kingik

kingik

David Kraťásek

okres Šumperk
profík, recenzent

76 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 47 93 139 185
    • 9.1.2021  12:17

    Potenciálně exotické letovisko se stane akční zónou, kde své bojové rejdy provádí parta žoldáků kolem Scotta Adkinse. A když se jejich mise ukáže poněkud méně humanitární, nastupuje tvrdá pomsta nově spřáteleného žlutého klanu, tvrdé kopy a zaťaté bicepsy. A jedna vagina jménem Celina Jade v ohrožení nezůstane suchá. Osvědčený akční specialista Jesse V.Johnson povolal do neutuchající akce herecky topornější herce, ovšem jejich elasticita nahradí proslovy vrchovatě. Iko Uwais, Tony Jaa a Tiger Hu Chen vstanou proti slovutným brancům kopanců a chvatů, jejichž záporné řady hájí Scott Adkins, Michael Jai White a spol. Občas se sice ozve známé tatatata v krvavějším provedení, výbuch a zaskřípe zkroucený plech vozidel, prim však hrají vydatné bitky, jejichž choreografii obstaral vyhledávaný Tim Man. Scénář se nestará o výživné repliky, v podstatě slouží jen k přechodům do akce. Určitě se nedá napsat, že by byl snímek studnicí invence, zvláštně může působit i to, že existuje událost, podle níž se film inspiroval. Cílem tohoto počinu je nenudit, neslevit z tempa a přelámat i tu nejodolnější kost v lidském těle. 10/10

    • 3.1.2021  07:03
    Útěk z dětství (TV film) (2017)
    **

    Splašené spermie kvůli účasti sličné hvězdičky Emily Tennant extra film neudělají. Ta je na scéně převelice málo. Do popředí se dostává jiná Emily, a sice Rose, v roli její matky. Nesympatická, nezajímavá a nudná. A zbytek ansámblu zrovna tak. Námět obchodování s mladými dívkami, byť mnohokrát už použitý v jiných filmech, je poměrně atraktivní, no zpracování je značně tuctové. Film v podstatě ničím nevyniká. Hodně se jalově mluví a pátrá. A uneseným dívkám se zase až tak moc zlého nepřihodí. Dobrá, jedna třeba zařve, v rámci dramatického oblouku, ovšem to je asi tak vše. Farhad Mann není a nikdy nebude originální režisér. Prostě je znát ta jeho specializace na televizní režii.To jeho pachtění se s každou průměrnou až podprůměrnou scénou je umění strpět z diváckého hlediska. Téma by si zasloužilo určitě kvalitnější realizaci. Emily Tennant se sice vydatně snaží, alespoň scény s ní zabaví. Navíc hraje šestnáctiletou dívku, ačkoliv jí v době natáčení bylo už 27 let. Odmyslím-li si její účast, vysledkem je pak film bez napětí, bez překvapení, dějově nelogicky uchopený, jednotlivé charaktery jsou scenáristicky průhledné a finále, dá-li se ten závěrečný trapas vůbec finálem nazvat, celý film posílá do bažin, kde se utopil celý natáčecí štáb. 4/10

    • 25.12.2020  06:26
    O vánoční hvězdě (TV film) (2020)
    ***

    Načančaná a rozvleklá nuda. V rámci české tv tvorby se jedná o neotřelý námět o jedné hormonálně ovlivněné hvězdě, co spadla na Zemi. Holka z oblaků a spol. jsou mizerně napsané postavy, vrcholem špatného pojetí je kreace Ondřeje Sokola coby ženitby chtivého krasavce v dlouhovlasé blond paruce, který bojuje se svou trapností. Nutno přiznat, že chyba byla opětně ve scénáři, nikoliv v jeho hereckém projevu. Relativně totiž (téměř) sahal po zábavném až vtipném pojetí. Příběh v podstatě nedosáhl příliš dramatické konfliktnosti. Dlouho se nic neděje, dej v podstatě absentuje a nastupující nudu rozčeřila pouze Aňa Geislerová ve své záporné kreaci. Kotek nemá možnost být ani zábavný, sice by rád spočinul v klíně (úděsně nadabované) sličné princezny německého původu, jen jaksi prodlužuje bezvýznamně svůj pomyslný koitus. Provedení a vizualizace nebeských scenérií je potěšující, je znát, že koprodukce byla v rámci výpravnosti užitečná. Karel Janák si natočil další vánoční "čtyřiadvacítku", okázale plýtval prostředky a výsledkem je scenáristický flašinet, který je nastaven na jeden nudný a jednotvárný režijní způsob. A o pevném režijním vedení také nemůže být řeč. O trvalku mezi pohádkami to ani nezavadí. 5/10

    • 24.12.2020  12:00

    Polským soudruhům se podařil zvláštní jev - tentokrát se nedopustili zásadních chyb. Natočili horor, který sice není nikterak objevný a zarputile originální, dá se i napsat, že je kopírkou západních slasherů, ovšem nejsme tentokráte v zámoří ve společnosti americké omladiny, ale pohybujeme se v docela obyčejném polském lese s polskými táborníky, kde řádí dvě ropuchovitá zmutovaná hovada - dvojčata, co porcují a pojídají vše, co jim přijde do teritoria. Velice vítaná je polská krasavice Wiktoria Gąsiewska, která odhodí svršky, a do hvozdů zabrousí i Olaf Lubaszenko, jenž hledá zbytky umění po své "sekalovské" anabázi. Mladý ansábl určitě tolik nezaujme, jedná se o skupinu tří různorodých hochů a dvou ejakulátem potřísnėných děvčat, načež je vede chlapsky disponovaná oddílová vedoucí. Takže si divák rychle přeje, aby tahle sestava byla po právu svižně likvidována. No a tu svižnost film víceméně postrádá, za což může mírně přetažená stopáž. Jednotlivé mordy vůbec nevypadají špatně, ale i tak je jejich výsledná kvalita poměrně relativní. Je dobře, že se nevsadilo na digitální efekty, takže v akci je k vidění i nějaká ta jednoduše rozpoznatelná figurína. První zabití mladíka otřískaného o strom ve spacáku docela navnadilo, pak ale přišla na řadu uřízlá hlava gumového materiálu, takže divák stěží zatlačí rozpaky, načež zbytek zabití už působíil standardním až lepším dojmem. Masky vražedného dua jsou v pohodě, oba hlavní aktéři jsou patřičně odpudiví. Režisér Bartosz M.Kovalski zvládl natočit svůj hororový počin sympaticky, nabroušeně a trapných chvilek není přehršel. Kupodivu se na polský horor dá dívat, čemuž jsem se zdráhal uvěřit. 7/10

