kingik

kingik

David Kraťásek

okres Šumperk
profík, recenzent

67 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 44 88 131 174
    • 12.1.2019  21:43
    Venom (2018)
    ***

    Tom Hardy v moci podivné temné substance, která kvalitnímu zpracování zrovna moc nepřeje. Kvalitní herecký klučina je pan Hardy, tudíž nechápu, co pohledává v comicsových končinách, které mají pachuť triviálně napsaného seriálu. Ostatně podepsaný režisér se seriálové tvorbě nikdy nijak nevzpíral a pro kina točil po dlouhých pěti letech. A zrežírované to není zrovna úchvatně. Takže jen chyběl kolega Deadpool, aby se té marné snaze být cool vysmál a hezky to po svém zparodoval. Riz Ahmed mně na dobrého záporáka nepasoval, účast nevýrazné Michelle Williams nesloužila k ničemu, tudíž bylo jen a pouze na Hardym, zda mě pobaví. A byl schopným bavičem. Sotva tedy ta mazlavá hnusota oschla na Tobey Maguireovi (Spider-Man 3), po kterém už dnes neštěkne žádný další Sam Raimi, tak ji nakydali na Toma Hardyho, který se ale nemusí strachovat o odliv svých příznivců, neb ti ho rádi uvidí v něčem ryze komerčním, dějově imbecilním a trikově i režijně průměrném, co určitě neskončí jen u jednoho dějství. Ruben Fleischer moc režijních překvápek nenachystal, scénář byl zralý na odpadkový koš, takže se není ani čemu divit, že z celého filmu jsou nejzábavnější sekvence, v nichž mimozemskou látkou postižený hrdina komunikuje se svým alter egem, což nemálo evokuje film Upgrade, představitele titulní role kupodivu pojí i nějaká ta vnějšková podobnost s Hardym. Pořádnou akci asi zakázali, neb dvě akční sekvence opravdu dobrou akci nedělají. CGI vypadá jak z devadesátých let a celé to má jakýsi uspěchaný ráz. Hardy je podle mě dobrá volba, jenže vše ostatní zaostává, hudební složka, na níž se podílel třeba i Eminem, není úplně marná. Venom je vnímán tvůrci za hrdinu, určitě to tak nemuselo být, navíc mu nedopřejí patřičné stylové i výrazné akční pojetí. A výsledek sice není žádná katastrofa, rozhodně se to ale ani nemá čím vypiplaným ohánět. Dohromady z toho vylezl (comicsový) průměr. 5/10

    • 10.1.2019  08:45

    Zneuznaný Paul Feig jde ve šlépějích raného Briana De Palmy. Ale nenechte se mýlit - rozhodně se nedrží jen nějaké osvědčené kopírky, zavedený styl několikrát poruší černohumornými vsuvkami a režiséra může těšit, že jeho female thriller rapsodie dosáhla příjemné spletitosti. Je ale zároveň fér kulantně přiznat, že je jej lze prokouknout, ale nechtěl jsem režisérovi kazit radost z povedeného díla. Anny Kendrick je ve filmu nejvíc, promění se v jakousi sympatickou Nancy Drew pro odrostlejší publikum, co investigativně pase po své zmizelé kamarádce, která má určitě značnou auru mysterióznosti. A jelikož má film nepřístupný rating, najdou se i odvážnější scény. Příznivci lehké erotiky však kýženého svlečení u Blake Lively nedosáhnou. Scéna, kdy jde do naha, zde sice je, jenže herečka je snímána jen zezadu a není vyloučeno, že jde o body dublerku. Nesluší se z děje příliš vyzrazovat. Musel bych hodně spoilerovat. Jistě, očekávanými i nečekanými zvraty se nešetří, takže delší stopáž je ideálně zaplněna. Kompaktní ráz ke konci opadl, ale u Feiga je hotový zázrak, že byl v inscenování a postupné konstrukci děje trpělivý, a to film nemá nijak závratné tempo. Nejlepším na filmu je určitě Blake Lively. Její postava a herecké ztvárnění je zajímavý hybatel děje. Jen kostymérky asi dostaly špatné instrukce, neb outfity, do kterých herečku navlékly, rozhodně vkusem neoplývaly. Veskrze jde o příjemný thriller, namixovaný z několika žánrových odnoží. Navíc je cítit určitý nadhled a ne ve všem se to bere smrtelně vážně. 10/10

    • 8.1.2019  09:49
    Aquaman (2018)
    ****

    Aquaman a neutopený doktor Wan. James Wan vstoupil do služeb comicsu a hned složil doktorát z režie. Ukázalo se, že vodní živel mu prověřil jeho řemeslné schopnosti a cit pro převýšení se nad scénářem, který zrovna dospělostí a vyzrálostí neoplývá. Bezbřehý ráz tak sice úplně nepotlačil, ovšem činil se nadmíru akčně, technicky barvitě a sexappeal ze stěžejních představitelů doloval na maximum. Amber Heard je krasavice, která pánskému publiku způsobí mdloby, dámskému mindráky, Nicole Kidman dokonce předvádí něco na způsob hereckého výkonu a Jason Momoa bude mít na svědomí několik rozchodů, přinejmenším partnerky své protějšky vyženou do posilovny, aby alespoň z nastalých vodních hrátek něco měly. Technické a výtvarné provedení je pěkné, sice samé CGI, pomalu zde není nic z reálného prostředí, ale je to provedené s bravurou. Suchozemské scény už mně připomněly transformers nadělení z režijního péra Michaela Baye, i vzhledem k pronásledovatelům dobrodružné dvojky Momoa/Heard. Příšerný dojem neodboural jen Patrick Wilson, který brojil za čtyřprocentní komunitu, do role se vůbec nehodil, ale je jasné, že po předchozí úspěšné spolupráci s Wanem, nemohl na něj režisér ani tentokrát zapomenout. Raritou je pak obsazení Dolpha Lundgrena, kterému se po mnoha letech dostalo satisfakce v áčkové produkci. Dialogových pasáží je jen nezbytné minimum, Wan nešetří akcí a svým umem, vtiskl filmu i nezanedbatelný pohádkový ráz, a dokonce mám pocit, že mu nebylo jedno, jakému publiku je to celé určeno. Na své si tak přijdou všechny kategorie, tedy důchodci 60+ by přece jen měli zůstat doma, neb vzhledem k dynamickému pojetí a účasti latexových mořských panen hrozí výjezdy sanitních vozů k srdečním příhodám, ale není ani vyloučeno, že se mnozí diváci budou dožadovat okamžitého pokračování, tudíž bude nucen i docent Chocholoušek postarat se o bezpečný převoz svých budoucích pacientů. 7/10

