garmon

garmon

evžen bakule

Česko
cinephil anarchique


24 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 10 13
    • 26.5.2020  22:03
    Slzy padaly (1982)
    *****

    Strašně nepříjemný film s naprosto neuvěřitelnou hudební stopou. Za tu o hvězdu či dvě víc do plného počtu.

    • 21.5.2020  22:04

    Film má zřetelné tři části a epilog. V první jde zejména o fešácký kriminál a jeho absurdity (silná byla minuta s hluchoněmou návštěvnicí), v druhé jde o pozadí vyšetřování a skutek samotný - a tady mě začal film zajímat, najednou se to rozdýchalo, bylo vidět, že Kira umí mistrovsky realizovat. Ve třetí částí se film úplně vymkne a přesune kamsi do Turkmenistánu (?), kde se mezi “druhořadými” pátrá po svědkyni zločinu. Celá cesta tam a celé prostředí mi silně připomnělo Sokurovovy Dny zatmění. Ta bída "domorodců" kupodivu prošla cenzurou tu i tam - každopádně tenhle film ozvláštňuje natolik, že se posouvá ještě o level dál nad ŽENSKÉ KINO. Mj. připomnělo mi to i to příšerné Resnaisovo Mélo - nízkorozpočtové, stylizované do divadelnosti. Naštěstí tady je hlavní představitelka mnohem lepší herečka než Azéma. Ale je taky chvílemi špatná, chvílemi nechutná, hnusná, ucajdaná, slizká obrýlená Ruska; chvílemi afektovaná pomalu jak Renata Litvinova - Muratova to tak po svých klisnách chtěla. Obrat štěstěny, či jak to přeložit, je ve věcech na něž se zaměřuje (perspektiva pravdivosti? ženský žal?) velmi podobný tomu nepříjemnému úvodu Astenického syndromu. Jemu se podobá i vedení herců - s překvapivou civilností, která mnohdy vzplane do nehrané agrese - v tomhle je Muratova tvrdší než naše Chytilová - rány jsou tu opravdové. V prostředí (krypty, sklepy, kancly, ruiny) je film podobný předešlému, cenzurou vykastrovanému Mezi šedými kameny - je nízkorozpočtový (dobře, tygr a pár kostýmů). Od Mezi šedými kameny ale uplynulo pár let a cenzura Muratové dovolila řadu aspektů, které film posunuly do postmoderního kina - přiznaná polystylovost (středověk anebo aspoň historický film ku osmdesátkovému líčení, kostýmům anebo interiérům), metaforizující narace (zas ten tygr-), samotný anglosaský námět (Sokurov v té době točil na G. B. Shawa, tak proč ne) - vlastně se to dá chápat i jako poměrně pokleslá detektivka na způsob Fassbinderových Frauen in New York... Cenzurou prošly i muratovské opakovačky, které už se pak v přiznané podobě linuly jejím dílem až k nekoukatelnému Věčnému návratu nakonec - ten je tu bohužel taky znát (ostatně klíčová scéna, kterou tu Muratová pustila dvakrát bez jakékoliv změny má snad pět minut) - je to práce s psychologií diváka a je to super v roce 1987, velmi starobně bohužel působí kopie, která koluje po netu. Zajímavé, jsem rád, že už jsou anglické titulky-).

    • 4.5.2020  21:54
    Diva (1981)
    ****

    Moc zajímavě vedená zápletka. Neokoukaní herci. Silné 4*

    • 20.4.2020  22:30

    - výživný kousek. Take it or leave it. Hezky to píše Bluntman v commentu k jinému Beineixovi - "uvědomělá sbírka klišé a schémat". Některé scény byly až fyzicky bolavé svou šílenou přepjatou citovostí, jinde to byla zjevně parodie anebo se to bizarností blížilo Jeunetovi. Dostalo mě to ve scéně tančících prostitutek a při snové animaci, kdy se ze světelného paprsku stal pootočením o 90 stupňů průhled pode dveřmi - to mi přijde cesta k obrazové abstrakci nezávislá na efektech Hollywoodu a zároveň funkční ve smyslu hledání nového možného přechodu mezi scénami. Celé to bylo velmi manýristické, těžko stravitelné, velmi pestré - vzpomněl jsem si, že podobně svítil Svoboda Prokletí domu Hajnů - to je tak co v ČSSR zkusili v 80. ze cinema du look. Podobně divadelně dělal taky Fassbinder Querelle a Resnais Mélo - a ne náhodou i Ovoce stromů rajských jíme? Ale to ani jedno nenakouklo do reálného prostoru. Překrásné bylo hlavní hudební symfonické téma, takový malý Mahler-).

