Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 053)

plakát

Hadi v letadle (2006) 

Bezstarostný výlet na Havaj za surfováním změnil jednou provždy Seanu Jamesovi život. Stal se totiž náhodným svědkem vraždy a mocný gangster Eddie Kim rozhodně nestojí o to, aby zůstal naživu. Sean ovšem chce vypovídat před soudem a v doprovodu zkušeného agenta FBI nasedne do letadla mířícího do Los Angeles. Nikdo ovšem netuší, že Kim propašoval do letadla jedovaté hady a škrtiče, kteří se proplazí ze zavazadlového prostoru až mezi pasažéry. A pak začne jít všem o život. Scénář už od úvodu je plný zarážejících nelogičností, které by se daly pominout jen v tom případě, že nám tvůrci naservírují pořádnou smršť v podobě útočících hadů, ale to se nekoná. Dvě řídké scény s hady jsou hodně málo. Film se postupně propadá až do ubohého podprůměru. Závěrečné titulky jsou podle mě lepší, než celý tenhle film. 40%

plakát

Hádkovi (2022) 

Rozhádaná rodina je přece nejvíc. Na scénu vstupují Hádkovi. Rodinu, která má hádání už ve svém příjmení, tvoří dvě hádavé až hysterické ženštiny a jejich manželé "podpantofláci", kteří jsou bratři. A aby dusno někdo trochu mírnil, dostaví se i otec obou bratrů a tchán v jedné osobě. A co bylo vlastně spouštěčem sporu? Potenciálně zděděný byt po dědovi, který leží na smrtelné posteli. Sandra Nováková a její životní partner Vojtěch Moravec dali vzniknout břitké komedii v divadelním aranžmá, která navazuje na tradici těch nejhádavějších českých komedií. Takže ucítíme inspiraci prvním dějstvím Homolků - Ecce homo Homolka, nemine nás ani obdobně laděná Chata na prodej a něco málo si film půjčuje i z Vlastníků. Zůstává však originálním. V prvé řadě veškerou pozornost od prvních minut na sebe  strhává Sandra Nováková, současně je i spoluautorkou scénáře, a je zcela evidentní, že si tuhle roli sexy ženy mdlého rozumu napsala na své pěkně vysportované tělo. Ve své kreaci je dokonalá. Protihráčkou je jí Jitka Čvančarová, která také zaválí několik hlášek a se svojí sokyní utvoří pořádné a málo vídané konverzační dusno. Vše je dokonale vystavěno na tom, že se tyto dvě ženy nemohou vystát. Trochu stranou stojí mužské osazenstvo. Obrýlený Jakub Prachař a bojácný Hynek Čermák dostanou prostor se projevit až postupem času. A jejich postavy také fungují jako zajímavý kontrast k jejich ženským protějškům. Ondřej Pavelka coby otec obou pánů si dopřeje alkoholové potěšení a víceméně zůstane nenápadným, a nebude v tom alkoholovém rozpoložení tak docela sám, i když i jeho postava dostane možnost nevytratit se ze záběru. Dialogy jsou velmi dobře formované a vtipně dávkované a podávané se scenáristickým citem pro komediálnost. Prostředí třípokojového bytu na devadesát minut neopustíme, výjimky tvoří jen kratičké pasáže z parkoviště před domem a také chodba a výtah před bytem. A kdo má rád honění ženských prsních bradavek, Sandra Nováková mu jistě poradí, jak na to. Vojtěch Moravec a spol. vytvořil snímek, který by v pohodě obstál i jako divadelní kus. Z filmového hlediska ukázal, že na malém prostoru lze vzniknout kvalitní zábava, ve které rodinná sešlost může být noční můrou. 10/10

plakát

Halloween (2018) 