    • 6.1.2019  08:50
    Bird Box (2018)
    ****

    Sandra Bullock konečně ukojila profesní závist/mindrák směrem k herecké kolegyni Emily Blunt. Podala si pysky s Netflixem a vyprodukovala si (televizní) variaci kinohitu "Tiché místo". Vyztužena botoxem, mateřstvím a ženskou silou se vydala s drobotinou na nehostinnou řeku zlomit globální kletbu, na kterou dojel i Bystrozraký, takže k povinné výbavě patřily šátky přes bulvy, ale též ptáci v krabici, ale fakt opeření. Film je vyprávěn převážně v retrospektivní rovině, takže pendlujeme mezi zkázonosnými událostmi, k nimž došlo před pěti lety, a současností, bezprostředně po vypuknutí zkázy, kterou přinesla neviditelná monstra. Narychlo je divák seznámen s početnou skupinkou lidí, u níž není vyloučeno, že se bude tenčit i rozrůstat, vzhledem k těhotenství dvou členek. Film mně ve své podstatě nepřišel extra originální, má dvě hodiny, takže i trpí scenáristickými neduhy, je však kvalitně obsazen, přičemž Sádra dobře herecky sádruje a v dalších rolích vyniká zejména John Malkovich, a nadto se blýskla dobrou režií Susanne Bier. Příznivci speciálních efektů nebudou úplně u vytržení, neb monster si neužijí vůbec, jsou neviditelná, snad tohle pojetí podnítí jejich fantazii. Úmrtí jsou fádní, sice je doprovází i nějaká ta krevní kalužina, ale hnusem nikdo neomdlí. Kamera zkušeného Salvatore Totina si až nadstandardně umně vyhrává s důležitými momenty i úseky filmu. Nejblbější/dementní/banální je závěr, který určitě nepochválím, přičemž toleruji i několik logických klopýtnutí, kterým se nevyhnulo ani oslavované Tiché místo. A na hudební doprovod bych už příště neangažoval Trent Reznora, který nepředvedl ve stěžejních scénách vůbec nic podmanivého. Celkově se jedná o solidní podívanou, která ideálně podporuje vzkvétající žánrový růst (Tiché místo (2018), Perfect Sense (2011) a další). 8/10

    • 4.1.2019  22:56

    Šíleně sofistikované hollywoodské kopce. Jeden by řekl až přehnaně. Jsem si jist, že existuje sorta diváků, kteří se tetelí při zjištění, že vznikl film, v němž mohou hledat skryté odkazy (na cokoliv), a jsou u vytržení, když pak následně v daném filmovém unikátu skutečně nějaký ten skrytý odkaz (na cokoliv) najdou. Já k nim nepatřím, tetelil bych se ale, kdyby Riley Keough odhodila šat, když tak vehementně dámskému obsazení kazila "nahatý" průměr a když už se většina děje točila kolem ní a jejího zmizení. Tahle záhada hollywoodských pysků nedala spát hrdinovi, který potkává v ději různorodé postavy, jejichž pronášeným blábolům rozumí jen sám jejich autor, neb přes dvě hodiny se trmácet losangelskými zákoutími uliček, v nichž pološeru nejeden artový milovník spustí mastubarční čardáš, je opravdu výkvět debility. Andrew Garfield na sebe poutá pozornost, ve filmu je nahý, přesvědčivě udivený (nad veverkou padající z nebe), souloží, ovšem určitě natočil i normální filmy, pro běžného diváka stravitelné. Tohle bylo postupem času natolik nepoživatelné, až jsem se divil, že jsem to ustál. Vypadalo to, že režisér David Robert Mitchell, který se rád vysmívá hollywoodským konvencím, lépe řečeno jde proti nim, požil přemíru omamných látek. Následně natočil tohle. Navíc se mně zrovna nechtělo naladit mysl na sofistikovanou frekvenci. Pár scén ovšem i tak mělo něco do sebe a kus originality se také našel. 4/10

    • 31.12.2018  18:48

    Grindelwaldovy čurákoviny. Už jsem se zařekl, že už dám pokoj filmům z menstruačního otvoru J.K.Rohlíkové. Bohužel mně to vydrželo jen do jejího příštího počinu, což je tahle úděsně nepřehledná slátanina, co má fantasy kouzlo asi jako romantika Rosakundy Pilcher. A mně nezáživnou nudou nezbývalo nic jiného, než ten otvor tamponovat. Pokračování má přes dvě nekonečné hodiny, přičemž asi tak 20 minut je ucházejícím způsobem zrežírovaných, a asi tak deset minut je akčních (a i to je moc). Jedničku znám, ovšem nebylo mně to k ničemu, neb od té doby, co jsem ji viděl, prošlo mými bulvami množství dalších filmů, takže pamatovat si z ní něco víc, než jen roztomilou píchačku Queenie (Alison Sudol) a Johnnyho Deppa v závěrečném zjevení, bylo nad můj odumřelý žalud. A o Deppovi to je hlavně, jeho sice v konečném součtu poskrovnu, takže je mu následně ve větší míře věnována celá finální sekvence, v níž má plamenný proslov, nicméně on je tou ikonou, co tohle bídné pokračování alespoň trochu pozvedává. Dost se ale divím, že se na tyhle role nevyflákne. Maskéři z něj spíše udělali vůdce gay komunity, i tak hvězdně vyčníval. Zbytek herců zahrnuje všehochuť Katherine Waterston dává svým oděvem upomenout na jakýsi fetišistický kult, to její černá kolegyně Zoe Kravitz je tady od toho, aby rasistický divák na chvíli přestal házet směrem k plátnu banány, neb jí to i místy sluší a Eddie Redmayne a další hvězdná akvizice Jude Law ostudu nepůsobí. Jenže David Yates režíruje fádně, omšele a okaté CGI mu kazí tvůrčí erekci. Děj je nepopsatelně debilní a celé to má jakýsi jednotvárně pošedlý vizuál. Výsledkem je naprosto stupidní ohavnost. 1/10

    • 28.12.2018  09:21
    Kouzelník Žito (TV film) (2018)
    ***

    S pohádkami to jde do žita. Zdeněk Zelenka má však nemalou zásluhu na tom, že kromě hokeje a sametové revoluce se mu podařilo na jeden jediný večer stmelit (televizní) národ pohádkou. Sledovanost toho dne dosáhla hranice téměř 2,5 mil. obdarovaných diváků. Ano, je to krásné!!! Je milé vědět, že se nám princezna Kadeřávková zotavila z boreliozy a nyní z plna hrdla dojí koncesionářské poplatníky, je báječné vědět, že všichni budoucí krasavci mají roztomile zdrobnělá příjmení, třeba Trávníček, Zedníček, Horníček a nyní i Šafařík. A je neméně fantastické, jak se Zelenkovi sofistikovaně podařilo protlačit do pohádky sexuální výchovu, když Vilhelmovou nechal vyniknout coby čertici, která svým umně blekotajícím jazykem oblouzní nejednoho Dicka. A co na tom záleží, že tvůrčí kvality to má od scénáře až po režii nevalné. Zelenkovi by se měla přiklepnout hlavně zásluha, že zachránil nejeden manželský orální sex. Prostřihy na hlavu sličné Kadeřávkové se ukázaly silně funkční, neboť stereotypní felace od silně nepůvabné manželky na gauči během promítání pohádky poskytla příjemci nebývalý komfort, když ten si představoval na svém "nádobíčku" právě její ústa. Takže národ byl spasen v pravou chvíli. A věřme, že Zelenka neřekl v pohádkách poslední slovo a příští Štědrý večer nám dopřeje pokračování v podobě druhého dílu nesoucího název Žito 44. 5/10