    • 15.4.2020  22:11
    Zbloudilí (2003)
    ****

    Trochu jiný Téchiné. Je to velmi čistě odvyprávěný komorní baladický příběh à la Adelheid. Váhám nad pěti hvězdami - u Techiného už poněkolikáté (Děti noci!). Je to křehké umění. Francouzsky mistrné, snad od podstaty trochu vybledlé, ale velmi poctivé, cudné. Film má krásnou hudbu i herce. Je zvláštně krátký. Kam se kdo schováme? PS: je to po Nelíbám už druhý titul, v němž Téchiné nechává Emmanuelle Béart pomočit se na veřejnosti. Nepřijde mi to jako vtípek (- tak jsem vnímal třeba štěkající Deneuve v prvních pěti minutách Dancer in the Dark -) spíš je to nějaký režisérův fetiš anebo nějaký psychoterapeutický prvek pro krásnou, zakomplexovanou, plastikovou Emmanuelle.

    • 10.4.2020  21:56

    Film celkem funguje, vedle Jakubiska evokuje Kachyňu. Nepříjemná je zvuková stopa, kde se mixuje více plánů a občas z toho leze skrumáž.

    • 31.3.2020  22:03
    Den idiotů (1981)
    *****

    Pozoruhodné musely být už okolnosti vzniku toho filmu: zčásti natáčený producentem-emigrantem Karlem Dirkou zjevně v normalizovaném Československu s českým kameramanem, podle scénáře české emigrantky-chartistky, s obsazením jedné z největších českých poválečných charakterních hereček Medřické do vedlejší role vedle mnohých dalších zvučných jmen evropské ženské herecké špičky (a Plichtová tu má obrovský prostor!, ale všimnul jsem si snad i Hany Čížkové?! A Jany Březinové?!! - obě mají jen štěky a v titulcích nejsou). Nádherná je hudba Peera Rabena - anebo koho? Je to koláž a v titulcích se to v roce 1981 ještě nepíše. Překrásný obraz - hodný nejlepších Fassbinderů - rok 1981 ještě nejsou sprosté osmdesátky. A k tomu samozřejmě Schroeter - místo poměrně jasně daných mantinelů příběhu mezi stěnami anebo otevřeností světu-blázinci se tu z jednotlivých momentů stávají miniaturní minipředstavení. Forma je rozbíjena a skládána do asociativnějšího proudu, který obecněji hovoří o sebedestruktivnosti člověka opuštěného až k narcismu (však i pan režisér se viděl v Obecním době jako hrdinčin spasitel). Je to Schroeter v nejlepší formě, nechápu modrá čísla tu.

    • 29.3.2020  21:58

    Hodnotím jen Vláčila a odečítám z hodnocení dobovou poplatnost (a jednu hvězdu). Vláčil je tu naroveň Trierovi v Evropě - je to překrásně natočené. Hudba (špatná) napovídá, že je to celé country a Jack London. Padesátky a ochrana hranic je jen kamufláž. Taky se mi už poněkolikáté vtírá myšlenka na to, co bylo za silným vztahem dvou mužů ve Vláčilových zápletkách. Ať už je to zde, v Marketě, v Údolí včel anebo ve Stínu kapradiny, ten testosteronový souboj, ta koexistence, nepřátelství anebo bratrství, všechny mají v sobě skoro homoero nádech.

    • 27.3.2020  22:29

    Moc pěkné je tu orientální myšlení. Narace je jiná stejně jako je na východě jiné divadlo - záběry ze šantánu a la francaise jsou padesátkové - a sedmdesátkové - připomnělo mi to Akermanové závěr Les rendez-vous d’Anna. A ještě jedna věc je tu odlišná od západního kina - tady jde o ty nejdůležitější věci - kontakt člověka s transcendentnem a jeho zasazení do společnosti. Jde o život. Velmi čistě podané. Má to styl. hezký comment boogieman

    • 23.3.2020  22:08

    Není to špatný Techiné, narozdíl od Dětí noci z něj trochu trčí, že byl psaný jako dvojkoncert Deneuve/Auteuil. Nejsilnější moment pro mě je cameo Ingrid Caven - spolu s nakročením matčiny mysli mimo svět jsou to momenty, kdy film chytá dech.

