za nějakou citlivější sondu do motivací a vnitřního života postav. Tady na to byl v rámci častých dialogů mezi dvěma hlavními představiteli prostor, a dost pravděpodobně i snaha. Ta se ale nesetkala úplně se zdarem. Finále filmu pro mě vygradovalo naprosto do prázdna. A na konci zbyl spíš jen takový neuspokojující pocit a otázka "proč vlastně?". Za mě tak 3,5/5 a znovu vidět nepotřebuji.