    • 25.12.2018  17:42
    Hastrman (2018)
    ***

    Tak už i česká kinematografie má svůj typický divnofilm. Nepříliš umělecky vyvážený příběh hastrmana obšourníka, který si myslí na vilnou Katynku, opravdu strhne grandiózní odvahou natočit něco pramálo konzumního, příslušně mokrosuchého a na české prostředí i mírně kontroverzního. Co nestihl Vorlíček, v tom už Ondřej Havelka tolik nepokračuje. Vydává se totiž vlastní cestou a jeho navození iluze vyzrálé režie je dokonalé a snadno se tomu dá podlehnout. Ovšem je zde jeden podstatný zádrhel - i bez znalosti literární předlohy Miloše Urbana je více než znát, že musela být značně komplikovaná, tudíž na filmové plátno obtížně převeditelná. Dejme tomu, že v Karlovi Dobrém se našel ideální představitel mužíka, pro něhož je vodní živel nezbytně životadárným. Ale co o jeho postavě tak dohromady víme? Fajn, vydává se za barona, patrně je nesmrtelný, proč a hlavně kvůli čemu se ale frekventovaně stěhuje z místa na místo, jak je nám v jedné z replik naznačeno, to zůstane víceméně utajeno, i to, jak ho má vlastně divák vnímat, není příliš jasné. Kladně či záporně? Režisér si ještě vypomáhal vnitřními monology, zdůrazňujícími psychologické pochody ústředního kavalíra. Technickou výtku bych měl i ke scénám, v nichž se potápí. Od hastrmana bych čekal hbitější pohyb pod vodou a určitě se neodboural ani dojem, že herec pod hladinou urputně nezadržuje dech. To objekt jeho touhy byl podstatně smyslnější. Simona Zmrzlá rozmrzne i pyj v ledu, takže o její klín zápolí málem půlka vesnice, a v žádném případě se při styku s ní nedoporučuje mít nenabroušenou sekeru, aby se předešlo nedostatku polen, sloužících k výrobě sex panen (však uvidíte). K tomu se vsadilo na rozdělení vyprávění do kapitol, takže prožijeme různá roční období a tradice s nimi spjaté, přičemž se divák stane svědkem pohanských rituálů. Přišlo mně to příliš nepříjemně strojově přesné, načež každý počátek kapitoly provázela úděsná zpívánka doprovázená poetickým přeletem kamery nad luhy a háji. Havelka nepřišel s filmem, který by svoji atraktivnost dával na odiv. Je to vyloženě dílo velmi specifické, nesoucí v sobě nejeden různorodý žánrový prvek, čekající na své objevení. Zrežírované je příslušně kvalitně, herecká garda je vyhovující, i tak působila ale poněkud druhořadě, celkově se hlavně nedařilo vzbudit můj zájem o hastrmanské vodní hrátky natolik, aniž bych zdárně ignoroval fakt, že Vorlíčkova stařičká vodnická konkurence byla přece jen zábavnější a invenčnější v mnoha ohledech. 5/10

    • 22.12.2018  14:18
    Zdravá vdova 29/169 (TV film) (1972)
    odpad!

    Předpokládám, že buržoazní grafické novely se k zrakům normalizačních soudruhů nedostaly, tudíž odpadá možnost, že by došlo k svévolnému protlačení čehosi, co má víc bublin než rudých hvězd. Sitcom to také není. A přece to má určité prvky comicsových charakterů i vzdálenou ozvěnu šílenců z normálních rodinek, stačilo přihodit Hanzlíka s Kolářovou, neb Štěpánková, Medřická, Rosůlková i Cupák byli na startovní čáře. Ale jen co se rozběhli, přišla srážka s píčovinou. Naprosto nekontrolovatelně se smíchalo hned několik žánrů, samozřejmě nechybí i jakási parodie na seznamky. Jsme v domácnosti vdovy, která na 29 let nevypadá ani omylem, její jedenáctiletý syn hrát neumí, zato se u nich dveře netrhnou s plejádou nápadníků, kteří v české tv historii nemají obdoby. Seznamování pak pokračuje v restauraci, kterou "dovedně" simuluje studiový interiér. Dostaví se Pepíček Kemr, kolik mu má být se divák ani nechce ptát, vypadá hodně stár, ale děti vychovává sotva odrostlé plenám a zastane každou domácí práci. Libíček je dokonalý puntičkář, Menšík předvede své instalatérské schopnosti (za drobné asistence Bohdalové), stydlín a mamánek na slovo vzatý je Lipský (doprovázený elegantní mamá Rosůlkovou), vrcholem je kreace Karla Hogera, který si nebere servítky. Tihle všichni by si pochvalu i zasloužili, jenže mně v tom brání zvolený nejednotný koncept, scenáristická svéráz, která nemá pranic společného s vycizelovaným scenáristickým umem, blbá doba vzniku, akutní nesmyslné režijní pojetí a srážka s normalizací. A navrch je to celé nezdravě divné a nevtipné. 0/10

    • 20.12.2018  21:21

    Pověstný film, který není hoden své pověsti. A nenadchl ani český dabing z dob zlaté dabingové éry. Předpokládám, že vlnu Marčelů Mastrojánových a Sofinek Lorenových máme zdárně za sebou. Ono to bylo elegantně zdlouhavé a nezáživné. Těch pár dobrých momentů upravilo skóre na slabší průměr. Dost rozháraný styl vyprávění vadil především. A pořád to samé, opakující se dokola, uřvané. Když už se jevilo, že režie už se poučí ze své roztříštěnosti, tak nikoliv, a přicházely další šílené výlevy, co prostě dobrý děj nedělají. Režie i tak vykazovala občasný nadhled, přičemž až moc nechávala prostor dvěma hereckým hvězdám své doby, které to z té scenáristické bídy vytáhly, jen když se unavily řvaním, teatrálními gesty a celkovými neduhy, které odmítám tolerovat. Po skončení filmu, respektive debilním závěru, jsem si kladl otázku, proč se tohle drží v červených číslech. 4/10

    • 16.12.2018  08:56
    A zlehka zazvoní (TV film) (1982)
    *

    Pevný herecký základ, zmatená dramaturgie a unylá režie. Tímto nepříliš pochvalným výčtem se pyšní banální tv inscenace, jejíž zasazení do Štědrého dne neplní žádnou funkci, nebere-li se v potaz klišé, že o vánočních žranicích na člověka padají deprese, ožralé vánoční stromky, žlučníkové koliky a přežité vánoční tradice. K tomu si připočtěte Cupáka s nalepeným vousem, s nímž projdeme dům na samotě od obýváku až po půdu, neb jeho nenadálé zjevení musí zůstat v naprostém utajení, takže se po celý děj schovává v různých útrobách rozlehlého domu. Nakonec s ním zakotvíme ve špajzu, do něhož za celou dobu nezavítá nikdo z příchozích členů rodiny (Boušková, Dlouhý, Vyskočil), i když by se to přirozeně nabízelo, jelikož v dolních patrech se urputně klohní tradiční pokrmy (na poslední chvíli). Nejzajímavějším dějištěm je místnost plná akvárií, přičemž jedno se převrhne a Cupáka zraní na ruce. Tenhle moment si užijte, k jeho překonání nedojde, ledaže byste za trumf považovali dovedně ukrytou láhev vodky mezi prádlem paní domu. Vránové a Cupákovi by nečinilo problém zahrát to na psychologickou notu, občas se i to daří, režisér Bělka nemá ale dostatečný cit a rozmach je v jejich dramatických polohách podržet. Takže je z toho unylé a jednotvárné povídání na téma, co se v životě nepovedlo, zda má smysl plánovaný prodej domu a kolik dlužných felací to celé obnáší. Dramaturgie si dělá, co chce, načež historka o porouchaném autě, jež je záminkou pro zastávku bývalého manžela u své opuštěné a zpité chotě, vlastně dělá z Cupáka zbabělce, a celkově to v závěru vyzní do ztracena, ačkoliv názor ostatních členů rodiny u štědrovečerní večeře by neškodil. Na co pak bylo celé to nejapné a nesympaticky pojaté divadlo. 2/10