    • 16.3.2020  00:09

    Strašlivá hudba, polopatismus a odbytost to sráží.

    • 11.3.2020  23:21

    Director's cut je zbytečně dlouhý a plete do příběhu řadu neústrojností. Jinak jako l'amour fou na osmdesátkový způsob příběh dodnes funguje a příjemná je i civilnost, otevřenost a novo-novovlnná atmosféra. Béatrice Dalle byla překrásná, i to drží 3/4 filmu pozornost. Zvláštní, co se s ní později stalo - stáří, drogy, démoni. Pěkný je ve fillmu soundtrack, byť i zde už jsou léta znát.

    • 9.3.2020  11:00

    Velmi čisté kino. Než jsem se zorientoval, vyděsilo mě, že to bude předchůdce devadesátkových podobenství od Kolského. Snímáním to připomíná padesátkové Bergmany. Ale metaforičnost jde jinudy. Rozechvívající a vždy příjemně zahlazené byly střety hlavního hrdiny se světem práce, světem cizího vztahu atd. V téhle době v Polsce to muselo být hodně jiné. Žádný morání neklid, žádné halucinace, žádné velké dějiny. Neznám tam nic takového.

    • 22.2.2020  22:00

    Wajda byl světský režisér. Dovedl dobře mapovat národní traumata a měl smysl pro postihnutí dobových společenských poklesků - byl moralista. A ovšem byl výtečný umělec - byť v nižším umění, než co dělal třeba Tarkovskij anebo Bergman. Nevadila mi tu tolik úlitba ideologii komunismu jako to vědomí, že všechny ty vzmachy, pády, létajíci hlavy s kusy masa, groteska, orgie, pletky, bída atd. nemají žádný větší přesah. U Tarkovského mi zas někdy vadilo, že pro přesah jsou jeho charaktery bezkrevné a příběh jen teorematický. Chce to rovnováhu.

    • 19.2.2020  08:14
    Cremaster 5 (1997)
    **

    Hraje si to na operu, ale ta hudba je dost špatná. Vlastně mi přišlo, že to celé bylo dost špatné. Ten klíč, ten způsob, to je samozřejmě nové a fascinující. Hudba je ale jen laciný vrstvený guláš. Pojal jsem nedůvěru, že zbývající složky toho mohou být podobně šmé. Každopádně by se to vešlo do 15 minut. Je to k smíchu přetažené.

    • 15.1.2020  22:56
    Ty a já (1971)
    *****

    V Sovětském Svazu bylo všechno radost - život byl dobrodružstvím, prostí lidé dobří, charaktery nepokřivené, veliké dílo připravené a práce zušlechťující. Tenhle film je dokonale natočený, má neskutečnou Šnitkeho hudbu, neuvěřitelnou kameru i bezchybné herecké výkony. Přesto všechno je to kapitální propagandistický kýč. Ber anebo nechej být.

    • 14.1.2020  21:59

    Techiné zkouší dobovku. Chvílemi je hieratický jak symbolisté, strnulý, teorematický, chvílemi je to vznešená nuda. Přesto silné momenty. A sledovat tyhle tři baby je silné samo o sobě.

    • 5.1.2020  23:14

    Přesně vím o co jim šlo, ale tudy myslím ne.

    • 16.12.2019  22:52
    Svědci (2007)
    ***

    Poslední čtvrtina byla natahovaná, ale nesouhlasím s tím, že by scénář byl špatný. Pochopím, že pro někoho je Techiné fousatý, osmdesátkový. Mě na něm baví vícevrstevnatost - obvykle ho nezajímá jediná postava a stará se o to, co se děje "po" filmové zápletce. Svědci jsou rozložením příběhu dost podobní "Nelíbám". Ale jsou podobní i jiným Techiného filmům co jsem viděl a myslím, že lze říct, že je režisér ke svým postavám opravdu často nelítostný - jsou to často dutí lidé. A chápu, že pro většinu lidí budou Svědci prostě queer cinema. Chlapec byl pěkný a druhá půlka byla smutná, no.. Techiné se k stáru stává trochu sentimentální, sexuální scény estetizuje až po samu mez vkusu (takhle se to nedělá), umí ale ukázat rozpornost povah, smutnou náhodnost souvislostí, to, jaká existence bývá - vyprázdněná, řítící se a absurdní. Stojí za vidění.