Legendárního maskovaného zabijáka Michaela Myerse se během čtyřiceti let, které uběhly k tomuto jeho poslednímu výletu za lidským teplem, snažilo zabít hned několik více či méně talentovaných tvůrců. Michael nejenže přežil, ale je připraven na finální střet se svojí znepřátelenou sestrou Laurie. A tentokrát pod patronátem tvůrců, pro které horor/slasher není doménou. A přece se scenáristický podíl Dannyho McBridea a režijní zakotvení Davida Gordona Greena ukazuje v nevyčpělém světle, ačkoliv si každý snadno spočítá, že z pověstného zabijáka už je dnes penzista, a bylo zapotřebí ignorovat někdejší smrt jeho sestry, aby k jejich vzájemné konfrontaci ještě vůbec mohlo dojít. Načež nový tvůrčí tým se svolením otce stvořitele Johna Carpentera svorně i lišácky ignoroval úctyhodnou řádku děl vzniklých po prvním bodnutí, k němuž došlo už v roce 1978, a jednoduše zde máme díl právoplatně navazující na svůj originál. Ovšem nechvalme Michaela před halloweenským večerem, neb časový skok je značný, tudíž vždy se najde nějaký ten rušivý moment. Avšak dalo se to ustát. Michael je relativně v kondici, stařecká demence jej netrápí natolik, aby se při svých toulkách i choutkách mimo psychiatrické sanatorium zapomínal všude se prokazovat ve své roztomilé masce, kterou odkládá jen zcela výjimečně a která k němu neodmyslitelně patří. Tvůrci zvolili spíše přímočarý koncept, zastávek v minulosti moc neabsolvujeme, ani nedojde na fatální rozkrytí jeho osobnosti. Rozjezd není z nejsvižnějších, ovšem hned několik pasáží je velmi působivě natočeno a rozhodně to nejsou ty, v nichž se vraždí. Samotné zabíjení není z nejbrutálnějších, dokonce by se dalo označit i za poměrně umírněné vzhledem k pověsti, jaká našeho zabijáka předchází. Též závěr nepatří k výstavním a určitě by se dal vylepšit nápaditějším zpracováním. Ale na své si přijde ten divák, který rád postupně odškrtává zabité účinkující z hereckého rejstříku, který disponuje příjemnou kvalitou i neokoukanými tvářemi. A samozřejmě mu vévodí zkušená harcovnice Jamie Lee Curtis, se sérií doživotně spojená. Předpokládám, že Myers, který se i tentokrát prezentuje nezničitelným dojmem, se ještě nesčetněkrát utká s dalšími (tvůrčími) vyzyvateli, tudíž má velkou šanci kvalitativně si vylepšit pošramocené skóre špatnými bodnutími z let minulých. 9/10

plakát

Halloween (2007) 

Maximální snaha posunout snímek novým směrem zde často selhává v tom, že se režisér Rob Zombie nehodlá spokojit s málem a za každou cenu musí šokovat, i když tenhle horor v podstatě nemá čím překvapit, protože Mike Myers je až moc velká legenda, která nepotřebuje velká gesta. Stačilo mít k látce střídmější přístup a nebylo co řešit. Právě Zombieho snaha být neustále cool je největší slabinou, jinak celkem zajímavého hororu.

plakát

Halloween (1978) 

Přivedl na svět zlosyna Michaela Myerse, definoval subžánr slasher a na konci sedmdesátých let dal pokleslému žánru injekci, jejíž účinky měly dlouhodobý vliv i na jeho následovníky. Řeč je o králi béčkových filmů, Johnu Carpenterovi, který dokázal setrvat v těchto vodách prakticky po celou dobu, aniž by výrazně usiloval z nich vyplout. Z jeho "Halloweenu" byli všichni u vytržení, když se ne scéně zjevil s nemluvným zabijákem v titulní roli. Okamžitě to Carpentera katapultovalo do předních řad zájmu, ačkoliv z dnešního pohledu je to horor veskrze nadhodnocený a ve srovnání s dnešním početným zástupem slasherů, už notně unavený flák. Z mého pohledu se to jeho pojetí nedá brát vážně. Stále je tam cítit určitý nadhled i přehled, ale kde je dnes rok vzniku. V podstatě jednoduché a originálně přímočaré předkládání varianty pro daný žánr zvládá Carpenter dobře, ale sourozenecký souboj je přece jen rozvleklý. Celý film hraje více než na brutalitu a drastické scény na atmosférické psycho, které je navršeno působivým a stejně psychoidním hudebním motivem, jehož je sám režisér autorem. Někomu tohle může stačit, ale přece jen jsme v hororu a atmosféru může mít i sportovní utkání, a taky na to nepěji ódy. Pro Carpentera mluví především fakt, že se na tomhle filmu udělal. Do té doby měl za sebou opravdu ryzí béčkoviny, které postupně, až na jeden film z tohoto období, upadly v zapomnění. A dalším velkým plusem je objevení talentované Jamie Lee Curtis, která s touhle sérií bývá spojována dodnes. Kdo si potrpí na kvalitní zabijácké hovado, jakým Michael Myers je, bude spokojený. Nemá žádné nervy, a to se možná promítlo i na mně. U filmu jsem je neměl pocuchané, jak jsem předpokládal, občas film působil ve své snaze vyděsit poměrně úsměvně. A s Michaelem jsem se pak ještě shledal několikrát, a s každým dílem brutalitka rostla. Z mého pohledu rozhodně legenda, se kterou se dalo ještě o něco více si vyhrát. Ale nerad bych, aby mně pan Myers pak zazvonil u dveří, že jsem jeho filmu dal nižší hodnocení, než si zasloužil. Michaele, klídek, zhluboka dýchej a máš to tam. Pokud jsi chtěl plný počet, tak by tvůj film musel mít ještě větší grády. 60%

