RUSSELL

RUSSELL

Vincent Raven

okres Ústí nad Labem
He Who Talks Loud, Saying Nothing


60 bodů

Můj deníček

<< předchozí 1 2 3
  • 12.3. v 22:37

    Koronavirus zavřel kina

    Tak takhle aktuálně vypadá sekce Kino a minimálně po 30 následujících dní tomu nebude jinak. Brzy to budou 3 roky, co jsem zde na ČSFD hlavním administrátorem kinoprogramu a českých kino premiér a nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že k něčemu takovému může dojít. Každopádně kino, festivaly a další kulturní aktivity musí jít v tomto pochmurném čase stranou a nezbývá než doufat, že nouzový stav rychle odezní a vše se co nejdříve začne vracet do normálu.

    Koronavirus zavřel kina
  • 4.11.2019 v 16:29

    Krev, slzy a sperma

    Na Podzimní sklizni Festivalu otrlého diváka byla pokřtěna zbrusu nová kniha s názvem Krev, slzy a sperma. Jde o tzv. čítanku filmového braku, kterou po třech letech usilovné práce dala dohromady čtveřice těch nejpovolanějších – Jiří Flígl, Antonín Tesař, David Čeněk a Jiří Blažek. Kniha byla pokřtěna symbolicky všemi tělními tekutinami, které se objevují v samotném názvu knihy a měla by být k dostání ve většině knihkupectví za velmi příznivou cenu. Pro všechny milovníky filmového braku a příznivce Otrláka je naprostou povinností zařadit tento titul do své domácí knihovny!

    Krev, slzy a sperma
  • 16.10.2019 v 23:18

    Sitges Film Festival 2019: Závěrečné ohlednutí

    Tak můj druhý Sitges Film Festival je zdárně za mnou. King Kong pass jsem využil na maximum a úspěšně jsem navýšil počet absolvovaných projekcí. Letos jsem zde viděl celkem 52 celovečerních filmů (+ necelou desítku krátkometrážních, které do výčtu nepočítám). Mezi nejlepší zhlédnuté novinky řadím především The Lighthouse, Deerskin, I Lost My Body a Leap of Faith. Ovšem ne vše, co jsem tu viděl, bylo kvalitní – zejména Porno či Dark Encounter za moc nestálo –, ale tak už to na festivalech chodí a rozhodně nelituji žádné návštěvy kinosálu, ať už to dopadlo jakkoliv. Rovněž jsem měl úžasnou příležitost zhlédnout na velkém plátně Żuławského majstrštyk Possession a to rovnou za přítomnosti samotného Sama Neilla, jenž po projekci debatoval s diváky, což též řadím mezi nejpamátnější momenty letošního Sitgesu.

     

    I napodruhé si mě festival omotal kolem prstu, a ačkoliv to bylo místy dost náročné, vychutnal jsem si plnými doušky těch 11 nabitých festivalových dnů plných fantastických filmů a budu na to spokojeně vzpomínat. Pevně věřím, že i příští rok půjde vše podle plánu a já potřetí v řadě zavítám zkraje října do Katalánska a opět to roztočím na nejzásadnějším žánrovém festivalu na světě. Sitges rules!

    Sitges Film Festival 2019: Závěrečné ohlednutí
  • 15.10.2019 v 12:54

    Sitges Film Festival 2019: Aaron Paul

    Letošní ročník Sitges Film Festivalu pro mě vyvrcholil projekcí filmu El Camino: A Breaking Bad Movie. Ta se konala v sobotu 12.10., což bylo den poté, co film oficiálně vyšel na Netflixu. Já jsem tedy film viděl sice až o den později, ale za to na obrovském plátně hlavního sálu Auditori a ke všemu za osobní účasti samotného Jesseho Pinkmana – Yeah, Bitch!

     

    Aaron Paul nejdříve film sám uvedl a po jeho skončení se ještě vrátil na plánovanou Q&A s diváky. Drtivá většina lidí v narvaném sále Auditori byla nadmíru spokojena a plna nadšených dojmů z právě skončené filmové tečky za geniálním seriálem Breaking Bad. Pozitivně naladěn byl i sám Aaron Paul, který si užíval zasloužených ovací za ztvárnění své životní role. Vrcholem celé Q&A byl ovšem moment, kdy Aaron vzdal hold právě zesnulému Robertu Forsterovi, který v El Camino ztvárnil jednu z klíčových vedlejších rolí. Vzpomínka na Roberta Forstera byla zakončena dlouhým potleskem ve stoje.