    • 7.12.2019  22:13

    Fassbinder po Španělsku bez éthosu? Možná spíš Zdeněk Troška bez normalizace a devadesátek. Zajímave, že Almódovar vůbec vyrostl.

    • 26.11.2019  14:55
    Šamáda (1968)
    *

    Prvních 10 minut jsem dal v kuse, pak přicházely dalších 10 minut neovladatelné výbuchy smíchu - na vině je vyčpělost, kašírka, dialogy, strojenost - je to prostě Angelika z šedesátek. A pak už se to nedalo a proklikal jsem to. Hezká je dobová móda a hudba. Deneuve je příjemné sledovat. Ale ty perly (a ten strašlivý dabing!), nedá se..

    • 13.11.2019  11:24
    Nelíbám (1991)
    ****

    Nejpečlivěji je ve filmu zachycena proměna bytosti zapřené, plné zloby, ale uvnitř čisté (třebas nevzdělané a snad i prázdné) do bytosti tvrdé, bezskrupulózní, přistoupivší na pravidla hry, spokojené s tím málem, čeho při daném rozdání karet dosáhla. Celý film stojí na Manuelu Blancovi a on to dává bezchybně - to je asi i zásluha režiséra. Přišlo mi, že je tu jemně naznačeno, že celý jeho problém má kořeny ve vztahu k otci (kvůli nenávisti k otcům vznikají revoluce...) Cca ve 2/3 filmu se stane, co jsem viděl už u jiných Techiné: množství udiček už nemá ambici podvázat jimi uzel s rybami co chytly (ani těmi co ne) a z příběhu se stává rapsodie o tom, "co se jim také stalo". Moc pěkně mi naopak vycházela ryze filmová "láska" k Béart, láska jak z Caraxe, sice pravděpodobná, ale až k fantastičnosti přemrštěná líčením, barvami, stylizací, naturalismem. Tuhle manýristickou polohu znám z Techiného Barocco a vždy se mi líbila. Obecně je ve filmu řada naprosto bombastických záběrů, které mají obrovský šmrnc (Pierrot sundavající si v kupátku "konečně" triko právě když projíždí okolo v plné rychlosti druhý vlak). Vůbec prostředí města a dopravy tu hraje naplno a velmi dobře dokresluje odcizenost všech. Zrovna tak zde opět funguje pro mě dodnes neprokouknutelný bleskový Techinéův střih, kde lapidárnost výjevů posouvá příběh tak rychle, že si nestíháte nejen přečíst titulky, ale ani propojit celé řetězce obrazových atraktantů, které kamera snímá. A závěr? - ten kluk vám teď po výcviku ukáže - je z něj ještě větší zmrd, je to kokot jako na začátku, ale teď to město dobyje (ať už jako vysoký manažer anebo jako první pasák). Takové to kurva-hoši-gutntágovské "teď si vás všechny koupím". Vřele doporučuju.

    • 30.10.2019  19:59

    Je to smutný film. Příliš mnoho uvítacích scén maskuje bezradnost a beztvářnost.

    • 23.10.2019  21:00
    Wildwechsel (TV film) (1973)
    ****

    Příběh o "předčasně" probuzené sexualitě reliéfující okolo sebe výtečně dobové sociální poměry i stále stejný a stejně stále nový princip mladosti kontra zestárnutí, zkušenosti a zmaloměšťáčtění. Filmařsky ten film není nikterak pozoruhodný, koření blahobytnost, kritiku korporátnosti a stereotypu (a německý nevkus a katolictví) snad jen krásnou těch dvou mladých nahých macatých herců. Obou skvělých - poživačná věcnost sexuality Evy Mattes je v jejích reálných devatenácti usměvavá a přesvědčivá i když jí ve filmu pět let ubrali. Díky téhle tělesnosti film nezestárnul - jak by asi rodiče řešili totéž dnes? Snad už snáz. Snad. "Však zavřeš krám, až nahrbená budeš jak mnich a pysk tvůj zprahlý; jak zestárneš, jsi vyřízena tak jako mince, kterou stáhli."