    • 12.12.2018  22:53
    Halloween (2018)
    *****

    Legendárního maskovaného zabijáka Michaela Myerse se během čtyřiceti let, které uběhly k tomuto jeho poslednímu výletu za lidským teplem, snažilo zabít hned několik více či méně talentovaných tvůrců. Michael nejenže přežil, ale je připraven na finální střet se svojí znepřátelenou sestrou Laurie. A tentokrát pod patronátem tvůrců, pro které horor/slasher není doménou. A přece se scenáristický podíl Dannyho McBridea a režijní zakotvení Davida Gordona Greena ukazuje v nevyčpělém světle, ačkoliv si každý snadno spočítá, že z pověstného zabijáka už je dnes penzista, a bylo zapotřebí ignorovat někdejší smrt jeho sestry, aby k jejich vzájemné konfrontaci ještě vůbec mohlo dojít. Načež nový tvůrčí tým se svolením otce stvořitele Johna Carpentera svorně i lišácky ignoroval úctyhodnou řádku děl vzniklých po prvním bodnutí, k němuž došlo už v roce 1978, a jednoduše zde máme díl právoplatně navazující na svůj originál. Ovšem nechvalme Michaela před halloweenským večerem, neb časový skok je značný, tudíž vždy se najde nějaký ten rušivý moment. Avšak dalo se to ustát. Michael je relativně v kondici, stařecká demence jej netrápí natolik, aby se při svých toulkách i choutkách mimo psychiatrické sanatorium zapomínal všude se prokazovat ve své roztomilé masce, kterou odkládá jen zcela výjimečně a která k němu neodmyslitelně patří. Tvůrci zvolili spíše přímočarý koncept, zastávek v minulosti moc neabsolvujeme, ani nedojde na fatální rozkrytí jeho osobnosti. Rozjezd není z nejsvižnějších, ovšem hned několik pasáží je velmi působivě natočeno a rozhodně to nejsou ty, v nichž se vraždí. Samotné zabíjení není z nejbrutálnějších, dokonce by se dalo označit i za poměrně umírněné vzhledem k pověsti, jaká našeho zabijáka předchází. Též závěr nepatří k výstavním a určitě by se dal vylepšit nápaditějším zpracováním. Ale na své si přijde ten divák, který rád postupně odškrtává zabité účinkující z hereckého rejstříku, který disponuje příjemnou kvalitou i neokoukanými tvářemi. A samozřejmě mu vévodí zkušená harcovnice Jamie Lee Curtis, se sérií doživotně spojená. Předpokládám, že Myers, který se i tentokrát prezentuje nezničitelným dojmem, se ještě nesčetněkrát utká s dalšími (tvůrčími) vyzyvateli, tudíž má velkou šanci kvalitativně si vylepšit pošramocené skóre špatnými bodnutími z let minulých. 9/10

    • 12.12.2018  17:28
    Kaviár jen pro přátele (TV film) (1969)
    ***

    Dobrá studie lidských povah. Užíval jsem si báječné slizkosti pana Beneše, neskutečně nechutně odpudivého pana Beka, Menšík dokázal z málo krvetvorné role vytesat živoucí figuru, dokonce jsem díky jeho ztvárnění uvěřil, že někde existuje takový kamarád, který fakt je kamarádem s velkým K. Nesympatizoval jsem ale s ústřední dvojicí Somr a Štěpánková, samozřejmě precizně zahrané, ale jejich smýšlení mě iritovalo. Dostanou dvacet papírů a hrají si na důležité, prostě fér půjčka od fér chlapa jim je málo, mají námitky, ovšem na absolutní lichvu přistoupí téměř okamžitě a neprohlédnou jejího autora neboli kamaráda hajzla. Ne, to nebylo věrohodně pojato. Dále neocením slabé technické zpracování. Léta tv filmu nepřidala na technické kráse, takže je to vizuálně stařičké a ošuntělé a zvuk byl kolikrát hodně v háji. Režisér Dudek se vydal zajímavým směrem, v němž až tak v budoucnu nepokračoval. Určitě zajímavý počin, který se k lidské falši staví neotřelým i málo vídaným způsobem, tedy v rámci doby vzniku, která zrovna takovým počinům nebyla příliš nakloněna. 6/10

    • 11.12.2018  05:49
    Time Freak (2018)
    ***

    Nepříliš umně podané a koncepčně zbytečně roztahané. Ano, znělo to dobře - citově rozpolcený mladý génius Ass Butterfield, jenž sestrojí stroj času, aby zabránil rozchodu se svojí životní láskou, časové smyčky a paradoxy a komické situace s komickým nej kamarádem Skylerem Gisondem, špetka romantiky i scifi, případně kozy Sophie Turner pro divácké obveselení. Cestování časem je střídmě a vesměs nudně podané a každá pasáž je natahovanější než harmonika. Není divu, film vychází z předělávky kraťasu stejného režiséra, byl by zázrak, kdyby se Andrew Bowler ukázal ve světle scenáristického génia a dokázal dopsat do stopáže 104 minut tak chytlavé pasáže, aby divák postupně nezhynul od nudy. A že je to postupem času přebujele dlouhé, je citelně znát už po nějaké době. Herecké obsazení nepředvádí nic mimořádného. Roboticky disponovaný Butterfield vůbec nejde do páru se Sophií Turner, šaškující kámoš Gisondo po nějaké době vyhází svoji vtipnost, kterou možná ani neměl, jen šlo o to ukrátit jeho nesmyslným frisbee výstupem a problémem s řídnoucí kšticí minuty z nekonečného příběhu. Předkládaný materiál vystačí tak na půl hodiny, po třičtvrtěhodině jsem byl pln pocitu, že film už nemá co nabídnout, navíc v naprosté většině nebylo postaráno o divácký komfort, tedy patřičně zabavit diváka a nabudit jeho zvědavost, jak to bude s osudem hrdiny dál, stejně tak žádný z úseků nepřevýšil režijní průměr. Avizované drama by se i hodilo, jen jsem jaksi na něj po celou dobu nenarazil. Výsledek je tedy zhola průměrný. A kozy nikde. 5/10