     

    Na celý záznam Q&A s Aaronem Paulem se můžete podívat zde:

  • 13.10.2019 v 23:04

    Sitges Film Festival 2019: Midnight X-Treme

    Sitges Film Festival je specifický i svou sekcí Midnight X-Treme, kde vám vždy hodinu po půlnoci pustí 3 až 4 filmy v rámci jedné projekce a ze sálu odcházíte mezi 6 a 8 hodinou ranní. Dá se říct, že je to taková zdejší „kultovní“ sekce, jejichž projekce rozhodně nejsou jen pro pár otrlých jedinců, ale účastní se jich většinou plné sály lidí. Už vloni jsem měl v plánu zúčastnit se alespoň jednou nějakého z těchto nočních maratonů a přišlo mi ideální na to zajít až na úplném konci festivalu. Ono je těžké v tom festivalovém zápřahu, kdy člověk prakticky od rána chodí na filmy, ještě najít mentální sílu a energii na absolvování takovéto porce naráz, proto je třeba s tím dopředu počítat a nějak si to naplánovat.

     

    Vloni můj záměr moc úspěšně nedopadl, jelikož jsem v rámci maratonu jako první dostal High Life a po něm se mi chtělo tak maximálně umřít, než zůstat na další filmy. Letos už se mé plány úspěšně naplnily a já si mohu odškrtnout, že jsem zvládl absolvovat celý maraton. Na konec festivalu jsem si dal noční dávku 4 filmů (jeden krátkometrážní a tři celovečerní). Maraton se skládal z filmů Peopling, Greener Grass, Why Don't You Just Die! a Porno. Nakonec jediný film, který jsem si náležitě užil, byl ruský Why Don't You Just Die!. V ostatních případech šlo o slabší zážitky. Víceméně celé jsem to překousal v bdělém stavu. Usínal jsem pouze na samém konci a to zejména proto, že film Porno je nudně ukecaná slátanina, na kterou jsem postupně takřka rezignoval. Každopádně to stálo za to, atmosféra v sále byla pohodová a jsem rád, že jsem se maratonu zúčastnil – navíc jsem měl před ním už pár filmů během dne za tebou, takže to na mě byl docela výkon končit o půl sedmé. Ale i o tomhle je Sitges Film Festival!

    Sitges Film Festival 2019: Midnight X-Treme
  • 7.10.2019 v 13:37

    Sitges Film Festival 2019: Asia Argento a Gaspar Noé

    Jedním z hostů letošního Sitges Film Festivalu je i herečka Asia Argento, která si zde převzala Méliès Career Award, kterou každoročně uděluje Méliès International Festivals Federation. Cenu ji předával její blízký přítel, režisér Gaspar Noé a ceremoniál to byl vskutku nezapomenutelný. Dosti nabuzená Asia Argento se utrhla ze řetězu už před samotným zahájením, kdy během příchod do sálu zpívala a tancovala a do toho burcovala dav, aby se k ní přidal. Každopádně její vystupování bylo ještě v rámci mezí, což se rozhodně nedá říct o Gasparu Noém. Ten při následném předávání vylezl na stage nejspíš sjetý na maděru, sotva se udržel na nohou a když se dostal ke slovu, tak mumlal něco o pomíjivosti života, důležitosti kinematografie a že by nechtěl být ubodán ve filmu Daria Argenta.

     

    Vidět tenhle úlet na vlastní oči bylo něco neskutečného a skvěle jsem se při tom bavil. Pokud vás to zajímá, tak tady je video z onoho předávání, takže se můžete sami podívat, jak to celé probíhalo. TOMORROW IS CANNIBAL HOLOCAUST!!!

  • 3.10.2019 v 15:57

    Sitges Film Festival 2019: Pachatel se vrací na místo činu

    Rok se s rokem sešel, je tu opět začátek října a to ve Španělsku znamená, že startuje Sitges Film Festival – světová jednička na poli festivalů zaměřených na fantastické žánry. Vloni jsem se této grandiózní akce zúčastnil poprvé a mám ohromnou radost a čest, že zde mohu po roce opět být. Čeká mě 11 dní brutálního festivalového režimu, ve kterém bych měl stihnout kolem padesátky projekcí a jeden exkluzivní hudební koncert.

     

    Vloni jsem byl držitelem Vampire passu, který mi zaručoval vstup až na 40 projekcí (5 na den) dle vlastního výběru. Jelikož jsem se obával, že by to letos mohlo být málo, proto jsem si zařídil upgrade na nejvyšší metu, kterou je King Kong pass, jenž mi umožní vstup až na 50 projekcí (6 na den). Letos jsem tedy zadupl plyn až na podlahu – po vzoru letošního festivalového motivu – a zvýšil otáčky na maximum. Bude to dlouhé, náročné, vydatné a bezpochyby to bude stát za to!