    • 20.12.2020  20:51

    Přes tlustší kondom inspirativně vyprcaný Tolkien s Jacksonem. Ovšem zábavně a víceméně skromně pojaté pohádkové fantasy hrátky si nečiní ambice být první v trikových žebříčcích. S klidem se dá odpustit i totálně necharismatický hrdina jménem Espen, jehož domácké pojmenování Popelák má zřejmě svůj prapůvod kdesi v české pohádkové studiové tvorbě. Obsahová složka filmu je z hlediska nápaditosti tak akorát. Divák se může těšit na lesní nymfy, mocného Krále trollů a egocentrického krále a jeho družinu. Troll, který má být hlavní atrakcí filmu, se v celé své kráse moc nezjeví, čímž postupně pomine zájem o něj. Jím unesená princezna, co si do osmnácti třela klitoris o žezlo, vypadá neopotřebovaně a sympaticky. Celkově se pořád putuje lesem, bažinami i skalisky. Celkem to ubíhá, kamera je výrazně krajinářsky orientovaná, ke konci už je to horší s viditelností, začnou se totiž vršit noční scenérie. Dost se sází na humorné sekvence, což se ukázalo jako svěží prvek, který funguje, i když i nějaké té trapné chvilky nezůstane divák ušetřen. S partou kolem režiséra Mikkel Braenne Sandemose se nevidíme naposled. Popelák a spol. si vynutil svůj návrat. A vypadá to, že jim pobyt i pohyb na čerstvém vzduchu ve společnosti přírodních krás rozhodně svědčí. 7/10

    • 14.12.2020  05:46
    Vyšinutý (2020)
    *****

    Russell Crowe je jen krok od toho, aby si ho diváci začali plést s Johnem Goodmanem. Z idolu dobyvatele kalhotek všech dámských konfekcí je v současnosti vyžrané monstrum, co dámám rozbije hrubě ciferník, navrch "terminátorským" stylem zdemoluje kolonu aut a plánovanou návštěvu očního lékaře raději odloží (viz závěr filmu). Caren Pistorius má nezvratný důkaz, že tomu tak skutečně je. Stačilo jedno nevinné zatroubení na tuhle nevrlou kreaturu hovící si ve svém pickupu a následná absence omluvy udělala své. Následuje v podstatě Volný pád roku 2020 s Russellem Crowem. Ten už rozhodně v budoucnu nemůže hrát sympatické maníky, s takto permanentně nasupeným ksichtem patrně nebude hned tak obsazen do bláznivé komedie. Tahle herecká poloha mu plně vyhovuje. Sálá z něj abnormální nenávist, že mu Caren Pistorius, hezká a pomilovánihodná, nepodrží. Režisér Derrick Borte natočil svůj nejlepší film. Od počátku nasadil svižné tempo, vše se odehrává za bílého dne a razí si neúnavně cestu asfaltem, kde pot i dech titulního maniaka divák pocítí skoro až fyzicky. Finální střet nemá náboj předchozí permanentní napínavé naháněné, což je velká škoda. Ovšem prst ženského pohlaví po tomhle nepříjemném (silničním) zážitku zůstane napříště raději na klitorisu než na klaksonu. Troubení se opravdu nedoporučuje. 9/10

    • 14.12.2020  05:09
    Spontaneous (2020)
    ****

    Středoškolská (skoro) romance, v níž (za nezjištěných) příčin) vybuchují (skoro) maturanti. A v popředí stojí jedna vnadná blondýnka, co by ráda podnikla jeden pořádný (roz)krok do své dospělosti. Brian Duffield je znám svými scenáristickými zakázkami, ovšem výlet do oblasti režie učinil až s tímto kouskem, který by klidně mohl zapadnout mezi sérii Nezvratný osud. Kdyby se mu ale chtělo. A jelikož se mu nechce, hlavně absentuje jakákoliv sestavená teze, co má za následek katastrofické řídnutí řad omladiny, tudíž je zvolen jiný směr i přístup. Komediální romance, prvky scifi i hororu, to není žádné novum. Nicméně se dá na tomto mixu žánrů vystavět solidní podívaná, která má inteligentní až bizarní nástin. A hlavně vnadná Katherine Langford v titulní roli exceluje. Pravda, hraje středoškolačku a ve skutečnosti už není náctiletá, rozhodně však umí podržet svého režiséra. Z jeho režie je víceméně cítit začátečnická neobroušenost i nezkušenost, film v žádném případě nedisponuje závratným tempem a speciálními efekty, co by si zasloužily superlativy, rozhodně však byl podán patřičný důkaz o tom, že koexistence nesourodých žánrů ma v sobě kus neotřelosti a vzácné tolerance. Tak snad se duo Katherine Langford a Brian Duffield ještě (nesexuálně) spojí i napříště a ukojí diváky svérázným dílkem. 8/10

    • 7.12.2020  08:38
    Na střeše (2019)
    **

    Kterak si ochočit svého Vietnamce (z pěstírny konopí). A po "eastwoodowsku" dohnat zameškanou západní kinematografii v českých reáliích. V podstatě se nabízelo námět natočit ve dvou verzích. V první verzi starý komunistický zapšklý a osamělý morous vyrve z osidel smrti cizího státního příslušníka žlutého zbarvení, naoko se s ním spřátelí, ubytuje ho ve svém bytě a následně ho začne krutě a nevídaným způsobem ponižovat. Dostalo se nám ale druhé verze, korektní a okleštěné od kontroverze, fádní, imbecilní a nedávající dobrý smysl. Zápletka je velmi chudobná. Více jak polovinu filmu jsem byl nucen sledovat to, jak šedý vlk chce oženit svého asijského nájemníka, aby mohl legálně pobývat v naší české domovině, navíc policií stíhaného za narkotika. Opravdu famózně celý plán vyzníval. Za protilehlými dveřmi totiž přebýval vhodný objekt pro svatební zvony - jakási mladá žena, se kterou se novodobý kuplíř vůbec neznal. Celé prapodivné námluvy spočívaly v tom, že vytipované ženě začali ti dva výtečníci nosit různé prezenty, aby na sebe upozornili, kupodivu jejich snaha byla opětována. Celá tato stupidita, nemaje dobré opodstatnění, byla zakončena rádoby nápaditě sofistikovanou pointou. Nejhorší bylo, že autorovi Mádlovi to přišlo relevantní. Po svižně imbecilní etudě ještě zhodnotím zbytek konání. Švehlík je dokonce jednu scenáristicky pokleslou chvíli nucen před úřady předstírat homosexualitu, aby svého chráněnce dostal do chomoutu. Celkově film nebyl komediální a ani trochu dramatický. Mžik, kdy Vietnamec chce ukončit svůj život skokem ze střechy, vůbec za dramatický nepovažuji. Všichni vědí, že to neudělá, neb celý film je teprve na začátku. A otřesným střihem zakončená scéna, kdy Vietnamec následně pojídá sendvič v kuchyni svého nového spasitele, je vskutku příšerozní. V českých reáliích se také vytratila jakákoliv věrohodnost příběhu. Už vidím, jak si nějaký český penzista nakvartýruje Vietnamce k sobě domů, bude ho živit a šatit. Tenhle blábol, mnohdy rozvleklý, zachránil Alois Švehlík. Za všechny zúčastněné to odehrál i odmluvil a dodal přinejmenším svéráznou filosofii. Film ovšem celkově u mě neobstál. 4/10