plakát

Halloween: H20 (1998) 

Dost průměrné a Steve Miner nebyl dobrou volbou na režisérský post. Výraznějších zvratů či překvapení se nedočkáme, ale zato se dočkáme několika vražd, měně nápaditých režisérských postupů a likvidace Mike Myerse v závěru. Nemohu se ubránit dojmu, že to mohlo být mnohem lepší, ale celou dobu jsem se pohyboval spíše v průměrných vodách hororového žánru. Když tak hodnotím pozdější verzi zfilmovanou Robem Zombiem, tak musím uznat, že ten člověk je génius a Miner průměrný řemeslník. 60%

plakát

Halloween II (2009) 

Michael Myers nezemřel. Michael Myers je živ a zdráv a výstřel z pistole jeho sestry Angely z předchozího dílu ho neusmrtil. A on si jde pro svou sestru. A vrací se přesně na Halloween, jak je u něho dobrým zvykem. Spolu s ním se na scénu vrací i psychiatr Loomis (v celkem zajímavém podání Malcolm McDowella) a bude to krvavější a brutálnější svátek všech mrtvých, než kdykoliv předtím, protože Michael se jen obtížně vyrovnává se sebevraždou své matky a ta se mu stále zjevuje, i spolu s ním, když byl ještě dítě, jako duch, a žádá odplatu. Rob Zombie to pojal opravdu po svém a jako autor scénáře si vedle originálně pojatých vražd, kterých je nejméně tucet, dovolil i určité inovace, jako je třeba Michael Myers bez masky nebo jeho matka v podobě ducha. Nic proti inovativním zpestřením, ale aby se o nich mohlo tvrdit, že jsou oživením, musely by i dostatečně fungovat a to se bohužel v případě matčina zjevení s bílým koněm neděje, tento element působí hodně rušivě a současně i nedotaženě. Oproti tomu ve vraždění a brutalitě šel Zombie ještě o stupínek výš než minule a dočkáme se nevšedního vyvraždění osádky nočního striptýzového baru anebo úderné likvidace místních vidláků. Velkým plusem pro Zombieho hovoří fakt, že upadlou hororovou sérii vytáhl ze dna a dal ji nový rozměr, který je současnému divákovi bližší než Carpenterovo pojetí. Ovšem snaha přiblížit postavu vražedného monstra a polidštit ji však vychází naprázdno. Snad to vyjde příště. 60%

plakát

Halloween končí (2022) 

