kingik

Pohádková komedie staví na výkonu Miroslava Donutila. A ten jako chamtivý hokynář Pinajs nemá chybu. Milovníci a ochránci koček budou trpět, když kocourek bude využíván pro čistě ziskové účely, ale jak to tak bývá, v pohádkách vše dobře dopadne. V televizních kulisách se odehrála veselá pohádka, která svůj účel pobavit diváka splnila. O nic zázračného se přesto nejedná a pohádka dlouho v paměti nezůstane. Snad jen ten Donutil, co všechny zastínil, je adeptem na delší odezvu a jeho záporná postava ukazuje, z čeho všeho lze profitovat. Naštěstí to byla jen pohádka. Dobře udělaná televizní pohádka. 60%

Zajímavá pohádka, u které zaráží pár nelogičností. Proč třeba Jaromír Dulava hraje dvojroli černokněžníka a krále. Herci v ústředních rolích jsou neokoukaní. Je tady i dobrá hudba.

Nevidím na téhle komedii nic tak mimořádného, abych ji vychvaloval do nebes, přesto pobaví. Děj se točí kolem amatérského divadelního muzikálu a gagy kolem toho jsou dobré. Kříž s Matáskem vytvořili výraznou hereckou dvojici, na které je česká kinematografie poměrně bohatá. Nevyhledávám tenhle druh "intelektuálního" humoru, ani nijak tuhle sérii, i když uznávám, že ty starší díly jsou povedenější než ty porevoluční. 60%

Musil jsem chytit Musiliózu. Musilióza = prudká alergická reakce na všechny pořady, ve kterých se objeví oslizlý podvýživený padesátiletý plešatec s homo orientací jménem Jan Musil. Sta(de)bilně uvádí vlastně jen dva, ale i to stačí, aby se ze sangvinika stal cholerik. Tento jakýsi "sequel" k pořadu Nebezpečné stahy řeší vážně i nevážně, nejčastěji ovšem gej konejšivou formou, zinscenované post-trable špatně hrajících herců z rozbořených oblastních divadel, kde repliky nahazují myši, šváby, blechy a jiná přítulná zvířátka. Zabitý čas v třičtvrtěhodinovém tlachání na MoriBarrandovusu, tedy na televizní stanici, na které se ještě neobjevil normální pořad pro normální diváky. Jak to dopadlo je nasnadě. Všichni duchapřítomně posprejovali moderátorovi obličej a byl klid. Tedy jen do doby, až se vyhubená Musilióza zase vyskytne někdy někde znovu. Tehdy boj začne nanovo. Záhadou jen zůstává, jaká sorta diváků se Honzy Musila ptá, jak jednotlivé příběhy Nebezpečných stahů dopadly. Nechce se věřit, že může být někdo tak zatraceně naivní, že nerozpozná divadelní představení podřadné kategorie. To bude tou neléčenou Musiliózou. Tohle si nezaslouží jediné procento, jediný bod. 0/10

Robin Williams přináší v době války dobré zprávy místo zakázaného rádia, ale problém je v tom, že si je vymýšlí pro vězně v lágru. Osvobození se podle něj blíží a náckové to mají spočítané. Jenže konec války je ještě za horama. Opět poměrně citlivý pohled, a místy i humorný, na válku v neodolatelném podání Williamse. Přinášel tak dlouho dobré zprávy, až za to zaplatil životem. Možná zkrátit snímek by prospělo v údernějším vyznění filmu, protože až na dobrou výpravu a výkony herců, je film někdy až zdlouhavý a celkem nevěrohodný. Jsou jistě mnohem lepší a propracovanější filmy na válečné téma. Tohle je navíc remake původního filmu ve kterém získal za svůj herecký výkon ocenění Vlastimil Brodský. Ten jsem neviděl a tak nemůžu srovnávat. 60%

