erased

The rool of cool mi je obecně blízké a 10,000 BC je v podstatě jen sekvence cool scén, takže je mi nakonec jedno, že to nedávalo žádný smysl, natočené to bylo jako televizní film, a chvílemi to celé bylo až k smíchu. Dokonce jsem vlastně nakonec ochotný odhlédnout i od toho, že film kvůli výše zmíněnému neubíhal - mamuti stavějící pyramidy v paleolitu, zatímco kolem v poušti pobíhá šavlozubý tigr a hned za obzorem je džungle i aurasijské pohoří, to je prostě tak dokonalá slátanina, že se nedá nemilovat.

Někde mezi popcornovou Mumií, tuctovým Marvelem a nestoudným a zároveň láskyplným fan-service je sweet spot, kde film bez výjimky funguje. Dungeons & Dragons jsou přesně takoví, nedrží se ani v nejmenším zpátky a z předloh i formátu se jim daří vytřískat veškerý potenciál. Akce, vtip, tempo, nápady, eye-candy, chemie mezi postavami, to vše funguje od začátku do konce na 200% a přesto film narozdíl od tolika jeho podobných nezahltí a neunaví. Čekal jsem příjemné béčko, dostal jsem instantní klasiku a už teď se nemůžu dočkat dalšího výletu do Faerûnu.

Příslibu motivu smutného milionáře ve smutném New Yorku tento film sice nedostál, ale i přesto a přes svou zdánlivě přestřelenou délku překvapivě neotrávil. Batman je v první řadě pořád betmen, čti [sociopat v nesmyslném netopířím oblečku s kolty nízko u pasu]. Sice právě pohyblivé obrázky s tímto spojené jsou na filmu co do atmosféry a celkové líbivosti tím spolehlivě nejpůsobivějším, dojem ale nakonec dělá i to, že nejsou středobodem filmu. Ten namísto komiksové klasiky tvoří pomalá, zamračená a ponurá  a vcelku napínavá detektivka. Jasně, byl bych mnohem radši kdyby probíhala bez té přihlouplé masky a došla svého naplnění v návaznosti na zavádějící úvod o reformě politického a společenského života Gothamské smetánky... nebo klidně i v jejím zavrhnutí, prostě cokoli co by tuto premisu přiblížilo víc než betmen mlátící bezejmenné záporáky. Nakonec v tomto ohledu nezbývá než dál snít (nebo se znovu podívat na Jokera), film nicméně i přes tyto rozpory funguje. Brouzdá po povrchu svého potenciálu a sází na mainstreamovou jistotu víc než by musel, ale bavil jsem se dost na to, abych neměl potřebu ho za to soudit.

Oproti předchozím dvěma dílům se podařilo udržet digibordel aspoň relativně na uzdě. Jenže jeho absence ještě film nedělá a naopak oproti prvním dvěma zvířatům už došlo k úplnému zanevření na jakýkoliv scénář, a tak zůstal jen bordel náhodných událostí, které spolu nijak nesouvisejí a, co hůř, k ničemu ani nespějí. Kdyby to nepůsobilo jako tak nepokryté ždímání úspěšné franšízy, klidně to mohl být arthousový dada experiment. Takhle celá trilogie skončila spíš jen jako ex...ment. P.S. Nejsmutnější je fakt, že by Yatesův štáb snad dokázal natočit zajímavý film, jenže Rowling sama evidentně nechápe význam svých slov když postavám vloží do úst hlášku "Do what is right, not what is easy", což se nazdory všemu přesně stane. Snad jí tedy někdo ta slova vyloží a donutí ji konečně nastoupit do důchodu.

Z hovna bič neušije ani sebevětší umělec. Nevím, jestli je problém v nastolené depce a pofňukávání mezi zasmušilým Edwardem a polonahým Jacobem z New Moon, nebo v samotné předloze. Ani David Slade ale nedokázal z materiálu vyždímat nic víc než pejzy Roberta Pattinsona a ne-úplně-k-smíchu akční scény. Takovej vroubek na filmografii mu ale rozhodně nezávidím.

Hodnocení 14/10, objektivně by to bylo na 15 kdyby film měl tak o osm hodin víc (třebaže by sledoval stejný zlomek děje). Jinými slovy totální nadšení z úplně každé vteřiny a na jakkoli věcnější komentář se snad zmůžu až po další projekci. IMAX nutnost.

Překvapivě solidní holocaustový výlet, ač je trochu škoda, že Auschwitz vypadá trochu jako perfektně uklizený dětský tábor. Otazník zůstává stát hlavně nad roztěkanou kamerou, kdy se roztřesené handheld podivnosti jednu chvíli objevovaly úplně náhodně, a jindy naopak perfektně zachytávaly stav hrdiny. Single-shot závěr je ale naprostá lahůdka.

Teď už jen naprostý digitální maglajz, který spíš než to, co všechno je možné udělat s velkým rozpočtem, ukazuje jak málo CGI efekty za posledních 30 let pokročily. Navíc nejspíš Rowling i Yates vlivem minulých zcela ztratili soudnost. Co kdysi pod jejím perem začalo jako kouzelná pohádka a postupně s jeho přičiněním docela přirozeně vyrostlo v přepálený epos, je teď už jen nesmyslná telenovela, která působí jako by neexistující a snad pod všech myslitelných stránkách nepovedenou knižní sérii o 2000 stránkách kondenzoval do jednoho celovečeráku... a výsledek nemohl dopadnout jinak než jako průser. Být to animák, budiž, pokrčil bych rameny a celou spin-off sérii bez sebemenšího zájmu ignoroval. Takhle mě vytáčí k nepříčetnosti paradox, kdy se nedokážu přenést přes to, že jsou Fantastická zvířata dost ubohý cashgrab, a zároveň má série kvůli Deppově průserům nejasnou budoucnost (protože i ten nejhorší příběh si zaslouží dopovědět). Výsledkem je teď jen to, že se má nedávno zažehnutá pottermánie mění v čirý hejt. Gratuluju WB.

Málokterý seriál si laťku tklivé feel-good komedie udrží celou sérii, natož rovnou čtyři. Atypical se podařilo nejen toto, ale ve stejném tónu i příběh včas uzavřel bez toho, aby zabředl do sebevykrádání. Takto se může řadit mezi tu hrstku seriálů, které jsem ještě i dnes schopný a ochotný bingovat. Inu, má to ve jméně, asi jsem se typického poklesu kvalit vážně bál zbytečně.

Ze čtyř dílů knižní série, kterou jsem záhy po premiéře prvního filmu série přečetl, je Vězeň z Azkabanu ten, na který vzpomínám v nejlepším, jeho adaptace však vyšla v době, kdy jsem z Harryho tak nějak vyrostl a už jsem se k němu nedokázal vrátit. A přestože právě Cuarónův díl dodnes provází pověst nejlepšího filmu v sérii, nedokázal jsem se dostat ani k němu a tak mi ujel vlak celého zbytku pottermánie. Potterhead už ze mě sice asi nikdy nebude, nicméně pověsti tento film dostál (and then some). Oproti pohádkové zakonzervovanosti prvních dvou dílů dokáže svou originalitou a šmrncem stát na vlastních nohou, zároveň zvládnul rozšířit Bradavice za stěny školy a přilehlý hájek, postavy konečně vyrůstají a začínají získávat třetí rozměr, a při tom všem Cuarón perfektně balancuje mezi vtipem a napětím, lehkostí i temnotou. Dojmy se vlastně málem jedna ku jedné shodují s Empire Strikes Back, a následuje je i obava, že zbytek série půjde kvalitou ve šlápějích filmové série Star Wars.