    Sitges Film Festival 2019: Pachatel se vrací na místo činu
  • 6.8.2019 v 00:00

    Žlutá Filmovka

    Již nějakou dobu vím, že Uherské Hradiště je to nejlepší místo, kde na přelomu července a srpna trávit svůj čas. Proč? Koná se tu přece Letní filmová škola! Letos proběhl již 45. ročník, a ačkoliv to byla teprve má třetí Filmovka, tak už teď mi přijde, jako by tato akce byla v mém srdci celý život. Za ty tři ročníky, které mám za sebou, jsem zažil nespočet úžasných filmových zážitků, dověděl se tunu zajímavých a obohacujících informací a hlavně jsem strávil mnoho chvil ve společnosti zajímavých lidí, kteří žijí filmem.

     

    Program letošního ročníku nenabídl jen Francouzskou novou vlnu, filmy Michaela Hanekeho či sekci New Queer Cinema, ale přichystal také jednu mega lahůdku pro ty největší fajnšmekry – giallo filmy. Těm byla věnovaná celá sekce Půlnoční delikatesy, která představila každou půlnoc ve Sportovní hale jednoho zástupce tohoto pokleslého žánru. Celkem šlo o 6 klasických italských giallo děl + 3 filmy, které na giallo nějakým způsobem navazují. I když giallo není vždy zrovna ideální volbou pro půlnoční projekci – tempo giallo filmů bývá často pomalé a ukecané a v tom festivalovém zápřahu je někdy výkon udržet ještě v noci pozornost po všech těch předešlých filmech –, tak jsem nesmírně vděčný, že jsem měl možnost vidět několik zástupců tohoto žánru v ucelené formě na velkém plátně. Za to vděčím především dramaturgům Aleši Římanovi a Jirkovi Flíglovi, kteří nám tyto lahůdky servírovali s výbornými úvody. Součástí programu byla také přednáška o giallu pod taktovkou Aleše Římana, která rozhodně stála za to a její jedinou nevýhodou bylo to, že trvala jen těch 90 min.

     

    Seznam promítaných italských klasik odstartoval Mario Bava se svým zásadním dílem Blood and Black Lace a přes The Night Evelyn Came Out of the Grave, Short Night of Glass Dolls, Don't Torture a Duckling a Torso jsme došli až k Tenebrae od Daria Argenta. Z Itálie jsme se následně přesunuli do Austrálie k Next of Kin a poté jsme ochutnali ještě příspěvky z nedávné doby v podobě Strange Colour of Your Body's Tears a Red Nights. Absolvoval jsem 8 z těchto 9 půlnočních projekcí – na Strange Colour of Your Body's Tears jsem se bohužel nedostal, jelikož předcházející projekce Ben-Hura se protáhla a přišel bych skoro až v půlce filmu a to by nemělo smysl. Ne vždy jsem byl promítaným filmem uchvácen, ale rozhodně jsem byl rád za každou absolvovanou projekci. Aleš Říman pojal výběr filmů do italské části sekce tak, aby co možná nejvíc dokumentovaly rozsah a různé polohy giallo žánru – nemělo tak jít vyloženě o nějakou výstavní skříň žánrových klasik, proto tam taky chyběly například Argentovo zásadní kusy The Bird with Crystal Plumage a Deep Red. Navíc by Říman s Flíglem někdy rádi dotáhli do Hradiště samotného giallo mistra Daria Argenta a nechtěli si tak vystřílet filmy, které by raději promítali za účasti této legendy. Držím palce, aby se jejich přání stalo skutečností a Argento opravdu dorazil – to by byl splněný sen!

     

    Giallo filmům – zejména těm od Daria Argenta – jsem propadl někdy na přelomu let 2012 a 2013. Teď jsem ale už nějakou dobu na tento oblíbený žánr zanevřel a dlouho jsem se k němu nevracel. LFŠ mi lásku k těmto filmům připomněla a zažehla ve mně nový zápal pro žluté filmy. Takže beru černé rukavice, připravím si svůj oblíbený vražedný nástroj a budu se opět naplno nořit do světa násilí, perverze a traumat z mládí. G IS FOR GIALLO!