Dlouho jsem se bránil hodnotit tento film, protože mám z něho dost rozporuplné pocity a přitom se ten film nedá odepsat. Možná to všechno na papíře vypadalo líp, než se to zrealizovalo. Nemusí to přece dosahovat sofistikovaných výšin a podávat si to ruce s každou intelektuálně podávanou zábavou, ale mně přijde, že filmu chybí zásadní ingredience - vtip, respektive dobrý vtip. Nedá se napsat, že by ve filmu nebyl, ale ten, na koho měl být největší spoleh, Jaroslav Sypal, zkrátka film neutáhne a drží se při zdi. Jen asi ve dvou scénách to rozbalil velmi vtipně, ale pak zase útlum. Překonal ho ve vedlejší roli ministra zesnulý Václav Mareš a pár herců se blýskne snahou to komediálně posunout dopředu, ale crazy komedie z toho rozhodně nevyšla a ne taková, jakou tvůrci zamýšleli. To, co mělo být vtipné, není ani trapné, ale spíše ukázkově nevtipné. A hned je vidět snaha, že když tenhle vtip diváka nepobavil, není důvod truchlit a o pár filmových políček to přijde. Jenže nepřijde. Vtipů je co by na jedné ruce spočítal a tím to hasne. Soukup už od té doby natočil jen televizní film a on se nikdy netajil tím, že práci pro televizi bude vehementně vždy odmítat. Jenže teď je za ni rád, a u diváků ztratil svůj kredit nezdolného matadora filmového plátna minulého století. Osobně bych mu přál návrat na plátna kin s nějakým opravdu zábavným a záživným filmem, který uměl vždy perfektně p(r)odat. 40%

Cesta za prozřením a napravením moderního Casanovy jest lemována děravým scénářem. Pravidlo číslo jedna donchuánského a tak trochu sobeckého (sobecký je víc než trochu, ale znáte ten mužský pohled na věc) Toma (Patrick Dempsey) zní nezamilovat se. Nechce se vázat a do konce života si chce jen užívat s krásnými ženami, kterými je v jednom kuse obklopen a ani se moc nesnaží. Zkrátka, kamkoliv vejde mu padají k nohám. Všechno jde ok až doby, kdy i na obletovaného milovníka přijdou city, které doposud do svých vztahů nemíchal, anebo to podle jeho chování nebylo tak zjevné. Tom má kamarádku Hannah (Michelle Monaghan) z dob studií, kterou před deseti lety poznal na jedné univerzitní halloweenské párty. A od té doby ho k ní váže citové pouto. Je to však dost málo uvěřitelně nastavené, stejně jako skutečnost, že Tom už se během dekády stihl šestkrát oženit(!). Proutník však již déle nehodlá svoje city k Hannah skrývat a rozhodne se s tím něco udělat. Po jejím návratu ze Skotska, kam na šest neděl pracovně odjela, jí zkrátka a jednoduše vyloží, co k ní cítí. Jenže nic nejde tak jednoduše a už vůbec ne zkrátka, jak si stanovil. Zvláště když se jeho láska vrátí z cesty zadaná, a s novým skotským nápadníkem dokonce chystá brzkou svatbu. Není přímo jasné, jestli je v tom i záměr zranit Tomovy city. Scénář totiž toho neřeší víc a vlastně skoro nic. Vynalézavý Tom to jen tak nenechá a podnikne všechno pro to, aby sňatku zabránil. A to i kdyby měl budoucí nevěstu ukrást. Navíc není příliš nadšený, že by měl jít na svatbu za družičku. Téměř osvěžující komedie, jen kdyby ten scénář v té době debutujícího Adama Sztykiela nebyl tolik děravý a od počátku průhledně cílený, jak sympatickou dvojku zdárně spojit. Napravení a prozření floutka Toma v podání sex symbolu Patricka Dempseyho, který má pro dámy podmanivý kukuč, probíhá někdy až mimořádně plytkou formou, která nedovolí příliš s dějem zamíchat. Není ani příliš věrohodné, že by lamač srdcí na potkání po všech těch krásných ženách, tolik usiloval o vzhledově průměrnou Hannah za předpokladu, že podle předchozího výběru žádnou takovou "průměrnou" v posteli ani neměl. Osvěžujícím a vcelku komediálním prvkem je pak nenásilné srovnání americké a skotské kultury (mám pocit, že to ani tak scénář nezamýšlel), přičemž Tom je místními omylem považován za gaye, což je s podivem, když skotové nedají ránu při tradičních horáckých hrách, a nejen při nich, bez "přihřátého" kiltu. Třeskutý humor rozhodně nečekejte, spíše počítejte s tím, že film na něj poněkud pozapomněl, ale mile vtipných scén se úplně nezříká. Všechno je ve filmu od počátku na míli očekávané a k žádnému únosu nakonec ani nedojde. Nebyl ani nutný. Hannah je do Toma naštěstí taky blázen (jaká to nevysvětlitelná a trapná scenáristická náhoda). Jen se na to muselo jít oklikou přes Skotsko, desetiletý (filmový) skok v ději a diváckou trpělivost. Však to znáte z jiných romantických filmů. A klidně by to fungovalo i obráceně. Kdyby Hannah pálila za Tomem a ten si chtěl vzít třeba monackou princeznu, ale podle scénáře by dávno věděl, že Hannah je ta pravá. No, nezastřelili byste toho idylického scenáristu?! Romantiku však zvolil v decentním a rozhodně ne v nepříjemném poměru. 60%

