RUSSELL

Eternals rozhodně přináší i něco nového, co jsme v MCU ještě neviděli, avšak ta přemrštěná stopáž je neobhajitelná. Díky za Kumaila Nanjianiho, který rozvířil ty strašně vážné vody a vdechl tomu trochu odlehčené energie. Richard Madden má celý film jeden a ten samý výraz – marvelovský Superman v jeho podání u mě teda neobstál. Eternals si ukousli příliš velké sousto a svou přehnanou ambicióznost utápí v digi bordelu bez pamětihodných akčních scén. Závěrečná pasáž je sice vizuálně působivá, ale postrádá tempo, které by podtrhlo, že opravdu o něco jde. Chtělo by to smrsknout do dvou hodin, aby to bylo stravitelnější.

Úmorně nudná depresivní óda na kolektivismus zahalená do dystopického hávu, jehož podstata zůstala skryta ve stínech dělnické revoluce.

Vidět to na plátně v 35mm kopii se samotným Neillem Blomkampem v sále je prostě zážitek – District 9 by však obstálo za jakýchkoliv podmínek. Takhle umně skloubit nařachanou akční sci-fi jízdu se silným sociálním přesahem a kritikou společnosti je unikátní. Film překypuje neotřelými nápady a i přes všechna palčivá témata, kterých se dotýká, nikdy nepřestane být v prvé řadě zábavnou laskominou pro žánrové nadšence. Málokterý film má podobně strhující tempo, které mi dovolilo pořádně vydechnout až během závěrečných titulků. Instantní klasika!

Měl jsem pocit, že se film snaží být hrozně komplexní a osudový, ale v jádru toho nemá zas tolik co nabídnout a je tak trochu nafouknutou bublinou. Avšak díky stylovému vizuálu, struktuře vyprávění, příjemné stopáži a sympatické ústřední dvojici se dá tahle sci-fi jednohubka chutně a lehce strávit. Jako debut výborné, pokud by však s tímhle přišel zkušenější režisér, byl bych méně shovívavý.

Zhoubné zlo jsou všichni ti papoušci, kteří se chytli výkřiků do tmy o tom, jak James Wan točí neo giallo, a i když výsledný produkt nemá absolutně nic společného s giallo filmy, tak stejně papouškují, jak je z filmu jasně patrný vliv Argenta, Bavy a dalších ikon – NE! NE! NE! Já se na Malignant hodně těšil, mám Wanovu tvorbu rád, ale tady poprvé totálně ulítl a byl jsem až v šoku z toho, jaká je to fušeřina. Záběr z ptačí perspektivy je sice cool a vždy si ho vychutnám, ale ten digitálem ochcaný vizuál už prostě nepřekousnu. Kdyby se aspoň ta debilita nebrala tak moc vážně! BTW: Nejvíc jsem kroutil hlavou, když jsem se tu v komentářích dočetl, že prý ten hudební hnůj vytvořený Josephem Bisharou odkazuje na Rize Ortolaniho – to už je fakt někdo hodně utopený ve vlastní prdeli, anebo v životě neslyšel nic od Ortolaniho. BTW2: filmfanouchu, podívej se nejdřív na nějaké to giallo od Argenta, Bavy, Fulciho či Martina, než budeš psát, jak jim Wan skládá poctu a kráčí v jejich šlépějích. Wan skládá poctu leda tak sobě samému a využívá přitom střípky ze všemožných brakových zdrojů, ale rozhodně nikomu a ničemu konkrétnímu nevzdává hold. Tohle je prostě James Wan film a nic víc.

Příběh filmu je vyprávěn dosti zkratkovitě, ale má slušný spád, a i když se mu nepovedlo pořádně vytěžit knížní předlohu R. L. Stevensona, ostudu jí rozhodně nedělá. Celý film stojí na bravurním hereckém výkonu Johna Barrymorea, který je okouzlující nejen v maniakálních výstupech během proměn či jako Mr. Hyde, ale dokáže uhranout i svým zadumaně kamenným pohledem, ze kterého je vám hned jasné, co se v Dr. Jekyllovi odehrává. Potěší také několik působivě natočených hororových scén, které i po více jak sto letech neztrácí své kouzlo. BTW: Škoda, že jekyllovský film natočený F. W. Murnauem – Der Januskopf – ze stejného roku je ztracen, dost by mě zajímal pro porovnání.

Hongkongský předchůdce Ready Player One.

První půlka naprosto úchvatná a strhující, pak tomu trochu spadne řetěz, ale finální pasáž už je opět skvostná. Takto svérázný muzikál tu dlouho nebyl – navíc s naprosto božsky vypiplaným vizuálem a strhujícím Adamem Driverem. Pro mnohé to bude až příliš nekonvenční a úmorné, ale zas tak drsný art to není. Byl to pro mě tak trochu zajíc v pytli, ale nakonec jsem moc rád, že právě Annette jsem zvolil jako svůj návratový film po takřka 10 měsíců dlouhé kino absenci.

Docela mě překvapilo, jak moc velký scenáristický bordel to byl – až se v něm ztratily i motivace některých postav, které díky tomu nějak jednaly jen proto, že se to zrovna vývoji příběhu hodilo do krámu. Paradoxně mě moc nezaujala akce – většinou byla dosti fádní anebo zbytečně hekticky roztřesená, i když to dané pasáže zrovna ani moc nevyžadovaly. Mnohem víc mě bavilo všechno ostatní kolem – což nevím, zda brát u Marvelu jako pozitivum. Žádný průser to není, pořád jde o kvalitní produkt, ale mrzí mě, že ničím výrazně nevybočuje, což značí, že Marvel čím dál tím víc zabředá do nějakého svého standardu, který sice neurazí, ale už ani příliš nenadchne. V prvních fázích univerza bylo více dbáno na to, aby každý jednotlivý film měl nějaké své specifikum, což se zhruba od vydání Ant-Man and the Wasp u sólo počinů vytrácí a je to škoda. Řekl bych, že film zaměřený na Black Widow přišel o pár let později, než měl. BTW: David Harbour jasný showstealer.

Přesně ten typ braku, který by měl zůstat hnít v propadlišti filmových dějin, jelikož znovuobjevení si ani za mák nezaslouží. Když zážitek z filmu nezachrání ani dabing týmu Festivalu otrlého diváka, tak to už je co říct. Troufnu si tvrdit, že za normálních okolností by se tahle úmorně nudná břečka nedostala ani do filmového hovnocucu.