    • 8.12.2018  09:16

    Eli Roth a tvorba pro děti - jde to vůbec dohromady? Ledaže by si režisér zahrál na Tima Burtona a jemu podobné a jeho "převlek" ho za necelé dvě hodinky trvání filmu neprozradil. A protože se zdá, že Eli už je na poli hororu/thrilleru nasuchu, tvůrčí tykadla expandoval do fantasy končin, kde mu jsou po vůli Jack Black, Cate Blanchett a Owen Vaccaro, jenž s divákem zavítá v době padesátých let minulého století do čarodějného domu, ve kterém žije na hromádce podivínský strýček i jeho sousedka, co se častují nevybíravými výrazy, ovšem mají se rádi, novému členovi domácnosti nijak neubližují, jen je trápí, že za celou dobu nevypátrali kouzelné hodiny, které mohou odtikat konec světa. Je znát, že Roth k natočení nedostal zrovna nízký rozpočet a levné/špatné herce, tentokrát evidentně pracoval na svém nejambicioznějším kousku, na kterém mohl trhnout uznání. S filmem ovšem nezažijete něco mimořádného, pokud vás třeba partnerka/partner ve stagnujících pasážích a nevyrovnaném tempu vyprávění náhle nepřekvapí felací a vaginálním prstokladem, který by záviděl i Mozart. Ovšem mějte se na pozoru, že vizuálně a výpravně je to na patřičné úrovni, herci jsou zábavní a finální část je kreativně pojata. Literární předloha u nás nemá přísun fanatických obdivovatelů, tudíž není zřejmé, v jaké míře a rozsahu byla převedena na filmový pás oproti knižní podobě. Důležitým hlediskem je, že to je sympaticky natočené, najdou se i temnější pasáže, několik pasáží není úplně bez závady na dětské publikum, nechybí režisérova oblíbenkyně Lorenza Izzo,sám režisér se mihne v miniroličce, triková stránka plní povinný standard. Zdali je toto cesta, jakou by se chtěl Eli Roth napříště ubírat, si musí rozhodnout jen on sám. Je to v jeho tvorbě atypický obratník. 7/10

    • 8.12.2018  08:35

    Ukrajinsko-anglický mix, alespoň pokud jde o zařazení dvou hlavních protagonistů, ještě může vyloudit iluzi, že Kateryna Korchynska a David White se v rámci možností snaží. Režisérovi, jehož jméno evokuje jakousi porno produkci, už chyběl cit pro originalitu a schopnost vymanit se z hororového průměru. Nevadilo by, že Eros D´Antona si otevřel rodinný podnik obsazením svých rodinných příslušníků a veškeré tvůrčí a technické zpracování filmu spočívalo na jeho bedrech, mnohem zásadnější je, že nepřišel s ničím novým a jeho režie se rozhodně nedá označit za kvalitní. Nápad se smrtelnou hrou je ohraný až běda, maskovaní násilníci nikoho nevytrhnou, gore je osekané. Jsou však náznaky, které to z tvůrčí bídy vytahují, závěr není až tak předvídatelný, přičemž režisér servíruje cosi vypointovaného, až to vlastně lze zevrubně považovat za smysluplné. Pokud ovšem hledáte profesionálně odvedený horor, určitě najdete lepší hororovou adresu. Celé je to upleteno z laciného materiálu, scenérie nevyhlíží příliš hrůzyplně, o jejím zákoutí se nic divák nedozví, ale potěší, že režisér se neuchýlil to celé ukrýt do tmy, aby tím docílil napětí, které také stagnovalo. Kreativnost a originalita není výsadou tohoto fláku, ovšem pokud si libujete v laciných produkcích, kde rozpočet pokryje přesně to, co je nezbytně nutné, pak tenhle počin nemusíte okamžitě zavrhnout. 5/10

    • 27.11.2018  07:46
    Koleje osudu (2013)
    ****

    Jak Colin Firth skrze trýznivé mučení v zajateckém táboře za 2.světové války našel o několik let později šikmookého kamaráda na zbytek svého života. Moudřejší ustoupil a mlácení i vodní kloktání bylo vítaným předělem do druhé životní fáze, kde už je jen odpuštění, penzijní fond a valorizace důchodů válečných veteránů. A kdyby se to nestalo ve skutečnosti, tak by to působilo silně nevěrohodně. Film má ovšem spolehlivého Colina Firtha, který trauma umí podat hezky sugestivně. A ani ostatní herci z toho nevyšli marně. Jeremy Irvine je coby o 40 let mladší Colinova verze celkem přijatelný. Jeho protipól, uvědomělá svině Tanroh Ishida, fungoval znamenitě, jeho starší verze, ztvárněná Hirojuki Sanadou, mě už tolik nerozcupovala, přece jen změna charakteru byla natolik zásadní, až se vytratil patřičný efekt. Nicole Kidman a zbytek herců v mírném pozadí, ale nic proti nim. Závěrečná konfrontace obou nepřátel je tedy nejslabším úsekem snímku, měla zahrát na city, kdo chce zmáčet kapesník, má možnost. Příběh Erica Lomaxe našel oporu v hereckém obsazení, jeho příběh byl mnohdy působivě veden, od finálního setkání obou protivníků jsem čekal větší katarzi a režijní ráz prolínání minulosti s přítomností (osmdesátá léta) neprobíhal nikterak rušivě. Celkově poutavé drama s pořádnou dávkou deprese. 8/10

    • 25.11.2018  10:19
    Zdeňkova akademie (TV pořad) (2017)
    odpad!

    Zdenda je ze žrádla živ. Že to ale vysílají v televizi, je div. Kupící se vrstva jídla, to jsou ale nekoukatelná díla. 0/10

    • 23.11.2018  11:23

    Zabiják z masa, kostí a Halloweenu (inspirace touto hororovou sérií je zjevná, ale nemá šanci jí konkurovat). Martin Bristol byl ještě dítě, když zmizel, našli ho až na prasečí farmě, kde byl týrán a zneužíván. A návrat domů po letech pojal, jak jinak, než vražedně. Možná si leckdo pamatuje Bereavement (2010), což byl prequel série s tehdy ještě úžasně vnadnou Alexandrou Daddario,, případně úvodní rozběh Zlomyslný (2004). Režisér Stevan Mena, z jehož produkční dílny film vychází, měl s dokončením filmu potíž, tragicky mu odešel herec v hlavní roli Scott Decker, což vedlo k následnému pozastavení natáčení, měl ovšem nad projektem plnou kreativní kontrolu, film přece jen po prodlevě dokončil, dokonce neváhal obsadit i svou malou dceru, a kolem svého nemluvného zabijáka vybudoval solidní legendu, štědrý rozpočet mu už nedopřál. Film vypadá ultra lacině, zajímavé technické hledisko nenabízí veškeré žádné. Diváka zarazí i zajímá, co maniaka pojí s lepými děvčaty i jinými kolemjdoucími, zvláště pak k mladé houslistce, která je v popředí vyprávění, a nedá jí/jim pokoje. A ještě je zde i jeho máma, která už pomalu staví na kafe, jenže synáček pořád nejde a nejde. Ano, zdržuje ho záliba v bodání. Krev moc dobře nevypadá, marmeládovny hlásí zvýšený odběr. A ke všemu je zabíjení jednotvárné. Ovšem má to spád, děvčata jsou i spoře oděna, zabitých není málo. Šanci zvýšit si výsledné známky měl film v závěru, který už další námrd v zabíjení neposkytl, tuhle šanci tedy film už nevyužil, tudíž už nemám žádný aspekt, v jakém bych jej vyzdvihl. Prostě nejlepší by bylo, kdyby se do případného dalšího dobrodružství Martina Bristola nasypaly potřebné finanční prostředky, aby i vizuálně a technicky bylo napříště co chválit. V podstatě se jedná o takový přijatelný retro návrat i co do výpravy, která není současná. 6/10