Když jít krást vzácnou sošku, tak rozhodně s renomovanými herci, a tentokrát i (ne)zlodějíčky Audrey Hepburn & Peter O´Toolem. Ti dva jsou jako motor přidělaný k tomuto filmu a bez nich by film byl až téměř bezvládný. Přesto všechno však takový dojem navodí. Když si totiž odmyslím perfektní hereckou dvojici, je všechno zhusta průměrné, nehumorné a až skoro nezáživné. Děj je tak trochu zamotaný a chce to hrát na silné a poměrně propracované charaktery. To se daří, ale když má film přijít s něčím navíc, co by ho odlišilo od desítek podobných filmů, je to s ním bídné a v podstatě nepřijde s ničím extra zapamatovatelným. V hlavě tenhle film nějakou chvíli zůstane, ale jen co si pustíte nějaký novější filmový kousek, okamžitě na tenhle zapomenete. Klasika sice jak má být, ale já ji tak zoufale nevyhledávám. Přesto by se film mohl líbit někomu, kdo má rád osvědčený a charakteristický styl filmů šedesátých let. Mně osobně tento styl blízký není. 50%

Dnes tenhle styl komedií není schopen spíchnout ani sám Vorlíček. V době, kdy byl ve formě, se ukazoval jako režisér s vytříbeným režijním stylem, citem pro správné podání gagu a dokonale uměl pracovat s herci. Krásně naivně vzhledem k dnešním nárokům publika se jeví i po letech poměrně působivá triková stránka filmu. Občas film působí jako nějaký lapač, který chytá a do popředí staví především ukázkově absurdní situace, a tak se pro diváka, toužícího vidět něco "normálního", stává až nestravitelnou komedií, ale tvůrci naštěstí z toho jako nějakým zázrakem umí vyplout zase na hladinu. A jako poctiví vodníci zůstanou suší. 80%

Na to, jak je to tady vychvalované animované dílo, jsem čekal větší terno. Rozhodně otřesně dopadli nevkusně vyobrazení draci, kteří ani trochu nebudili respekt. A celková animace byl jen běžný (pod)průměr. O něco lepší to bylo s příběhem. Chlapec, s příšerným jménem Škyták (kdo to jméno vymyslel, by zasloužil návštěvu u Humhala) z vikingské vesnice, má vrozený odpor pro zabíjení draků a vysloužil si za to posměch a pohrdání od svých soukmenovců. Jeho otec z pozice náčelníka nelibě nese synův postoj, a to ani ještě netuší, že se jeho kluk za jeho zády začne kamarádit jedním z draků. Jenže ne všichni draci jsou pro vesnici nebezpeční a ty hodné není důvod zabíjet. Poučení ve filmu nesmí chybět, i když je zdatně maskované. Nuda se střídala s akčnějšími pasážemi, ale pořád to nebylo ono, nebo lépe řečeno, bylo to strašný a styděl jsem se, že se na to dívám. Pak však přišla poslední třetina filmu, ve které vikingové podniknou výpravu do nebezpečného dračího hnízda, a tenhle úsek filmu je perfektní. Všechno najednou mělo spád, dynamiku, skvělá hudba Johna Powella se rozezněla naplno nad animákem, a protože na filmu dělali dva režiséři, připadalo mně to, jako by jeden z nich preferoval akční pojetí filmu a právě ten si snad vzal na starost režijní vedení závěrečných pasáží filmu. Hlavní hrdina pak dokonce utrpí, v rámci animovaného žánru, amputaci nohy, a to by mohlo být pro menší děti i docela šokantní. Přes výše zmíněné klady, jsem si film, především v první polovině, nijak moc neužil. To infantilní pojetí se nedalo překlenout ani přehlédnout, ale oproti tomu pár dobrých scén by se ve filmu našlo, ale i tak je to jen animovaný film a vždy budu preferovat hrané filmy. Zajímalo by mě, jak by asi tady byla hodnocena případná hraná verze. Asi ne příliš pozitivně podle mých odhadů. Tohle byla docela průměrná, infantilní podívaná, velmi často zralá na odpad, se slabou animací prošpikovaná akčnějšími pasážemi, které tomu zachránily dračí krk. Vlastně ani nevím, proč tomu dávám solidní hodnocení, když film šel úplně mimo mě. Asi jsem vyměkl. Normálně by to byl odpad jak vyšitý. 50%