    • 6.12.2020  18:29

    Neprávem opomíjená verze příběhu kruté středověké vražednice Erzebet Bathory. Okamžitě se nabízí srovnání s verzí Juraje Jakubiska, která doplatila na své přebujelé umělecké ambice a neukočírované tvůrčí ego. Julie Delpy zastala ve svém projektu hned několik funkcí: vedle režie a scénáře si navrch přibrala i hudbu. A pochopitelně se obsadila do hlavní role, a je moc fajn, že se ze sebe nesnažila dělat (středověkou) sexbombu. Nabídne něco málo ze svých odhalených tělesných partií a nebrání se naturalisticky vyznívajícím scénám. Šikovně maskuje nižší rozpočet, takže z výpravného hlediska toho mnoho neposkytne, film tak mnohdy inklinuje k televizním parametrům. Rozhodně důležité bylo, že svůj film nijak složitě nestaví, neuchyluje se ke zbytečným dějovým odbočkám a celý příběh pojala v optimálním tempu. Do jisté míry, poměrně nenápadně, bortí zaběhané mýty panující kolem zvrhlé ženštiny, což byl osvěžující prvek. Určitě se dalo zapracovat na scenériích, které příliš oko diváka neuchvátí. Kamera ovšem byla plně vyhovující, osvětlovači svoji profesi zdatně zvládali, takže se snímek moc často neutápí ve své tmavosti. Pochmurné tendence mohly být ovšem ještě hutnější. Herci ve vedlejších rolích sice nepředvádějí mimořádně působivé herectví, ovšem k dispozici byl osvědčený William Hurt a Daniel Brühl. Výsledkem snažení je, že v Čachticích zase jednou pustili náležitě žilou. A výrobci omlazujících krémů nebudou mít co žrát. 8/10

    • 28.11.2020  15:10
    3Bobule (2020)
    ****

    No, vinař ze mě nikdy nebude, nicméně nový realizační tým na čele s neobroušeným režisérem Martinem Koppem přišel napravit nanicovaté předešlé pokračování. Po starém vinaři Michalicovi se dochoval jen jeho hlas, na Kláru s Honzou dolehla prvotní manželská i finanční krize, očekávají příchod už třetího potomka a líčí na neznámého zloděje, co jim za noci loupí na jejich vinici, Jirka má opletačky se zákonem a nevítaná návštěva ze slovenských fitcenter vážně ohrožuje nerozlučné přátelství našich dvou sympatických hrdinů. Každé pokračování Bobulí mělo značně rozdílnou kvalitativní úroveň, asi tak, jak to je s kvalitou vína. Trojka sice trpí mnohdy dějovým (nevz)ruchem, ovšem Václav Postránecký svojí neskutečnou hlasovou kreací v posledním tažení dodává dějství nezvyklý zážitek. Humorná dvojka Kryštof Hádek a Lukáš Langmajer je nezvykle umírněná, asi jako užitý product placement, a už hláškuje pomálu. V tomhle ohledu éterem neproletí vyloženě extrémně zapamatovatelný slovní bonmot, i tak je jejich působení příjemné a nevtíravé. Tereza Ramba a zbytek poměrně nepříliš zajímavě využit. Čestnou výjimku tvoří vinařský starousedlík Miroslav Táborský, jehož neprodejný patok nakonec najde obchodní uplatnění. Policejní hlídka se osvědčila minule, tak dostala o dost větší prostor i tentokrát. Policejní uniforma pro Radima Nováka a Lumíru Přichystalovou má (ne)seriózně nažehlené sekvence. Celkově se jedná o příjemnou vinotéku značky Pálava, co má přijatelný buket. 7/10

    • 27.11.2020  11:06

    Příznivce Bruce Willise stíhá panická ataka, neb jejich oblíbenec se dal opětně všanc režisérovi, co neumí ideálně zakomponovat jeho výraznou osobnost do béčkového kompletu. Plešaté hvězdě se symetrickou lebkou je ve filmu dopřán jeden zpomalený záběr v exteriéru, v němž svírá zbraň, a jedna zajímavá sekvence, v níž s Frankem Grillem, hlavní hvězda filmu, zaníceně řeší detaily přepadení banky neznámým maskovaným mužem. Ovšem tím veškerá Willisova důležitost veskrze končí. Nicméně, jeho (doslova) sousedská výpomoc se počítá. Nejlépe pilný režisér instruoval Johnathona Schaecha, onoho maskovaného teroristu a typickou hvězdu nižší svítivosti, co tentokrát převládá nad dvěma svými kolegy vyšší svítivosti. Je tím správně zlým mužem a hlavně tahounem filmu. Film se v žádném případě nesnaží o cílený detektivní ráz, identita maskovaného teroristy je divákům bezprostředně známa, jsou tedy před vysloužilým policistou a bankovním úředníkem v pátrání napřed, což signalizuje nudu. Snímku totiž zhruba hodinu trvá, než se dokope k akčním rejdům. A to je k dispozici stopáž devadesáti minut. Schaech pohotově vyřadí ze hry méně známé herce ve vedlejších rolích, došlápne si i na Grillovu rodinu, jeho konání zabaví. Grillo je zpočátku nucen být v poloze psychicky traumatizovaného jedince, což se ukázalo jako nekompati(de)bilní, opruz chvilky nezpestřil klácením své vilné ženy v podání Olivie Culpo, takže ta neakční hodinka příliš svižně neubíhala, načež Brian A. Miller zalarmoval kalifornské městské lokace a vydal na zbylou půlhodinu akční pokyny. Takže k mání je akční standard v podobě motoristické honičky a hluk rachotících zbraní. Scenáristická překvapení ovšem nejsou k mání. Šálit diváka tím, že Willis hraje hlavní roli, je poněkud troufalé. Máte-li zájem o jeho plodné "bokovky", tak směle do toho. 6/10

    • 24.11.2020  14:05
    Balada o pilotovi (TV film) (2018)
    ****

    Odepisovaný režisér Ján Sebechlebský konečně může pojíst namazaný chleba, který si za svoji odvedenou práci zasloužil. Za tvůrčí zločiny v podobě Ordinace v růžové pindě by si sice zasloužil být po zbytek kariéry jen o chlebu a vodě, ovšem za zajímavý profil hrdinného válečného pilota obšourníka má rozhodně nárok na chutný dlabanec. David Švehlík má v posteli Lucii Žáčkovou, o kus dál se pohybuje Gabriela Marcinková a přesto to s ním nic nedělá, nicméně na pilotním seznamu má pár (anonymních) nestoudných zářezů v podobě milostných avantýr, v zádech má sovětskou rozvědku a v závěru trošku zhebne. Spád událostí je pomalejší, asi dvacet nadbytečných minut bych z filmu vystřihl, rozhodně však nechybí náběh na kontroverzi. A talová lesbická hospodyně se také počítá. Jedná se o televizní film a je tedy nutné počítat s tím, že výpravná stránka je skromnější, závěrečná triková pasáž s leteckou havárií je na samé hranici nechtěné směšnosti, ovšem režisér prokázal, že náročnější látku zvládá obstojně i neotřele. Pochopitelně jeden jeho schopný film vlaštovku na pyji neochočí, takže to chce vydržet a neupínat se k povrchním komerčním blábolům. Tenhle režijní směr pilotoval relativně bez větších turbulencí. 7/10

    • 22.11.2020  19:29
    Abstinent (2019)
    odpad!