    • 23.11.2018  09:59

    Rozpačité, nesplnilo to má očekávání, tvářící se ambiciozně, už vzhledem k hereckým posilám, a hlavně ne až tak šílené, jak jsem čekal. Zásadní problém vyvstal s tím, že jsem nikomu nevěřil fanatické vrahy a předivo, které kolem nich režisér asi hodinu budoval, bylo směšné. Každý příčetný divák ihned rozpoznal kdo z těch pošuků bude pošuk a kdo ne. V tomhle režisér absolutně neuspěl. Druhým záporem je absentující cit pro tempo a gradaci. Sakra, hodinu sledovat vilně maniakální, úchylné pohledy bylo až přehnaně moc. Když tuhle fázi přetrpíte, dostane se vám příslušného gore i počet úmrtí nebude zaostávat. Kladně se dá hodnotit technická stránka, režisér si vydržoval rušivé manýry, mezi něž spadaly zbytečné zpomalovačky, co už tak rozvleklý rozjezd činilo ještě rozvleklejším. Herci se dělili do skupin přijatelný maniak (Julian McMahon), herec, co nevím, kam se v průběhu děje poděl (Diego Boneta), hodná holka (Erin Moriarty) debilní maniak (Lance Reddick), ještě debilnější maniakální omladina a vrcholem byla kreace Robin Tunney, která se snad z hereckého zapomnění ani nemusela vracet. Nejlépe z toho vyšla Virginia Gardner a i Sam Strike potěšil ve vyšponovaném dovětku. Zamrzelo, že dobré nápady hned vzaly za své - třeba avizovaný pes ukrytý ve sklepě se neukázal býti psem, jenže chystané překvapení vydrželo na scéně jen pár minut. Mám jasno v tom, že režijní styl Chrise von Hoffmana nezapře četnou zkušenost ve tvorbě kraťasů, celovečerák v jeho podání by ještě potřeboval vyretušovat. Nejsem výsledkem ohromen, podržím však pokus být originálním, i trochu jiným, příznivým hodnocením. 7/10

    • 21.11.2018  14:31
    Holka modrooká (TV film) (1976)
    **

    Obraz socialistické rodinky, kde tatínek létá v povětří (doslova), maminka létá kdovíkde (obrazně) a jejich holčička nechce chodit do školky (fakticky), má prvky vyprávěcí originality. Nečekejte, že dobrá herecká jména spasí vše, když vtip nevylezl. Na místo činu se sjedou dvě babičky - jedna hořekuje a je stižena hypochondrií, druhá nedá dopustit na své slepice, které neváhá převézt do města a dočasně je ubytovat ve vaně. Malý televizní film nachází oporu v hereckých jménech, komediální lehkosti ani tak ovšem není schopen dosáhnout. Čím to, že to celé působí zmateně, ukřičeně a divně. Charaktery postav jsou značně nevěrohodně posazeny. Úsměvně působí pilotování dopravního letadla, Preiss usiluje o to stát se kapitánem, má před sebou zkoušky, a s dcerou na zabití má až svatou trpělivost. Preiss ale zkušeně uhraje i nástrahy scénáře. Paní Fabiánová je druhý velký kalibr a její kreace nesnesitelné babizny je výrazným přídavkem, ačkoliv její "návaly" už působily trochu trapně. Zbytek herců se nedokázal prosadit, herecky i komicky disponovaná Preissová je v příběhu jen na začátku a na konci, divák byl tedy ve větší míře ochuzen o autenticitu, která pramenila z obsazení herců, kteří i v civilním životě tvoří manželský pár. Zub času je znát citelně, divák je nucen smířit se s černobílým formátem a tristním zobrazením míst jako je letiště a školka, kdy je vše vyřešeno papundeklem. Hudečkova režie nemá sílu věčně zelených evergrýnů, je ale dobré, že i zapomenutý tv film vyplul ze zapomnění a připomenul tvorbu sedmdesátých let, která na duchaplné počiny byla poměrně skoupá. 4/10

    • 21.11.2018  06:45

    Režírující stařešina Clint Eastwood si otevřel filmovou cestovku, jejíž služby (čirou náhodou) využili tři chrabří američtí mladíci, budoucí hrdinové, kteří neváhali na pravidelné vlakové lince Amsterdam-Paříž nasadit své životy, když jim jejich poklidný a zhusta naučný výlet Evropou (čirou náhodou) přerušil jeden zhusta zlý arabský terorista. Nejméně hodinu nás film připravuje na střet s ním, je to zdůrazněno několika málo prostřihy na inkriminovanou událost, načež samotná stěžejní scéna působí vratce, nevěrohodně, nezajímavě i nechtěně legračně. A vlastně z filmu zabere jen nepatrnou část. Velký kus si ukrojilo dětství a dospívání hrdinů, kteří nemají do outsiderů či smolařů až tak daleko. A celé to má pomalý ráz, on už Clint celkem přesluhuje, takže se nedivím, že tempo uzpůsobil svému věku, i když se návštěvám diskotéky nebrání, jak zobrazuje jedna sekvence filmu. Samotný námět nepůsobí úplně blbě, když připočtu, že v rolích hrdinů se objevuje trio mladíků, kteří dramatické události prožili na vlastní péra. Jen na výsledku filmu se to nijak extra neodrazilo. Závěr je samozřejmě dechberoucím způsobem debilní, příšerně patetický. Jsme v něm svědky slavnostních ocenění rytířů bez bázně a hany, kteří vedle proslovu a medailí, dostanou i vydatnou felaci od francouzské hlavy státu, jeho sající hlava už je ale mimo záběr, neb film je mládeži přístupný. Největší prachy asi sluply cestovatelské pasáže, pokud jde o provedení akce, je zde k vidění jeden krevní průtok zraněného pasažéra a jedno moc debilní vystartování proti kulometem vyzbrojenému teroristovi. Všichni nakonec byli zachráněni, vlaky jezdí dál, a jestli se nepřihodilo něco mimořádného, tak tam jezdí dodnes. V kině bych peněz litoval. 6/10

    • 19.11.2018  11:10
    Život ve hvězdách (TV pořad) (2018)
    odpad!