Slasher krámek hrůz, kterému přes čtyřicet let v masce a s nožem v ruce šéfoval zabiják jménem Michael Myers, se pomalu a jistě zavírá. Ale počkat! Spielberg přece také kdysi oživil dávno mrtvé dinosaury. Takže třeba za mnoho let se bude nějakému filmaři enormně stýskat po primitivním lidském monstru a ono samotné opět nějakým způsobem oživí a vrátí do hororové hry. Režisér David Gordon Green novodobou hororovou ságu neopustil ani tentokrát a servíruje další chod. A ten je oproti předchozím dvěma anabázím - Halloween a Halloween zabíjí - uchopen a směrován z pohledu outsidera Coreyho (Rohan Campbell), který začne být maniakem a lízat ve svém běsnění zadnici věkem vetchého Myerse. Pochopitelně se to neobejde bez velmi kontroverzních scenáristických postupů, což se projevuje následujícím způsobem. Maniak je neskutečně nesympatický a krásy také moc nepobral, ovšem nějakým záhadným způsobem padne do oka vnučce naší staré dobré Laurie Strode (Jamie Lee Curtis), která se okamžitě (na povel scenáristů) do něj vaginálně zamiluje. Dotyčná patrně doma nemá zrcadlo, pravděpodobně má neblahé myšlenky, že by v městečku Haddonfield na ni s pícháním čekal pouze ježek a kaktus a celkově už nechce čekat na jakéhokoliv švarného jinocha. Zjištění, že onu vnučku hraje vnadná Andi Matichak, která by za příčetných scenáristických okolností mohla roztahovat nohy nagelovaným frajerům z posilovacích strojů, je opravdu nemilé. A tu jejich nepravděpodobnou love story, která se táhne napříč celým filmem, bude divák skousávat s velkými obtížemi. Režisér v tom ale měl celkem jasno. Nechtěl opakovat v x-té variantě zažitý koncept stereotypního pronásledování a vražedného nahánění jednoho sourozence druhým. A pustil se do nečekaného směru, který v podstatě Myerse odsunuje na druhou kolej, do popředí staví nové Zlo, přičemž celé to pojetí příliš typickou značku Halloween až tak výrazně nepřipomíná. Nezapomnělo se na zabíjení, které tentokrát působí svěže a neotřele a pochopitelně i brutálně. Radostná je už scéna před úvodními titulky, která odvážně odklízí ze scény dětského otravu. A různá další zabití jsou rovnoměrně rozeseta po celé délce filmu. Známý halloweenský hudební motiv se také na úvod rozezní v titulkách, dál už se objevuje jen sporadicky. Herecky je film v pohodě, každý z účastníků se snaží. Proslulý zabiják Michael Myers ušel od svého zrození, které učinil v sedmdesátých letech minulého století proslulý tvůrce John Carpenter, pořádný kus hororových cest a prošlapal je s rozličnými režiséry rozličných kvalit. Na svých toulkách se vždycky nepotkal s ohromující příběhovou kvalitou, dokonce to s ním v devadesátkovém období vypadalo dost mizerně. Ovšem s kvalitním režisérem se vzchopil a vstoupil s ním následně do trilogie, která má celkem zajímavé vyústění a odvahu dát filmu novou krev a směr.  8/10

plakát

Halloween: Prokletí Michaela Myerse (1995) 

Michael Myers se ještě v polovině devadesátých let vrátil v celkem zdařilé hororové jízdě, ale bylo jasné, že je to jeho labutí song. Dostal se do nepřízně fanoušků a tak se čekalo na nějaký restart série, který přišel až o mnoho let později. Černošský režisér a příležitostný herec Joe Chappelle je spíše režisér televizních nebo v té době vhs parametrů,ale s horory má nemalé zkušenosti. Film jako standardní horůrek svá kritéria splnil. Nenudil, nějaká invence je sice sporná, ale Myers to neřeší. Tedy vcelku uspokojivé a současně na dnešní horory málo atraktivní. Klady: tahle série se dá točit pořád a neskončí to fiaskem, dynamika děje, znepokojivá atmosféra, adekvátní obsazení, skalní hororista si to užije. Zápory: už to má až příliš béčkové atributy, levný "video" vizuál, nízká atraktivnost, slabší budování napětí, omletost příběhu, příliš zaměnitelné, málo propracované vraždy. Mé hodnocení: 60%

plakát

Halloweenská noc (2007) 

Pekelně hororový guláš se rozhodl navařit režisér a scénárista Michael Dougherty a spolu s producentem Bryanem Singerem nabízí o jedné halloweenské noci čtyři hrůzyplné příběhy odehrávající se kdesi v zapadákově v Ohio. Do pomyslného kotlíku hodil všechny nezbytné hororové ingredience a originálními, černohumornými, brutálními a krvavými scénami nešetřil, ale všechno se mu to nějak zpeklo dohromady a výsledkem je připálený pokrm. Ono totiž do jednoho kotle vhodit motivy se sadistickým ředitelem školy, upíry, vlkodlaky, pomstychtivými mrtvými dětičkami ze školního autobusu to už vyžaduje velké režijní zkušenosti s hororovým žánrem a ty Michael Dougherty očividně nemá vzhledem k tomu, že toho moc nenatočil. Měl však štěstí na zajímavé herce a účast Dylana Bakera, Briana Coxe i Anny Paquin stojí za to a možná i kvůli nim promineme režisérovi, že o nějakém napětí i hororové atmosféře si může nechat zdát i když jako pokus to nebylo marné.