    Pokud si k lahvince tvrdého alkoholu pouštíte z jakýchkoliv osobních pohnutek Čajkovského a Mozarta, pak jste zcela jistě před branami Bohnic. V protialkoholní léčebně se svého času ocitl Menšík, Kňažko i Švehlík, tedy míněno z hlediska filmových rolí. Ovšem zavřít do stejného ústavu nedochůdče jménem Josef Trojan je přinejmenším nerozum. Tohle pískle budí svoji tělesnou konstitucí dojem, že po přičichnutí k špuntu od slivovice skončí v márnici. Do hereckého stádia, kdy mu budu moci uvěřit, že je závislák, rozhodně ještě nedospěl. Film je ochuzen o drastické scény alkoholového opojení. Opilec Adam občas zkrápí své hrdlo větší kapkou ostřejší tekutiny, stále má ale vizáž studenta teologie, naprosto příšerně nestravitelně působí Trojan v nemnoha scénách, kdy je mu zle po těle, případně po duši. Jeho herecký výkon byl v těchto fázích absolutně směšný. To samé platí i o režii Davida Vignera, závěrečné skladbě, která se hodila do titulek, a též technické zázemí filmu má nevalnou a mnohdy nepříjemně proměnlivou úroveň. Speciální odstavec nepopsatelné hrůzy si zaslouží nasnímání filmu, doprovázené neochvějně asynchronním zvukařským peklem. Vše příslušně zabaleno do extrémně levné produkce. Režisér usiloval o umělecký i patrně realistický náhled na již notně provařené téma piják za zdmi léčebny. Angažoval se mladík, který místo na devatenáct vyhlíží na patnáct let, budí dojem, že za svůj život usrkával maximálně tak dětský šampus, načež aby jeho postava byla alespoň v něčem dramatická, klučina má na krku delikt a brzy za něj vstane před soudem. Navíc jeden z angažovaných scenáristů, který byl za života terapeutem, se raději premiéry filmu ani nedožil. Čest jeho památce i tematicky spřízněným filmům, které měly zajímavý průběh i realizaci a neříkaly si o vypnutí v polovině. 1/10

    • 20.11.2020  21:27

    Petr Schulhoff uměl i lépe. Tentokrát zažil jednu z drobných tvůrčích krizí. Ty nejlepší nápady už totiž ze svého (komediálního) rance vyházel ve svých četných filmových projektech. A tak trochu spoléhal na to, že televizní scenáristickou rutinu v celé své nahotě kulantně přebije ústřední hvězdné herecké duo. Jiřina Bohdalová a Miloš Kopecký coby manželský pár potýkající se s bytovou krizí své doby ovšem odevzdali pouze to nezbytně nutné. Takže v podstatě svým nevelkým zaujetím a přístupem podtrhli rutinu, která juká z každého kouta jejich nevábných bytů. A to zdaleka není vše. Přinejmenším je krajně podivné, že manželský pár, který je tak profesně na výši, přebývá v bytech tak podřadné kategorie. A navíc manželé žijí odděleně. Pakliže mělo na tom být cokoliv komického, tak mně to jaksi uniklo, v lepším případě mně účel zůstal skryt. V žádném případě film nebyl nikterak hloupý, navíc přece jen herecká plejáda ve vedlejších rolích místy vykřesala cosi zábavného, takže se tento televizní počin vyšplhal do průměr. I tak je s podivem, že se Schulhoff spokojil se standardním (prů)během svého (normalizací postiženého) dílka a nepokusil se případně ani o výživnější satirickou tóninu, na které mnohdy brilantně balancoval ve svých rozličně plodných tvůrčích obdobích. Na tenhle jeho spíše komicky těžkopádný výtvor nebudu vzpomínat s velkým nadšením. 5/10

    • 17.11.2020  20:54

    Původní myšlenka natočit čtyřku Krále Škorpiona coby velkorozpočtové péčko vzala za své poté, co o film projevil zájem režisér Don Michael Paul. A vzniklo rázem nízkorozpočtové béčko, v němž jsou genitálie stoprocentně zakryté. Původně obsazený trojlístek pornoherců - Zach McGowan, Pearl Thusi a Katy Louise Saunders - ovšem tímto krokem nepřišel o své účinkování, jen dostal obsáhlejší text a své repliky pronášejí oblečení. Pravda, film je přístupný patnáctiletým ovarovým panicům a zapovězeným anorektickým pannám, ovšem lepá Katy Louise Saunders si postavila vaginu, že lepou bude maximálně tak do čtyřiceti a po hormonálním klokotání by mohla své pevné poprsí rovnou odškrtnout, takže její stěžejní ženská postava musí být náležitě sexy a musí mít na sobě jen ty nejnutnější hadříky, které korigují možný nástup nežádoucí nemravnosti. A kupodivu porno koncept dostal do rukou režisér, co umí navařit mix akce a dobrodružství v ležérním béčkovém stylu. Král Škorpion má opět nového představitele, barbarsky disponovaného Zacha McGowana, což vůbec celému danému konceptu nevadí, neb film operuje s tím, že neuloví žádnou hereckou hvězdu do svých ambicemi zteřelých sítí. Mumie se zde nevyskytují, dokonce ani odepsaný Brendan Fraser nesáhl v alkoholovém zoufalství po čurdě, nicméně se zde vyskytují píseční lidé a umístění samotné Knihy duší je přinejmenším sofistikované i na béčkový film. Don Michael Paul a spol. se dostavil s přijatelným příběhem, načež v podstatě za pakatel vznikl (pří)slušně dobrodružný rajc. 8/10

    • 11.11.2020  10:54
    Učitelka (2016)
    ***

    Jedna učitelská pizda, patřičně hormonálně neustálená a ovulací nezatížená, klade pastičky na žáky, jejich rodiče a přátele školy, načež Hřebejk se o ní jal natočit film. Povrchně instalovaný a jalový. Režisér je sto let veleben za pelešení v Pelíšcích, tudíž by u něj prošlo do kino distribuce i souložení mravence s krticí, ovšem tohle bylo tak specificky opruzené, až by z toho byl (možná) delikátní televizní film pro čétédvojku. V kině bych z toho ejakulátu opravdu slast nezažíval. Ano, bolševická úča je strašně, strašlivě a nejstrašlivěji zlá, až šíří plague a od Plagy má varování. Je vdovou a chotěm nemohl být nikdo jiný než voják z povolání. Kolem soudružky se všichni krčí, nikdo s ní nic nesvede, až z rodičovského davu jednoho dne vystoupí Martin Havelka, který na ni dělá ramena, neb jeho syn zrovna v její třídě neprospívá nejlépe. Celé hašteření, v mnohém nepravděpodobné i nevěrohodné, končí podepsáním petiční stížnosti. Považte vážně míněnou žádost tvůrců a učitelky o jakési "propašování" buchet vzdušnou cestou do Moskvy, kterou by měl obstarat otec šikanované dívky(?). Od té doby jsem se díval na parodii. Film byl nezáživný až běda. V souvislosti s ním si vybavím dvě herecká jména - Zuzana Mauréry coby nenáviděná soudružka a zesnulý Martin Havelka coby otec stavící se radiálně na odpor. V globálu mě film téměř nebavil, nezaujal, nepotřebuji jej ani opětovně vidět. Průměrně natočeno, banálně napsáno Jarchovským, závěr příšerný. 5/10

    • 9.11.2020  12:43

    Tvůrci ignorují existenci podobných (tv) thrillerů a vše korunují záplavou klišé. Méně vytížený herec Mike Vogel pak radostně sáhl po tuctovém scénáři, v němž dostal úlohu (obrýleného) maniaka, co si přisvojí ryze odpornou Brendu Song za svoji manželku. Ta jeho vynaložená námaha za to ani nestála. Netflix se v tomto případě vůbec neobtěžoval se špetkou originality, semlel z thrillerů co se dalo a k režii povolal Petera Sullivana, muže, který je v televizní tvorbě zběhlý. Žena trpí po nočním incidentu ztrátou paměti, do nemocnice za ní dochází muž, co tvrdí, že je její manžel, žena si jej nevybavuje, postupně se jí vrací útržkovité vzpomínky a bla bla bla...Kupodivu má film své napínavé sekvence a Sullivan celek nenatočil vůbec špatně, jen je vše dokonale obehrané, zatraceně předvídatelné a doslova každá druhá scéna prezentuje hanebné klišé. Až to budí pousmání. Osiřelá rozlehlá vila, do níž je většina děje situována, skýtá šanci, že dojde na pořádný střet. No, finále sice není z nejhorších, ovšem opět vše dokonale nepřekvapivé, ničema a dobrácký černošský detektiv jsou vždy neomylně tam, kde zrovna potřebují být, oběť uniká svému pronásledovateli přesně na setinu vteřiny, prostě televizní thrillery jsou těchto vtipně naivních postupů plné. Mike Vogel si může odškrtnout položku maniaka ve svém hereckém rejstříku a hlavně jeho zásluhou se film dal zhlédnout. Nenáročný divák může být spokojen. 6/10

    • 8.11.2020  07:47
    Havel (2020)
    ***

    Mozaiková exkurze do života postavou nevelkého, myšlenkami velkého ráčkujícího muže české politické historie. Exhumace Vladimíra a Antonína Dvořáka vyloučena, Josef Dvořák sice podstatně slevil ze svých vodnických kreací, nicméně soudruzi mu takovou úlohu budoucího státníka nesvěří, Jiří Dvořák brilantně tančí, čte komentáře k reality show a o vánocích mává na diváky pohádek coby čert Uriáš, ale podoba s Havlem veškerá žádná, v úvahu nepřipadají ani někdejší desetibojař Tomáš Dvořák, bývalý hokejista Radek Dvořák a hudební skladatel Michal Dvořák. Je rozhodnuto, Václava Havla může ztvárnit pouze jediný muž - jakýsi Viktor Dvořák, paradoxně nejméně známý z vypsaných osobností. A jeho kreace je úžasně podmanivá, hodná ocenění, natolik objemná, až vše ostatní kolem ní téměř zaniká a téměř nic neuvízne z celého filmu v paměti. Pravda, když ho pak ve vězení ostříhali a oholili, tak to podstatně kazilo dokonalou podobu, herec totiž rázem vypadal až moc současně a Havla už vůbec nepřipomínal. Mapovaná "disidentská" léta, konkrétně období 1968 - 1989, jsou stroze, ledabyle i nepříliš vzrušivě podávána a popisována, filmem propluje nemalé množství postav, lépe řečeno figurek, co nemají daleko do karikatury (viz Martin Hofmann coby Pavel Landovský), v nichž se bez řádných jmenovek není možné orientovat, navíc se postavy moc neoslovují, a vlastně tihle Havlovy soukmenovci ani k žádnému propracovanému účelu neslouží. Vyskytne-li se potenciálně zajímavá a působivá scéna, je vzápětí devalvována absurdním režijním záměrem udělat z ní umělecky zabarvenou. Tak třeba občan Havel se účastní ideologicky postaveného a z diváckého pohledu nicneříkajícího soudního řízení s perzekuovanými odpadlíky, to trvá jen asi minutu, a scéna se rázem nesmyslně trikově proline do divadla, to samé si užijeme ještě ve vězeňské sekvenci. Kam se Havel hne, má za zády uřvaného Lanďáka. Třeba to tak bylo, Landovský ovšem působí přinejmenším jako zaostalá karikatura výstavního omezence. Nutno přiznat, že to není až tak chyba tvůrců, on i ve skutečnosti mnohdy tak působil. Havel je také zobrazen jako milovník žen. Barbora Seidlová je pěkná akvizice do souboru filmových milenek. Mezi tou změtí víceméně kusých informací, věřím, že méně (političtí) znalí diváci budou tápat, vyniká kamera Jana Šťastného, náležité péči se dostalo také výpravě a vlastně i masky mají něco do sebe. Občan Havel přikuluje, Havel u psacího stroje, Havel, co čeká na povolení od "estébáků", zda může svoji manželku doprovodit na nákup, kteří vytrvale vartují za dveřmi jeho bytu, i Anna Geislerová oblečena ležící a pokuřující cigárko na posteli. A nakonec Havel vystupující na balkon před dav lidí, což je velmi pamětihodná sekvence. Ano, svých vysoce položených ambicí film rozhodně nedosáhl, ovšem chce-li divák prožít necelé dvě hodinky se zdařilým dvojníkem Vaška, naskytla se jedinečná možnost. 6/10

    • 7.11.2020  08:42
    Nám se to stát nemůže (TV film) (1986)
    ****

    Jedna čtyřčlenná rodina a prostor obývacího pokoje, v němž vyjde najevo nevěra i těhotenství. A v podstatě nežádoucí přítomnost hlásí přepravky chlebíčků od rozvozce, co dlouho hledají své strávníky. Takřka v divadelním aranžmá se na televizní hodinu rozjede konverzační kolotoč, který je v podání Petra Nárožného, atypicky tentokrát ponořeného do ne pro něj až tak ustálené vážnější polohy, Aleny Vránové, neřestné svůdnice rodinných hodnot, Veroniky Gajerové, zdárné propagátorky socialistického sexy stylu, Lucie Juřičkové a dalších, kteří zazvoní u dveří jejich bytu, poměrně nenápadně břitce komponovaný. Herci perfektně zvládají jemné (pře)chody do společenské kritiky své doby a jejich komičnost postupně dostává seriózní význam. Tahle hořká komedie rozhodně nesloužila jen pro plytké pobavení televizního národa, a je-li cítit prostor pro zamyšlení, tak je poměrně chytře zaobalen, aby tehdejší cenzura nepojala podezření. Závěrečné "zázračné" vyjasnění všech vztahů i osob je sice víceméně křečovitější, nicméně režijně to Hynek Bočan ustál a vtiskl svému tv filmu příznivou až osobitou formu s lehce hořkým odérem. Doba sice přála pozitivněji orientovaným tv počinům, snad proto tohle dílo nevešlo ve velkou známost. Pro herecké sdružení v oslnivé formě, dovedně skryté narážky na společenské poměry tehdejší doby, koneckonců i raritní donášku občerstvení do domu se vyplatí si jej po letech archívně připomenout. 7/10

    • 4.11.2020  08:17
    Veterán (TV film) (2020)
    ****

    Jan Hřebejk představil svůj (možný) nový režijní směr, rezignaci na artikulační schopnosti ústředního protagonisty a psychologické nuance svého díla věnoval moravské metropoli. Hlavní hrdina je veterán všemožných válečných misí, klátí zastydlou pannu a vyzývavou Alenu Antalovou vynechá, jako bonus mlátí primitivní bijce v kleci v nelegálních zápasech brněnského podsvětí. Hřebejk spojil zbytky svých režijních sil s Markem Epsteinem, scenáristou přijatelných snímků, a snad si i uvědomil, že trojitá nástavba k Pelíškům, která byla v mnohém nadbytečná, nebyl ideální směr jeho kariéry. Tenhle styl mu totiž svědčí, byť se jedná o tv film s nepříliš kompaktním vyzněním. Milan Ondrík nezvládá košaté špalky textu, však jich jeho role obsahuje jen vzácně, ovšem v pozici neohrožené mlátičky-klátičky a samorostu funguje obstojně a neokoukaně. A (decentně krvavé) bitky vypadají dobře a kontaktně, když si uvědomím, že v českém filmu je kolikrát problém i s obyčejnou fackou. Marie Poulová je pak ideální coby jeho protějšek. Vincenta Navrátila, Pavla Kříže a Alenu Antalovou scénář uchýlil víceméně do statování v honosné vile. Průběh filmu zaujal, ke konci se ovšem konfliktní pnutí vyřešilo odbytým a až přílišně uspěchaným způsobem. Hřebejk stále umí kvalitně režírovat, to v prvé řadě, i tenhle jeho počin ale ukázal, že se určitým způsobem hledá a zároveň zkouší na sobě novátorské prvky, kterým nebudou tak úplně nakloněni znalci a příznivci jeho dřívější tvorby. 7/10

    • 3.11.2020  20:18
    Robinsonka (1956)
    ***

    Povinná školní četba na školácích napáchala v minulosti nejedno nepěkné trauma. Ať už to byl panáčkující Sultán s Tyrlem, či v tomto případě mužatka vzhlížející se v masturbační osamělosti jednoho trosečníka. Ani mistru Kachyňovi se svého času nepodařilo literární dílo Mařky Majerové pro zatuchlé panny obdařit čímsi atraktivním. Pravda, pro vlhké snění televizních diváků v časech normalizace angažoval tehdejší blonďatý vz(d)or sexuální socialistické mládeže Mirku Šafránkovou. A sklidil v kuloárech pochvalné ov(ul)ace, přinejmenším za prosazení sexuality v dobách přísné cenzury. Jaromír Pleskot o téměř dvacet let předtím zrealizoval náhled na tabuizovaný obchod s antikoncepcí, ovšem činil tak velmi nenápadně a decentně a puritánsky, až z toho vybudoval hotovou Tvrz(níkovou) pro pánská přirození. Jeho starší a černobílá verze ovšem pomohla zbavit se strachu z nenáviděné školní literatury, načež mně filmové zpracování nečinilo obtíže, ba dokonce bylo přijatelné a buditelsky koncipované. Ovšem nezmizela ona silná nevzrušivost onoho přeceňovaného díla, která mnohé nedobrovolné čtenáře provází již od školních škamen. Takže obě vzniklé zfilmované verze jistě mají své zásluhy na tom, že trpícím školákům pomohly definitivně rozložit spolykané vytrhané listy z dávivé literatury. 5/10

    • 1.11.2020  15:02
    Bourák (2020)
    ***

    Dva talentovaní bráškové si tak vydatně hráli s různými žánrovými odnožemi, až jim z toho vylezla Bouračka. Stylizovaný retro mišmaš je v našich končinách poměrně ojedinělým kusem. Travoltovsky disponovaný Ivan Trojan, co se navždy zasekl v období rock n´rollu, seká bezelstnou kreaci na taneční merendě i podvozkem vzácného Cadillacu. Špásuje s milenkou, drží si distanc od ženy i dcery, následně končí rodinou vystěhovaný v dílně. Zjeví se mu i jeho bratr Ondřej coby vypasený Elvis. Říkají mu Bourák. Výrazný part má také Jiří Macháček, bohatý podnikatel, který celoživotně miluje Bourákovu manželku, golfovou hůl nemá jen pro sportovní účely a zaměstnává Bourákovu dceru ve své herně s barem. Šlukdorfem, fiktivním městem (severočeské) neřesti, zní zpívaná angličtina Matěje Rupperta. To byl celkem závadný a vzduch otravný, nikoliv zábavný nápad. Okaté zadní projekce při jízdách autem posléze také postrádaly své opodstatnění, přepokládám, že byly úmyslné. A naprostým selháním je zoufalý dojezd filmu, kdy už se vlastně nic zajímavého ani nestane. Můžu napsat, že film vypadá z finančního hlediska poměrně dobře. O dost horší je jeho časté žánrové neukotvení, kdy film přeskakuje od jednoho k druhému, navíc výrazně laškuje s retro americkou kulturou, která není českému divákovi blízká. Petr Jarchovský nezvládl dát svým scenáristickým přechodům z žánru do žánru celistvost a významnou obsahovost, Ondřej Trojan režijně selhával, když se pokusil mnohé přepálené sekvence nenápadně vypointovat. Na Ivana Trojana a Jiřího Macháčka je herecký spoleh, společnost jim dělaly herecké kolegyně Kristýna Boková a Veronika Marková. Výsledkem snaživých hrátek je dočista rozpačitý originální odér, co se line z uměleckých triček bratrů z Želar. 6/10

    • 30.10.2020  08:04

    Miane Muchno a Karle Štorkáne, co jste provedli lidové hudbě, obdivovatelům Moravanky, že jste museli natočit takovou hudební masochistickou masáž. V základu je tento počin, zdráhám se užit přívlastku "komediální", celkem myšlenkově neotřelý. Tvůrci ovšem evidentně rezignovali na kvalitní realizační přístup. Stačíme se v úvodních sekvencích pokochat povislým poprsím Jany Paulové, představí se amatérská kapela s dechovkovým repertoárem (i playbackem), kterou vedou Poloczek se Sobotou, a Eugen Jegorov snad jako jediný z členů měl co do činění s třímáním hudebních nástrojů v praxi, koneckonců celá herecká parta měla na to popasovat se s celou záležitostí vesele a humorně, což v podstatě činí, jen je v tom drobný hák - pokusy o humor nefungují, děj neexistuje a stěžejní "únos" dostane jen minimální prostor, víceméně v závěru. A navíc celá ta sekvence s únosem dokonale odhalí veškerou slaboduchost díla. Většina scén na sebe moc nenavazuje anebo nedává dobrý smysl. Tak třeba scéna, kdy jde amatérská kapela se svým umem před hudební komisi, jde jí o všechno a zmůže se jen na disharmonickou improvizaci, která pochopitelně schvalovací komisi nepřesvědčí. V příští sekvenci už ale zní jejich venkovní hudební produkce lépe než z hudebního nosiče. Jožka Šmukař, v té době ještě platný zpěvák Moravanky, jistě zúročí letošní udělenou medaili za zásluhy od prezidenta. Kdyby ovšem hlavoun státu viděl tenhle zmatený filmový počin ještě před udílením, medaili by připlácl nejspíš do uměleckého bahna. 4/10

    • 26.10.2020  12:03

    Adam Sandler se smluvil se svými prominentními kamarády, a neučinil tak zdaleka poprvé, že společně natočí bláznivou halloweenskou taškařici. Scénář (patrně) sepsaný za jedno odpoledne se dočkal realizace, načež sám Sandler coby jeho výsadní autor se pasoval do role žvatlavého dobráka Hubieho, kterého si okolí moc neváží, ovšem o Halloweenské noci může být všechno jinak. Absurdní humor na všechny způsoby, trochu mysteriózní mizení obyvatel městečka, Steve Buscemi jako vlkodlak, Rob Schneider jako uprchlý pacient z psychiatrické léčebny, Ray Liotta jako ťulpas, Julie Bowen jako dívka snů hlavního hrdiny a jiné pitominky. A bohužel, těch pitominek je víc, než by bylo zdrávo pro kvalitně a přirozeně fungující humoriádu. Scénář je místy na zavraždění autora, ten má ovšem k ruce kvalitní realizační tým, takže film je příslušně zdařile nasnímán i zrežírován. Jedná se už o pátou režijní spolupráci mezi Adamem Sandlerem a Stevem Brillem. Je poměrně zajímavé sledovat jejich tvůrčí vývoj, který má jen mírný progres, v podstatě škarohlídům nahrává laxní obsah i tentokrát, přičemž se sluší upozornit, že Brill to od kritiky v minulosti už několikrát nemile schytal a spolupráce Sandler-Brill nemá dobrou reputaci. Já mám námitky k závěru, kdy chtěl Sandler vystupňovat svoji originální trapnost do odmocniny bizarní trapnosti, což se mu až tak nepovedlo. Hlavně si pro svůj záměr nepřipravil tu nejživnější půdu, průběh komedie je dost nevyrovnaný a neurovnaný, dokonce se flirtuje s hororem i mysteriózním thrillerem, načež výsledná pointa, ve kterou to celé vyústí, tohle snažení popírá. Sandler ovšem zřejmě touží být film od filmu (mimo)řádně trapný a kýženého cíle tímto počinem dosáhl. 6/10

    • 25.10.2020  11:25

    V televizním a sterilním duchu natočený snímek o Mařce poběhlici. Alespoň tak byla vnímána. Mařka je jaksi hormonálně nevyrovnaná, v pochvě má démony, tak ji vymáchají ve vodě. Mařka je pak relativně v pohodě. Až se zjeví Ježíš. Ten tradičně končí ukřižovaný a zaujímá poslední místo v zobrazených mučednících. I Jeremy Sisto, který ho kdysi ztvárnil, mně byl sympatičtější. Joaquin Phoenix jaksi naplno neuchvátil. Ovšem Rooney Mara, to byla trefa. Jestli se ten nudný film dá přežít bez spánku, tak jedině kvůli ní. Film má dvě hodiny, je hodně rozvláčný a poměrně cílí na nevěřící. Nemá příliš kontroverzní rozměr. Zarazilo mě, že v nastalé nudě nedělal kameraman vůbec nic pro to, aby diváky vizuálně uchvátil. Greig Fraser snímal vše fádním způsobem. I Ježíšovo ukřižování má jakýsi akademický rozměr. Garth Davis dostal příležitost biblické dějiny udělat atraktivními. Vizuálně film naprosto zklamal, obsahově je decentně korektní, na urážlivé pojetí rezignoval. Jenže jde o snímek určený pro kina, který operuje se značnou stopáží, načež pomalý vývoj událostí je zcela uspávající. Kdyby šlo o levný tv snímek, mohl by si dovolit držet se při zdi. Ovšem angažmá hvězdných hereckých akvizic volalo po působivém pojetí. A to se prostě nedostavilo. Nevýrazný film. 5/10

    • 24.10.2020  10:11

    S tebou už mě zase baví svět, Anno Polívková. Řekl si chrabrý horal Martin Dejdar, když na jím obývanou vysokohorskou chatu v Tatrách shodou nahodilých okolností dorazila Polívková vyléčit jeho okoralé mužské srdce. Oba protagonisté mají ratolesti v přibližně stejném věku, nemají partnerské protějšky a za studených zimních nocích bývá pořádná zima, tudíž v tom by byla celá velryba s kompletním chrupem a jednou vytrženou stoličkou, aby se ti dva do konce filmu nedali dohromady. Ovšem s jejich anabází ze zasněžených horských svahů vyvstal jeden zásadní problém - film má být prezentován coby oddechová romantická komedie (snad i pro celou rodinu), ovšem romantiky a komedie si divák užije pramálo, cosi romantického se vyrýsuje až v samotném závěru a gagů je jen hrstka. A komediálnost vesměs nepřichází od ústřední dvojice, nýbrž od svérázné rodiny, která má své zastoupení v Bolku Polívkovi, Janě Preissové a Janě Krausové. Ano, těm už se trochu zasmát dalo. Dejdar s Polívkovou moc dobře k sobě neladí, k tomu se přidala scenáristická křeč. V podstatě většinu času sledujeme stále to samé, protagonisté si názorově nesedí, Polívková razí zdravou výživu, hygienu na úrovni, zůstává ale hodnou, načež Dejdar je samorost, co vychovává dceru po svém a tak trochu po smrti své ženy zanevřel na okolní svět, je to ale také dobrák. Má bratra (Marek Němec), ten je členem horské služby, a jednu chvíli dělá do Polívkové. O několik sekvencí dál scénář opomene, že chtěl, aby ženská hrdinka skončila v náručí bratra, tak jaksi nešikovně se rozpomene, že je zde ještě Dejdar, co pohladí saxofon, načež to (asi) vypadá, že by o tu vysoce vysokou hormonální ženštinu přece jen stál. A scénář přeřadí do romantických linií. Jen chci zdůraznit, že filmu vše dost trvá a natahuje se ta horská harmonie jak harmonika, ke všemu se vše podstatné soustřeďuje do prostor chaty, případně do jejího nejbližšího okolí. Film má pěknou malebnou kameru Michaela Baumrucka, solidní hudební složku, která čítá pěvecké hlasy Matěje Rupperta a Kamila Střihavky, a i herecká vybavenost protagonistů, pomineme-li nulové chemické reakce mezi ústřední dvojicí, není nejhorší, ovšem tatranské pastorále Lenka Kny nezvládá s bravurou. Její režijní přístup nemá moc výrazných momentů, ani příval gagů, odbytá realizace se také najde, film se vleče. Mně z toho vyšel přijatelný průměr. 5/10

    • 23.10.2020  16:00

    Přátelství Indiana Starce a (digitálního) psa. Klasika Jacka Londona stále zajímá filmaře a pod vedením režiséra Chrise Sanderse se štáb pustil do dobrodružné cesty psa Bucka, kterou rodinné klany budou milovat. Odpadla jakákoliv drezura a práce se zvířaty, neboť psí hrdina je kompletně CGI, což filmu dává umělost. Ovšem je-li Harrison Ford alergik, tak zdravotní riziko na kontakt s psími chlupy je minimální. Sluší se dodat, že Buck není jediným uměle vytvořeným zvířetem ve filmu, celé psí spřežení, vlci a jiní zvířecí akvizice jsou dílem trikového týmu. Animace měla proměnlivou úroveň, jsou scény, ve kterých divák zapomene, že má před sebou umělou inteligenci, v nemálo scénách byla animovanost dost znatelná, což působilo až rušivě. Na superlativy tento aspekt není, je ale férové dodat, že množství scén by bylo zcela nemožné realizovat se živými zvířaty. Úchvatné jsou ovšem přírodní scenérie, které nebyly vždy dílem trikových mágů. A jelikož scénář mnoho nápaditosti a překvapivých tahů nepobral, dost se tomu divím, jeho autorem je uznávaný scenárista Michael Green, byly pro zvolený styl vyprávění naprosto zásadní. Režisér nabral akční tempo a oscarový kameraman Janusz Kaminski brilantně nasnímal každý psí kus. Stabilní hereckou spolehlivost dodal vetchý Harrison Ford, neměli ho ale pasovat do pozice vypravěče. U mnoha událostí nebyl vůbec přítomen, nechápu tedy, jak o nich mohl vědět, no, solidní nesmysl. Z Dana Stevense se vyloupl mrazivý záporák, Karen Gillan je jen lákadlem do titulek, ve filmu je téměř k přehlédnutí a její účast se smrskla na pár nepodstatných minut. Rodinám s odrostlejšími dětmi ovšem výše zmíněné výtky nikterak nebudou vadit. Buck je čtyřnohý sympaťák a jeho divoké toulky a kejkle po Yukonu rozhodně (za)baví. 7/10

    • 22.10.2020  13:58

    Kanibalové, pokladači koberců a (britský) humor. Kombinace mírně abnormální až absurdní, leč pod taktovkou režiséra Jamese Bushe je toto spojení nebývale svěží a opatřené nezbytným nadhledem. Zodpovědným scenáristickým vedoucím za dodávku masa na anglický zapadákov je Richard Lee O´Donnell, který si střihl i hlavní roli. A přibbral k sobě hereckého parťáka Darrena Seana Enrighta. Oceňuji, že tvůrci si nelibovali ve tmě, takže gore si divák užije povětšinou za bílého dne. A vypadá dobře. Postavy umírají v nečekaném sledu a hlášky jsou opravdu věrné pověstnému britskému suchému humoru. Exkluzivní kanibalský klan čítá pět odpudivých týpků, jejich mluvčí je šíleně zábavná matka, co nešetří divákovu bránici. Jede se v poměrně vysokém tempu. Tvůrci nějakým způsobem brali na zřetel i to, aby nedocházelo k úplné plochosti postav. Nebývá to v hororové/komediální a úmyslně pokleslé tvorbě/rovině až tak častý jev, tudíž jsem byl příjemně překvapen nenápadným vývojem postav. Určitě se nedá spolehlivě vsadit na to, že scénu si podmaní lepá herečka Zara Phythian či Laura Jean Marsh, pokud se odhodlá opustit pohodlí sídla firmy pro pokládání koberců, kterou řídí její otec, známá akvizice Jessica-Jane Stafford se zdrží jen v úvodu, film totiž z vysoka kašle na tradiční předvídatelné postupy, načež se mu daří zatočit s typickými klišé žánru, potažmo genderovou dominancí. V podstatě měl něco do sebe i "fatalisticky" pojatý závěr. Kdo nemá rád nechutnosti, což je ve spojení s kanibalismem prakticky vyloučené, aby se neukázala torza těl a vyhřezlé vnitřnosti, po pár minutách uleví svému žaludku, neboť tvůrci ani v nejmenším neberou svoji drastičnost vážně. Základ pro tuhle hororovou legrácku tvůrci položili už v roce 2014, kdy natočili tematicky obdobný krátkometrážní snímek. Delší verze originálně pobavila. 10/10

    • 21.10.2020  09:17
    Divoký anděl (TV seriál) (1998)
    odpad!

    Jihoamerický vlhký klín. Spojení Natalie Orálo a Fakunda Ararouna je nepřekonatelné. Jak se ale popasovat s mrzkým zbytkem. Stačí si nahodile vybrat jakýkoliv díl z bohatě škály jednotvárného pojetí seriálu a divák je opit krystalickým výplachem čiré stupidity, co má troufalost po létech od premiéry opětně okupovat vysílací čas. Romantika tak obludná, až i ženské ročníky 50+ spěchají během reklamních bloků na nákup tamponů. dějová schvácenost a schematičnost cloumá nevídaně se střevním procesem, tudíž po každé epizodě následuje střevní katar a řídká stolice provází účastníky sezení ještě celé měsíce po finálním polibku ústředních představitelů, dostávají zabrat i bulvy, kdy nezřídka dochází k nezvratnému odchlípení očních sítnic, když kameraman třímá kameru, co má vizuál, jak když s ní absolvuje bahenní lázně. Zabijácký je i dabing, který umocňuje velmi bizarní zážitek. Vysílacímu času, který je této roztomilé zhovadilosti vyhrazen, se tedy napříště vyhnu. 0/10

    • 20.10.2020  07:23
    Follow Me (2020)
    ****

    (Az)buk(a) v akci. Úniková hra v Rusku zláká týpka a hvězdu sociálních sítí, který ve své nesympatičnosti trumfne i politické špičky, k načerpání materiálu pro svůj vlog. A jak to tak bývá, dostane za vyučenou. Režisér Will Wernick ani ve svém druhém režijním počinu téma únikových místností neopouští. A ani tentokrát nikterak nepřidává na brutalitě a gore. V podstatě přichází s variací filmu Hra s Michaelem Douglasem, případně vykrádá i sérii Hostel. Originálně orientovaný film neshledávám, načež až příliš spoléhá na to, že mu divák skočí na špek, což je jeho podstata. Pointa každému soustředěnému divákovi dojde záhy, takže žádné velké uzemnění v závěru se nekoná. Nicméně mně přišlo poměrně zajímavé vidět vzorek idiota internetu v akci, přičemž jeho ego se postupně zmenšuje, až je z něj málem sympaťák. Parta kolem něj také nikterak herecky škodlivá, režijně a technicky na úrovni, hororových sekvencí není přehršel, po závěrečné pointě je v podstatě jen jedna skutečná. Podobně vystavěných snímků vzniklo povícero, úniková hra situovaná do Ruska má až bizarní rozměr. Keegan Allen a spol. se zhostil svého šálení diváka adekvátně. 8/10

<< předchozí 1 2 3 4 47 93 139 185