    Tak nám zrušili Prásk! Jenže moje časosběrná sbírka Prásků, kterou pořizuji už od časů Hovnové a Hrachokůrovcové, přišla v podstatě vniveč. Jako měl jsem na to dva kupce, jeden z Třeskoprsk, druhý z Pičína, fakt vážní zájemci, zrovna jeden chystal střihový dokument s pracovním názvem "Fišer kontra Pomeje", přičemž za ta léta je z čeho vybírat, určitě je k nalezení mnoho reportáží a materiálu s těmito oblíbenými herci. Ovšem nyní je moje snůška báječných bulvárních senzací v ohrožení, neb cena závratně klesla, ze tří korun na nulu, ty tři koruny jsou za spotřebovanou elektrickou energii, "véháesky", na které jsem svého času záznam z vysílání pořizoval, jsem ve větším množství zdědil po pradědečkovi jménem Vilém Basf. Je třeba seriozně zapátrat po příčině tak razantního poklesu ceny, už jsem měl celkem dlouhý seznam věcí, které si za prodej pořídím. A bylo to i na dobrou věc. Chtěl jsem krásnými dárečky, mezi něž spadala kávová lžička strouhanky, párátko a ztvrdlá chlebová kůrka, podarovat Vědecký ústav pro výzkum jepic v Hulíně. Jistě by se jim tyto dary hodili. Jenže nic z toho. Může za to změněný koncept pořadu, možná je to novou moderátorkou, která až příliš odříkává text, na který dřív nebyla z Playboye zvyklá, možná i režijní pojetí má podíl na tom, že dva vážní zájemci o cenný artefakt českých televizních dějin houbyhnisu nakonec cukli. Ano, jsem nyní v koncích, mé plány udělat něco zásadního pro vědu vzaly za své, prostě udělaly Prásk a Život ve hvězdách už jim ale ani trochu nevyhovuje. 0/10

    • 16.11.2018  13:46
    Papillon (2017)
    *****

    Věrná imitace původního filmu. Dva noví představitelé v podstatě imitují dva dřívější bardy. Copak o to, Rami Malek má imitaci zvládnutou s bravurou, sklidil ovace za Freďáka Mercuryho, ale že i Charlie Hunnam ze sebe dostane i kus Steva McQueena (Queen je všude, kde je Malek), to je poměrně nečekané, většinou totiž hraje na hovno. I stalo se a Hunnam je novodobě v kulisách tvrdého vězení třicátých let minulého století, potažmo roky trvající samotky, příjemně přesvědčivý. Zjevem a zajímavým ztvárněním ho však přesto trumfuje Malek. Problémem je, že se jedná právě o remake slavného filmu, přičemž se najde slušný zástup těch diváků, kteří na původní verzi i její představitele nedají dopustit, i když (spravedlivě řečeno) je to úmorně roztažené pojednání, které by klidně mohlo být o tu hodinu kratší, a všichni by to taky přežili. To předělávka má jen ty dvě přijatelné hodiny, ve vězeňských prostorách inkriminovaného Ďábelského ostrova se pohybuje svižně a kolem již existujícího originálu našlapuje s úctou. Završení muklovských toulek Henriho Charriera není úplné terno, nicméně herci předvedli zdárně nakvašené emoce, dánský režisér Michael Noer se solidně etabloval mimo svoji domovinu, přičemž si zrovna nevybral k přepracování jednoduchou látku. Dal jí však důstojné zpracování, které přijde vhod zejména těm, kterým se původní Motýlek z nějakých nevysvětlitelných důvodů vyhýbal jejich zornému poli. 9/10

    • 16.11.2018  13:21
    Rosy (2018)
    ****

    Ne, opravdu se nejedná o biografii malého fotbalového Mozarta, ani nezazpívá Wabi Daněk svůj největší hit v nově vydané úpravě. To jen Lars von Trier přeposlal své kolegyni z branže herečku, kterou už patřičně otestoval v Nymfomance a která nemá před kamerou zábrany. A všichni se těšili, že Stacy Martin roztáhne nohy a následná felace stihne natáčecí štáb a přilehlé okolí. Tak tentokrát už ne, Stacy si dvakrát zasouloží, pokaždé s jiným hereckým partnerem a už ne tak explicitně. Vlastně je to jakýsi psychologický noir v čistě ženském uchopení, provedení a zrežírování. Jess Bond spíše studuje ženu a muže v extrémní situaci a vypětí, které nastává, když sociálně vyloučený muž unese a zamkne pod zámek svůj ženský ideál. Ten na chvíli ochoří Stockholmským syndromem, ale protože únosce v té vaginální jeskyni podcenil osvětlení, uvěří, že by ho unesená žena mohla začít milovat. Ta je navíc herečkou, takže umí na svého únosce zahrát city a lovískování. Film rozhodně nehraje na klasické napětí, kdy se unesená oběť pokouší o četné úniky na svobodu, tím odpadá veškerý strhující průběh, přičemž jsou zde i nudné úseky, kterým chybí šťavnatější zabarvení. Nat Wolff se pro jednou vzdal pozitivnějších postav, které ztvárňuje, a proměnil se v zoufalce, který má tu kliku, že celkem neplánovaně smočí. Od Johnny Knoxvilla tentokrát nečekejte žádný extrém, hraje přítele unesené a nijak významně se neprojeví. Občas si film zaflirtuje s hororem, ale je to jen ždibec, který si z žánru odtrhne. Když dojde na nějaké to úmrtí, kamera Nata Wolffa nedoprovodí za nepohodlným svědkem, tudíž to v drastickém a gore ohledu příliš neuspokojí. Zajímavé psychologické tendence filmu nelze upřít a dva hlavní představitelé umí film neotřele kumulovat. Takže v pohodě. 7/10

    • 16.11.2018  12:37
    Extremity (2018)
    *****

    Pořádná psychárna s extrémně vnadnou hlavní představitelkou, která ráda randí se svým traumatem v Domě hrůzy. Pokud jde o avizované "extrémnosti", není to až tak přehnané, převyšuje undergroundový porn style, nějaká ta snaha po obscénnosti, krapet tortury, i tak je senzitivním divákům doporučeno si to povinně dát, aby už konečně vyprášili svoje fóbie z podobných filmů, a nečuměli jen na Ordinaci, která je pravděpodobně vrcholem jejich konfrontace s hrůzou. Natočeno je to s grácií. DiBlasi umí být i originální režisér, který vzorně míchá poměr nepříjemných scén, kterým vévodí Dana Christina, která zvládá vše, co po ní rozjetý režisér chce. Nepolevuje se v tempu, figurky v Domě hrůzy jsou příslušně rafinované i kostýmově vyladěné, má to ponuré až špinavé zabarvení, takže u mě vrchol DiBlasiho tvorby. Ještě mohl dát hrst dolarů, aby se hlavní představitelka nezahalovala při povelu k svlékání. Dohromady je to kompaktní dílo, co má dostatečně výrazný režijní rukopis, zajímavě rozhozené a rozdané role. Průběh je možná až mírně čitelný, proto není úplně ideální u filmu přemýšlet s předstihem, dokud nejsou odehrány všechny podstatné scény, které jsou dostatečně hororově zabarveny a mají svou pointu. DiBlasi a jeho štáb si posvítil na podstatu strachu, která člověka nutí vydat se jí naproti, jak to udělala hlavní hrdinka. Určitě tak učinila patřičně působivým způsobem. 10/10