    Žlutá Filmovka
  • 31.12.2018 v 15:31

    10 let na ČSFD

    Je to na minutu přesně 10 let, co jsem si založil svůj účet na ČSFD. Jde o naprosto zásadní moment mého života, aniž bych si to tehdy před těmi 10 lety vůbec uvědomoval. Ačkoli jsem po založení nějakou dobu na ČSFD chodil jen sporadicky, tak jsem si sem přece jen cestu našel a od začátku roku 2011 se z toho stala každodenní rutina. ČSFD se rychle stala mým nejoblíbenějším místem na internetu, kde jsem za ty roky strávil nespočet hodin projížděním stovek profilů a všemožnou související aktivitou. Ve stejném roce začala kinematografie vládnout na prvním místě žebříčku mých zájmů a trůní na něm dodnes. To vše nakonec vedlo k tomu, že jsem se v létě roku 2016 stal shodou okolností i jedním z administrátorů a z mého koníčku se posléze stalo i živobytí. Už takhle jsem na ČSFD trávil moře času a díky adminování se ten čas zde strávený zmnohonásobil. I přesto, že je dnes ČSFD mým chlebodárcem, tak stále zůstává především mým koníčkem a zábavou, což je pro mě zcela zásadní. ČSFD pro mě znamená stále víc a víc a jsem ohromě poctěn, že mohu být součástí ČSFD týmu. Umožnilo mi to potkat spoustu lidí, kteří jsou naladěni na podobné vlně a se kterými se dá dlouhé hodiny debatovat o filmu. Díky ČSFD je ze mě rok od roku větší a větší cinefil, podlehl jsem kouzlu filmových festivalů a vrcholem toho všeho byla letošní ČSFD výprava do španělského Sitgesu. Jsem šťastný a ohromně vděčný za vše, co mi ČSFD přineslo a těším se, co mi v dalších 10 letech teprve přinese. ČSFD 4EVER!

    10 let na ČSFD
  • 24.10.2018 v 16:19

    Sitges Film Festival 2018

    I filmový horor má svou Mekku a tou je španělské přímořské město Sitges. Zde se koná již přes 50 let nejvýznamnější filmový festival zaměřený na fantastické žánry s názvem Festival Internacional de Cinema Fantàstic de Catalunya. Díky POMOvi jsem se před pár lety o tomto filmovém svátku dozvěděl a letos se mi rovnou i naskytla možnost ho s ním a kolegy Goldbeaterem a Filmmaniakem navštívit – a rozhodně šlo o nezapomenutelný zážitek.

     

    Lásce k filmovým festivalům jsem propadl teprve před pár lety, takže ještě zas tak ostřílený festivalový návštěvník nejsem, ale mám už za sebou několik návštěv našich nejzásadnějších tuzemských festivalů, a tak byl Sitges Film Festival pro mě prvním zahraničním festivalem, kterého jsem se zúčastnil. Rád bych se někdy během svého života podíval na festivaly do Toronta, Benátek nebo Sundance, ale nevěřím, že bych se tam posléze chtěl pravidelně každý rok vracet – jednak by to byla znatelná finanční zátěž a navíc mi přijde, že si vystačím s pravidelnou návštěvou našich festivalů. Tohle tvrzení ale v případě Sitgesu rozhodně neplatí. Pokud jste fanoušek hororu a dalších žánrově spřízněných filmů, tak vás návštěva Sitgesu dozajista poznamená a budete se tam chtít vracet pravidelně každý rok.

     

    Jak jsem již psal, prestižnější a významnější akci zaměřenou na fantastické žánry na světě nenajdete, zároveň se ale jedná o obří akci dělanou z lásky k věci a zejména pro žánrové fanoušky. Žádné snobské úlety jako v Karlových Varech zde nečekejte. Sitges je během festivalu zaplněn především filmovými nadšenci, kteří plní sály a užívají si pohodovou atmosféru plnou krve a napětí. Horor nebují jen v kinosálech, ale i v ulicích města, kde se to jen hemží filmovými fanatiky a jednou z nejzajímavějších aktivit při toulkách městem je sledovat všechny ty trička s nejrůznějšími filmovými motivy, které má na sobě značná část kolemjdoucích.

     

    Výběr filmů bývá opravdu pestrý a můžete si zde zajít jak na hororové události roku, tak i na ty největší béčka, které jsou zrovna k mání. Na festival jezdí i hromady významných hostů mezi kterými letos byla taková esa jako Nicolas Cage, Ron Perlman, Peter Weir, Tilda Swinton, M. Night Shyamalan či Ed Harris. Na městské promenádě najdete velký počet stánků, kde se prodává merch – od triček až po figurky či vinyly s filmovými soundtracky – a věřte mi, že budete v neustálém pokušení tam utratit peníze. Já sám jsem tam letos pořídil 7 triček!

     

    Pokud budu mít i nadále příležitost se této pekelné akce účastnit, tak se budu mile rád každý rok táhnout až do Katalánska a s chutí tam prožiji skoro celou první polovinu října. Zažít Sitges Film Festival je úžasný a obohacující zážitek a doporučuji ho každému hororovému zapálenci. OLA SITGES!

    Sitges Film Festival 2018
<< předchozí 1 2 3