    • 13.9.2019  08:20

    Další kapesní Godard z východu. Je to hlavně o kráse hlavní herečky, jinak dost o ničem.

    • 11.9.2019  15:45

    Červené střevíčky jsou pohádka H.Ch. Andersena. Brilantní taneční film Powella a Pressburdera (https://www.csfd.cz/film/7445-cervene-strevicky/komentare/) si z něj bere námět především pro metaforu celku svého příběhu - pokušení, upsání se, trest. Kate Bush zjevně učaroval samostatný střední díl toho filmu, kde je formou rozsáhlé vsuvky fantaskně natočený balet s Andersenovým příběhem. V době vzniku filmu byla Kate Bush světová hvězda, na jejíž nové projekty se dychtivě čekalo. Bohužel album The Red Shoes uvízlo zvukem i estetikou tak moc v osmdesátkách, že to bylo na 12 let její poslední. Totéž bohužel provází film - Kate už nebyla nejmladší a to, co neslo její videa z konce 70.let už tu prostě není úplně svěží. A hudba je poněkud vyvařená. Na samostatné kino to nemá ani co se týče stopáže, ani co se týče způsobu. Je to opravdu jen natažený klip - zvláštní, jak popkultura děsně rychle stárne. Dneska už je stará i Björk, která v době vydání tohoto filmu Kate střídala.

    • 15.8.2019  15:07

    Postmoderní hra s narací jakou míval rád Resnais (Smoking...), ale jakou v nekompromisnější podobě znám už třeba z filmu Dialóg 20-40-60. Mj. - postmoderna je stará přes 50 let, takže slovo experiment sem nepatří. Co se Muratovy týče, je to bohužel jen matný odlesk její minulé síly. Stejně jak u posledních filmů Zulawského a u mnohých dalších. A v hudbě asi totéž - stejně tak i Silvestrov může napsat za odpoledne tři takového skladbičky jaké zní zde. Překonání studu k tomu, bloku v sobě, technologie, která se patří, se odehrálo kdesi na počátku 70. let. Beztak bych řekl, že je Kiře prostě půjčil-prodal luxusně nahrané mnichovskou firmou ECM. Postmoderní revolucionáři ve jhu korporací. Na víc už nezbývala soustředěnost, éthos, vůle; nevím...

    • 30.7.2019  22:42

    Je to bohužel jak v tom blbém vtipu, jak se potkají dvě kozy ve filmových ateliérech a jedna se ptá druhé "jaký byl ten film" a ta jí odpoví "kniha byla lepší". Z původního příběhu rozkročeného mezi sebeironií, zjevně zažitou karikaturou světa kulturního provozu a vizionářským esejem o budoucnosti západní kultury a o nejosobnějším hledání smyslu a vzdání se ho, zbyla ve filmu pouze linie sekty a pouti postapokalyptickou krajinou. Asi je to dobře, tu knihu by nešlo v úhrnu natočit. Každopádně ani tohle torzo zjevně není natočeno profesionálně - prostě jsme jen lidé a Houellebecquovi chybí v oboru filmové režie dynamičnost, rytmus, smysl pro kresbu, vlastně mu chybí takřka vše, co dělá dobrý film dobrým filmem. Možná někdo namítne, že byl schopen se najít ve vyprázdněných, ne příliš věrohodných záběrech na pustinu, na jeskyni, že ho bavil portrét příšerného rekreačního letoviska - mě bohužel ne. Poslední díl Zbehů a pútníků byl mnohem poutavější. Dávám hvězdu navíc za velmi schopnou hudbu nahranou navíc Ve Smečkách s českými hudebníky - byli a jsme levní, v Česku ovšem nikdo nic takového nezaplatí.

    • 30.7.2019  10:33

    Pure et innocent. Asi jsem zcyničtěl.

    • 14.7.2019  09:25
    Zoufalství (1978)
    ***

    O Nabokovi se říká, jak je chladný a jeho postavy jen figurky na šachovnici. Tarkovskému kazil poslední filmy přeintelektualizovaný scénárista Antonioniho. Fassbinderovi to tu kazí Stoppard a evropská herecká špička s angličtinou. Výsledek je chvílemi výbušný, ale rozpačitý.

<< předchozí 1 2 3 4 7 10 13