    • 11.11.2018  09:31
    22. míle (2018)
    *****

    Kdo by si to byl pomyslel, že z průměrného herce Petera Berga bude jednou špičkový režisér akce, dá se tvůrčím způsobem dohromady s budoucím nejlépe placeným hercem Markem Wahlbergem, který zanechá předvádění spodního prádla a rapových vibrací "za pár kaček", načež ani takhle kvalitní dvojka nepřesvědčí českého distributora, aby je poslal do kin. Přitom surová, drsná, nekompromisní akce přímo volá po velkém plátně, nicméně nikdo její úpění nevyslyší. A tak je v sychravém podzimu dobré zalézt pod deku, kdy nám tihle dva vykukové servírují svižný spektákl, který je plný drobných, nenápadných i zjevných inovativních postupů, co nejsou běžně k mání. A za Wahlbergovy neustálé kulometné kadence slov, česky klasické "mletí klapačkou", se rozprostírá akční thriller o tajné jednotce, co má za úkol nepozorovaně ze země dostat nápadně žlutavého muže (zajímavě nevyzpytatelný Iko Uwais), jenž má u sebe citlivé informace, které by mohly zabránit vyhlazení lidiček (jak nemilé). Dobrá, scénář měl štěstí, že jej do pazour dostal právě Berg, který z toho udělal napínavou jízdu, technicky dost vysokého kalibru, co má schopnost ignorovat (občasnou) průměrnost scénáře, a vyspělým režijním způsobem se zmocnit akčních sekvencí, které mají dynamiku a vyzrálost. V tom případě je divák v neustálém obležení akce a je mu až líto, že to má jen devadesát minut. Závěr pak mírně parafrázuje/evokuje Obvyklého podezřelého. Špionážní thriller s nadstandardní akční výbavou se pyšní skvěle technicky propracovanou režií, scénář rovněž není k zahození a herecké osazenstvo, co má scénářem danou limitovanou životnost, plní svůj strategický plán velmi dobře. Takže schopný film. 10/10

    • 7.11.2018  08:14
    Knuckleball (2018)
    ***

    Termín "Knuckleball" pochází z baseballu a jedná se o typ speciálního nadhozu. A film mně celou dobu připomínal, jak kdybych jedno takové utkání absolvoval. Čili málo záživné na sledování. Celou dobu nahání vyšinutý a žárlivý vidlák menšího kluka, o němž se dozvěděl, že ho s ním pojí příbuzenský vztah. Asi to bylo součástí pointy celého vyprávění, tudíž jsem to neměl vyzrazovat, jen mně to nepřišlo úplně neodhadnutelné a šokující. A natočeno je to zcela průměrně. Od kanadské produkce jsem žádný vizuální a technicky vymazlený zázrak ani neočekával. Účast Michaela Ironsidea dala filmu alespoň jednu známou tvář, účast jakéhosi vidláka s klukem mně neučarovala, nehráli nijak zázračně. Dramaturgicky to nebylo podchyceno zdárně, zjevování mrtvého dědy fakt nefungovalo. V podstatě má film značně stereotypní průběh. Málo zkušený režisér Michael Peterson nijak výrazně matný výsledek neoživil, gore nemá šťávu, brutalita je na nízké úrovni. Zalíbení ve filmu by mohli najít zimomřiví diváci, kteří se otřepou z toho, že je to zasazeno do festovního zimního prostředí, jež disponuje poetikou Ladových pohlednic, ovšem bez kocoura Mikeše, zasazené do kanadských Hrusic a s jedním inteligentním dítětem bez ušanky. Ovšem ani tak se to u mě přes průměr nepřehouplo. 5/10

    • 7.11.2018  07:32

    Romantická partička opět zatoužila dát si švédskou zpěvnou trojku s ABBA a prozpívat se k veselým zítřkům. S lepším realizačním týmem v zádech, než jaký byl minule, se deset let od poslední klapky prvního dílu a pět let po událostech, které v něm proběhly, vrací v nebývale zpěvné síle, která diváka strhne. Za tu uplynulou dekádu se přece jen dost změnilo: tak například promiskuitní Donna je už po smrti, jen klid, fanoušci o Meryl Streep tak úplně nepřijdou, Amanda Seyfried čeká své první filmové dítě, na rozdíl od nejistoty, která panovala u její mámy v otázce otcovství, je tentokrát jisté, kdo stříkal přednostně, nástup hlásí i Pierce Brosnan (pomáhá Amandě s hotelem), Stellan Skarsgard (scénář mu přisoudil nevzhledné dvojče), Colin Firth (mezitím bohatší o Oskara), pokračování už na nich tolik nestaví, a jejich mladší verze, Cher je jednou z těch nových akvizicí, pozvedává zpěv a dopřává si roli extravagantní babičky. Hlavní osobou je mladší verze Donny, kterou sympaticky ztvárnila Lily James.Koncept z jedničky je v podstatě neměnný. Tvůrci tentokrát vsadili na prolínání současnosti s minulostí, kdy jsme svědky Donniných milostných pletek z mládí a následného otěhotnění, střídají se velkolepě pojaté romantické i lehce dramatické pasáže, vše poměrně schopně vyvážené. Ale hlavní prim hrají songy ABBA, kterých je přehršel, v repertoáru jich je stále dostatek, pravda, některé nesmrtelné se i opakují. A je povoleno nezpívat je přímo mistrovsky. Tým kolem režiséra Ol Parkera dal dohromady vkusné pokračování, které je v mnoha ohledech lepší než jeho předchůdce, technické provedení je díky vyššímu rozpočtu na kvalitní úrovni, herci vykazují patřičné zaujetí a muzikál má podobu velmi důstojného zpracování. Samozřejmostí je boj s naivitou scénáře, některé drobné rušivé momenty si také tvůrci mohli odpustit, ovšem míra iritace nedosáhla u mě nikdy takové míry, aby to film stálo body. 10/10

    • 6.11.2018  09:39
    Ouija House (2018)
    ***

    Um skládat malířskou čepici z novin se bude náramně hodit, ačkoliv na lepení tapet přece jen nedojde. Od poloviny filmu je to hlavně o strhávání tapet. Prokletý dům se stejně nevyplatí zvelebovat, pokud ovšem budoucího zájemce neuchvátí pěkné nohy Carly Schroeder. A zdaleka není jedinou úchvatnou akvizicí v pestrém leporelu známých hereček. Bohužel ani jedna z nich nepředvádí kvalitní herectví. Záliba Tary Rajdy účinkovat v levňoučkých filmech dosáhla tímto svého vrcholu. Ona je na scéně jen pomálu, rozsah její role je nevelký oproti plastikám, po kterých vypadá stále hůř, takže vytýkat jí její antiherectví nemá ani smysl. To taková Mischa Barton už by si klidně nějakou tu anticenu zasloužila. Prostě hrála hůř než Pavel Mang v Cirkusu Humberto. Lehce v nepořádku byla i veteránka Dee Wallace, jejíž vteřinové závěrečné posednutí bylo už skutečně na pováženou. Největší kus "herectví" ovšem absolvovala kakaová Grace Demarco, jejíž zabarvení hlasu po posednutí duchem by netrumfl ani Mirek Moravec, snad jen kvalitní death metalový pěvec. Oživením bylo i její počmárané tělo písmeny, ačkoliv nejsem na černé hadice, plus spolknutý kámen, patrně vltavín. Návštěva prokletého domu mně nepřišla až tak marná, neb jsem odkoukal techniku, která se mně jistě bude hodit pro budoucí seškrábování tapet, Carly Schroeder bych se rád poptal, čím si holí nohy, že je má tak unikátně lesklé, a kameraman i osvětlovač si také vedl zdárně. Vše je dostatečně viditelné a neutápí se to ve tmě, i když je to jen obyčejně nasnímané. Oproti tomu bude diváky rušit laxní až amatérské provedení mnoha scén, přičemž Ben Demaree by tento nedostatek i odstranil, kdyby se mu dostalo více financí. Takže blbnutí v Ouija baráku má svá pozitiva i negativa. Určitě je nepovažuji za tvůrčí nezdar. 6/10

<< předchozí 1 2 3 4 44 88 131 174
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace