kingik

kingik

David Kraťásek

okres Šumperk
profík, recenzent

77 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 46 92 137 182
    • 4.6.2020  18:58

    Příznivci instagramové krasavice se konečně dočkali. Emily Ratajkowski má skoro hlavní roli ve filmu, který pokukuje po výtvorech Guy Ritchieho, přičemž možná nebylo ode mě tak úplně dobré slavné jméno režiséra jakkoliv spojovat s tímto počinem, neboť by mohl vzniknout mylný dojem ohledně kvalit tohoto díla. Málo známý režisér Matt Aselton toho zatím moc nenatočil, což nebyl pro mě takový problém. Režijně to bylo v pohodě, podstatně hůře je na tom se psaním scénáře. Bylo evidentní, jakými klasikami žánru se tahle zlodějská partie inspirovala.

    • 4.6.2020  07:23

    Dva miamští poldové slaví čtvrt století na filmové scéně. A Otec stvořitel je u jejich návratu jen symbolicky. A i bez Michaela Baye je to akční jízda.. Mike a Marcus by si už mohli užívat zaslouženého důchodu, kdyby se zločinné podsvětí proti nim zase jednou nespiklo, a Mike neskončil rozstřílený jak řešeto v nemocnici. Marcus sice skončí ve vytouženém domácím úboru a užívá si role dědečka svého právě narozeného vnoučka, ale celá rodinná idyla trvá jen pár chvilek, než jeho zotavený parťák dostane pomstychtivé choutky, načež při pátrání mimoděk narazí na svoji nejrychlejší spermii. Trojka s hláškujícími poldy v akci, na kterou už se těšil málokdo, přece jen po letité odmlce vznikla. Už ale pod novým realizačním týmem. A i když občasně trpí, úmyslně i neúmyslně, "bayovským" afektem, jedná se o skvěle načasovaný návrat v důstojné formě a stylově drsném ražení. Will Smith & Martin Lawrence prostě stárnou do kvality, přičemž opuchlost druhého jmenovaného není na škodu, koketuje-li se s bačkorovým efektem zamýšleného penzisty. Na akci je stavěný atletický Will Smith a Martin Lawrence vysílá do éteru nejednu šťavnatou hlášku, sprostých slov létá vzduchem nepočítaně. A o brutální akci rovněž není nouze. Sexy děvy u takové stylové podívané samozřejmě nesmí absentovat, takže o natlakované spermicidní účinky bojují hned tři adeptky - Paola Nuñez, Vanessa Anne Hudgens, které stojí na straně zákona, opačnou stranu zastává Kate del Castillo. Režijní otěže po Bayovi převzala belgická dvojice Adil El Arbi a Billal Farah, která komerčním filmům rozhodně hoví, takže dvě hodiny pádí kupředu v solidním tempu a vypiplané technické kvalitě. A navíc odkaz předešlých dvou filmů se zbytečně neznásilňuje. Prostě Mike a Marcus to jistí a jejich společný návrat je oslnivý. 10/10

    • 3.6.2020  09:16
    Grand Isle (2019)
    ****

    Životnost Nicka Cage v jeho posledních filmech není nijak vysoká. Ve čtyřech z pěti jeho filmů to s ním nedopadne dobře. Diváci znalí jeho tvorby tak mohou hádat, jak to s ním na konci filmu dopadne. Než se tak stane, je před nimi více jak devadesát minut děje, kdy se paradoxně toho až tak moc neděje. A to lze považovat za největší slabinu. Cage je vysloužilý voják, působí zanedbaně a rád si přihne z lahvinky a má doma atraktivní a vnadnou ženu KaDee Strickland kterou už dávno nerozpaluje. Od toho zde bude mladý řemeslník Luke Benward, který přišel dům oplotit a v ženě probudil vášně. Vše nasvědčuje tomu, že si diváci užijí pořádný erotický thriller s nádhernou vilnou ženskou a příměsí žárlivosti, ovšem veškerá erotika proběhne jen v náznacích a lehké dominanci ženy nad potenciálním samečkem. Podstatná část filmu se sice ubírá tímto erotickým směrem, nicméně, děj není zcela chronologicky uchopen, tudíž k vidění je policejní výslech zakrváceného mladíka, jenž čelí podezření z vraždy, načež dojde i na vyhrocené události, které tomu předcházely. Docela to trvá, než k nim dojde. A navíc se v okolí až moc podezřele ztrácejí mladí lidé. Film přichází s pointou, která staví postavy do jiného světla. Lepší režisér by možná z filmu vyrazil i víc, dal by mu větší dynamiku a odvážnost. Stephen S.Campanelli servíruje pomalejší děj, a thriller se hlásí o slovo až za polovinou snímku. Možná trochu pozdě, ale přece. První polovina patří jednoznačně provokacím KaDee Strickland. Cage opět rozehrává další ze svých nejednoznačných postav a vede si spolehlivě, třetí do party, kterým je Luke Benward, je myšičkou, která obchází past, načež byl vcelku snesitelný. Ve výsledku se mnohé dalo vylepšit, hlavně především tempo vázlo, i režijní jistota byla diskutabilní, ovšem noc plná vášně a nervydrásajícího rozuzlení v jednom domě na Grand Isle měla něco do sebe. 7/10

    • 2.6.2020  19:31

    Blake Lively se protentokrát vzdala sveho statusu krásky, bere na sebe identitu zesnulé nájemné vražedkyně, na skotských vřesovištích vyhledá služby suspendovaného agenta Juda Law pro účely výcviku a následně jde neúnavně po stopě teroristovi, který ji kdysi připravil o její nejbližší. Z cesty navíc odklidí všechny ty, co mají co do činění s organizací teroristického aktu. Občasný záblesk jejího pověstného půvabu je téměř neznatelný, o to vic vyniká její herecké úsilí, kterým se prezentuje. Poměrně renomovaný režisér Reed Morano nesází na vrcholné akční scény, vzorně drží nastavené tempo a míchá chemické vzorce mezi zúčastněnými herci. Film mně přišel dějově přehledný, šílené vlasové kreace hlavní představitelky mají téměř bizarní rozměr a hudební mix, co zní filmem, určitě kvalitou nezklamal. O scénář se postaral Mark Burnell, jenž je autorem literární předlohy, takže o svoji knižní ideu měl možnost podělit se osobně. Akčnost filmu je decentní, nejedná se rozhodně o žádnou zběsilou jízdu a je znát, že režisér není přes ni specialista. Blake Lively patrně nepromluví s vizážisty od tohoto filmu ani slovo, ovšem může být na druhé straně ráda, že zvládla být za ošklivku, načež mužské libido má tentokrát (s výjimkou jedné rádoby erotické sekvence) nebývalý pohov. 8/10

    • 2.6.2020  07:29
    The Unborn (2020)
    *

    Jak hororový svět nepřichází o své (zlo)duchy. Stále se totiž najdou tvůrci, co na poli režie debutují, o kterých s největší pravděpodobností už hned tak v budoucnu neuslyšíte a kteří si myslí, že umí točit (něco originálního). A vlastně neumí vůbec nic. Tal Lazar je jedním z nich a je slušný lazar na horory. Kupodivu kameru už někdy někde užíval a třímal v ruce, má za sebou slušnou řádku kameramanské práce. Filmové aspekty ovšem zjevně osvojené nemá. Přišel se snímkem, kde se jedna poslední noční hlídací služba nevyvíjí úplně standardním způsobem, načež sledujeme pinožení dvou členů ostrahy, co se potýkají...a tady nastává problém. V podstatě nevím, o co pořádně ve filmu má jít, kdo je duch a jaký neduh se horlivě v útrobách vyklizené budovy řeší. A do toho je členka ostrahy těhotná (odtud pramení název filmu). K tomu všemu je ústřední herecká dvojice Manni L. Perez a Chris Bellant vrcholně nesympatická a herecky nebaví. Nudný a jednotvárný průběh má jen minimum hororových výjevů, chození po opuštěné budově může být fajn, ovšem už jsem podobný syžet viděl rozhodně lépe využitý. Občasné gore mně nepřipadalo nejhorší. Celé to má jen něco málo přes hodinu a úplně mně to stačilo. Slabé. 2/10

    • 31.5.2020  22:43
    MasterChef Česko 3 (TV pořad) (2020)
    odpad!

    Středa - je ho tam třeba...Kašpárka. Není až tak malých rozměrů, na šířku má dost. Takže ty známé a optimisticky znějící poučky, že i s malým kašpárkem lze úspěšně absolvovat divadelní prkna, jsou pravdivé. Divadlo to fakt je. Takže mezi šprušle solidně zapadne. Zadané divačky mají u tv obrazovek vyhrazené středeční večery, kdy jejich milenci marně čekají u kuchyňských linek na bujaré číslo, kde už mezitím vystydla navařená středeční večeře, neboť se jejich drahé polovičky nejsou schopné odtrhnout od soutěžního klání. Napínavého a strhujícího na tomto pokleslém škváru není absolutně nic, ovšem přece jen jediným zajímavým zábleskem může být fyzicky značně změněný Kašpárek, který od barrandovských chvilek u sporáku mimořádně nakynul. A pokud jsou pro vás středy posvátné, tak rozhodně nevěnujte večerní čas tomuto imbecilnímu nesmyslu. Kašpárka a spol. nebrat! 0/10

    • 30.5.2020  13:01

    Prequel k Hvězdné bráně z roku 1994 nedisponuje hvězdným hereckým obsazením a vznosnou výpravou. V mladší verzi Catherine Langford se představuje nadějná Ellie Gall, která za sebou táhne poměrně bizarní hereckou partičku. Scenáristických šilenosti je nemálo, s nástupem nacistických činovníků padá celé dění do komedie, šílenec Brücke není dostatečně správně šílený a maniakální, takže jeho zjevení působí až otravně. Jakmile se vstoupí do portálu, čeká divák příval triků, ovšem trikoví specialisté se nikterak nevyřádili, říše boha Raa je standardně vystavěna v levném formátu a herci se všelijak podivují, jsou vyjevení a chovají se akčně, aby se divák neznudil. A ono to i funguje, pokud je tedy divák smířen s tím, že produkce nepřijde s velkolepou podívanou. Největší problém jsem měl se zdlouhavým průběhem většiny scén. Určitě by se vše dalo v mnohém urychlit. A rovněž většina bitek byla natočena dost bídně, přičemž střih s kamerou moc spolupráce neprojevil. Hvězdná brána slevila ze své okázalosti, vsadila na úsporný styl vyprávění a sympatickou hrdinku, která projevuje dobrodružné ego. Objasnění záhady vzniku portálu má typické bėčkové proporce, které sice nikoho do kolen nedostanou, nicméně, oprášit známou značku, potažmo na ní parazitovat, má něco do sebe. 6/10

    • 27.5.2020  07:22
    Awoken (2019)
    ****

    (Experimentální) ústav pro léčbu notorických nespavců se ústy "lékaře" Daniela J.Phillipse nemusí omlouvat. Stvořil totiž v utajeném nemocničním suterénu příslušně hororovou léčbu, která divákům nenutí podložit si oční víčka sirkami, neb u tohoto filmu paradoxně spánek nehrozí. Pravda, z titulní herečky Sary West, jenž se snaží pomoci svému trpícímu bratrovi, zrovna sexappeal netryská, ale události, co se dějí kolem ní, zabaví. Debutující režisér má svůj plán celkem inteligentně rozvržený, neodpustil si vytáhnout démonické bujení, ovšem zdatně servíruje nepříjemně houstnoucí atmosféru v uzavřeném prostředí, kdy se přidává prapodivná minulost dvou bílých vědeckých plášťů a jednoho kolárku, která je zaznamenána na nalezených páskách. Zdánlivě se různé scenáristické prvky tolik objevnými nejeví, jedná se o posednutí démonem, jeho následný zjištěný původ, exorcismus, experimentální léčba, co se vymkla kontrole a její průběh zaznamenaný na páskách či spánková paralýza atd., nicméně jde o australskou produkci, kterou mnozí diváci mohou považovat za vzácnou, tudíž zde je nutno vzít v potaz, že protinožci usilovali o určitou originalitu. Film z tempa nevypadává, finanční stránka je tak akorát, solidně pokrývá své možnosti, prostředí suterénu je příjemně nehostinné a různé dějové prvky velmi osvěžující. Poruchy spánku nastudoval určitě zajímavý tvůrce. 8/10

    • 20.5.2020  11:50
    Daria (2020)
    ****

    Klára Miklasová a Míra Nosek v osidlech nebezpečné vášně a biochemických hokus pokusů. Pokud si divák zvolí tenhle tuzemský mysteriózní thriller, určitě bude překvapen, jakých proměn a dramaturgické ignorance je schopen, načež si dovolí značně bizarní originalitu, jaká se na české poměry hned tak nevidí. Všechno se začíná odvíjet v intencích erotického thrilleru, kdy je psychiatr Marek zlákán půvaby (paranoidní) krásky jménem Daria. Po jejich prvním rande ovšem dívka zmizí a objeví se až mezi pacienty bohnické psychiatrie, kde je (shodou okoností) primářkou Markova máma. Potud je film ještě relativně normální. Nastalý zlom v ději film odmrští absolutně na jinou kolej a vyprávění otočí o 180 stupňů, kdy se divák ocitne na tajné a odlehlé farmě, kde se dostává do hry biochemie a šifrovaný cár papíru s unikátním vzorcem. Od zlomové poloviny a výskytu šílených (šílenství nabere opravdu mimořádný a nevídaný rozměr) herců ve vedlejších rolích na mě film už přestal působit eroticky i thrillerově a zůstal vskutku solidní bizár. Miklasová s Noskem jsou dobrá dvojka a na občasně vykukující ňadro hlavní představitelky si nelze stěžovat. A pokud jde o samotný závěr, tak ten zamotá s palicí ještě víc. Úplně si nejsem jistý, zda se mně to celé počínání režiséra Matěje Pichlera zamlouvalo. Určitě jsem narazil na tvůrce, který chce být evidentně odlišný od zbytku svých kolegů. Potrpí si na stylovost i stylizaci, nebojí se bizarních postav a ve svém filmovém debutu nestojí o vyváženou dramaturgii a smysluplné zvraty. Takže jsem zvědav, jakou mladou herečku svlékne příště a zda mu případně"hrábne" dvojnásob. 7/10

    • 20.5.2020  08:33
    Mercy Black (2019)
    ***

    Švankmajerův odkaz stále žije. Děvče z vietnamské Večerky čelí své krušné minulosti z času dětských her a malin nezralých, respektive temné legendě Mercy Black, která ji dostala až za brány Chocholouškova ústavu, který své šéfování předal obličejovými plastikami zk(r)oušené Janeane Garofalo. Jistý nemalý potenciál by se v této látce našel, ovšem režisér prostě jaksi neměl velké tvůrčí chutě a nastalé hororo(ho)vno přiživoval hloupými dialogy a nestrašidelnými scénami. Nezáživný až laxní přístup mě o to víc nemile překvapil, neboť jeho autorem je Owen Egerton, po jehož Blood Festu jsem čekal něco hororově zábavného, výživného a schopného. Pokud se ve filmu zjeví onen originální původce hrůzy, jde film okamžitě do nechtěně směšné fáze. A celé počínání se překlopí do iritující podívané. Nabízela se ještě možnost udělat z toho bizarní erotický horor, Daniella Pineda je neokoukaná akvizice, kterou by milovníci šicích strojů a rýžových pokrmů ocenili, ovšem nic takového se nestalo. Cudný průběh měly i scénky hrůzy, trocha krve a hotovo. Chlapeček, ano i dětský figurant je v příběhu neopomenut, v závěru celkem chladnokrevně vyšperkuje oční bulvu. Owen Egerton tohle celé zvládl pouze průměrně, v podstatě až na jistotu. Film na mě navíc působil extrémně levně, ale to mu rozhodně nezazlívám. Ovšem doufám, že příště už se z jeho dílny dostaví něco zajímavějšího. 5/10

    • 19.5.2020  07:50
    The Turning (2020)
    **

    Komu straší ve věži...ehm..kdo to straší na záhadném panství. Režisérka se patrně ukájela pohledem na rajcovní Mackenzie Davis. A zapomněla dát svému dílu smysluplnost. A hlavně zapomněla, že točí horor. Vylezl jí z toho nestrašidelný propadák, který je příkladem toho, jak se nemá točit horor. Začátek ještě nevypadá nejhůř. Mladá soukromá učitelka přijíždí na hrozivě vyhlížející panství udělit své nesexuální lekce dvěma sirotkům, rozverné sedmileté divce Floře (Brooklyn Prince), co asi měla působit záhadným dojmem(?), jak to u "hororových" dětí bývá zvykem, a jejímu staršímu bratrovi, mladému jinochovi Milesovi (Finn Wolfhard), který se asi do ní zamiloval(?), chová pavouka, preferuje jezdectví a vykazuje nepřístojné chování, načež se jí dostane přijetí u dlouholeté služebné (Barbara Marten), která působí strašidelně a hlavně má přehled o všech podivných událostech, ke kterým zde došlo. A mladá učitelka pranic nedbá toho, že její předchůdkyně tady před nedávnou dobou předčasně a za podivných okolností sbalila kufry. A nepřehlédnutelný je i fakt, že učitelka má mámu, co jí tak trochu straší ve věži(?) (Joely Richardson) A hned od prvních minut je to všechno výše vypsané stejně jedno, neb děj se ubírá různými směry a není si schopen vybrat, jaký mu bude vyhovovat nejlépe. Režisérka Floria Sigismondi vyvolává zmatky, neustále diváka vláčí po prostorách panství a jeho přilehlého okolí a vydatně praktikuje jakési nejasné a rádoby strašidelné výjevy a úkazy, nicméně téměř vše se míjí účinkem. Zvláště když v závěru téměř nic nedává smysl a divák se jen dohaduje, jak to celé bylo myšleno. Paranormální jevy sice nemají odbytou fazonu, hrstka scén dokonce vyvolá příjemné mrazení, herci se snaží, Mackenzie Davis je sympatický objekt touhy, ovšem chyba dlí už v ukrutně dementním scénáři a decentní a vážně míněný přístup režisérky je poměrně směšný. Strašení na úrovni mateřské školky už opravdu neocením. Pokusná forma strašit tedy zůstala jen pokusnou formou, načež je vše korunováno sledem nepochopitelných a povětšinou nezáživných až zaostalých scén, což je ještě horší. Pokud tedy nejste zarytými fanoušky hlavní hvězdy filmu, jedná se v podstatě o ztrátu času. Floria Sigismondi se po téhle tvůrčí hrůze hned tak ke kvalitní (hororové) produkci nedostane. Nedomrlé psychologické prvky ovšem může v budoucnu ještě uplatnit v jiných žánrech. 4/10

    • 18.5.2020  10:40

    Drogy, prostopášný život a Laurence Fishburne. Leckdo se může podivit, že na úvod zmiňuji jiného herce než Nicolase Cage, který by měl hrát hlavní roli. Režisér a scenárista Jason Cabell hlavní hvězdu poněkud upozadil a něco zajímavého se s ní začne dít až v poslední třetině filmu. Do té doby jsou na scéně zajímavější akvizice. Po Fishburneovi, který propadl fetu, zaujme i jeho kumpán Adam Goldberg, v pěstírě kokainu navštívíme Cliftona Collinse a Natalii Reyes, v "pracovně" nás přivítá Barry Pepper, horkou stopu drog bude s buldočí zarputilostí sledovat dvojice uvědomělých federálních agentů Leslie Bibb a Peter Facinelli a občas se scénou mihne také Cole Hauser. To je na jeden film až moc kvalitních hvězd nižší svítivosti. A z tohoto hlediska je film i atraktivní. Stopáž je umírněná, ději vyloženě prospívá, že to nemá přes dvě natahované hodiny, tudíž se stále něco děje v rychlém sledu, herecké řady postupně řídnou nevybíravými úmrtími a režisér absolutně nemá ambici dělat z filmu realisticky pojednanou podívanou. Jeho snažení shledávám dynamicky zábavným, je protkané scénami drsnějšího rázu a Nick Cage si to svoje herecké umění urve až ve finální části, kdy už si prostě vydupal větší prostor na scéně. Tyhle balíčky kokainu se značkou ďábla jsou sice nefalšovaným béčkovým zbožím a diváci, co holdují filmům, které rychle utečou, nemusí litovat své časové investice. 9/10

    • 17.5.2020  10:52
    Crown Vic (2019)
    ****

    Temný polda a hodný polda. Léty prověřený i provařený formát. První má zkušenosti na rozdávání, o zločinu v nočních losangelských ulicích ví hodně a je školicím důstojníkem toho druhého, který je zelenáč, co má před sebou premiéru na noční službě, doma má těhotnou manželku a čeká ho perná noc, kdy zločin nespí. Život oběma mužům v uniformách komplikuje sled závažných i méně závažných událostí. I tak jim zbude prostor i čas na policejní filosofii, kterou má ten služebně starší policista v malíčku. Joel Souza zřejmě miluje nepříliš bezpečný noční život a policejní deníky L.A., tudíž se rozhodl, že početnou rodinu thrillerů obdobného zaměření rozšíří ještě o jeden duchaplný vlastní počin. Na jednu noční (pro)hlídku města naverboval policejní dvojku Thomas Jane a Luke Kleintank, která svoji okružní jízdu zvládá s absolutním hereckým přehledem a působí dojmem, že jsou s policejní uniformou tu inkriminovanou noc dokonale srostlí. Jejich službu z filmového hlediska kazí vlastně jen celkově tmavý vizuál a absence většího finálního třesku. Do rajonu jim vlezou různá šílená individua, včetně dvojice silně neoblíbených kolegů z konkurenčního okrsku, kteří si libují v násilí a svoji agresivitu dávají náležitě najevo. Vykutálená dvojka ve složení Josh Hopkins a David Krumholtz si říkají rovnou o spin off. Není ale ani nouze o paničku Scottie Thompson v rozhaleném županu i zle vypadající Bridget Moynahan na drogách. Film asi celkově moc vývojem děje a zobrazovanými událostmi příliš nepřekvapí. Mnohé už v různých variantách bylo k vidění v obdobně laděných filmech. Charaktery obou hlavních představitelů jsou jasně čitelné a předvídatelné. Režisér si vytyčil zřejmý cíl, kdy chce dokázat, že v realistickém obrazu tmavých ulic vyniká jeho um, tudíž uznávám jeho tvůrčí zápal. A postup z téměř céčkové ligy do horních pater béčkové pracující s áčkovými prostředky zahájil s nasazením a odhodláním točit solidní filmy/thrillery. 8/10

    • 16.5.2020  12:40
    Stockholm (2018)
    ****

    Dva nešvédští herci v titulních rolích švédských kriminálníků ve švédském prostředí (banky). To je patrně největší absurdita příběhu přepadení stockholmské banky, k němuž došlo v sedmdesátých letech. Předpokládám, že film velmi volně operuje se skutečnými událostmi, neb zlodějíček Ethana Hawka opravdu nemá dokonalý plán jak zmizet z banky obtěžkán nepoctivým finančním obnosem, tudíž mnohým divákům bude jeho přepadení připomínat improvizovaný trénink hysterického zoufalce. A pokud na tohle devadesátiminutové cvičení s kriminálním (záb)leskem a příměsí sympatické absurdity (situace) přistoupíte, je možné, že se v dobré herecké společnosti budete obstojně bavit. V podstatě režisér i scenárista v jedné osobě Robert Budreau neudělal špatně, když se rozhodl vtěsnat do provařeného prostředí originalitu, která vychází jak z vyhrocené situace, tak i z postav samotných. Ethan Hawke není žádný násilnický hrdlořez, tudíž narůstající počet mrtvých rukojmích rozhodně nečekat. Tři rukojmí s ním začnou přátelsky spolupracovat a spřádat plány jak vyváznout se zdravou kůží a jeden z nich dokonce k němu přilne o něco málo víc, až je namístě vznik termínu "stockholmský syndrom", jenž zažívá zajímavě obsazená Noomi Rapace, též spoluproducentka filmu. Požadavek na propuštění vězněného parťáka je záhy policií vyslyšen, takže k Ethanovi tam do banky vrazí vlasatého Marka Stronga. Divák v podstatě nemá komu fandit. Takže těch emočních zásahů nebude tolik, to ale vůbec neznamená nudu. Prostředí banky je z filmového hlediska v zásadě statické, ovšem režisér je poměrně šikovný, takže se jal hýbat s herci, tudíž dva kriminálníci často vyjednávají až zoufalým způsobem s policií, vyjednávání se dostává do mrtvého bodu, do toho je k vidění nemálo scén, které se dají zařadit k těm neotřelým, a herci odvádějí spolehlivé výkony. Kdyby se ještě zapracovalo na závěrečném vyústění, určitě by to bylo jen ku prospěchu filmu. Celkový dojem z filmu mám smíšený. Film nedisponuje napětím, ani nesklouzává do přebujelého komična. Herecká garda obstarává příznivou stránku filmu. A absurdní ráz filmu, na který se víceméně sází, svoji funkčnost plní. K přepadení banky ve Švédsku, které je Švédskem, dochází ve filmovém světě spíše vzácně, tudíž si je lze prožít bez větší psychické újmy. 7/10

    • 12.5.2020  06:40

    Alexandra Daddario pořádá satanistickou párty. Přizváni byli tři beta samci, co obdivovali na zastávce na metalový koncert její křivky. Kočička je to ale patřičně šílená, k ruce má dostatečně bujarou šílenku Maddie Hasson, a tou třetí z trojice je Amy Forsyth, která poněkud krotí krvavé vášně svých kamarádek. Satanistický kult nesoucí název "We Summon the Darkness" se hlásí ke svým ohavným činům. Bláznivý děj, který dost často osciluje mezi thrillerem, hororem, komedií a parodií na jednoduché osmdesátkové krváčky, je situován do honosného domu. Tahle vděčná kulisa byla přesně tím, co tenhle film žádá. Alan Trezza píše s chutí filmy, co se nedají zařadit do ranku typického hororu, načež se jeho scénáře ujal šikovný Marc Meyers, který vybral zajímavou hereckou sestavu, které vévodí Alexandra Daddario a jeji dekolt v sexy koženém rockerském outfitu. Kdo ztrácel víru a byl hotovy, že film od filmu šerední, tak dostane impuls a pochválí uměleckého maskéra, který s ní provedl hotové divy a vrátil ji na výsluní. Ovšem její kozatý žejdlík zůstal sice mile napěchovaný, avšak nebude odhalen. Nahota nedostává ve filmu prostor. Pánské osazenstvo sice skončí v trenýrkovém negližé, takže divačky, co lační po Keean Johnsonovi, Loganu Millerovi a Austinu Swiftovi ocení vkusné záběry na jejich nevysportovaná těla. Jako nic netušící oběti tihle tři fungovali skvěle. A nesmím zapomenout na Johnny Knoxvilla, z něhož se vytratil jakýkoliv komediální rozměr a plnohodnotně se z něj stal nevyzpytatelný pastor. Dům, do něhož divák zavítá, si na 90 minut udrží své vkusné krvavé a dynamické rejdy, vnady hlavní herecké hvězdy drží a jednoduchý film splnil svůj zábavný účel. 9/10

    • 10.5.2020  19:53
    Narušitel (2019)
    ****

    Metrosexuální senior, to zní celkem originálně, silně fixovaný na svůj dům, soustavně terorizuje černošský manželský pár, který jeho nemovitost koupil. Dennis Quaid se s přibývajícím věkem přehrál do patologické figurky, která se ocitla v naprosto neoriginálním a předvídatelném thrilleru, co je příslušně kvalitně natočen. Quaid samozřejmě ztratí řadu svých obdivovatelek, neb je výstavním psychoušem, fyzicky zachovalým, ale randit by s ním po tomhle filmu nechtěla žádná.. Jeho kreace je jasným tahounem, Michael Ealy a Megan Good v rolích manželů proti němu neměli nejmenší šanci zaujmout. Je tedy docela možné, že záporákovi Quaidovi se bude ve velké míře fandit. Jak je u podobných thrillerů zvykem, nikam se příliš zpočátku neženou. Chvíli trvá, než se psychopatie hlavní záporné postavy rozběhne v plné síle, což už je u scenáristy Davida Lougheryho známý jev. Jeho dvě předešlé scenáristické práce na obdobné téma také nedisponovaly závratným tempem a ani originálními postupy. Scénář dostal do rukou poměrně zručný režisér Deon Taylor, který s napětím a vypjatými situacemi umí schopně pracovat. Originálních nápadů je sice pomálu, o to víc si je lze užít a zafungují příjemně překvapivým dojmem. Finální střet je solidní. Nebál bych se Quaida v budoucnu obsazovat do podobně laděných rolí. Správně thrillerový večer je zaručen. 8/10

    • 9.5.2020  05:52

    Etablovaný režisér a scenárista Jiří Vejdělek tak dlouho chodil s humorným džbánem pro dobrou vodu ke scenáristické studni, až si jednoho dne napumpoval krev, "modrou" krev. A s touhle pro něj neprověřenou kapalinou zkrátka neuměl pracovat. Naředená "modrá" krev mu ztuhla, humor vyschl a zápletka jaksi nikde. Film má cca 110 minut a už někde za svojí polovinou se ztrácí v absolutní jednotvárnosti a předvídatelnosti dění, nejednou je znát i literární původ díla, z něhož se vychází, načež převládá křečovitě urputná snaha vdechnout knižním stránkám filmový život. Jestliže jeho režie kdysi fungovala v humorném (p)ohledu v též literárně vzešlých Účastnících zájezdu, to samé se už nepodařilo aplikovat do téhle smėsky všeho nevtipného a nezábavného. A styční herci, Pavel Liška coby údržbář hypochondr, symbolická rolička Anny Polívkové coby účastnice letu či Martin Pechlát jako důstojný kastelán už jsou jen zašlou vzpomínkou na svěží humor. Z jiných Vejdělkových filmů přispěchala hospodyně Elišky Balzerové. Zpustlým zdím zděděného panství Kostka nyní šéfuje hodná rodinka z New Yorku ve složení táta Hynek Čermák, máma Tatiana Dyková a dcera Yvona Stolařová. Dohromady nic světoborného na poli komedie nepředvedou, se "služebnictvem" na zámku se domluví perfektní plynnou češtinou a nejhustší zápletkou z celého filmu je dávná rodová kletba, která nenechá žádnou pannu aristokratku v klidu. Ano, onou poslední ohroženou aristokratkou je debutující Yvona Stolařová. A každý chátrající zámek je také dobré zprovoznit a otevřít pro veřejnost, aby bylo dost financí na plánovanou renovaci. Osvědčené režijní metody Jiřího Vejdělka náhle postrádají svůj striktní řád a promyšlenou strukturu. Mnohé scény dávají tušit, že budou (humorně) vypointované, ale nestane se tak. Film rozhodně nepůsobí, že by trpěl finančními nedostatky. Není proč si stěžovat na kameru Vladimíra Smutného, kulisy zámku mají originálně stylizovaný ráz a najde se i špetka neotřelé režijní formy. Celkově je ovšem ráz a průběh filmu zcela monotónní, Hynek Čermák mně do role hodného hraběte příliš nepasoval a vzešel z toho průměrný film, který trpí slabým scénářem, nepravděpodobným vývojem postav (viz Tatiana Dyková) a nedostatkem humoru, ten trapně sitcomový převládal. 5/10

    • 6.5.2020  18:35
    Špiónka (TV film) (2012)
    ****

    Správně německy tuhá Valerie Niehaus. Špiónka Vera von Schalburg mohla roztahovat nohy árijcům, nicméně se rozhodla jít proti svým nacistickým zaměstnavatelům, tudíž vznikl konfliktní stav, v němž sice nastavila ochotně svůj pekáč německy hovořícímu šéfovi, divák si musel v tomto erotickém náznaku hodně domyslet, ovšem přeběhla v zásadě na správnou stranu, načež zamávala orlicím a hákovým křížům a po zbytek života obracela seno. Zjednodušená verze eskapád krasavice s ruskými kořeny je jednoznačně v pevném stažení pánve Valerie Niehaus, která tento tv počin tlačí kupředu, aby si divák nevšiml skromné výpravy, faktických nedostatků a zkreslení osudu zajímavé ženy, o které mnoho diváků nebude mít velké povědomí. Portugalský režisér Miguel Alexandre specializující se ponejvíce na tv filmy toho využil, aby v rámci omezených produkčních prostředků natočil příběh, který spíše bude bavit, než aby se přísně držel historických reálií, načež film obsahuje nemálo nechtěně úsměvných momentů, které ovšem svým šarmem a úsilím koriguje titulní ženská herecká hvězda. Je tedy hlavně škoda, že film se nevydal cestou provokativní erotiky a drastičnosti ve stylu Paula Verhoevena, ačkoliv občasně inklinuje ke křečovité snaze napodobit jeho režijní styl, nicméně i tak lze tento snímek považovat za vrcholné dílo Miguela Alexandra vzhledem k jeho dosavadně nevýrazné tvorbě. Výrazná Valerie Niehaus si zaslouží vyšší známky. Pitominy ve filmu popudí historiky, mě nikoliv, a absence obnažené kůže vyloženě irituje diváka nemravu. A školení z historie v tomto případě odpadá. Bude to tak (vzhledem k smyšlenému obsahu) lepší. 7/10

    • 5.5.2020  07:38
    Den co den (2018)
    ***

    Děvče, co roztahuje nohy duchovi. V hardcore verzi bychom se jistě dočkali pikantností, kdy by Angourie Rice běhala spoře oděná z postele do postele, jenže režíruje romanticky distingovaný Michael Sucsy, který odbourává fantasy a mysteriozní nádech na minimum, čímž zůstává především hojnost romantickych chvilek, ovšem nikterak zapamatovatelných. Nápad s hodným duchem, co se DEN CO DEN přesouvá z těla do těla, pročež preferuje ženská těla a lásku k bližnímu, režijně vůbec v ničem nevyniká a celkově film stagnoval. Ovšem romantické duše mohou rozjímat nad dojemností, kterou se postupně nešetří, a nenápadný filosofický rozměr je takový milý bonus. Angourie Rice je atraktivní lákadlo, co leští režijní matnost jak se dá. Tenhle film si podržel svým námětem jistý neotřelý rozměr, nicméně převládající nevzrušivost celého počínání se zahnat nepodařilo. Takže příznivci pomalejších rozjímání mají zelenou. 6/10

    • 26.4.2020  20:56

    Marek Vašut má po letech hlavní roli ve filmu. S obvyklou grácií hraje stárnoucího rozvedeného milovníka, kterému lusknutím prstu padají k nohám ženy ve věku jeho potenciálních dcer. Ovšem nějakým podivným řízením osudu a scénáře si založí profil na internetové seznamce, načež mu odpoví "virtuální" nápadnice bez fota, která o sobě uvede dost málo na to, aby nebylo patrné s kým má Vašut tu čest. Celý vtip je v tom, že autorce scénáře a režisérce v jedné osobě přišlo maximálně objevné "překvapivě" vypointovat to, co diváka ani v nejmenším nemůže překvapit. Takže skutečnost, že Vašut provozuje hotel a Jitka Čvančarová je majitelkou penzionu, přičemž si tito dva podnikatelé navzájem konkurují, dělají si schválnosti, nemohou se zkrátka vystát a navíc se osobně nikdy neviděli, ačkoliv jejich podnikatelské objekty spolu sousedí, a přesto tihle dva začnou spolu randit, to Zita Marinovová prostě nemohla myslet vážně. Ale kdepak, je to myšleno vážně, je to protkáno jalovým humorem, seštupováno vnitřními monology a završeno dementními scénami, kterak se Vašut probouzí do kalného rána s minimálně jedním mladým ženským ročníkem ve své posteli. A vše je podtrženo a sečteno okatým product placementem, kdy je mnohdy zábavnější tipovat, z jaké strany na diváka jukne obludná reklama. Autorka filmu má zřejmě nějakou úchylku na seznamku, neb i její předchozí film s ní pracoval a daleko to nedopracoval. Takže je sice fajn postavit celý film na tom, že dva protagonisté se hledají, najdou se (přes seznamovací inzerát) a jsou si sympatičtí a v pohodě spolu randí, ačkoliv mimo tuto sféru mají k sobě averzi, pokud jde o konkurenční boj v oblasti podnikání, načež netuší, že by se mohli znát v reálu, ovšem zcela dementně trvat na tom, že se tohle může proměnit v báječnou komedii plnou omylů a bláznivého humoru na jedinečné úrovni, tak to je opravdu troufalost. Dejme tomu, že Vašut by s lepším tvůrčím přístupem dokázal byt i vtipný a možná, že by i vtipně komentoval konfrontaci libida se svým stářím, co mu ťuká na prostatu, ale ve zvolené póze, kterou mu určuje paní režisérka, prostě jeho snažení o vtipné terno přijde vniveč. Pár hlášek z úst přece jen vypustí, takže to je pro film jen dobře, že jej hlavní hvězda podržela. Z dalších hereckých posil mně přišla (prostorově) výrazná jen Jitka Čvančarová, ostatní herci drtili průměr, prostě nikdo neutkví v paměti po skončení filmu. Postupně bylo zcela evidentní, že celé to přejde na sled více či méně dementních scén(ek). Dokonce se objeví i nějaká touha po originalitě, kdyby ale Mirek Etzler uměl lépe hrát, tak by takový status mohla získat jeho postava, respektive její konání, které občas má humorné tendence, sluší se dodat, že se jedná o bratra hlavního hrdiny. Dost zvláštně na mě působilo skoro všechno, co režisérka Marinovová ve svém druhém filmu podnikla. Občas je dobré tak úplně nepochopit tvůrčí záměr autorky. Na světě je zhola průměrné dílko, co si libuje v připitomělých scénách a sráží herecké kvality solidně zk(o)ušeného osazenstva. 5/10

    • 24.4.2020  22:33

    Invenční hrátky s hororovými i méně hororovými fantaziemi. Účastníci zájezdu na ostrově splněných přání jsou rozmanití, načež i jejich fantazie jsou různého druhu. Někdo si chce i po letech zaprcat s kakaovým doutníkem, jako třeba Maggie Q, jiná by se ráda pomstila dávnému školnímu tyranovi, jako třeba Lucy Hale, někdo ze zúčastněných mužů preferuje hru na vojáky a duo s pochybnou sexuální orientací by zase rádo mělo všechno na světě. Na tajemném ostrově, jehož správcem je stejně tajemný Michael Peña, si dalo dostaveníčko pět šťastlivců, které iniciátor tohoto osvěžujícího nápadu z hororového hlediska poněkud šetří. Celá slibovaná tryzna má poměrně krotký průběh, tudíž z hlediska gore se zde nevyskytuje nic abnormálně nechutného na pohled a ani úspěšné močení do peřin coby následek vyvolání noční můry žádný z diváků hned tak neprodělá. Nicméně přece jen se pořád ve filmu něco děje, pořád se něco horlivě řeší a výrazně tomu pomáhá trefné herecké obsazení. Lucy Hale a Maggie Q jsou jasné magnety pro pánské publikum. A leckterý nositel trenek nepohrdne ani blond přírůstkem Portia Doubleday. Ženská část osazenstva má zjevně navrch ve zvučnosti jmen své hrdé kategorie B. Jména Austin Stowell, Jimmy O Yang a Ryan Hansen si ještě nějaký ten film budou muset počkat než definitivně prorazí k (českému) publiku. A budou to mít o to těžší, neb poslední dva jmenovaní tvoří jakési dementní bratrské duo, ve všech ohledech otravné a určené k fyzické likvidaci. Jeff Wadlow se specializuje na scénáře, které většinou vždy alespoň minimálně zavánějí něčím neotřelým, osvěžujícím a troufají si vybočit z klišoidních řad. A to platí i v tomto případě, ačkoliv se doporučuje moc nezapínat mozkovnu. Trochu víc se zamyslet nad dějem, jeho nedomyšlenostmi a jeho průběhem by znamenalo pro tento film jasné k.o., takže je mnohem lepší přijmout jeho škádlivou multižánrovou hru na (možná) překvapení, pokusit se být vyjevený z těžkopádného rozuzlení a tvářit se, že se to režírujícímu Wadlowovi podařilo sjednotit v kompaktní celek, což se mu nepodařilo, ale radost bych mu nechtěl kazit. Ono to skoro vypadá, že produkující Blumhouse do toho stříkl pár finančních injekcí, aby leckteré scény a scenérie měly dobrou fazonu, takže se hned tak nestane, že Wadlow už k režii nebude připuštěn. Jeho smysl pro bující originální tvůrčí přebujelost neutuchá a jeho záměr pobavit zas a znova u mě fungoval lépe než poněkud kostrbatě překombinované vysvětlivky stran funkčnosti ostrova. V každém případě se jedná o poměrně zvláštní počin, který má své invenční přednosti, ovšem neodbourala se určitá nedotaženost a křečovitost v určitých fázích vyprávění, což se přehlédnout nedá. Nápad ovšem zajímavý a celkem poutavá byla i zvolená forma. 7/10

    • 21.4.2020  20:22
    Špindl 2 (2019)
    **

    Tryzna na horském svahu. A už podruhé. První díl ještě u mě prošel, ovšem v žádném případě si nezasloužil pokračování. Někdo měl ale tu drzost sbalit kufry do Špindlerova Mlýna podruhé a ten někdo je Radek Balaš. Ano, ten Balaš, co byl někdejším porotcem ve Stardance, dnes je z něj režisér. A tenhle Balaš režírovat neumí, z tohoto řemesla neovládá téměř nic kvalitním způsobem. A jeho chabý um omlouvá jen to, že mu byl dodán otřesný scénář od Jaroslava Sauera, scenáristy jedničky, od něhož je to jednoznačně nejhorší psaná práce, scénářem to opravdu nazvat nelze, jakou se kdy prezentoval. Jeho přičiněním se vrací určité procento postav, co se objevily v jedničce. Dobrou zprávou je, že není nutné znát jejich existenci v předchozím filmu. Absolutně se nic nestane, když jste první film neviděli. Anna Polívková, kolem níž se první dějství motalo hlavně, už se zde nevyskytuje. Vrátila se Kateřina Klausová, ta je nucena trávit pár obrazů s nehereckým polenem Milanem Peroutkou. V alternativní hardcore verzi mohlo být celé pojednání dvojky o pochybné bigbítové partě kolem Jakuba Koháka, co brázdí se svojí nevalnou hudební tvorbou místní "horské" pódium. A bylo by to možná i vtipné. Mohlo to být o ztraceném stand-up komikovi Lukáši Pavláskovi, co pracuje na recepci hotelu. A pořád by to mohlo být vtipné. Mohlo to být o neodolatelném baliči zoufale opuštěných žen v horském prostředí, kterého ztvárnil Roman Blumaier. A ještě pořád by to mohlo být vtipné. Středobodem je ale spisovatel Radima Fialy a jeho rodinná dovolená, což v žádném případě není vtipné. Členkou jeho smečky je nesnesitelná Kateřina "Kaira" Hrachovcová a její očistné seance, a naprosto trapně působí i jako svůdnice toužící po oplodnění. A Anna Čtvrtníčková v roli pubertální dcery také zrovna neoplývá vtipným rozměrem. A nesnesitelných herců v nesnesitelně trapných příhodách je většina. Jsem si jist, že určitě i většina z nich věděla, že se stanou součástí blbého, nevalně realizovaného a katastrofálním střihem a zvukem opatřeného filmu. Kouzlo zasněženého Špindlu už napodruhé nezafungovalo. Ve všech ohledech je scénář průhledný a naprosto neomylně divák odhadne, jak který mini-příběh dopadne. Staří manželé po rozvodu, u nichž stará láska nerezaví, mladý pár v partnerské krizi, obelhaná mladá lékařka, která má románek na svoji rodinu fixovaným záletníkem - tohle je jen skromný výčet naprosté scenáristické rezignace na jakoukoliv špetku originality. A vše špatné podtrhuje slaboučká a sterilní režie. Film je kupodivu poměrně dlouhý, ta dějová řídkost by vystačila tak sotva na hodinu, koketuje to ale se záměrem natahovat to do téměř dvou hodin. Špindl 2 je zářnou ukázkou laciné stupidity, o kterou valný divácký zájem nebude. 3/10

    • 19.4.2020  14:02

    Králíček, co rozsévá bobky absurdnosti. Ano, v jistém ohledu tenhle počin na mě působil absurdně. To nemusí být nutně zápor, ovšem stejně tak tenhle ráz filmu dodal značnou vypravěčskou nevyrovnanost. Nicméně hlavní přednost filmu vidím v jeho invenčním uchopení, čímž se většina tvůrců ve válečném žánru příliš nezaobírá. A to tenhle snímek odštěpuje od zbytku spřízněných počinů. Taika Waititi zaštítil svůj režijní výtvor scénářem, neopomenul pro sebe napsat roli imaginárního Hitlera v komediálním rozměru, jenž se přátelí s desetiletým hlavním hrdinou zvaným Jojo, kterého zaslepila nacistická ideologie. A komediální výstupy Taika Waititiho v roli Hitlera (namaskovaný byl nepovedeně) kazí co se dá a naprosto ničí vypravěčský rytmus. A přitom nápad na satiru totalitních režimů je trefný, sice nijak extra objevný, v konečném kontextu je to ale celkem funkční. Jistě, za cenu obětí. Za oběť padla napínavost příběhu. Když totiž je v domě ukrývána židovská dívka, tak to svádí k nejedné pekelně napínavé situaci, kdy se čelí jejímu prozrazení gestapu, které skutečně dorazí na místo udání. V celém filmu je vlastně taková vyhrocená scéna jen jedna, což je škoda. Větší prostor dostaly vzájemné poznávací dialogy mezi Jojem a židovkou Elsou, které ne vždy zabavily. A někde mezi nimi kmitá hvězdná Scarlett Johansson a hrozba špagátu (viz film). Hlavními protagonisty příběhu, dojemného i nevšedního, jsou však především dětští hrdinové, kteří dovedně zprostředkovali krutost i dojemnost války, vměstnanou do dialogu. Roman Griffin Davis a Thomasin McKenzie jsou rozhodně originální a zapamatovatelní představitelé a jejich rozhovory v podkroví filmu jednu dobu dost vládnou. Akční složka představuje jen nepatrný zlomek v téměř dvouhodinovém filmu. A je znát, že úmysl s ní šetřit, byl celkem promyšlený, neb vynikne následná drastičnost a dramatičnost vyprávění. Dojde na zúčtování s imaginárním Hitlerem, na vyprofilování zla s lidskou tváří (scény se Samem Rockwellem) a dokonce nechybí ani propašovaná komika od Rebel Wilson. A v tvůrčím štábu nalezneme výraznou českou stopu. A i inspirace českým filmem Musíme si pomáhat je nepřehlédnutelná. Snímek má své slabiny, určitě vázne hlavně dynamika a napětí, načež to působí poněkud roztahaným dojmem. Waititi a spol. si nalezl optimálně nevšední studii ideologických útvarů a předložil svůj svérázný pohled na ně. S kvalitním osazenstvem dosáhl potřebných satirických kvalit. 7/10

    • 14.4.2020  15:46

    Roland Emmerich je značkou na filmy, u kterých kritika kvoká zděšením. Aby si zjednal respekt, šel na to po vojensky. Urval kus válečných dějin, zapracoval do nich z historického hlediska existující postavy, i když u něj je možné, že tyhle postavy zbavil životnosti a vtiskl jim svoji plochost, tolik typickou pro jeho tvorbu, ale hlavně rozpoutal epickou leteckou bitvu, které se v kokpitech účastní Ed Skrein, Nick Jonas, Luke Evans a mnozí další. A Mandy Moore si na pořádného železného ptáka musí počkat v pohodlí domova. V hysterických tabulkách tenhle počin bude brán za velice snaživý, a mnozí budou rádi, že Emmerich udržel na uzdě patos, který ovšem jinak ve zvýšené míře provází většinu jeho předešlé tvorby. Zarážející je nicméně technická nevybroušenost jeho díla a jistá dějová rozkouskovanost. To druhé přisuzuji scenáristovi, Wes Tooke doposud psal jen seriálové záležitosti, načež tato nezkušenost je v mnohém znát při absenci plynulých přechodů a skokových posunů v ději. Emmerich se nikdy nevyžíval v dialozích, tudíž je celkem znát jeho nezájem stavět scény na mluveném slovu a mnohem raději jde do bitvy. A ta má své digitální mouchy. Vzpomínáte si ještě na vzrušené lety z Top Gunu a pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci? Digitální perutě určitě díru do trikové oblasti tentokrát neudělají. Občas piloti trůnící v kabinách letounů budí smích, paradoxně jim jde v naprosté většině scén o život, jak nemile blbě vypadá vzdušný prostor kolem nich, výbuchy jsou přitrouble zaostalé a celkově první dojmy z bitvy opravdu nebyly optimální. Ovšem po pár leteckých záběrech se dojem zlepšil, no spíše jsem si zvykl, a z celého filmu jsem se těšil na střel(e)nou americkou zábavu ve vzduchu, kdy na vodě dostává zabrat japonská flotila, a japonské letky nevyjímaje, pokud vzlétnou. Ono to bylo to hlavní a podstatné v celém filmu, neboť žádná z postav se neukázala být zázračným tahounem. V popředí se ocitl Ed Skrein coby hrdinný pilot "Dick" Best, ovšem ty sympatie k němu byly v podstatě nijaké. Dobrá, snažil se, větší sympatie jsem však pocítil k jeho filmové manželce Mandy Moore, možná nejlépe zahrané emotivní postavě, ačkoliv těch mužských je ve filmu drtivá většina, všichni se v té vřavě ale tak nějak ztráceli. Nick Jonas se s tou nežádoucí zapomenutelností postav popral nejlépe. Dennis Quaid, Woody Harrelson a Patrick Wilson, tedy hvězdné herecké akvizice, řídili bitvy ze souše a trochu bránili dynamickému dění. Film má přes dvě hodiny a trochu s touto délkou bude bojovat divák. Nemyslím si, že bych třeba chtěl jej vidět v krátkém sledu opětovně. Asi ani nemá smysl příliš řešit historickou validitu. Emmerichův výklad dějin sice působí, že má o něm přehled, i tak bych byl obezřetnější v jeho dějepisném vnímání/přepisu. Ostatně závěrečné popisky u důležitých vystupujících postav jsou jistě prospěšné a ozřejmí, co s nimi bylo dál, až vrtule a lodní šrouby utichly. Roland Emmerich nutně potřeboval seriózní zářez ve své filmografii. Ve válečném žánru si nevedl tak suverénně, jak bych čekal, ovšem Michael Bay se ve srovnání s tímto počinem musí za svůj Pearl Harbor červenat. 7/10

    • 14.4.2020  07:57
    Dark Light (2019)
    *****

    Humanoid z Tbilisi. Odlehlá farma, kterou lemuje kukuřičné pole, je dějištěm příspěvku nízkorozpočtového filmaře Padraiga Reynoldse. Tohle místo si za svoje vybralo jakési podivné stvoření, které má spadeno na děti, z nichž pro sebe vysává životadárnou energii. Sympatická mladá mamina Annie (Jessica Madsen) má jedno takové menší dítko, holčičku Emily (Opal Littleton), která je ideální "potravou" pro záhadný druh tvora. A její únos je na programu dne. Jsem docela rád, že Reynolds se nespokojil s jednoduchým a už notně ohraným nápadem, že půjde o mimozemského tvora, jak by se jistě nabízelo, i vzhledem k danému prostředí. Prostě si dal práci přijít s něčím méně vídaným, do toho přihodil posedlého konspiračního teoretika (Gerald Tyler), nesmlouvavou šerifku (Kristina Clifford) a rozpadlou rodinku, co si dali dostaveníčko v intenzívním a nepolevujícím hororu, který má příjemně sevřenou atmosféru, rukodělnou příšeru a kameramansky a režijně se drží na patřičné úrovni. Režisér zřejmě ani v dalších svých projektech nehoví přebujelému finančnímu rozpočtu, kvalitní recenze sklízí za svůj slasher Open 24 Hours a i tímhle dílkem dokazuje, ze v něm třímá talent. Umí navodit napětí i pěkně vyhrocenou atmosféru, svoji málo známou hereckou osádku umí vést a Jessica Madsen by mohla zaskórovat i u konkurence, herecký talent i její blond zjev z ní dělá křehkou a sympatickou ženštinu, která solidně zapadne do hororové tvorby. Triková část patří k tomu nejslabšímu. Netvor je rozhodně pusobivější, když divák nemá jistotu, z jakého prostoru právě na svoji oběť vyskočí. Až se ukáže v plné kráse, tak už tolik nenadchne. Oproti tomu je zcela zjevné, že při jeho vzniku sehrála podstatnou roli inspirace starými nízkorozpočtovými hororovými "béčký". Diskutabilní je také gore. Největší prostor dostávají krvácející nosy. Ovšem režisérovi se podařilo vyšetřit drobné na havárii vězeňské dodávky a ještě větší pozornost upoutá působivý podzemní komplex, který si tvor vybudoval pro vydržování svých dětských obětí. To působilo originálně. Hlavní devizou zůstává, že tento počin má nepolevující tempo, pořád se něco děje a gruzinský venkov i čaj se tady příliš okatě neprezentuje, ač se štáb do těchto končin za účelem natáčení uchýlil. A místní klima mu svědčí. 10/10

    • 13.4.2020  06:48
    Pod vodou (2020)
    ***

    Podvodní hrátky s Kristen Stewart. Ano, ono to zní lákavě, vábně a eroticky, ovšem skutečnost je taková, že Kristen má na hlavě jen několikacentimetrový porost žlutavé barvy, tělo jako prkno a místo s pyjem, který ve svém soukromém životě zrovna nepreferuje, bojuje s neřádem neznámého původu. Nechci rovnou psát, že je nevzhledná, nicméně v tomto případě může připadat svůdná a lepá jen narušeným sexuálním jedincům. No, raději přejdu k filmu samotnému. A ten tedy zaostal v tom hlavním a podstatném - není nikterak napínavý a strhující už vůbec ne. Určitě na tom nese významný podíl výběr hrozného a neprověřeného režiséra Williama Eubanka, který doposud nenatočil nic zázračného. V podstatě jeho přístup k stokrát obehrané látce a schématu, tedy v tomto případě posádka vědeckých pracovníků, kterou ohrožuje cosi strašlivého, je značně neinvenční a celkově se mu nedařilo uchvátit můj zájem. A hlavička padala nudou. Samozřejmě je evidentní, že konce se všichni členové nedočkají, je zjevné, s jakými filmy se to chce srovnat, chvíli se drží krok s Horizontem události, hned nato si to režisér rozdá s Vetřelcem, a úplně nejvíc to evokuje nedávné scifi Život s Jake Gyllenhallem, ovšem ve srovnání s tímto počinem, je mnohem lepším příspěvkem na dané téma. Určitě přinejmenším technická stránka je na béčkové poměry více než zdatná a s lepším režisérem by se dosáhlo kýženého efektu klaustrofobických manévrů a potřebných vypjatých nuancí. A neoriginalita by vůbec nevadila. Zpracováním je to poměrně hodně zapomenutelná záležitost. Většina filmu je nudná, málo záživná a stagnující. Režisér byl napřesdržku, že s castingem, se kterým už samozřejmě v budoucnu pracovat nebude, a jehož zástupci byli Vincent Cassel, John Gallagher, T.J.Miller a Jessica Henwick nenatočil strhující a napínavou jízdu, načež do vodních hlubin vypustil jen množství zaprděných bublinek, které by jistě v dobách své největší slávy způsobily větší až maximální rozruch. Zkrátka a dobře, všechno, co je v tomto snímku k vidění, už bylo k vidění někde jinde a v různých variacích. A něco navíc zde citelně chybí. Ovšem pokud rádi nebezpečné příšerky z vodních hlubin, které krotí Kristen Stewart, tak to můžete prubnout. 6/10

    • 8.4.2020  23:48
    Snatchers (2019)
    ****

    Závan hororových komedií z osmdesátých let. Holka má první sex a ihned otěhotní. Na tom by nebylo nic tak nestandardního, kdyby se ovšem jen pouhý den od početí neocitla rázem v devátém měsíci a vaginou na druhý den nevytlačila jakési mimozemské zmetky, co svým obětem rádi obsazují temeno hlav a dělají díry do zátylků. Postižená studentka se spojí se školní šprtkou a společně se vydávají po horké stopě, která vede k mladíkovi ze školy, kterému (se) nerozvážně (od)dala, přičemž jeho cestovatelská vášeň za krásami Mexika má zřejmě původ v existenci neznámého tvora. Načež se rozjede přesně to, co bylo svého času k vidění v jednoduchých osmdesátkových hororových parodiích, ale také vážně-nevážně míněných hororech komediálního ražení té doby. Tomuto retro stylu je ve filmu uzpůsobeno téměř vše - od stylizovaného obsazení až po triky, které působí dojmem, že byly dělány prakticky a možná jsou i úmyslně nedokonalé. Tvůrčí dvojka Stephen Cedars a Benji Kleiman se ještě nestačila za svoji tvůrčí existenci tak úplně vyprofilovat a významněji se zapsat do diváckého povědomí. Činí tak až tímto snímkem, jenž má prakticky neznámé herce. Do popředí se sice derou dvě ústřední hrdinky, kterými jsou učiněné zjevy Mary Nepi a Gabrielle Elyse, ovšem silně pochybuji, že budou hojně obsazované i do jiných filmů jiných režisérů, neboť se u svých "tatínků objevitelů" cítí evidentně dobře a dokazují to, že hrají tak naprosto (d)efektně. A společnost jim dělají mnozí další herečtí kolegové, takže film neopomene ani typicky ploché charaktery, jakými jsou máma hlavní hrdinky, uvědomělý policista nebo staromládenecký učitel a samozřejmě parta studentů. Ovšem zajímavostí tento výčet postav zrovna moc neoplývá. Nejlépe se filmu daří, když je na scéně mimozemský druh a následná konfrontace s ním nabízí nemalou škálu bláznivého běsnění, které má komediální a hororovou šťávu. Doufal jsem v lepší eskalaci ve finálním zúčtování. Finále mně už tolik zábavné a odvázané nepřišlo. Ovšem coby upomínka zašlého stylu jedné éry je tenhle snímek plně kompetentním výtvorem. 8/10

    • 8.4.2020  06:09
    Becoming (2020)
    ****

    Neidentifikovatelný lupič těla si došlápl na tělesnou schránku Tobbyho Kebbela. Různými fázemi ji uzmul, až se poněkudvnaboural milostný i psychologický stav snoubenecké dvojice. A Penelope Mitchell, která potřebuje tělesný kontakt nejméně každou hodinu, denně, najednou nemá potřebu souložit. Je to pěkná holka s blond hřívou od protinožců. A zvykl jsem si na zásobárnu pohledných hereček z australských končin. A když je i taková akvizice i sympatická, je z diváckého hlediska vyhráno. Tobby Kebbell je zase jednou odsouzen si nezískat diváky na svoji stranu. Se svojí filmovou polovičkou dobrosrdečně laškuje a dovádí jen pár minut, pak mu scénář předepsal temné a negativní převtělení, k němuž dojde za pochodu, či spíše za jízdy autem k rodičům snoubenky. Režisér Omar Naim, který to má celé na svědomí, se vrací po desetileté tvůrčí odmlce. A měl jsem tu čest se kdysi v dávnověku s jeho tvorbou obeznámit prostřednictvím jeho prvotiny Final Cut se zesnulým Robinem Williamsem v hlavní roli, kterému dal příležitost zahrát si dramatickou polohu. Ovšem bylo to tenkrát takové celé nezáživné a pomalé. Nezáživných pasáží tentokrát dramaticky ubylo, ale i tak je cítit, že film nehýří z hlediska rozpočtu. A to se do děje musel ještě vměstnat i Jason Patric, který patrně hrál za balíček žvýkaček, aby nám objasnil, co tak strašného se usídlilo v těle nebohého Kebbella. Na přemíru speciálních efektů, které by mnohdy takové rejdy mohly doprovázet, rovnou zapomeňte. Režisér si na to nepotrpí, ani na to nebyly finance, a spíše se snaží jít na to celé bujení invenční cestou. A i ta špetka psychologie není k zahození. V žánrovém popisku se k mému podivu nevyskytuje označení horor, přičemž i tahle ingredience je přítomna, nicméně nečekejte drsné výjevy plné potoků krve a brutality. Je to spíše krotká záležitost, co má k dispozici zajímavé herecké představitele a usiluje o překvapení ve své oblasti, což se i víceméně daří. Omar Naim má jistě vic štěstí než sexuálního rozumu a příznivě tak zareagoval na mávání kalhotkami Penelope Mitchell před obličejem a je to hlavně její zásluha, že režisér nenudil obehraným námětem, načež jej opatřil i určitou stopou originality. 7/10

    • 7.4.2020  22:07
    Bloodshot (2020)
    ****

    Comicsově natankovaný Diesel. Instalace Vina Diesela do jiného projektu než jsou nekončící závody na čtyřech kolech je poměrně šarmantní, neb chrabrý svalovec do podobně akčně laděného scifi hávu umí vklouznout hladce a nečiní mu problémy střídat bílý nátělník s poměrně futuristicky vyhlížejícím šatstvem. A tak se stalo, že je tentokrát vpraven do vskutku záludné hry, kterou na něj vymyslel kovaný vědátor, jemuž tvář propůjčil protřelý Guy Pearce, jenž je autorem přelomové technologie, která nyní koluje v těle našeho hrdiny., který vstal z mrtvých a myslí na pomstu za smrt své krásné drahé polovičky. Alespoň tak se jeví hlavní záměr a motiv filmu. Jeff Wadlow je jedním z dvojice, který sepsal scénář a rozhodl se, že filmu dodá dějovou strukturu, o níž spravil na poli celovečerního filmu neprověřeného režiséra Dave Wilsona. Ten sice nezvládá vtisknout filmu zajímavost v každém ohledu a záhybu, do kterého se zabloudí, ovšem zvládá dynamický chod akčního dějství. Takže to neznamená nudu, i když jsou všechny představené charaktery převelice jednoduché a průhledné už od prvních minut klání. Vin Diesel se v bitkách a akčních sekvencích neztrácí a mydlí své soupeře hlava nehlava a využívá toho, že jeho nově získaný organismus má schopnost okamžité regenerace vlivem speciálních buněk, kterému v těle rotují. Film ztrácí, když v některých scénách není přítomen. Jeho akčnost se snaží nahradit Eiza González, která je lepá, sličná a určená k osouložení, takže vlastně těch pár absencí, které Vin nahromadí, vlastně ani tak nevadí. Film není studnicí originality, hlavně úvodní fáze není nikterak neotřele vybroušená. Ovšem akční sekvence jsou zručně a neotřele natočené, což je pro film důležité. Nejvíce zamrzela rezignace na tvůrčí odvahu. Film sice několikrát vyvinul snahu vydat se nečekaným až novým směrem, jednalo se však jen o nepatrné náznaky, které v podstatě rychle vzaly za své a ihned odezněly. Příznivci svalovité hmoty jménem Vin Diesel však rádi přivítají, že se jejich oblíbenec po delší stagnaci realizoval také ve scifi comicsové koketérii, kterou si i sám produkoval. A solidně se v ní fyzicky vyřádil. 8/10

    • 4.4.2020  04:58

    Dobrodružná výprava za elixírem věčného života do starého čínského chrámu, v němž přebývají zmutovaní pavouci, to je ideální námět pro zábavný béčkový opus. O správné zábavnosti si tenhle výtvor ovšem může nechat jen zdát. No nevěřil bych, že režisér Kimble Rendall, který ve svých dvou předchozích filmech, které jsem od něj viděl a které sršely energií, dodá téměř nezajímavý snímek, jehož průběh je značně kolísavý. Po celou dobu se jede v jedné lajně a herecká parta, která čítá vedle méně známých tváří i Kellana Lutze a Kelsey Grammera, má poměrně snahu v ději sympaticky úřadovat, ale je často vržena do jednotvárného dějství, co spíše uspává. Prostor pro vzruch je zanedbatelný a starají se o něj především jedovatí pavouci, kteří občasně kousají do členů výpravy, jenže ne až tak často, aby to vystačilo na 90 minut. Většinu na mě film působil, že se chystá k něčemu velkolepému, alespoň to tak vypadalo, jenže nemá dostatečné prostředky pro spektakulárnost, tudíž setrvává v jednom bludném kruhu křečovitého lopotění v podzemním bludišti, kde se sice vyskytuje určité procento ucházející akce, rádoby hlášek a pokus o výpravu a speciální efekty na úrovni levnějšího "áčka", co nevypadá nejhůř, povedení pavouci jsou určitě příjemným překvapením, ovšem příliš to celé diváka neumí strhnout a zabavit. Bingbing Li v hlavní roli, tedy asijská herečka, také zrovna nemá náboj, věk a sexappeal béčkové Lary Croft, tudíž mně z toho vychází průměrná záležitost na odpoledne pro celou rodinu, neb vyloženě brutální scény film neobsahuje a v rámci svých možností je snesitelný. 5/10

<< předchozí 1 2 3 4 46 92 137 182